Dejme tradici nový rozměr!
Vyšlo v časopise:
Vnitř Lék 2006; 52(5): 407-408
Kategorie:
Úvodníky
Vážení a milí kolegové, členové ČIS a všichni přátelé V(v)nitřního lékařství,
v březnu tohoto roku byl zvolen nový výbor České internistické společnosti ČLS JEP a asi se hodí napsat do „našeho“ časopisu pár řádek. Asi by bylo lépe napsat programové prohlášení nebo dokonce teze programu na příští volební období. Ale já jsem (byť nově zvolený předseda společnosti) hlavně normální obyčejný doktor, kterého zajímají problémy pacientů na naší klinice i jinde, který občas sedí zadarmo přesčas na ambulanci a trápí se tím, aby neudělal klinice ekonomické problémy tím, že napíše léky, které jsou pro pacienty plně indikovány. Tak si dovolím spíš povídání o oboru, který miluji a pár slov o tom, co bychom si v novém výboru představovali udělat pro nás všechny, internisty i lékaře specializací z interny vzešlých.
V první řadě bych chtěl poděkovat odstupujícímu výboru ČIS a především pak jeho dlouholetému předsedovi, panu profesoru Karlovi Horkému. Budeme v novém výboru moc rádi, když se nám alespoň z části podaří navázat na to, co udělali naši předchůdci. A především je třeba zdůraznit, že je na co navazovat. A je skvělé, že část členů výboru minulého bude aktivně podporovat výbor nový. Sám profesor Horký byl znovu zvolen do výboru, a i když nechtěl pokračovat ve funkci předsedy, „čestnému předsednictví“ se neubránil. Ale dál už vynechám minulost a pokusím se raději přeci jen o jakýsi pohled do budoucnosti.
Neřeknu jistě nic objevného, když konstatuji, že postavení interny se během posledních desítek let velice měnilo. Od dob, kdy byla interna prakticky vším, k období výrazné (a jistě správné) specializace až atomizace k současnosti. Jaká je tedy současnost vnitřního lékařství nebo interny? Asi hodně záleží na úhlu pohledu. Já sám se domnívám, že dochází postupně opět k integraci interny. Je to proces, který není v naší zemi ojedinělý, ale naopak je typický jak pro Severní Ameriku, tak pro zakládající země EU. Jaká je v této situaci role odborné společnosti? Nemyslím, že internistická společnost by měla někomu (svým specializovaným oborům) radit, natož „šéfovat“. Na druhé straně bychom měli nabídnout všem oborům, které se od interny odštěpily, maximální spolupráci a především možnost vlastní prezentace pro „všechny“. Jistě je úsměvná představa, že všichni budeme umět všechno, diagnostika s pouhým fonendoskopem asi už skončila. Možná je to škoda, – ty jednoduché metody bychom neměli tak snadno opouštět. Je to výzva i pro výuku: mladí kolegové diagnostikují genetické defekty na molekulární úrovni, ale na rodinnou anamnézu se zapomenou (někteří) zeptat? Nikdo by nechtěl, aby jeho koronární tepny „katetrizoval“ obecný internista, který by asi neuspěl ani při extrakci konkrementů ERCP. Na druhé straně je ale velmi tristní představa, že lékař na klinice kardiologie (nefrologie, revmatologie a vůbec jakémkoliv superspecializovaném pracovišti) žádá specializované konzilium pro glykemii 11mmol/l. Všichni bychom měli mít dost slušný základ té „všeobecné interny“. Sám to někdy vnímám (považován za lipidologa – což není vlastně vůbec nic, nebo, raději, za preventivního kardiologa se širším záběrem) dost negativně. Copak my, internisté, nejsme schopni zvládat základní obecné problémy, ať již jsme specialisté nebo superspecialisté? Tenhle problém interny vidím jako základní, jako problém, který musíme řešit. Věřím, že to, jak byly a jsou organizovány naše výroční sjezdy, je přesně v linii těchto úvah. Jak jsem už napsal, Česká internistická společnost nechce, nemůže a nebude nikomu vládnout či něco nařizovat. Měla by však být pro všechny integrujícím a všeobjímajícím prvkem v komplikované realitě. A pokud se to podaří, měla by svým „podoborům“ pomáhat z pozice „nejvyšší“ autority, možná i společné síly.
Žijeme ve složité době, potýkáme se s problémy financování i nárůstem administrativy ve zdravotnickém systému, spíše jen sledujeme problematičnost postgraduální výchovy mladších kolegů a současně probíhající proces akreditací našich pracovišť. Přitom se stále snažíme poskytovat pacientům tu nejlepší možnou péči. Nechci být až nekriticky optimistický, stále se nám daří držet úroveň na velmi slušném evropském a v mnoha oblastech na světovém standardu.
A v této době by se mohla a měla (je možná i na nás, zda skutečně bude) zvyšovat role odborných společností, které mají dostatečný potenciál, a měly by se proto podílet na dalším rozvoji jednotlivých oborů.
Interně bychom rádi vrátili prestiž, která jí mezi základními klinickými obory právem náleží. Co pro to chceme udělat?
ČIS by měla být mladší, a kromě zkušených internistů by ve svých řadách ráda uvítala všechny mladé lékaře, které „společný kmen“ předatestační přípravy s internou úzce spojuje. Jestli to platí pro všechny mladé lékaře, pak to platí ještě dvojnásob pro studenty postgraduálního studia na klinikách interních, ale i klinikách oborů z interny vzešlých.
Samozřejmě že budeme rádi, když se kromě nejmladších k internistické společnosti přihlásí i zkušení kolegové z lůžkových oddělení či z ambulantní sféry.
Co nabídneme? Všichni noví členové budou dostávat časopis Vnitřní lékařství, časopis ČIS a Slovenskej internistickej spoločnosti, jako hlavní informační zdroj naší společnosti po dobu jednoho roku zdarma, včetně přístupu k jeho elektronické verzi. Mladí členové do 30 let budou dostávat časopis Vnitřní lékařství zdarma do dosažení tohoto věku. Na stránkách časopisu Vnitřní lékařství budeme pravidelně informovat o vývoji v oblasti postgraduálního vzdělávání i o procesu akreditací, samozřejmě kromě obvyklých odborných článků a informací o aktivitách ČIS. Současně je připravován rozsáhlý projekt postgraduálního vzdělávání, který bude dostupný na internetu ve formě experty zpracovaných přehledných článků, a doufáme, že bude přínosem nejen pro přípravu k atestaci, ale využijeme ho všichni k obnovení znalostí z oboru, kterému se úplně blízce nevěnujeme. Samozřejmě že členové ČIS se budou i nadále účastnit tradičních sjezdů naší společnosti za zvýhodněných podmínek. Nejbližší sjezd se koná v Brně ve dnech 1.–4. listopadu 2006. Jistě může být pro některé mladší kolegy, kteří publikují své první články, zajímavá i soutěž o cenu ČIS (ani finančně není nezajímavá). Podobné ceny za publikace časopisecké i knižní jsou připraveny i pro zkušenější autory. O všech těchto aktivitách naleznete více v časopise Vnitřní lékařství a také na www.vnitrnilekarstvi.cz , kde také naleznou zájemci on-line přihlášku do společnosti.
Věřím, že společně dokážeme navázat na dlouhou tradici interny v naší zemi a potvrdíme její postavení mezi základními obory klinické medicíny.
S přáním hodně sil a také štěstí a pohody v práci i doma
doc. MUDr. Richard Češka, CSc.
předseda ČIS ČLS JEP
Štítky
Diabetológia Endokrinológia Interné lekárstvoČlánok vyšiel v časopise
Vnitřní lékařství
2006 Číslo 5
- Statinová intolerance
- Očkování proti virové hemoragické horečce Ebola experimentální vakcínou rVSVDG-ZEBOV-GP
- DESATORO PRE PRAX: Aktuálne odporúčanie ESPEN pre nutričný manažment u pacientov s COVID-19
- Parazitičtí červi v terapii Crohnovy choroby a dalších zánětlivých autoimunitních onemocnění
- Metamizol v liečbe pooperačnej bolesti u detí do 6 rokov veku
Najčítanejšie v tomto čísle
- Kožní změny při diabetu z pohledu dermatologa
- Glukokortikoidy a diabetes mellitus
- Difuzní idiopatická skeletální hyperostóza a souvislost s metabolickými parametry
- Kožní komplikace terapie diabetes mellitus