Laparoskopická a robotická heminefrektomie a ureteroureterostomie v rámci léčby zdvojeného vývodného systému horních cest močových
LAPAROSCOPIC AND ROBOTIC HEMINEPHRECTOMY AND URETEROURETEROSTOMY FOR DUPLEX COLLECTING SYSTEM OF UPPER URINARY TRACT
The duplex collecting system pathology is one of the most common congenital malformations of the upper urinary tract. There are two basic options for managing duplex kidney associated with ectopic ureter and ureterocele; heminephrectomy and ureteroureterostomy. Recently, laparoscopic and robotic reconstructive surgery has gained acceptance as a feasible and reliable treatment associated with minimal morbidity in the pediatric population. The feasibility and efficacy of laparoscopic and robotic reconstructive surgery was subsequently evaluated in many institutions, demonstrating comparable results to open surgery. In this review, we provide our technical aspects of laparoscopic and robotic heminephrectomy and ureteroureterectomy for patients with duplex kidney anomalies, and a critical summary of current knowledge on its indications and outcome. In conclusions, laparoscopic and robotic heminephrectomy and ureteroureterostomy for duplex kidney are safe and effective option in the surgical treatment of children with duplex kidney anomaly, although long-term outcome analysis will be needed to establish as a standard surgical treatment.
Key words:
laparoscopy, robot, children, heminephrectomy, ureteroureterostomy
Autori:
Y. Kojima; P. Casale
Pôsobisko autorov:
Children’s Hospital of Philadelphia
Vyšlo v časopise:
Urol List 2011; 9(4): 22-29
Súhrn
Patologie zdvojeného vývodného systému představuje nejčastější vrozenou abnormalitu horních cest močových. Existují dvě základní metody pro léčbu zdvojené ledviny v kombinaci s ektopickým močovodem a ureterokélou: heminefrektomie a ureteroureterostomie. Laparoskopická i roboticky asistovaná rekonstrukční operace představuje v současnosti u dětské populace uznávanou modalitu jako spolehlivá metoda léčby spojená s minimální morbiditou. Proveditelnost a účinnost laparoskopické i roboticky asistované operace byla hodnocena v řadě center, která prokázala, že tato technika dosahuje srovnatelných výsledků jako otevřená operace. V tomto přehledovém článku uvádíme technické aspekty laparoskopické a robotické heminefrektomie a ureteroureterostomie (jak ji provádíme v našem centru) u pacientů se zdvojenou ledvinou a kritický souhrn současných poznatků týkajících se indikace a výsledků těchto přístupů. Laparoskopická i roboticky asistovaná heminefrektomie a ureteroureterostomie představují bezpečnou a účinnou modalitu pro operační léčbu zdvojené ledviny u dětí. Před zařazením těchto technik mezi standardní metody léčby je však nutné zpracování dlouhodobých výsledků.
Klíčová slova:
laparoskopie, robot, děti, heminefrektomie, ureteroureterostomie
Duplikace močovodu a ledvinné pánvičky představuje jednu z nejčastějších vrozených abnormalit horních cest močových. Tato anomálie může souviset s ektopickým močovodem, ureterokélou a vezikoureterálním refluxem. U pacientů trpících infekcí močových cest a močovou inkontinencí je obvykle nezbytná operační léčba. V současné době se však díky běžnému provádění ultrazvukového vyšetření plodu zvyšuje procento asymptomatických pacientů [1].
Zdvojení vývodného systému lze řešit pomocí jedné ze dvou odlišných technik: heminefrektomie a ureteroureterostomie. Otázka, zda je vhodnější postiženou část zachovat, nebo odstranit, zůstává nadále otevřená, nejnovější publikace uvádí, že rozhodnutí závisí na funkci a povaze patologie [2–4].
Laparoskopická i roboticky asistovaná rekonstrukční operace představuje v současnosti u dětské populace uznávanou modalitu jako spolehlivá metoda léčby spojená s minimální morbiditou [5–10]. Řada center hodnotí účinnost laparoskopických rekonstrukčních technik, jako je například pyeloplastika a reimplantace močovodu, a uvádí, že tyto techniky dosahují srovnatelných výsledků jako otevřená operace. Indikace pro laparoskopickou a robotickou operaci u dětí se neustále rozšiřují, jejich využití v rámci řešení zdvojených vývodných cest je jednou z možností.
V tomto přehledovém článku uvádíme technické aspekty techniky laparoskopické a robotické heminefrektomie a ureteroureterostomie (jak ji provádíme v našem centru) u pacientů s anomáliemi vývodného systému a kritický souhrn současných poznatků týkajících se indikace a výsledků těchto přístupů.
HEMINEFREKTOMIE
Indikace
V rámci zdvojeného vývodného systému má vždy jedna jednotka narušenou funkci nebo je zcela dysfunkční. Indikace pro heminefrektomii zahrnují nefunkční horní pól ledviny s ektopickým močovodem nebo ureterokélou, cystickým onemocněním horního pólu ledviny a nefunkční refluxní dolní pól ledviny [11–32]. Laparoskopická heminefrektomie může být vhodnou modalitou u dětí s těmito anomáliemi vzhledem k jasnému anatomickému poli mezi horním a dolním pólem ledviny.
Samotný výkon
Laparoskopická heminefrektomie
Výhody laparoskopické heminefrektomie zahrnují lepší odhalení a kontrolu cévního zásobení, menší potřebu mobilizace ledviny a větší pracovní prostor [30]. Transperitoneální a retroperitoneální laparoskopická heminefrektomie u dětí je spojena s minimální morbiditou, lepším kosmetickým výsledkem a kratší dobou hospitalizace [11–32]. Vzhledem k většímu pracovnímu poli preferujeme transperitoneální přístup. Navíc jestliže je nezbytný přístup do močového měchýře, lze jej snadněji dosáhnout. Na druhou stranu retroperitoneální přístup (v poloze pacienta na boku) umožňuje provádět výkon extraperitoneálně, a eliminovat tak potenciální rizika spojená s transperitoneálním přístupem jako např. pooperační ileus a další střevní komplikace. U malých dětí je však retroperitoneální prostor pro manipulaci s velkými nebo vážně dilatovanými strukturami nebo pro preparaci distálního močovodu značně omezený. Goyal a Hennayake doporučují provádět laparoskopickou heminefrektomii retroperitoneálním přístupem v poloze na břiše, a to u všech pacientů bez ohledu na věk, protože tento přístup umožňuje snadné provedení preparace bez nutnosti retrahovat ledvinu vzhledem k tomu, že gravitace napomáhá při demonstraci vaskulatury renálního pediklu [31].
Laparoskopická transperitoneální heminefroureterektomie se provádí v laterální poloze v celkové anestezii. Před napolohováním pacienta je do nepoškozené struktury cystoskopicky zaveden ureterální katétr s otevřeným koncem pro aplikaci methylenové modři, která umožní prokázat absenci úniku tekutiny. Na úrovni kraniálně k pupku je provedena malá incize a peritoneum je preparováno pod přímou zrakovou kontrolou. Intraperitoneálně je zaveden 12mm trokar a při 8–10 mmHg je vytvořeno pneumoperitoneum pro adekvátní pohled do dutiny břišní pomocí 5mm, 30° endoskopu. Dále jsou zavedeny další dva trokary (3- a/nebo 5 mm). V některých případech může být z důvodu retrakce nutné zavedení dalšího 3mm trokaru. Obvykle užíváme 3- nebo 5mm zahnutý disektor (k zachycení) a tupé preparaci a 3- nebo 5mm zahnuté nůžky pro provedení incize. Breda et al popisují užití 3mm laparoskopu při laparoskopické heminefrektomii u dětí [32].
Dále je mediálně mobilizováno kolon, Gerotova fascie a je odhalen dilatovaný močovod. Směřujeme podél dilatovaného močovodu až směrem k dilatované ledvinné pánvičce. Preparaci je třeba provádět opatrně a rozdělit renální žílu/arterii a její větve zásobující horní pól ledviny bez natažení hlavního pediklu. Pro oddělení větví renální žíly a arterie zásobující horní pól ledviny obvykle užíváme těsnicí systém Ligasure pro okluzi cév. Ledvina je následně rozdělena podél demarkační linie. Řez poškozenou strukturou je možné provádět pomocí háku, elektrokoagulačních nůžek, ultrazvukových kleští, argonového paprsku, mikrovlnné koagulační smyčky (endoloop) nebo těsnicího systému Ligasure pro okluzi cév. Pro excizi horního pólu ledviny od dolního pólu upřednostňujeme užití těsnicího systému Ligasure pro okluzi cév. V tomto případě není nutné provádět suturu povrchového řezu na zbývající části pólu ledviny ani užití těsnění (např. fibrinové lepidlo). Vypreparovaný horní pól je protažen pod renálními cévami. Vývodný systém je třeba ponechat co nejvíce intaktní. Dále je třeba zachovat periureterální tkáň zásobující zdravý močovod. Poškozený močovod je vypreparován a přerušen. Močovod je obvykle přerušen přímo pod vstupem do pánve vzhledem k tomu, že celý močovod se odstraňuje pouze ve výjimečných případech. V případě absence refluxu je močovod ponechán otevřený, v případě refluxu je uzavřen [17].
Vzorek je možné vyjmout trokarem v místě pupku (kamerový port). U novorozenců je tkáň vyjmuta přímo otvorem po trokaru, neboť nejsou k dispozici dostatečně malé sáčky. U starších dětí, u nichž je užit 10mm trokar, lze vzorek vyjmout pomocí endoskopických sáčků. U větších struktur může být nezbytné zvětšení incize pro zavedení trokaru. Vzorek se obvykle odstraňuje portem pro trokar nebo lze provést Pfannenstielovu incizi. Katétr je ponechán v močovém měchýři přes noc a pacienta lze propustit ve stejný den nebo den po výkonu.
Robotická heminefrektomie
V případě heminefrektomie zahrnují benefity robotického přístupu trojrozměrné zobrazení, větší obratnost a kratší učební křivku. Roboticky asistovanou laparoskopickou heminefroureterektomii lze provádět rovněž transperitoneálně nebo retroperitoneálně [9,10,33–35], u kojenců může být překážkou pro retroperitoneální přístup omezený prostor. Při transabdominálním přístupu je pacient umístěn v upravené poloze na boku zvýšené o 60°. Kamerový port je umístěn do pupku a pracovní porty do střední čáry nad pupkem a na stejné straně v ipsilaterální a klavikulární čáře. U novorozenců je třeba horní pracovní port umístit pod mečovitým výběžkem ve střední čáře a dolní pracovní port co možná nejvíce laterálně k m. rectus. Umístění novorozence na podložku nad operační stůl zamezí kolizi ramene se stolem. Robot je ukotven nad ipsilaterálním ramenem. Výkon se provádí stejným způsobem jako při laparoskopickém přístupu. Poškozená část se přerušuje pomocí monopolárních nebo ultrazvukových tepelných nůžek. Segment distálního močovodu lze vypreparovat laparoskopicky skrze robotické porty po odinstalování robota. Extrakce vzorků se vždy provádí až po odinstalování robota.
Při retroperitoneálním přístupu se umístění portů a poloha pacienta liší – porty jsou umístěny posteriorně nebo laterálně v závislosti na preferenci operatéra. Vzhledem k velikosti robotických ramen je posteriorní přístup náročnější (s výjimkou starších dětí).
Na základě našich zkušeností mají robotická zařízení v rámci tohoto typu výkonu pouze omezenou roli, nepřináší pravděpodobně žádný benefit. Jestliže je nezbytné provedení rekonstrukce močového měchýře a extravezikální implantace močovodu zbývající části po provedení ureterektomie, může robot najít uplatnění při heminefrektomii.
Výsledky
Laparoskopická heminefrektomie
Řada výzkumníků uvádí výsledky laparoskopické heminefrektomie pomocí transperitoneálního nebo retroperitoneálního přístupu [11–32]. Tento výkon je technicky náročný, s rizikem úniku moči a poškození vaskulatury zbývající části ledviny. Zvětšení však umožňuje bezpečnou a precizní preparaci pólu, provedení řezu distálním močovodem bez nutnosti další incize a minimalizuje poškození druhého pólu [28]. Další výhody zahrnují minimální ztrátu krve, rychlou rekonvalescenci a menší zjizvení [12].
Ačkoli retroperitoneoskopická heminefrektomie je u dětí, zejména u novorozenců s významně dilatovaným vývodným systémem, náročnější než transperitoneální laparoskopická heminefrektomie [21,26], někteří autoři uvádí, že retroperitoneální laparoskopická heminefrektomie přináší jisté výhody. Singh et al popisují svou zkušenost s laparoskopickou heminefrektomií u 42 dětí s nefunkčními renálními jednotkami ve zdvojeném vývodném systému [28]. U jednoho pacienta byl nezbytný přechod k otevřené operaci z důvodu ledviny uložené v pánevní oblasti. Průměrná délka operace činila 90 min. U jednoho pacienta došlo po výkonu k úniku moči a u dalšího pacienta ke ztrátě funkce zbývající části ledviny [28]. Castellan et al srovnávali transperitoneální a retroperitoneální laparoskopickou heminefrektomii a zjistili, že míra výskytu komplikací nezávisí na zvoleném chirurgickém přístupu, ale spíše na věku pacienta [20].
Někteří autoři uvádí benefit laparoskopické operace oproti otevřené heminefrektomii [14–17]. Robinson et al srovnávali dvě skupiny pediatrických pacientů s podobnou charakteristikou, kteří podstoupili heminefrektomii prostřednictvím laparoskopické transperitoneální nebo otevřené techniky. Výsledky ukazují, že laparoskopický přístup je spojen s větší délkou operace a vyššími náklady. Naopak jiná studie uvádí mezi benefity laparoskopické heminefrektomie u pediatrické populace kratší délku hospitalizace, menší spotřebu analgetik a lepší kosmetický výsledek [14]. El-Ghoneimi et al srovnávali výsledky retroperitoneální laparoskopické a otevřené heminefroureterektomie a prokázali, že hlavní výhodou laparoskopického přístupu je významně kratší doba hospitalizace (ve srovnání s otevřeným přístupem) [15]. Lee et al rovněž hodnotili klinický význam retroperitoneální laparoskopické heminefrektomie u dětí srovnatelného věku. Autoři srovnávali následující proměnné u dětí podstupujících otevřenou vs retroperitoneální laparoskopickou heminefrektomii: bezpečnost, účinnost, délku operace, ztrátu krve, užívání narkotik během hospitalizace a délku hospitalizace [17]. U pacientů podstupujících retroperitoneální laparoskopickou heminefrektomii byla zaznamenána kratší průměrná délka hospitalizace i menší užívání narkotik po výkonu než u pacientů podstupujících otevřený výkon, ačkoli průměrná doba hospitalizace byla srovnatelná [17]. Autoři dospěli k závěru, že u pacientů stejného věku (včetně novorozenců) přináší větší benefit retroperitoneální laparoskopická heminefrektomie než otevřená heminefrektomie [17].
Funkční analýza zbývající části ledviny po laparoskopické heminefrektomii má nesmírný význam. Wallis et al uvádí, že renální scintigrafie s aplikací kyseliny 99mTechnecium-dimercaptosucinové po retroperitoneální laparoskopické heminefrektomii prokázala ztrátu funkce zbývající části ledviny u 2 (9 %) ze 22 dětí [21]. You et al v nedávné době publikovali výsledky laparoskopické heminefrektomie u dětí se zdvojenými ledvinami [27]. Komplikace po výkonu zahrnovaly dlouhodobý únik moči z refluxního pahýlu močovodu u jednoho pacienta a úplnou ztrátu funkce zbývající části ledviny u dalšího pacienta. U 94 % pacientů byla funkce zbývajícího pólu zachována. Dlouhodobý funkční výsledek zbývající části ledviny po laparoskopické vs otevřené heminefrektomii nebyl dosud srovnáván v žádné prospektivní randomizované studii.
Robotická heminefrektomie
Dosud byly publikovány pouze tři studie zabývající se robotickou heminefrektomií [33–35]. Pedraza et al popisují svou zkušenost s bilaterální robotickou heminefrektomií u čtyřleté dívky [33]. Autoři odhalili ledvinu a močovod pomocí běžného laparoskopického přístupu a v preparaci renálního hilu a cévního zásobení horního pólu a izolaci segmentu horního pólu pokračovali pomocí robotického přístupu. Olsen et al popisují heminefrektomii horního pólu pomocí retroperitoneálního přístupu s užitím robota Da Vinci u 14 dívek. Autoři dospěli k závěru, že robotický systém představuje vynikající pomůcku pro minimálně invazivní výkony v retroperitoneu, jakou je například pyeloplastika [34]. Lee et al rovněž popisují bezpečné provedení robotické heminefrektomie u devíti dětí [35]. Všichni pacienti měli po operaci normální funkční zbývající část ledviny, jedinou komplikací byl asymptomatický urinom. Autoři dospěli k závěru, že lepší vizualizace a obratnost robotického systému potenciálně nabízí lepší účinnost a vyšší bezpečnost než standardní laparoskopická technika. Roboticky asistovaný laparoskopický přístup představuje alternativu pro heminefrektomii a může se v budoucnu stát minimálně invazivní technikou volby.
URETEROURETEROSTOMIE
Indikace
Ureteroureterostomii u dětských pacientů indikujeme v případě zdvojeného vývodného systému s ektopickým močovodem horního funkčního pólu, ačkoli obvykle je léčbou volby reimplantace společné pochvy obou močovodů nebo heminefrektomie. Pakliže předoperační vyšetření prokáže přítomnost funkční části, zachováme poškozenou část obvykle pomocí reimplantace společné pochvy obou močovodů nebo rekonstrukce horních cest močových v závislosti na dalších okolnostech, jako je reflux dolního pólu nebo nutnost rekonstrukce hrdla močového měchýře.
Výkon
Laparoskopická ureteroureterostomie
Operaci lze provádět na úrovni ledviny nebo více směrem k močovému měchýři v závislosti na preferenci operatéra [2,3]. Vzhledem k našim výhradně pozitivním zkušenostem s prováděním pyeloplastiky v horních cestách močových jsme v případě dobré funkce zbývající části ledviny v minulosti preferovali rekonstrukci na úrovni ledviny podobně invazivním způsobem [3]. Spolu s rozšiřujícími se zkušenostmi autora s extravezikální reimplantací močovodu [36] se v rámci rekonstrukce močovodu přináležícímu hornímu a dolnímu pólu stává vhodnější preparace a rekonstrukce na úrovni pánevní. V současné době tyto techniky provádíme u pacientů se zdvojeným vývodným systémem na úrovni pánevní pomocí dolní ureteroureterostomie.
Laparoskopická ureteroureterostomie na úrovni pánevní připomíná s ohledem na umístění portu a počáteční odhalení močovodů extravezikální reimplantaci močovodu [36]. Pacient je umístěn v poloze na zádech nebo do dolní litotomické polohy. Pomocí otevřeného přístupu je do pupku umístěn první trokar, kamerový port. Pracovní porty (5 mm) jsou umístěny ve střední klavikulární linii na obou stranách, přibližně 1 cm pod úrovní pupku. U novorozence jsme užili 3mm porty. Pro zachycení a tupou preparaci jsme užili 3- a 5mm zahnutý disektor, incize se provádí pomocí 3mm zahnutých nůžek a sutura a anastomóza tkáně pomocí 3mm jehelce, což zvyšuje bezpečnost a přesnost operace.
Všichni pacienti podstoupí cystoskopické vyšetření s retrográdním ureteropyelogramem a před zahájením robotické operace je do dolního pólu zaveden ureterální katétr s otevřeným koncem. Zevní část ureterálního katétru je připevněna k uretrálnímu katétru a zdezinfikována do laparoskopického pole. Přístup do ureterálního katétru s otevřeným koncem během operace má nesmírný význam. Integrita vývodného systému a anastomózy je ověřena instilací metylenové modři do katétru. Ureterální katétr rovněž zajišťuje přístup pro zavedení stentu po dokončení posteriorní anastomózy.
Preparace močovodu se provádí podobným způsobem jako laparoskopická extravezikální reimplantace močovodu. Močovod je uvolněn od okolní tkáně, cévní zásobení je ponecháno intaktní. Jakmile je požadovaný močovod vypreparován od ipsilaterálního protějšku, je poškozený močovod připevněn pomocí end-to-side anatosmózy k normálnímu močovodu. Při anastomóze se užívá 6-0 monokryl pokračovací sutura. Všechny distální segmenty močovodu ústící do vaginy jsou odstraněny na úrovni vaginy. U chlapců je močovod ústící do prostaty odstraněn na úrovni prostaty pomocí stejného transperitoneálního přístupu. Díky poměrně snadnému přístupu, který nabízí transperitoneální technika, neponecháváme při laparoskopické operaci pahýly močovodu. Ureterální katétr je vyjmut ráno po výkonu a pacient je po vymočení propuštěn.
Pakliže je zvolena laparoskopická ureteroureterostomie na úrovni ledviny, lze při tomto výkonu využít zkušenosti s laparoskopickou pyeloplastikou, neboť jednotlivé kroky se překrývají (preparace, hitch sutura, intrakorporální sutura) [37]. Laparoskopická ureteroureterostomie na úrovni ledviny připomíná s ohledem na umístění portu a počáteční odhalení močovodů laparoskopickou pyeloplastiku [36]. Levostrannou rekonstrukci lze (stejně jako laparoskopickou pyeloplastiku) snadno provádět pomocí transmezenterického přístupu, což nejenže zkracuje délku operace, ale rovněž podporuje její minimálně invazivní charakter [37].
Robotická ureteroureterostomie
Omezení a náročnost laparoskopické sutury může představovat jednu z hlavních nevýhod běžné laparoskopické ureteroureterostomie [9,10]. Obecně platí, že robotický přístup disponuje oproti běžnému laparoskopickému přístupu několika benefity. Hlavní výhodou je snazší a preciznější odhalení orgánů a provedení sutury díky pohybu robotického ramene v reálném čase, které poskytuje větší svobodu a trojrozměrnou zvětšenou vizualizaci. Tyto přednosti robotického přístupu z něj činí ideální nástroj pro rekonstrukční techniky, jako je např. ureteroureterostomie.
Umístění portů při robotické ureteroureterostomii je totožné jako při běžné laparoskopické ureteroureterostomii; ovšem v případě, že je vzdálenost mezi symfýzou a pupkem dítěte méně než 8 cm, je nutné kamerový port umístit nad pupek mezi mečovitý výběžek a pupek, abychom předešli kolizi robotických ramen [38]. Robot je ukotven nad chodidly pacienta. Výkon se provádí stejným způsobem, jak bylo uvedeno u běžného laparoskopického přístupu.
Výsledky
Laparoskopická ureteroureterostomie
Naše předběžné výsledky týkající se laparoskopické ureteroureterostomie ukazují, že po osvojení techniky intrakorporální sutury je tato metoda vhodná i pro operaci ledviny [3]. González a Piaggio popsali osm případů laparoskopické ipsilaterální dolní ureteroureterostomie při léčbě zdvojeného vývodného systému u šesti pacientů (průměrný věk 51 měsíců). Průměrná délka operace (včetně cystoskopie) činila 257 min (140–430 min), nebyl zaznamenán žádný výskyt peroperačních komplikací. Všichni pacienti byli propuštěni bez narkotik po střední době tři dny po výkonu [39]. Steyaert et al rovněž publikovali své počáteční výsledky laparoskopické retroperitoneální dolní ureteroureterostomie u dvou dívek (8 a 18 měsíců) s funkčním horním pólem, při užití 3mm instrumentů a 30° 5mm optického trokaru [40]. Operace trvala 120 min. Nebyl zaznamenán výskyt per- ani pooperačních komplikací. Pacientky byly propuštěny po čtyřech a sedmi dnech. Storm et al popisují svou zkušenost s laparoskopickou ipsilaterální ureteroureterostomií při léčbě ektopického močovodu u dětí a novorozenců. Technika byla provedena bezpečně, účinně a s minimálním výskytem komplikací [41].
Robotická ureteroureterostomie
Jak již bylo uvedeno výše, dřívější studie zabývající se laparoskopickou i robotickou rekonstrukcí u dětí se zdvojeným vývodným systémem prokázaly, že operace ledviny i močového měchýře je snazší pomocí robotického přístupu díky využití trojrozměrné vizualizace a lepší manipulace robotické platformy [3].
Publikovali jsme vlastní výsledky transperitonální robotické ureteroureterostomie při léčbě zdvojených vývodných cest u 14 dětí ve věku 6 měsíců až 10 let (průměr 31,26 měsíců) [38]. Průměrná délka operace činila 1,2 hod (0,75–2,2 hod), a to včetně cystoskopického vyšetření. Délka hospitalizace činila v průměru 20,8 hod. Pooperační zobrazovací vyšetření u všech pacientů prokázalo intaktní vývodný systém s dobrou drenáží [38]. Domníváme se, že tento výkon je proveditelnou alternativou u této populace pacientů, protože rekonstrukce se provádí in situ, bez rizika poranění retraktory. Operatér je rovněž schopen provádět komplikovanou intrakorporální suturu při minimální námaze a s optimální vizualizací. Pro smysluplné srovnání standardní otevřené a robotické ureteroureterostomie je však nutné provedení prospektivních randomizovaných studií. Patel et al v nedávné době popsali svou zkušenost s robotickou ureteroureterostomií u dospělých pacientů se zdvojeným vývodným systémem. Robotický přístup při léčbě vrozených abnormalit v ledvině představuje účinnou terapeutickou modalitu nejen u dětí, ale rovněž u dospělých pacientů, která je spojena s minimální morbiditou a dosahuje dobrých výsledků [42].
ZÁVĚR
Tab. 1 a 2 uvádí seznam studií zabývajících se laparoskopickou a robotickou heminefrektomií a ureteroureterostomií u dětské populace. Operační léčba segmentu s obstrukcí a refluxem u pacientů s úplným zdvojením vývodných cest spočívá v heminefrektomii a ureteroureterostomii. Volba přístupu závisí na funkci horního pólu. Na základě důkladného hodnocení dostupných údajů lze říci, že laparoskopická i robotická heminefrektomie a ureteroureterostomie představuje bezpečnou a účinnou léčbu zdvojeného vývodného systému u dětí. Ačkoli první výsledky jsou srovnatelné s výsledky otevřené operace, před zahrnutím těchto technik mezi standardní metody léčby zdvojeného vývodného systému bude nutné výsledky zhodnotit v prospektivních randomizovaných studiích včetně hodnocení dlouhodobých výsledků.
Pasquale Casale, MD
Children’s Hospital of Philadelphia
34th Street and Civic Center Boulevard
Wood Building 3rd Floor
Philadelphia, PA 19107
casale@email.chop.edu
Zdroje
1. Ade-Ajayi N, Wilcox DT, Duffy PG et al. Upper pole heminephrectomy: is complete ureterectomy necessary? BJU Int 2001; 88(1): 77–79.
2. Passerotti CC, Diamond DA, Borer JG et al. Robot-assisted laparoskopic ureteroureterostomy: description of technique. J Endourol 2008; 22(4): 581–585.
3. Kutikov A, Nguyen M, Guzzo T et al. Laparoscopic and robotic complex upper tract reconstruction in the child with duplex collecting system. J Endourol 2007; 21(6): 621–664.
4. Ramalingam M, Selvarajan K, Senthil K et al. Laparoscopic pyeloureterostomy: experience in three cases. J Endourol 2006; 20(2): 115–118.
5. Traxel EJ, Minevich EA, Noh PH. A review: the application of minimally invasive surgery to pediatric urology: upper urinary tract procedures. Urology 2010; 76(1): 122–133.
6. Norris RD, Ost MC. Evolution of laparoscopy in pediatric urology. Expert Rev Med Devices 2009; 6(6): 689–698.
7. Kojima Y, Tozawa K, Kohler K et al. Laparoscopic reconstructive surgery in pediatric urology: An overview of current options. Curr Pediatr Rev 2010; 6: 156–165.
8. Peters CA. Robotically assisted surgery in pediatric urology. Urol Clin North Am 2004; 31(4): 743–752.
9. Casale P, Kojima Y. Robotic-assisted laparoskopic surgery in pediatric urology: an update. Scand J Surg 2009; 98(2): 110–119.
10. Casale P, Kojima Y. Pediatric Robotic Urology. American Urological Association Update Series 2009; 31: 285–292.
11. Janetschek G, Seibold J, Radmayr C et al. Laparoscopic heminephroureterectomy in pediatric patients. J Urol 1997; 158(5): 1928–1930.
12. Horowitz M, Shah SM, Ferzli G et al. Laparoscopic partial upper pole nephrectomy in infants and children. BJU Int 2001; 87(6): 514–516.
13. Borzi PA. A comparison of the lateral and posterior retroperitoneoscopic approach for complete and partial nephroureterectomy in children. BJU Int 2001; 87(6): 517–520.
14. Robinson BC, Snow BW, Cartwright PC et al. Comparison of laparoskopic versus open partial nephrectomy in a pediatric series. J Urol 2003; 169(2): 638–640.
15. El-Ghoneimi A, Farhat W, Bolduc S et al. Retroperitoneal laparoskopic vs open partial nephroureterectomy in children. BJU Int 2003; 91(6): 532–535.
16. Kawauchi A, Fujito A, Naito Y et al. Retroperitoneoscopic heminephroureterectomy for children with duplex anomaly: Initial experience. Int J Urol 2004; 11(1): 7–10.
17. Lee RS, Retik AB, Borer JG et al. Pediatric retroperitoneal laparoskopic partial nephrectomy: comparison with an age matched cohort of open surgery. J Urol 2005; 174(2): 708–711.
18. Piaggio L, Franc-Guimond J, Figueroa TE et al. Comparison of laparoskopic and open partial nephrectomy for duplication anomalies in children. J Urol 2006; 175(6): 2269–2273.
19. Valla JS, Breaud J, Carfagna L et al. Treatment of ureterocele on duplex ureter: upper pole nephrectomy by retroperitoneoscopy in children based on a series of 24 cases. Eur Urol 2003; 43(4): 426–429.
20. Castellan M, Gosalbez R, Carmack AJ et al. Transperitoneal and retroperitoneal laparoskopic heminephrectomy-what approach for which patient? J Urol 2006; 176 (6 Pt 1): 2636–2639.
21. Wallis MC, Khoury AE, Lorenzo AJ et al. Outcome analysis of retroperitoneal laparoskopic heminephrectomy in children. J Urol 2006; 175(6): 2277–2280.
22. Mushtaq I, Haleblian G. Laparoscopic heminephrectomy in infants and children: first 54 cases. J Pediatr Urol 2007; 3(2): 100–103.
23. Dénes FT, Danilovic A, Srougi M. Outcome of laparoskopic upper-pole nephrectomy in children with duplex systems. J Endourol 2007; 21(2): 162–168.
24. Seibold J, Schilling D, Nagele U et al. Laparoscopic heminephroureterectomy for duplex kidney anomalies in the pediatric population. J Pediatr Urol 2008; 4(5): 345–347.
25. Yucel S, Brown B, Bush NC et al. What to anticipate with experience in pediatric laparoskopic ablative renal surgery. J Urol 2008; 179(2): 697–702.
26. Leclair MD, Vidal I, Suply E et al. Retroperitoneal laparoscopic heminephrectomy in duplex kidney in infants and children: a 15-year experience. Eur Urol 2009; 56(2): 385–389.
27. You D, Bang JK, Shim M et al. Analysis of the late outcome of laparoscopic heminephrectomy in children with duplex kidneys. BJU Int 2010; 106(2): 250–254.
28. Singh RR, Wagener S, Chandran H. Laparoscopic management and outcomes in non-functioning moieties of duplex kidneys in children. J Pediatr Urol 2010; 6(1): 66–69.
29. García-Aparicio L, Krauel L, Tarrado X et al. Heminephroureterectomy for duplex kidney: Laparoscopy versus open surgery. J Pediatr Urol 2009 [Epub ahead of print].
30. Schneider A, Ripepi M, Henry-Florence C et al. Laparoscopic transperitoneal partial nephrectomy in children under 2 years old: A single-centre experience. J Pediatr Urol 2009 [Epub ahead of print].
31. Goyal A, Hennayake S. Prone retroperitoneoscopic approach for heminephrectomy: Specific advantages relating to access to vascular pedicle. J Pediatr Urol 2009 [Epub ahead of print].
32. Breda A, Lam JS, Veale J et al. Laparoscopic heminephrectomy for upper-pole moiety in children using a 3-mm laparoscope and instruments. J Endourol 2007; 21(8): 883–885.
33. Pedraza R, Palmer L, Moss V et al. Bilateral robotic assisted laparoscopic heminephroureterectomy. J Urol 2004; 171 (6 Pt 1): 2394–2395.
34. Olsen LH, Jrgensen TM. Robotically assisted retroperitoneoscopic heminephrectomy in children: initial clinical results. J Pediatr Urol 2005; 1(2): 101–104.
35. Lee RS, Sethi AS, Passerotti CC et al. Robot assisted laparoscopic partial nephrectomy: a viable and safe option in children. J Urol 2009; 181(2): 823–828.
36. Casale P, Patel RP, Kolon TF. Nerve Sparing Robotic Extravesical Ureteral Reimplantation. J Urol 2008; 179(5): 1987–1990.
37. Lowe GJ, Canon SJ, Jayanthi VR. Laparoscopic reconstructive options for obstruction in children with duplex renal anomalies. BJU Int 2008; 101(2): 227–230.
38. Casale P, Lambert S. Robotic ureteroureterostomy in children with a duplex collecting system. J Robotic Surg 2009: 3: 161–164.
39. González R, Piaggio L. Initial experience with laparoscopic ipsilateral ureteroureterostomy in infants and children for duplication anomalies of the urinary tract. J Urol 2007; 177(6): 2315–2318.
40. Steyaert H, Lauron J, Merrot T et al. Func-tional ectopic ureter in case of ureteric duplicationin children: initial experience with laparoskopic low transperitoneal ureteroureterostomy. J Laparoendosc Adv Surg Tech A 2009; 19 (Suppl 1): S245–S247.
41. Storm DW, Modi A, Jayanthi VR. Laparoscopic ipsilateral ureteroureterostomy in the management of ureteral ectopia in infants and children. J Pediatr Urol 2010; 7(5): 529–533.
42. Patel MN, Kaul SA, Bhandari A et al. Robot-assisted management of congenital renal abnormalities in adult patients. J Endourol 2010; 24(4): 567–570.
Štítky
Detská urológia UrológiaČlánok vyšiel v časopise
Urologické listy
2011 Číslo 4
- Vyšetření T2:EGR a PCA3 v moči při záchytu agresivního karcinomu prostaty
- Lék v boji proti benigní hyperplazii prostaty nyní pod novým názvem Adafin
Najčítanejšie v tomto čísle
- Možnosti predikce karcinomu prostaty pomocí PCA3
- Diagnostické možnosti časného zjištění nádorů ledvin, role nádorových markerů při stanovení dalšího postupu
- Chirurgická léčba lokálně pokročilého karcinomu ledviny s nádorovým trombem v žilním řečišti T3b, T3c
- Možnosti klinické aplikace kombinované léčby benigní hyperplazie prostaty