#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Laparoskopická a robotická heminefrektomie a ureteroureterostomie v rámci léčby zdvojeného vývodného systému horních cest močových


LAPAROSCOPIC AND ROBOTIC HEMINEPHRECTOMY AND URETEROURETEROSTOMY FOR DUPLEX COLLECTING SYSTEM OF UPPER URINARY TRACT

The duplex collecting system pathology is one of the most common congenital malformations of the upper urinary tract. There are two basic options for managing duplex kidney associated with ectopic ureter and ureterocele; heminephrectomy and ureteroureterostomy. Recently, laparoscopic and robotic reconstructive surgery has gained acceptance as a feasible and reliable treatment associated with minimal morbidity in the pediatric population. The feasibility and efficacy of laparoscopic and robotic reconstructive surgery was subsequently evaluated in many institutions, demonstrating comparable results to open surgery. In this review, we provide our technical aspects of laparoscopic and robotic heminephrectomy and uretero­ureterectomy for patients with duplex kidney anomalies, and a critical summary of current knowledge on its indications and outcome. In conclusions, laparoscopic and robotic heminephrectomy and uretero­ureterostomy for duplex kidney are safe and effective option in the surgical treatment of children with duplex kidney anomaly, although long-term outcome analysis will be needed to establish as a standard surgical treatment.

Key words:
laparoscopy, robot, children, heminephrectomy, ureteroureterostomy


Autori: Y. Kojima;  P. Casale
Pôsobisko autorov: Children’s Hospital of Philadelphia
Vyšlo v časopise: Urol List 2011; 9(4): 22-29

Súhrn

Patologie zdvojeného vývodného systému představuje nejčastější vrozenou abnormalitu horních cest močových. Existují dvě základní metody pro léčbu zdvojené ledviny v kombinaci s ektopickým močovodem a ureterokélou: heminefrektomie a ureteroureterostomie. Laparoskopická i roboticky asistovaná rekonstrukční operace představuje v současnosti u dětské populace uznávanou modalitu jako spolehlivá me­toda léčby spojená s minimální morbiditou. Proveditelnost a účinnost laparoskopické i roboticky asistované operace byla hodnocena v řadě center, která prokázala, že tato technika dosahuje srovnatelných výsledků jako otevřená operace. V tomto přehledovém článku uvádíme technické aspekty laparoskopické a robo­tické heminefrektomie a ureteroureterostomie (jak ji provádíme v našem centru) u pacientů se zdvojenou ledvinou a kritický souhrn současných poznatků týkajících se indikace a výsledků těchto přístupů. Laparoskopická i roboticky asistovaná heminefrektomie a ureteroureterostomie představují bezpečnou a účinnou modalitu pro operační léčbu zdvojené ledviny u dětí. Před zařazením těchto technik mezi standardní metody léčby je však nutné zpracování dlouhodobých výsledků.

Klíčová slova:
laparoskopie, robot, děti, heminefrektomie, ureteroureterostomie


Duplikace močovodu a ledvinné pánvičky představuje jednu z nejčastějších vroze­ných abnormalit horních cest močových. Tato anomálie může souviset s ektopic­kým močovodem, ureterokélou a veziko­ureterálním refluxem. U pacientů trpících infekcí močových cest a močovou inkontinencí je obvykle nezbytná operační léčba. V současné době se však díky běžnému provádění ultrazvukového vyšetření plodu zvyšuje procento asymptomatických pacientů [1].

Zdvojení vývodného systému lze řešit pomocí jedné ze dvou odlišných technik: heminefrektomie a ureteroureterostomie. Otázka, zda je vhodnější postiženou část zachovat, nebo odstranit, zůstává nadále otevřená, nejnovější publikace uvádí, že rozhodnutí závisí na funkci a povaze patologie [2–4].

Laparoskopická i roboticky asistovaná rekonstrukční operace představuje v sou­časnosti u dětské populace uznávanou modalitu jako spolehlivá metoda léčby spojená s minimální morbiditou [5–10]. Řada center hodnotí účinnost laparo­skopických rekonstrukčních technik, jako je například pyeloplastika a reimplantace močovodu, a uvádí, že tyto techniky dosahují srovnatelných výsledků jako otevřená operace. Indikace pro laparo­skopickou a robotickou operaci u dětí se neustále rozšiřují, jejich využití v rámci řešení zdvojených vývodných cest je jednou z možností.

V tomto přehledovém článku uvádíme technické aspekty techniky laparo­sko­pické a robotické heminefrektomie a uretero­uretero­stomie (jak ji provádíme v našem centru) u pacientů s anomáliemi vývodného systému a kritický souhrn současných poznatků týkajících se indikace a výsledků těchto přístupů.

HEMINEFREKTOMIE

Indikace

V rámci zdvojeného vývodného systému má vždy jedna jednotka narušenou funkci nebo je zcela dysfunkční. Indikace pro heminefrektomii zahrnují nefunkční horní pól ledviny s ektopickým močovodem nebo ureterokélou, cystickým onemocněním horního pólu ledviny a nefunkční refluxní dolní pól ledviny [11–32]. Laparo­skopická heminefrektomie může být vhodnou modalitou u dětí s těmito anomáliemi vzhledem k jasnému anatomickému poli mezi horním a dolním pólem ledviny.

Obr. 1. Resekce horního pólu směrem od dolního pólu pomocí ultrazvukových nůžek.
Resekce horního pólu směrem od dolního pólu pomocí ultrazvukových nůžek.

Samotný výkon

Laparoskopická heminefrektomie

Výhody laparoskopické heminefrektomie zahrnují lepší odhalení a kontrolu cévního zásobení, menší potřebu mobilizace ledviny a větší pracovní prostor [30]. Trans­perito­neální a retroperitoneální laparo­skopická heminefrektomie u dětí je spojena s minimální morbiditou, lepším kosmetic­kým výsledkem a kratší dobou hospita­li­zace [11–32]. Vzhledem k většímu pracov­nímu poli preferujeme transperitoneální přístup. Navíc jestliže je nezbytný přístup do močového měchýře, lze jej snadněji dosáhnout. Na druhou stranu retroperitoneální přístup (v poloze pacienta na boku) umožňuje provádět výkon extra­peritoneálně, a eliminovat tak potenciální rizika spojená s transperitoneálním přístupem jako např. pooperační ileus a další střevní komplikace. U malých dětí je však retroperitoneální prostor pro manipulaci s velkými nebo vážně dilatovanými struktu­rami nebo pro preparaci distálního mo­čo­vodu značně omezený. Goyal a Hennayake doporučují provádět laparoskopickou hemi­nefrektomii retroperitoneálním přístupem v poloze na břiše, a to u všech pacientů bez ohledu na věk, protože tento přístup umožňuje snadné provedení preparace bez nutnosti retrahovat ledvinu vzhledem k tomu, že gravitace napomáhá při demonstraci vaskulatury renálního pediklu [31].

Obr. 2. Delineace močovodu horního pólu od močovodu dolního pólu. 3F ureterální katétr (zelená barva) s otevřeným koncem je zaveden do močovodu dolního pólu.
Delineace močovodu horního pólu od močovodu dolního pólu. 3F ureterální katétr (zelená barva) s otevřeným koncem je zaveden do močovodu dolního pólu.

Laparoskopická transperitoneální hemi­nefroureterektomie se provádí v laterální poloze v celkové anestezii. Před napolohováním pacienta je do nepoškozené struktury cystoskopicky zaveden ureterální katétr s otevřeným koncem pro aplikaci methylenové modři, která umožní prokázat absenci úniku tekutiny. Na úrovni kra­niálně k pupku je provedena malá incize a peritoneum je preparováno pod přímou zrakovou kontrolou. Intraperitoneálně je zaveden 12mm trokar a při 8–10 mmHg je vytvořeno pneumoperitoneum pro ade­kvátní pohled do dutiny břišní pomocí 5mm, 30° endoskopu. Dále jsou zave­deny další dva trokary (3- a/nebo 5 mm). V některých případech může být z důvodu retrakce nutné zavedení dalšího 3mm tro­karu. Obvykle užíváme 3- nebo 5mm za­hnutý disektor (k zachycení) a tupé preparaci a 3- nebo 5mm zahnuté nůžky pro provedení incize. Breda et al popisují užití 3mm laparoskopu při laparoskopické heminefrektomii u dětí [32].

Obr. 3. Ureteroureterostomie močovodu horního pólu k močovodu dolního pólu provedená pomocí 6-0 monofilamentózní vstřebatelné sutury.
Ureteroureterostomie močovodu horního pólu k močovodu dolního pólu provedená pomocí 6-0 monofilamentózní vstřebatelné sutury.

Dále je mediálně mobilizováno kolon, Gerotova fascie a je odhalen dilatovaný močovod. Směřujeme podél dilatovaného močovodu až směrem k dilatované led­vinné pánvičce. Preparaci je třeba prová­dět opatrně a rozdělit renální žílu/arterii a její větve zásobující horní pól ledviny bez natažení hlavního pediklu. Pro oddělení větví renální žíly a arterie zásobující horní pól ledviny obvykle užíváme těsnicí systém Ligasure pro okluzi cév. Ledvina je ná­sledně rozdělena podél demarkační linie. Řez poškozenou strukturou je možné pro­vádět pomocí háku, elektrokoagulač­ních nůžek, ultrazvukových kleští, argonového paprsku, mikrovlnné koagulační smyčky (endoloop) nebo těsnicího systému Ligasure pro okluzi cév. Pro excizi horního pólu ledviny od dolního pólu upřednostňujeme užití těsnicího systému Ligasure pro okluzi cév. V tomto případě není nutné provádět suturu povrchového řezu na zbývající části pólu ledviny ani užití těsnění (např. fibrinové lepidlo). Vypreparovaný horní pól je protažen pod renálními cévami. Vývodný systém je třeba ponechat co nejvíce intaktní. Dále je třeba zachovat periureterální tkáň zásobující zdravý močo­vod. Poškozený močovod je vypreparován a přerušen. Močovod je obvykle přerušen přímo pod vstupem do pánve vzhledem k tomu, že celý močovod se odstraňuje pouze ve výjimečných případech. V případě absence refluxu je močovod pone­chán otevřený, v případě refluxu je uzavřen [17].

Vzorek je možné vyjmout trokarem v místě pupku (kamerový port). U novo­rozenců je tkáň vyjmuta přímo otvorem po trokaru, neboť nejsou k dispozici dosta­tečně malé sáčky. U starších dětí, u nichž je užit 10mm trokar, lze vzorek vyjmout pomocí endoskopických sáčků. U větších struktur může být nezbytné zvětšení incize pro zavedení trokaru. Vzorek se obvykle odstraňuje portem pro trokar nebo lze provést Pfannenstielovu incizi. Katétr je ponechán v močovém měchýři přes noc a pacienta lze propustit ve stejný den nebo den po výkonu.

Robotická heminefrektomie

V případě heminefrektomie zahrnují benefity robotického přístupu trojrozměrné zobrazení, větší obratnost a kratší učební křivku. Roboticky asistovanou laparo­skopickou heminefroureterektomii lze provádět rovněž transperitoneálně nebo retroperitoneálně [9,10,33–35], u kojenců může být překážkou pro retroperitoneální přístup omezený prostor. Při trans­abdominálním přístupu je pacient umístěn v upravené poloze na boku zvýšené o 60°. Kamerový port je umístěn do pupku a pracovní porty do střední čáry nad pupkem a na stejné straně v ipsilaterální a klavikulární čáře. U novorozenců je třeba horní pracovní port umístit pod mečovitým výběžkem ve střední čáře a dolní pracovní port co možná nejvíce laterálně k m. rectus. Umístění novorozence na podložku nad operační stůl zamezí kolizi ramene se stolem. Robot je ukotven nad ipsilaterálním ramenem. Výkon se provádí stejným způsobem jako při laparoskopickém pří­stupu. Poškozená část se přerušuje pomocí monopolárních nebo ultrazvukových tepelných nůžek. Segment distálního močo­vodu lze vypreparovat laparoskopicky skrze robotické porty po odinstalování robota. Extrakce vzorků se vždy provádí až po odinstalování robota.

Při retroperitoneálním přístupu se umís­tění portů a poloha pacienta liší – porty jsou umístěny posteriorně nebo late­rálně v závislosti na preferenci operatéra. Vzhledem k velikosti robotických ramen je posteriorní přístup náročnější (s výjimkou starších dětí).

Na základě našich zkušeností mají robotická zařízení v rámci tohoto typu výkonu pouze omezenou roli, nepřináší pravděpodobně žádný benefit. Jestliže je nezbytné provedení rekonstrukce močo­vého měchýře a extravezikální implantace močovodu zbývající části po provedení ureterektomie, může robot najít uplatnění při heminefrektomii.

Výsledky

Laparoskopická heminefrektomie

Řada výzkumníků uvádí výsledky laparo­skopické heminefrektomie pomocí trans­peritoneálního nebo retroperitoneálního přístupu [11–32]. Tento výkon je technicky náročný, s rizikem úniku moči a poškození vaskulatury zbývající části ledviny. Zvět­šení však umožňuje bezpečnou a precizní preparaci pólu, provedení řezu distálním močovodem bez nutnosti další incize a mi­nimalizuje poškození druhého pólu [28]. Další výhody zahrnují minimální ztrátu krve, rychlou rekonvalescenci a menší zjizvení [12].

Ačkoli retroperitoneoskopická hemi­nefrektomie je u dětí, zejména u novo­rozenců s významně dilatovaným vývodným systémem, náročnější než transperitoneální laparoskopická heminefrektomie [21,26], někteří autoři uvádí, že retroperitoneální laparoskopická heminefrektomie přináší jisté výhody. Singh et al popisují svou zku­šenost s laparoskopickou heminefrektomií u 42 dětí s nefunkčními renálními jednot­kami ve zdvojeném vývodném systému [28]. U jednoho pacienta byl nezbytný přechod k otevřené operaci z důvodu ledviny uložené v pánevní oblasti. Průměrná délka operace činila 90 min. U jednoho pacienta došlo po výkonu k úniku moči a u dalšího pacienta ke ztrátě funkce zbývající části ledviny [28]. Castellan et al srovnávali trans­peritoneální a retroperitoneální laparo­skopickou heminefrektomii a zjistili, že míra výskytu komplikací nezávisí na zvoleném chirurgickém přístupu, ale spíše na věku pacienta [20].

Někteří autoři uvádí benefit laparo­skopické operace oproti otevřené hemi­nefrektomii [14–17]. Robinson et al srov­návali dvě skupiny pediatrických pacientů s podobnou charakteristikou, kteří podstoupili heminefrektomii prostřednictvím laparoskopické transperitoneální nebo otevřené techniky. Výsledky ukazují, že laparoskopický přístup je spojen s větší délkou operace a vyššími náklady. Naopak jiná studie uvádí mezi benefity laparo­skopické heminefrektomie u pediatrické populace kratší délku hospitalizace, menší spotřebu analgetik a lepší kosmetický výsledek [14]. El-Ghoneimi et al srovnávali výsledky retroperitoneální laparoskopické a otevřené heminefroureterektomie a pro­kázali, že hlavní výhodou laparoskopic­kého přístupu je významně kratší doba hospitalizace (ve srovnání s otevřeným přístupem) [15]. Lee et al rovněž hodnotili klinický význam retroperitoneální laparo­skopické heminefrektomie u dětí srovna­telného věku. Autoři srovnávali následující proměnné u dětí podstupujících otevřenou vs retroperitoneální laparoskopickou heminefrektomii: bezpečnost, účinnost, délku operace, ztrátu krve, užívání nar­kotik během hospitalizace a délku hospitalizace [17]. U pacientů podstupujících retroperitoneální laparoskopickou hemi­nefrektomii byla zaznamenána kratší prů­měrná délka hospitalizace i menší užívání narkotik po výkonu než u pacientů podstu­pujících otevřený výkon, ačkoli prů­měrná doba hospitalizace byla srovnatelná [17]. Autoři dospěli k závěru, že u pacientů stej­ného věku (včetně novorozenců) přináší větší benefit retroperitoneální laparo­skopická heminefrektomie než otevřená heminefrektomie [17].

Funkční analýza zbývající části ledviny po laparoskopické heminefrektomii má nesmírný význam. Wallis et al uvádí, že renální scintigrafie s aplikací kyseliny 99mTechnecium-dimercaptosucinové po retroperitoneální laparoskopické heminef­rektomii prokázala ztrátu funkce zbývající části ledviny u 2 (9 %) ze 22 dětí [21]. You et al v nedávné době publikovali výsledky laparoskopické heminefrektomie u dětí se zdvojenými ledvinami [27]. Komplikace po výkonu zahrnovaly dlouhodobý únik moči z refluxního pahýlu močovodu u jednoho pacienta a úplnou ztrátu funkce zbývající části ledviny u dalšího pacienta. U 94 % pacientů byla funkce zbývajícího pólu zachována. Dlouhodobý funkční výsledek zbývající části ledviny po laparoskopické vs otevřené heminefrektomii nebyl dosud srovnáván v žádné prospektivní randomizované studii.

Robotická heminefrektomie

Dosud byly publikovány pouze tři studie zabývající se robotickou heminefrektomií [33–35]. Pedraza et al popisují svou zku­šenost s bilaterální robotickou heminef­rek­tomií u čtyřleté dívky [33]. Autoři od­halili ledvinu a močovod pomocí běžného laparoskopického přístupu a v preparaci renálního hilu a cévního zásobení horního pólu a izolaci segmentu horního pólu pokračovali pomocí robotického přístupu. Olsen et al popisují heminefrektomii horního pólu pomocí retroperitoneálního pří­stupu s užitím robota Da Vinci u 14 dívek. Autoři dospěli k závěru, že robotický systém představuje vynikající pomůcku pro minimálně invazivní výkony v retroperito­neu, jakou je například pyeloplastika [34]. Lee et al rovněž popisují bezpečné provedení robotické heminefrektomie u devíti dětí [35]. Všichni pacienti měli po operaci normální funkční zbývající část ledviny, jedinou komplikací byl asymptomatický urinom. Autoři dospěli k závěru, že lepší vizualizace a obratnost robotického sys­tému potenciálně nabízí lepší účinnost a vyšší bezpečnost než standardní laparoskopická technika. Roboticky asistovaný laparoskopický přístup představuje alternativu pro heminefrektomii a může se v budoucnu stát minimálně invazivní technikou volby.

URETEROURETEROSTOMIE

Indikace

Ureteroureterostomii u dětských pacientů indikujeme v případě zdvojeného vývodného systému s ektopickým močovodem horního funkčního pólu, ačkoli obvykle je léčbou volby reimplantace společné pochvy obou močovodů nebo heminefrektomie. Pakliže předoperační vyšetření prokáže přítomnost funkční části, zacho­váme poškozenou část obvykle pomocí reimplantace společné pochvy obou močo­vodů nebo rekonstrukce horních cest močo­vých v závislosti na dalších okol­nostech, jako je reflux dolního pólu nebo nutnost rekonstrukce hrdla mo­čo­vého měchýře.

Výkon

Laparoskopická ureteroureterostomie

Operaci lze provádět na úrovni ledviny nebo více směrem k močovému měchýři v závislosti na preferenci operatéra [2,3]. Vzhledem k našim výhradně pozitivním zkušenostem s prováděním pyeloplastiky v horních cestách močových jsme v případě dobré funkce zbývající části ledviny v minulosti preferovali rekonstrukci na úrovni ledviny podobně invazivním způso­bem [3]. Spolu s rozšiřujícími se zkuše­nostmi autora s extravezikální reimplantací močovodu [36] se v rámci rekonstrukce močovodu při­náležícímu hornímu a dolnímu pólu stává vhodnější preparace a rekonstrukce na úrovni pánevní. V sou­časné době tyto techniky provádíme u pacientů se zdvojeným vývodným systémem na úrovni pánevní pomocí dolní ureteroureterostomie.

Laparoskopická ureteroureterostomie na úrovni pánevní připomíná s ohledem na umístění portu a počáteční odhalení močovodů extravezikální reimplantaci mo­čo­­vodu [36]. Pacient je umístěn v poloze na zádech nebo do dolní litotomické polohy. Pomocí otevřeného přístupu je do pupku umístěn první trokar, kamerový port. Pracovní porty (5 mm) jsou umístěny ve střední klavikulární linii na obou stranách, přibližně 1 cm pod úrovní pupku. U novo­rozence jsme užili 3mm porty. Pro zachy­cení a tupou preparaci jsme užili 3- a 5mm zahnutý disektor, incize se provádí pomocí 3mm zahnutých nůžek a sutura a anastomóza tkáně pomocí 3mm jehelce, což zvyšuje bezpečnost a přesnost operace.

Všichni pacienti podstoupí cysto­sko­pické vyšetření s retrográdním ureteropyelo­gramem a před zahájením robotické ope­race je do dolního pólu zaveden ureterální katétr s otevřeným koncem. Zevní část ureterálního katétru je připevněna k uret­rál­nímu katétru a zdezinfikována do laparo­skopického pole. Přístup do ureterálního katétru s otevřeným koncem během ope­race má nesmírný význam. Integrita vývodného systému a anastomózy je ověřena instilací metylenové modři do katétru. Ureterální katétr rovněž zajišťuje přístup pro zavedení stentu po dokončení poste­riorní anastomózy.

Preparace močovodu se provádí podobným způsobem jako laparoskopická extravezikální reimplantace močovodu. Močovod je uvolněn od okolní tkáně, cévní zásobení je ponecháno intaktní. Jakmile je požadovaný močovod vypreparován od ipsilaterálního protějšku, je poškozený močovod připevněn pomocí end-to-side anatosmózy k normálnímu močovodu. Při anastomóze se užívá 6-0 monokryl pokračovací sutura. Všechny distální segmenty močovodu ústící do vaginy jsou odstraněny na úrovni vaginy. U chlapců je močovod ústící do prostaty odstraněn na úrovni prostaty pomocí stejného transperito­neálního přístupu. Díky poměrně snadnému přístupu, který nabízí transperito­neální technika, neponecháváme při laparoskopické operaci pahýly močovodu. Ureterální katétr je vyjmut ráno po výkonu a pacient je po vymočení propuštěn.

Pakliže je zvolena laparoskopická ureteroureterostomie na úrovni ledviny, lze při tomto výkonu využít zkušenosti s laparo­skopickou pyeloplastikou, neboť jednotlivé kroky se překrývají (preparace, hitch sutura, intrakorporální sutura) [37]. Laparoskopická ureteroureterostomie na úrovni ledviny připomíná s ohledem na umís­tění portu a počáteční odhalení močovodů laparoskopickou pyeloplastiku [36]. Levo­strannou rekonstrukci lze (stejně jako laparoskopickou pyeloplastiku) snadno provádět pomocí transmezenterického přístupu, což nejenže zkracuje délku ope­race, ale rovněž podporuje její minimálně invazivní charakter [37].

Robotická ureteroureterostomie

Omezení a náročnost laparoskopické sutury může představovat jednu z hlavních nevýhod běžné laparoskopické uretero­ureterostomie [9,10]. Obecně platí, že ro­bo­tický přístup disponuje oproti běžnému laparoskopickému přístupu několika benefity. Hlavní výhodou je snazší a preciznější odhalení orgánů a provedení sutury díky pohybu robotického ramene v reálném čase, které poskytuje větší svobodu a troj­rozměrnou zvětšenou vizualizaci. Tyto přednosti robotického přístupu z něj činí ideální nástroj pro rekonstrukční techniky, jako je např. ureteroureterostomie.

Umístění portů při robotické uretero­ureterostomii je totožné jako při běžné laparoskopické ureteroureterostomii; ovšem v případě, že je vzdálenost mezi symfýzou a pupkem dítěte méně než 8 cm, je nutné kamerový port umístit nad pupek mezi me­čovitý výběžek a pupek, abychom pře­dešli kolizi robotických ramen [38]. Robot je ukot­ven nad chodidly pacienta. Výkon se pro­vádí stejným způsobem, jak bylo uvedeno u běžného laparoskopického přístupu.

Výsledky

Laparoskopická ureteroureterostomie

Naše předběžné výsledky týkající se lapa­ro­skopické ureteroureterostomie ukazují, že po osvojení techniky intrakorporální sutury je tato metoda vhodná i pro operaci ledviny [3]. González a Piaggio popsali osm případů laparoskopické ipsilaterální dolní ureteroureterostomie při léčbě zdvojeného vývodného systému u šesti pacientů (prů­měrný věk 51 měsíců). Průměrná délka ope­race (včetně cystoskopie) činila 257 min (140–430 min), nebyl zaznamenán žádný výskyt peroperačních komplikací. Všichni pacienti byli propuštěni bez narkotik po střední době tři dny po výkonu [39]. Steyaert et al rovněž publikovali své počá­teční výsledky laparoskopické retroperito­neální dolní ureteroureterostomie u dvou dívek (8 a 18 měsíců) s funkčním horním pólem, při užití 3mm instrumentů a 30° 5mm optického trokaru [40]. Operace trvala 120 min. Nebyl zaznamenán výskyt per- ani pooperačních komplikací. Pacientky byly propuštěny po čtyřech a sedmi dnech. Storm et al popisují svou zkušenost s laparoskopickou ipsilaterální uretero­ureterostomií při léčbě ektopického močovodu u dětí a novorozenců. Technika byla provedena bezpečně, účinně a s mi­ni­málním výskytem komplikací [41].

Robotická ureteroureterostomie

Jak již bylo uvedeno výše, dřívější studie zabývající se laparoskopickou i robotickou rekonstrukcí u dětí se zdvojeným vývodným systémem prokázaly, že operace ledviny i močového měchýře je snazší pomocí robotického přístupu díky využití troj­roz­měrné vizualizace a lepší manipulace robotické platformy [3].

Publikovali jsme vlastní výsledky trans­peritonální robotické ureteroureterostomie při léčbě zdvojených vývodných cest u 14 dětí ve věku 6 měsíců až 10 let (průměr 31,26 měsíců) [38]. Průměrná délka ope­race činila 1,2 hod (0,75–2,2 hod), a to včetně cystoskopického vyšetření. Délka hospitalizace činila v průměru 20,8 hod. Pooperační zobrazovací vyšetření u všech pacientů prokázalo intaktní vývodný systém s dobrou drenáží [38]. Domníváme se, že tento výkon je proveditelnou alternativou u této populace pacientů, protože rekonstrukce se provádí in situ, bez rizika poranění retraktory. Operatér je rovněž schopen provádět komplikovanou intra­korporální suturu při minimální námaze a s optimální vizualizací. Pro smysluplné srovnání standardní otevřené a robotické ureteroureterostomie je však nutné provedení prospektivních randomizovaných studií. Patel et al v nedávné době popsali svou zkušenost s robotickou uretero­ureterostomií u dospělých pacientů se zdvojeným vývodným systémem. Robo­tický přístup při léčbě vrozených abnormalit v ledvině představuje účinnou terapeutickou modalitu nejen u dětí, ale rovněž u dospělých pacientů, která je spojena s minimální morbiditou a dosahuje dobrých výsledků [42].

ZÁVĚR

Tab. 1 a 2 uvádí seznam studií zabývajících se laparoskopickou a robotickou heminefrektomií a ureteroureterostomií u dětské populace. Operační léčba segmentu s obstrukcí a refluxem u pacientů s úplným zdvojením vývodných cest spo­čívá v heminefrektomii a ureterouretero­stomii. Volba přístupu závisí na funkci horního pólu. Na základě důkladného hodnocení dostupných údajů lze říci, že la­pa­ro­skopická i robotická heminefrektomie a ureteroureterostomie představuje bez­pečnou a účinnou léčbu zdvojeného vývodného systému u dětí. Ačkoli první vý­sledky jsou srovnatelné s výsledky otev­řené operace, před zahrnutím těchto technik mezi standardní metody léčby zdvojeného vývodného systému bude nutné výsledky zhodnotit v prospektivních randomizovaných studiích včetně hodnocení dlouhodobých výsledků.

Tab. 1. Studie zabývající se laparoskopickou a robotickou heminefrektomií při léčbě zdvojené ledviny u dětské populace.
Studie zabývající se laparoskopickou a robotickou heminefrektomií při léčbě zdvojené ledviny u dětské populace.

Tab. 2. Předchozí studie zabývající se laparoskopickou a robotickou ureteroureterostomií při léčbě zdvojené ledviny u dětské populace.
Předchozí studie zabývající se laparoskopickou a robotickou ureteroureterostomií při léčbě zdvojené ledviny u dětské populace.

Pasquale Casale, MD

Children’s Hospital of Philadelphia

34th Street and Civic Center Boulevard

Wood Building 3rd Floor

Philadelphia, PA 19107

casale@email.chop.edu


Zdroje

1. Ade-Ajayi N, Wilcox DT, Duffy PG et al. Upper pole heminephrectomy: is complete ureterectomy necessary? BJU Int 2001; 88(1): 77–79.

2. Passerotti CC, Diamond DA, Borer JG et al. Robot-assisted laparoskopic ureteroureterostomy: description of technique. J Endourol 2008; 22(4): 581–585.

3. Kutikov A, Nguyen M, Guzzo T et al. Laparoscopic and robotic complex upper tract reconstruction in the child with duplex collecting system. J Endourol 2007; 21(6): 621–664.

4. Ramalingam M, Selvarajan K, Senthil K et al. Laparoscopic pyeloureterostomy: experience in three cases. J Endourol 2006; 20(2): 115–118.

5. Traxel EJ, Minevich EA, Noh PH. A review: the application of minimally invasive surgery to pediatric uro­logy: upper urinary tract procedures. Urology 2010; 76(1): 122–133.

6. Norris RD, Ost MC. Evolution of laparoscopy in pediatric urology. Expert Rev Med Devices 2009; 6(6): 689–698.

7. Kojima Y, Tozawa K, Kohler K et al. Laparoscopic reconstructive surgery in pediatric urology: An overview of current options. Curr Pediatr Rev 2010; 6: 156–165.

8. Peters CA. Robotically assisted surgery in pediatric urology. Urol Clin North Am 2004; 31(4): 743–752.

9. Casale P, Kojima Y. Robotic-assisted laparo­skopic surgery in pediatric urology: an update. Scand J Surg 2009; 98(2): 110–119.

10. Casale P, Kojima Y. Pediatric Robotic Urology. American Urological Association Update Series 2009; 31: 285–292.

11. Janetschek G, Seibold J, Radmayr C et al. Laparo­scopic heminephroureterectomy in pediatric patients. J Urol 1997; 158(5): 1928–1930.

12. Horowitz M, Shah SM, Ferzli G et al. Laparoscopic partial upper pole nephrectomy in infants and children. BJU Int 2001; 87(6): 514–516.

13. Borzi PA. A comparison of the lateral and poste­rior retroperitoneoscopic approach for complete and partial nephroureterectomy in children. BJU Int 2001; 87(6): 517–520.

14. Robinson BC, Snow BW, Cartwright PC et al. Comparison of laparoskopic versus open partial nephrectomy in a pediatric series. J Urol 2003; 169(2): 638–640.

15. El-Ghoneimi A, Farhat W, Bolduc S et al. Retro­peritoneal laparoskopic vs open partial nephro­ure­terectomy in children. BJU Int 2003; 91(6): 532–535.

16. Kawauchi A, Fujito A, Naito Y et al. Retro­peritoneoscopic heminephroureterectomy for children with duplex anomaly: Initial experience. Int J Urol 2004; 11(1): 7–10.

17. Lee RS, Retik AB, Borer JG et al. Pediatric retroperitoneal laparoskopic partial nephrectomy: comparison with an age matched cohort of open surgery. J Urol 2005; 174(2): 708–711.

18. Piaggio L, Franc-Guimond J, Figueroa TE et al. Com­parison of laparoskopic and open partial nephrectomy for duplication anomalies in children. J Urol 2006; 175(6): 2269–2273.

19. Valla JS, Breaud J, Carfagna L et al. Treatment of ureterocele on duplex ureter: upper pole nephrectomy by retroperitoneoscopy in children based on a series of 24 cases. Eur Urol 2003; 43(4): 426–429.

20. Castellan M, Gosalbez R, Carmack AJ et al. Trans­peritoneal and retroperitoneal laparoskopic hemi­nephrectomy-what approach for which patient? J Urol 2006; 176 (6 Pt 1): 2636–2639.

21. Wallis MC, Khoury AE, Lorenzo AJ et al. Outcome analysis of retroperitoneal laparoskopic heminephrectomy in children. J Urol 2006; 175(6): 2277–2280.

22. Mushtaq I, Haleblian G. Laparoscopic hemi­nep­hrec­tomy in infants and children: first 54 cases. J Pediatr Urol 2007; 3(2): 100–103.

23. Dénes FT, Danilovic A, Srougi M. Outcome of laparoskopic upper-pole nephrectomy in children with duplex systems. J Endourol 2007; 21(2): 162–168.

24. Seibold J, Schilling D, Nagele U et al. Laparo­scopic heminephroureterectomy for duplex kidney anomalies in the pediatric population. J Pediatr Urol 2008; 4(5): 345–347.

25. Yucel S, Brown B, Bush NC et al. What to anticipate with experience in pediatric laparoskopic ablative renal surgery. J Urol 2008; 179(2): 697–702.

26. Leclair MD, Vidal I, Suply E et al. Retroperitoneal laparoscopic heminephrectomy in duplex kidney in infants and children: a 15-year experience. Eur Urol 2009; 56(2): 385–389.

27. You D, Bang JK, Shim M et al. Analysis of the late outcome of laparoscopic heminephrectomy in children with duplex kidneys. BJU Int 2010; 106(2): 250–254.

28. Singh RR, Wagener S, Chandran H. Laparoscopic management and outcomes in non-functioning moieties of duplex kidneys in children. J Pediatr Urol 2010; 6(1): 66–69.

29. García-Aparicio L, Krauel L, Tarrado X et al. Hemi­nephroureterectomy for duplex kidney: Laparoscopy versus open surgery. J Pediatr Urol 2009 [Epub ahead of print].

30. Schneider A, Ripepi M, Henry-Florence C et al. Laparoscopic transperitoneal partial nephrectomy in children under 2 years old: A single-centre experience. J Pediatr Urol 2009 [Epub ahead of print].

31. Goyal A, Hennayake S. Prone retroperitoneosco­pic approach for heminephrectomy: Specific advantages relating to access to vascular pedicle. J Pediatr Urol 2009 [Epub ahead of print].

32. Breda A, Lam JS, Veale J et al. Laparoscopic hemi­nephrectomy for upper-pole moiety in children using a 3-mm laparoscope and instruments. J Endourol 2007; 21(8): 883–885.

33. Pedraza R, Palmer L, Moss V et al. Bilateral robo­tic assisted laparoscopic heminephroureterectomy. J Urol 2004; 171 (6 Pt 1): 2394–2395.

34. Olsen LH, Jrgensen TM. Robotically assisted retro­peritoneoscopic heminephrectomy in children: initial clinical results. J Pediatr Urol 2005; 1(2): 101–104.

35. Lee RS, Sethi AS, Passerotti CC et al. Robot assis­ted laparoscopic partial nephrectomy: a viable and safe option in children. J Urol 2009; 181(2): 823–828.

36. Casale P, Patel RP, Kolon TF. Nerve Sparing Robo­tic Extravesical Ureteral Reimplantation. J Urol 2008; 179(5): 1987–1990.

37. Lowe GJ, Canon SJ, Jayanthi VR. Laparoscopic reconstructive options for obstruction in children with duplex renal anomalies. BJU Int 2008; 101(2): 227–230.

38. Casale P, Lambert S. Robotic ureteroureterostomy in children with a duplex collecting system. J Robotic Surg 2009: 3: 161–164.

39. González R, Piaggio L. Initial experience with laparoscopic ipsilateral ureteroureterostomy in infants and children for duplication anomalies of the urinary tract. J Urol 2007; 177(6): 2315–2318.

40. Steyaert H, Lauron J, Merrot T et al. Func-tional ectopic ureter in case of ureteric duplicationin children: initial experience with laparoskopic low trans­peritoneal ureteroureterostomy. J Laparo­endosc Adv Surg Tech A 2009; 19 (Suppl 1): S245–S247.

41. Storm DW, Modi A, Jayanthi VR. Laparoscopic ipsilateral ureteroureterostomy in the management of ureteral ectopia in infants and children. J Pediatr Urol 2010; 7(5): 529–533.

42. Patel MN, Kaul SA, Bhandari A et al. Robot-assis­ted management of congenital renal abnormalities in adult patients. J Endourol 2010; 24(4): 567–570.

Štítky
Detská urológia Urológia

Článok vyšiel v časopise

Urologické listy

Číslo 4

2011 Číslo 4
Najčítanejšie tento týždeň
Najčítanejšie v tomto čísle
Kurzy

Zvýšte si kvalifikáciu online z pohodlia domova

Aktuální možnosti diagnostiky a léčby litiáz
nový kurz
Autori: MUDr. Tomáš Ürge, PhD.

Všetky kurzy
Prihlásenie
Zabudnuté heslo

Zadajte e-mailovú adresu, s ktorou ste vytvárali účet. Budú Vám na ňu zasielané informácie k nastaveniu nového hesla.

Prihlásenie

Nemáte účet?  Registrujte sa

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#