ZE ZAHRANIČNÍCH PERIODIK

Léčba kompletního odlitku: prospektivní randomizované srovnání otevřené operace versus perkutánní nefrolitotomie

Treatment of complete staghorn stones: a prospective randomized comparison of open surgery versus percutaneous nephrolithotomy.

Al-Kohlany KM, Shokeir AA, Mosbah A et al. Mansoura University, Mansoura, Egypt. J Urol 2005, 173: 469-473.

Léčba kompletních odlitkových konkrementů se v posledních několika letech posunula od otevřené operace k perkutánní nefrolitotomii (PCNL). Autoři této prospektivní, randomizované studie srovnávají tyto 2 možnosti léčby u odlitkových konkrementů. Úplný odlitek je definován jako výplň ≥ 80 % vývodného systému.

Celkem bylo randomizováno 79 pacientů s 88 úplnými odlitky k otevřené operaci (n = 45) a PCNL (n = 43). U obou metod byly srovnávány peroperační a pooperační morbidita, délka trvání operace, doba hospitalizace, odstranění konkrementů při ukončení hospitalizace a sledování. U pacientů v obou skupinách se signifikantními reziduálními konkrementy byla ambulantně prováděna extrakor­porální litotrypse. Před i po léčbě byla u obou skupin hodnocena renální funkce pomocí technecium-merkaptoacetyltriglycinového renogramu.

Průměrná doba sledování byla 4,9 měsíců (standardní odchylka ±2,5 měsíců, v rozmezí 3–14 měsíců). Peroperační komplikace zahrnující krvácení vyžadující transfuzi a pleurální, vaskulární nebo ureterální poranění se vyskytly u 7 pacientů (16,3 %) ve skupině léčené PCNL a 17 (37,8 %) ve skupině s otevřenou operací (p < 0,05). Nebyl žádný signifikantní rozdíl mezi závažnými pooperačními komplikacemi (masivní hematurie vyžadující transfuzi, septikemie, únik moči a infekce v ráně), jež se vyskytly u 8 pacientů (18,6 %) v skupině léčené PCNL a 14 (31,1 %) ve skupině s otevřenou operací. Při ukončení hospitalizace bylo procento pacientů bez výskytu konkrementů srovnatelné v obou skupinách (49 % vs 66 %) a stejně tak při sledování (74 % vs 82 %). Při sledování se renální funkce zlepšila nebo zůstala stabilní u 91 % v PCNL skupině a 86,7 % ve skupině s otevřenou operací. Avšak PCNL bylo spojeno s kratší dobou operace (127 ±30 vs 204 ±31 min; p < 0,001), kratší dobou hospitalizace (6,4 ±4,2 vs 10 ±4,2 dnů; p < 0,001) a dřívějším návratem do zaměstnání (2,5 ±0,8 vs 4,1 ±1 týdnů; p < 0,001).

Autoři došli k závěru, že u pacientů s kompletním odlitkem lze dosáhnout pomocí PCNL procenta odstranění konkrementů srovnatelného s otevřenou operací, ovšem s nižší morbiditou, kratší dobou operace, kratší dobou hospitalizace a dřívějším návratem do zaměstnání.

Multivarietní analýza rizikových faktorů spojených s tvorbou subkapsulárního hematomu po elektromagnetické extrakorporální litotrypsi

A multivariate analysis of risk factors associated with subcapsular hematoma formation following electromagnetic shock wave lithotripsy

Dhar NB, Thornton J, Karafa MT et al. Cleveland Clinic Foundation, Cleveland, OH, USA. J Urol 2004, 172: 2271-2274.

Jednou z nejčastějších a potenciálně závažných komplikací extrakorporální litotrypse (SWL) je subkapsulární a perinefrický hematom. Tato retrospektivní studie se snaží zjistit incidenci a možné rizikové faktory výskytu této komplikace po SWL.

Celkem bylo hodnoceno 317 pacientů, kteří podstoupili 415 léčebných zákroků konkrementů v ledvinné pánvičce nebo kališích mezi únorem 1999 a srpnem 2003. Léčba SWL byla prováděna pomocí Modulith SLX elektromagnetického litotryptoru (Storz, St Louis, MO, USA). Zkoumané faktory zahrnovaly:

• věk
• pohlaví
• index tělesné hmotnosti (BMI)
• průměrný krevní tlak při indukci
• umístění konkrementu
• celkový počet rázových vln
• maximální intenzitu rázové vlny

Po léčbě došlo u 17 pacientů (4,1 %) ke vzniku perinefrického hematomu. Žádná z proměnných, s výjimkou věku, nesouvisela signifikantně se vznikem perinefrického hematomu. Avšak riziko vzniku hematomu po SWL se signifikantně zvýšilo se zvyšujícím se věkem (p = 0,009) tak, že pravděpodobnost vzniku hematomu narůstala s každou další dekádou věku 1,67krát.

Autoři uvádějí, že věk byl jediným signifikantním faktorem souvisejícím se vznikem hematomu po extrakorporální SWL. Zdůrazňují, že průměrný arteriální tlak při léčbě nesouvisí se zvýšeným procentem vzniku hematomu. Zatímco se tato zjištění neshodují s již dříve publikovanými studiemi týkajícími se elektrohydraulické SWL, autoři navrhují, že tyto rozdíly mohou být způsobeny menší ohniskovou oblastí a vyšším maximálním tlakem při elektromagnetické SWL.

Doba do vzniku symptomatického konkrementu močových cest ve vysoce rizikovém prostředí

Time to development of symptomatic urinary calculi in a high risk environment

Evans K, Constabile RA, 47th Combat Support Hospital, Fort Lewis, WA, USA. J Urol 2005, 173: 858-861.

Některé rizikové faktory a vliv podnebí na urolitiázu jsou v literatuře podrobně diskutovány. Avšak doba do vzniku močového konkrementu není známa. Autoři této studie používají údaje zaměstnanců amerických obranných sil v Kuvajtu, pro zjištění doby do vzniku symptomatického močového konkrementu.

Existuje dobře zaznamenaná souvislost mezi teplotou prostředí a vznikem urolitiázy. Autoři tvrdí, že oblasti, jako je například Kuvajt, jsou vysoce rizikovým prostředím pro vznik močových kamenů, a tudíž může tato studie zaměstnanců působících v takovém prostředí po přesné časové období pomoci určit dobu do vzniku konkrementu.

Do studie byli zahrnuti všichni pacienti se symptomatickým močovým konkrementem vyšetření v jediné vojenské nemocnici v Kuvajtu v období od března do srpna roku 2003. Byly hodnoceny demografické údaje pacientů, charakteristika konkrementu a doba do jeho vzniku. Po dobu studie bylo diagnostikováno celkem 218 symptomatických konkrementů u 182 pacientů. Průměrná doba do vzniku symptomatického močového kamene byla 93 dní, se standardní odchylkou 42 dní.

Autoři poskytují unikátní informace týkající se doby do vzniku symptomatické urolitiázy ve vysoce rizikovém prostředí a domnívají se, že výsledky této studie lze aplikovat i na obecnou populaci. Je však třeba poznamenat, že pacienti zahrnutí do této studie představovali vysoce výběrovou skupinu, vstupující do vysoce rizikového prostředí v době války. Je třeba zjistit, do jaké míry lze tyto nálezy aplikovat na běžnou populaci.

Perkutánní nefrolitotomie konkrementů divertiklu: nový jednodobý přístup

Percutaneous nephrolithotomy for caliceal diverticular calculi: a novel single stage approach

Kim SC, Kuo RL, Tinmouth WW et al. Indiana University, Indianapolis, IN, USA. J Urol 2005, 173: 1194-1198.

Jedna z možností léčby symptomatických konkrementů divertiklu kalichu je perkutánní nefrolitotomie. V současné době technika užívaná většinou urologů zahrnuje renální přístup, odstranění konkrementu, dilataci komunikace s divertiklem, elektrokoagulaci dutiny a umístění nefrostomie. Autoři této studie uvádějí výsledky nové, jednofázové perkutánní techniky nefrolitotomie u RTG-kontrastních konkrementů divertiklu, jež eliminuje ureterální katetrizaci a vstup do vývodného systému.

Autoři vyšetřili 21 pacientů (8 mužů a 13 žen) v průměrném věku 42,4 roku, kteří podstoupili perkutánní nefrolitotomii konkrementů divertiklu mezi únorem 2001 a květnem 2003, a identifikovali 12 divertiklů horního pólu, 6 dolního pólu a 4 interlobární divertikly. Infrakostální přístup byl proveden přímo na RTG-kontrastní konkrementy bez pomoci ureterálního katétru. Kanál byl dilatován pomocí balonku a byla umístěna 30F (French Amplatzova pochva dilatátoru (Boston Scientific, Boston, MA, USA) a po odstranění kamene byl divertikl elektrokoagulován. Infundibulum nebylo ani kanylováno ani dilatováno. 20F červený gumový katétr nebo 8,5F Cope smyčka (Cook, Spencer, IN, USA) byla umístěna do divertiklu. První den po operaci byla provedena počítačová tomografie (CT) bez aplikace kontrastní látky pro zhodnocení odstranění konkrementů. Pokud ustala drenáž moči a ledvina byla bez konkrementu, byl odstraněn drén. Po 3 měsících byla pomocí vylučovací urografie vyšetřena rezoluce divertiklu.

Průměrně dosahoval konkrement průměru 11,6 mm s průměrným objemem 138,9 mm3. Průměrně měl divertikl 15,3 mm v průměru. Průměrná délka operace byla 58,5 minut. Z 21 pacientů nebyly u 18 (85,7 %) na CT-zobrazení bez použití kontrastní látky přítomny žádné konkrementy a 20 pacientů bylo propuštěno z nemocnice bez nefrostomie již první den po operaci. Vylučovací urografie byla provedena u 16 z 22 renálních jednotek, všechny divertikly se zmenšily a u 14 (87,5 %) došlo k úplnému vymizení.

Autoři závěrem uvádějí, že popsaná jednofázová procedura je účinným a rychlým přístupem při léčbě symptomatických RTG-kontrastních konkrementů divertiklu s nízkou morbiditou.

Fyzikálněchemická metabolická charakteristika tvorby kalcium-oxalátových konkrementů u pacientů s diatézou dny

Physicochemical metabolic characteristics for calcium oxalate stone formation in patients with gouty diathesis

Pak CY, Moe OW, Sakhaee K et al. University of Texas Southwestern Medical Center, Dallas, TX, USA. J Urol 2005, 173: 1606-1609.

Pacienti s diatézou dny (gouty diathesis - GD) mají predispozici ke vzniku kamenů močových cest. U některých pacientů vznikají konkrementy z kyseliny močové (UA), zatímco u jiných pacientů vznikají kalcium-oxalátové konkrementy (Ca). Autoři této studie hodnotili možné příčiny toho, že se u některých pacientů s GD tvoří Ca-konkrementy spíše než UA-konkrementy.

Autoři studovali 163 pacientů, u nichž byla diagnostikována GD díky absenci sekundárních příčin vzniku UA-konkrementů nebo nízkého pH moči a sníženou exkrekcí urátů s diskriminantem < 80 pro vztah mezi pH moči a exkrekcí urátů. Z těchto pacientů mělo 62 UA-konkrementy (GD + UA) a 101 pacientů mělo Ca-konkrementy (GD + Ca). V obou skupinách byly srovnávány metabolické údaje a 24hodinové laboratorní vyšetření moči.

Rozbor odhalil, že obě skupiny měly nízké pH moči (< 5,5) a vysokou koncentraci UA v moči (> 100 mg/dl). Avšak ve srovnání s GD + UA pacienty měli GD + Ca pacienti signifikantně vyšší koncentraci kalcia v moči (196 ±96 mg/den vs 162 ±82 mg/den, p < 0,05) a signifikantně nižší koncentraci citrátů v moči (430 ±228 mg/den vs 519 ±288 mg/den, p < 0,05), což vedlo k vyšší saturaci Ca. Navíc po perorální aplikaci kalcia byla koncentrace kalcia v moči signifikantně vyšší u GD- + Ca-pacientů, než u GD- + UA-pacientů (0,227 mg/dl vs 0,168 mg/dl glomerulární filtrát, p < 0,001).

Závěrem autoři uvádějí, že důvodem pro tvorbu Ca-konkrementů u pacientů s GD, jak to zachytila tato studie, může být zvýšená exkrece kalcia a snížené vylučování citrátu. Domnívají se, že relativní hyperkalciurie pozorovaná u GD + Ca pacientů může být způsobena hyperabsorpcí kalcia v tenkém střevě.

Komparativní studie perkutánního přístupu u odlitkových konkrementů

Comparative study of percutaneous access for staghorn calculi

Netto NR jr, Ikonomiddis J, Ikari O et al. Hospital Israelita Albert Einstein, Sao Paulo, Brazílie. Urology 2005, 65: 659-662.

Perkutánní nefrolitotomie může být užita pro léčbu odlitků v ledvině kalichem horního pólu, spodním nebo středním kalichem nebo více přístupovými místy. Autoři této studie zkoumali metody různého přístupu, komplikace a procento úspěšnosti.

Je to retrospektivní studie 119 pacientů, kteří podstoupili perkutánní nefrolitotomii odlitkových konkrementů mezi lednem 1995 a prosincem 2000. Průměrný objem kamene byl 6,9 cm3. Z těchto 119 pacientů byl u 16 (13,4 %) proveden přístup horním pólem (skupina A), u 70 (58,8 %) přístup dolním nebo středním kalichem (skupina B) a u 33 (27,7 %) pacientů byl proveden několikanásobný renální přístup (skupina C). Průměrná doba operace byla 86,8 minut u přístupu horním pólem, 139,1 minut u dolního/středního pólu a 134,9 minut ve skupině s vícečetným místem přístupu. Ve všech skupinách byla průměrná doba hospitalizace 3 dny. Extrakorporální litotrypse byla provedena u 4,2 % pacientů. Dosažená percentuální úroveň stavu „bez konkrementů“ činila 80 % u skupiny se středním/dolním přístupem, 87,5 % u skupiny s přístupem horním pólem a 84,8 % u pacientů ve skupině s vícečetným místem přístupu. Celkové procento komplikací činilo 28,5 %; ve skupině A 25 %, ve skupině 21,4 % B a ve skupině C 45,5 %. Krvácení vyžadující transfuzi bylo signifikantně větší u skupiny s vícečetným přístupem. Celkem se komplikace dýchacího ústrojí (pneumotorax a hydrotorax) objevily u 2 pacientů (1,7 %), ale pouze 1 pacient podstoupil operaci suprakostálním přístupem.

Autoři uvádějí, že optimální přístup do ledviny je klíčem k perkutánní nefrolitotomii. Zdůrazňují, že přestože suprakostální a násobný přístup může být efektivní, souvisí s vyšším procentem komplikací.

Prospektivní, randomizovaná studie srovnávající extrakorporální litotrypsi a ureteroskopii konkrementu dolního pólu o velikosti 1 cm nebo méně

Prospective, randomized trial comparing shock wave lithotripsy and ureteroscopy for lower pole caliceal calculi 1 cm or less

Pearle MS, Lingeman JE, Leveille R et al. University of Texas Southwestern Medical Center, Dallas, TX, USA. J Urol 2005, 173: 2005-2009.

Pro léčbu konkrementů dolního pólu jsou užívány různé druhy léčby, zahrnující litotrypsi (SWL), perkutánní nefrolitotomii (PCNL), ureterorenoskopii (URS) a laparoskopickou operaci, s různým stupněm úspěšnosti. Avšak optimální řešení kamenů dolního pólu zůstává stále kontroverzní.

Tato prospektivní, randomizovaná, multicentrická studie srovnávala SWL a URS při léčbě 78 pacientů s malými (£ 1 cm), izolovanými konkrementy dolního pólu. Hlavním výsledným kritériem byl stav bez konkrementů při zobrazení počítačovou tomografií bez aplikace kontrastní látky po 3 měsících a sekundární sledované parametry zahrnovaly délku hospitalizace, procento komplikací, potřebu sekundární procedury a kvalitu života pacienta (quality of life - QoL).

Ze 78 pacientů dokončilo léčbu 67 - 32 v SWL skupině a 35 v URS-skupině. Radiografické sledování po 3 měsících bylo provedeno u 26 pacientů v SWL-skupině a 32 v URS-skupině. Obě skupiny byly srovnatelné v těchto kritériích: pohlaví, index tělesné hostnosti, léčená strana a povrch konkrementu. Doba operace byla signifikantně kratší u SWL než u URS (66 vs 90 minut). Konečný stav bez konkrementů v SWL-skupině byl 35 % ve srovnání s 50 % v URS skupině, což není statisticky signifikantní. Peroperační komplikace se objevily v SWL-skupině u 1 pacienta (neschopnost operatéra zacílit konkrement) a u 7 pacientů v URS-skupině (selhání přístupové cesty u 5 pacientů a perforace u 2 pacientů). Pooperační komplikace se objevily u 7 SWL-pacientů a 7 URS-pacientů. QoL zaznamenaná pacienty byla lepší v SWL-skupině.

Autoři závěrem uvádějí, že při léčbě konkrementu dolního pólu £ 1 cm nejsou mezi SWL a URS žádné signifikantní rozdíly. Při SWL je výhoda kratší rekonvalescence a lepší snášenlivosti pacienta.

Je to velmi zajímavá studie, upřednostňující SWL u malých konkrementů dolního pólu. Avšak přestože rozdíl v konečném stavu bez konkrementů nebyl v této studii statisticky signifikantní, není zřejmé, zda by tato zjištění byla pravdivá i při větším počtu studovaných pacientů.

Srovnání a účinnost 3 různých a-adrenergních blokátorů u distálních močových kamenů

The comparison and efficacy of 3 different a₁-adrenergic blockers for distal ureteral stones

Yilmaz E, Batislam E, Basar MM et al. University of Kirikkale, Kirikkale, Turecko. J Urol 2005, 173: 2010-2012.

Přestože bylo v minulosti prokázáno, že aplikace některých druhů blokátorů a-adrenoreceptorů zvyšuje míru spontánního průchodu konkrementů distálního ureteru, není jasné, zda všechny medikamenty této třídy mají stejný účinek. V této randomizované kontrolované studii byl srovnáván účinek 3 různých a-adrenergních blokátorů.

Do studie bylo zahrnuto celkem 114 pacientů ve věku 18–65 let s konkrementy v distálním močovodu. Pacienti byli náhodně rozděleni do 4 skupin: skupina 1 (n = 28) byla kontrolní skupina a skupiny 2, 3 a 4 užívaly tamsulosin (n = 29), terazosin (n = 28) a doxazosin (n = 29). Tyto medikamenty byly aplikovány po dobu 1 měsíce a byla doporučena současná hydratace. Každý týden byli pacienti sledováni pomocí rentgenového vyšetření ledvin, ureteru a močového měchýře a ultrasonografií. Byl zaznamenáván počet bolestivých příhod, aplikace analgetik, a dny do spontánního průchodu konkrementu ureterem.

Skupiny byly srovnatelné v těchto kritériích: věk, váha, výška, pohlaví a velikosti konkrementu. Konkrement spontánně prošel u 15 pacientů ve skupině 1 (53,57 %), 23 pacientů ve skupině 2 (79,31 %), 22 pacientů ve skupině 3 (78,57 %) a 22 pacientů ve skupině 4 (75,86 %). Ve skupinách 2–4 byl počet bolestivých příhod, doby vyloučení a aplikace analgetik nižší než ve skupině 1.

Závěrem autoři uvádějí, že α-adrenergní blokátory zvyšují procento spontánního průchodu distálního konkrementu a snižují počet bolestivých příhod. Všechny 3 studované medikamenty byly při dosahování tohoto cíle stejně účinné.

Aplikace tamsulosinu zvyšuje klinické procento úspěšnosti jediné extrakorporální litotrypse ledvinných kamenů

Tamsulosin treatment increases clinical success rate of single extracorporeal shock wave lithotripsy of renal stones

Gravina GL, Costa AM, Ronchi P et al. University of L´Aquilla, L´Aquilla, Itálie. Urology 2005, 66: 24-28.

Dřívější studie prokázaly, že aplikace a-adrenergních blokátorů zvyšuje procento spontánního průchodu močových kamenů a snižuje potřebu aplikace analgetik. Tato studie se snažila zjistit, zda aplikace tamsulosinu jako přídatné medikamentózní terapie zvyšuje účinek jedné doby extrakorporální litotrypse (ESWL) při léčbě renálních konkrementů a snižuje aplikaci analgetik po výkonu.

Do této studie byli zařazeni pacienti s RTG-kontrastním konkrementem o velikosti 4–20 mm v průměru. Celkem 130 pacientů bylo léčeno jednou dobou ESWL, po níž byli randomizováni k samotné standardní terapii (kontrolní skupina), nebo navíc k podání 0,4 mg tamsulosinu denně po maximálně 12 týdnů. Pacienti byli sledováni po dobu 3 měsíců nebo do započetí alternativní léčby.

Celkem 78,5 % pacientů užívajících tamsulosin a 60 % pacientů z kontrolní skupiny dosáhlo klinické úspěšnosti po 3 měsících (p = 0,037). Tento rozdíl byl ještě významnější u konkrementů > 10 mm (p = 0,028). Výskyt renální koliky byl signifikantně menší ve skupině užívající tamsulosin, ve srovnání s kontrolní skupinou (26,1 % vs 76,9 %, p < 0,001). Navíc potřeba aplikace analgetik, předsta­vovanými diklofenakem byla signifikantně nižší ve skupině užívající tamsulosin ve srovnání s kontrolní skupinou (375 mg vs 675 mg, p < 0,001).

Závěrem autoři udávají, že terapie tamsulosinem jako přídatné terapie k ESWL zvyšuje procento úspěšnosti terapie, zejména u pacientů s většími konkrementy. Navíc tamsulosin snižuje aplikaci analgetik v této skupině pacientů.

Spirální stent ve srovnání se standardním stentem u pacientů s renálními konkrementy střední velikosti léčenými extrakorporální litotrypsí: který stent je efektivnější? Prospektivní randomizovaná studie

Spiral stent versus standard stent in patients with midsize renal stones treated with extracorporeal shock wave lithotripsy: which stent works better? A prospective randomized trial

Gerber R, Nitz C, Studer UE et al. University of Bern, Bern, Švýcarsko. J Urol 2004, 172: 965-966.

Existuje domněnka, že nový spirální JJ-stent (Medical Engineering Corp., New York, NY, USA) vede k rychlejšímu odchodu úlomků konkrementu, než je tomu u standardního JJ-stentu. V této prospektivní, randomizované studii autoři hodnotili zavedení stentu, komplikace spojené s intervencí a kompletní odchod konkrementu u pacientů s renálními konkrementy střední velikosti, léčenými extrakor­porální litotrypsí.

32 pacientů bylo randomizováno k předoperačnímu zavedení spirálního (n = 16) nebo standardního stentu (n = 16). Objem konkrementu byl měřen prostým snímkem břicha. Odstranění fragmentů konkrementu bylo analyzováno prostým snímkem břicha a ultrazvukovým vyšetřením 1. den a na konci 1., 2. a 6. týdne po léčbě, nebo dokud nebyly úlomky kompletně odstraněny.

Mezi oběma skupinami nebyl signifikantní rozdíl v objemu konkrementu. Průměrná doba zavádění spirálního stentu byla 21 minut (v rozmezí od 10–60 min) a standardního stentu 18 min (v rozmezí od 5–45 min), p = nesignifikantní (NS). Obtíže při zavádění se objevily u 6 ze 16 (38 %) pacientů se spirálním stentem a u žádného pacienta se standardním stentem (p = 0,005). K spontánnímu posunutí stentu došlo u 4 ze 16 pacientů ve skupině se spirálním stentem, a nedošlo ve skupině se standardním stentem (p = 0,03). Procento pacientů bez konkrementu první den, 1., 2. a 6. týden po léčbě byl 0 %, 13 %, 44 % a 81 % ve skupině se spirálním stentem a 6 %, 19 %, 50 % a 88 % (p = NS) ve skupině se standardním stentem.

Autoři závěrem uvádějí, že spirální stenty ve srovnání se standardními stenty nemají žádnou výhodu v celkovém odstranění konkrementů. Navíc je obtížnější zavádět spirální stent a častěji dochází k jejich spontánní dislokaci.

Perkutánní nefrostolitotomie: predikátory délky hospitalizace

Percutaneous nephrostolithotomy:predictors of length of stay

Matlaga BR, Hodges SJ, Shah OD et al. Wake Forest University School of Medicine, Winston-Salem, NC, USA. J Urol 2004, 172: 1351-1354.

Pacienti s komplexním renálním konkrementem jsou běžně léčeni perkutánní nefrostolitotomií (PCNL). Většina zařízení, zejména v USA se snaží propustit pacienty < 24 hodin po PCNL. Tato studie hodnotila faktory, jež mohou přispívat k delší době hospitalizace.

Byly retrospektivně hodnoceny lékařské záznamy 133 po sobě jdoucích pacientů (85 mužů, 48 žen, průměrný věk 52 let), kteří podstoupili jednodobou PCNL mezi lednem 1999 a prosincem 2000.

91 % z těchto 133 pacientů (68 %) bylo propuštěno < 24 hodin po operaci. Celkové procento pacientů bez konkrementu bylo 91 %. Průměrná délka hospitalizace byla 1,97 dnů, s průměrnou dobou hospitalizace 4,12 dnů u pacientů hospitalizovaných déle než 24 hodin. Při multivarietní analýze byly faktory spojené s dobou hospitalizace > 24 hodin neurogenní močový měchýř, endokrinní komorbidita a peroperační komplikace. Při univarietní analýze byly s dobou hospitalizace > 24 hodin spojeny také předoperační infekce močových cest a konkrementy související s infekcí.

Autoři závěrem uvádějí, že přestože většina pacientů podstupujících PCNL může být propuštěna během 24 hodin, signifikantní minorita vyžaduje delší dobu hospitalizace

Srovnání extrakorporální litotrypse a semirigidní ureterorenoskopie s holmium:YAG laserovou litotrypsí při léčbě velkých konkrementů proximálního ureteru

Comparison between extracorporeal shock wave lithotripsy and semirigid ureterorenoscope with holmium:YAG laser lithotripsy for treating large proximal ureteral stones.

Wu CF, Shee JJ, Lin WY et al. Chang Gung University, Tchaj-wan, Čína. J Urol 2004, 172: 1899-1902.

Léčba velkých konkrementů proximálního ureteru zůstává stále výzvou. Dle guidelines pro ureterální konkrementy American Urological Association publikovaných v roce 1997 se vhodnost ureteroskopie snižuje, pokud velikost konkrementu převyšuje 1 cm. Avšak během posledních let vedlo užití pokročilejší ureteroskopie a holmium:YAG laseru k zvýšení procenta úspěšnosti při léčbě těchto konkrementů. Autoři této studie srovnávali bezpečnost a úspěšnost ureterorenoskopické holmium:YAG-laserové litotrypse (URSL) a extrakorporální litotrypse (SWL).

Celkem bylo hodnoceno 82 pacientů, avšak 2 byli vyloučeni z důvodu konverze na otevřenou operaci. SWL byla provedena u 41 pacientů a URSL u 39 pacientů. Pacienti v SWL skupině byli léčeni ambulantně pomocí Medispec Econolith 2000 (Medispec, Germantown, MD, USA) při intravenózní aplikaci sedativ. URSL bylo provedeno pomocí 6/7,5F semirigidního ureterorenoskopu a holmium:YAG laseru, s pacienty ve spinální anestezii. Úspěch byl definován jako pacient bez konkrementu při radiografickém vyšetření měsíc po léčbě. Srovnání byla založena na velikosti konkrementu, procentu úspěšnosti, pooperačních komplikací a ceně.

Průměrná velikost konkrementu v SWL skupině byla 1,28 ±0,04 cm a 1,51 ±0,05 cm (p = 0,0009). Při užití ureterorenoskopu bylo dosaženo konkrementu proximálního ureteru u 39 z 41 pacientů (95,1 %). Počáteční procento bez výskytu konkrementu v URSL skupině bylo 92 % a 61 % v SWL skupině (p = 0,003). V žádné skupině se nevyskytly závažnější komplikace. Kvocient úspěšnosti URSL byl 0,53 a při SWL 0,59. Průměrná cena v URSL skupině byla nižší než v SWL skupině.

Autoři uvádějí, že u pacientů s konkrementem proximálního ureteru > 1 cm dosahuje URSL skvělých výsledků, a že by měla být považována za léčbu první volby.