MUDr. Jaromír Skyva (1941–2014)

S hlubokým zármutkem sdělujeme, že dne 3. 8. 2014 zemřel po krátké těžké nemoci náš kolega, přítel a spolupracovník MUDr. Jaromír Skyva.

MUDr. Jaromír Skyva se narodil jako „válečné dítě“ ve Vysokém Mýtě o Vánocích 26. prosince 1941. Dětství a leta studií strávil na Smíchově, v sousedství věhlasného pivovaru. Jeho maminka Marie pocházela z rodiny hoteliéra v Litomyšli a profesí byla učitelkou. Otec byl důstojníkem Československé armády, kde dosáhl hodnosti plukovníka; hovořil pěti jazyky (kromě mateřštiny německy, francouzsky, maďarsky a po roce 1945 se naučil ještě rusky). Po roce 1948 byl z armády propuštěn a vykonával profesi pomocného dělníka v ČKD Vysočany. Pracoval i po dosažení důchodového věku, aby jeho jediný syn mohl studovat.

Jaromír musel po maturitě „z kádrových důvodů“ absolvovat rok ve farmaceutické výrobě. Nabyté praktické zkušenosti s chemickými procesy pak zúročil při přijímacích zkouškách na lékařskou fakultu. Vystudoval hygienický směr na Univerzitě Karlově, promoval v roce 1966.

Jeho prvním působištěm v lékařské profesi byla okresní nemocnice v Jindřichově Hradci, kam nastoupil jako sekundář na dermatovenerologické oddělení. V průběhu přípravy na atestaci byl převeden na výpomoc na interní oddělení, kde se začlenil do kolektivu mladých lékařů. Na „kožní“ se už nevrátil a v roce 1970 složil atestaci I. stupně z vnitřního lékařství. V té době panoval nedostatek praktických lékařů, a tak i internisté z nemocnice „zaskakovali na obvodě“. Když se naskytla příležitost k návratu do blízkosti rodičů, přijal místo obvodního lékaře v Řevnicích, které zastával celkem 23 let (1972–1995). Atestaci ze všeobecného lékařství složil v roce 1979. Po plošné privatizaci ambulantních praxí pracoval v Řevnicích ještě dva roky. Nárůst administrativy ve zdravotnictví, zejména ze strany zdravotních pojišťoven, mu natolik nevyhovoval, že se rozhodl počtvrté a naposledy změnit profesi. Stal se posudkovým lékařem na OSSZ Praha-západ a záhy se ujal vedení oddělení lékařské posudkové služby. V prosinci roku 2000 přestoupil na ústředí ČSSZ a složil nástavbovou atestaci z posudkového lékařství. Metodické práci na úseku lékařské posudkové služby se naplno věnoval 14 let. Po léta se účastnil bilaterálních jednání se zástupci zahraničních nositelů pojištění, dobře se dorozuměl německy. Významně se podílel na přípravě LPS ČSSZ pro aplikaci koordinačních Nařízení Rady v oblasti sociálního zabezpečení migrujících osob. Svými články přispíval do časopisu „Národní pojištění“.

Mezi jeho záliby patřila historie, ovládal zejména evropské dějiny. Bylo možné s ním diskutovat o starověkém Římu stejně jako o dynastické linii Habsburků či I. a II. světové ­válce. Citoval zpaměti „živá latinská slova“, i mnohé výroky klasiků.

Jeho osobní život byl poznamenán tragédií; v lednu 1984 zemřela v krátké době po úderu zákeřné nemoci jeho druhá paní, instrumentářka na operačním sále. Obě manželství zůstala bezdětná.

Dále žil sám, chvíle volna věnoval cyklistice, trasy v brdských lesích měl dokonale zmapované. Na delší výlety cestoval svým „milovaným autíčkem“, které pojmenoval „Matýsek“.

Mimořádný byl jeho vztah ke zvířatům, v mobilním telefonu si uchovával obrázky četných živočichů, s nimiž se v okolí potkal. Cestou na vlak do práce krmil granulemi kocoura beze jména, který na něho čekal na plotě…v kanceláři pečoval o rybičku v kulatém akváriu. V obdobné rovině se odvíjel i jeho vztah k lidem. Byl rozvážný, moudrý, obětavý, vždy ochotný pomoci. Znamením Kozoroh, nepřipustil, aby s ním kdokoli manipuloval, jeho krédem dlouho bylo „pozoruj, mlč a vydrž“. Udržoval si stále svoji úroveň gentlemana, upravený, k ženám galantní – tak si jej budeme vždy pamatovat. V osobním kontaktu, stejně jako písemném, jednoznačně preferoval slušnost. Ke své práci přistupoval na jedné straně s pokorou, veden snahou o maximální poctivost a spolehlivost, na druhé straně s nadhledem člověka s bohatými životními zkušenostmi. Jeho pečlivě utříděné dokumenty v počítači byly vždy pro nás nenahraditelným zdrojem informací, na kterých bylo možné dále stavět. Pěstoval „anglický humor“, jehož dokladem je stať „Posudkář nepřezutý“, kterou parodoval zbytečnou složitost zákona o nemocenském pojištění a s ním souvisejících předpisů, stejně jako upozorňoval na fakt, že norma v každodenní praxi může vést i ke komickým situacím.

V Jaromírovi odešel jeden z nás, byl ztělesněním naší profese. Jako takový by snad mohl posloužit za vzor řadě mladších kolegů, kteří jsou dnes vystaveni tlakům moderních technologií, farmaceutických gigantů, zdravotních pojišťoven, elektronizace – a v neposlední řadě i peněz. Nějak se, a jaksi i čím dál více, v medicíně zapomíná na člověka.

Jaromíre, chybíš nám a budeš nám chybět.

Čest Tvojí památce!

Za úsek LPS ČSSZ

MUDr. Eva Sixtová