KOMENTÁŘ: Normoglykemie, přívod glukózy a inzulin u kriticky nemocných
Autoři:
V. Šrámek
Působiště autorů:
Anesteziologicko-resuscitační klinika Lékařské fakulty MU a FN u sv. Anny, Brno, přednosta doc. MUDr. Vladimír Šrámek, Ph. D.
Vyšlo v časopise:
Vnitř Lék 2006; 52(5): 433
Kategorie:
Metabolizmus glukózy a účinky inzulinu v sepsi
V současné době je přijato, že zachování normoglykemie snižuje mortalitu v kritickém stavu - a to jak u diabetiků, tak i ostatních nemocných. Tento fakt platí pro chirurgické, tak i interní nemocné (nová data přednesla G. Van den Berghe na kongresu ESICM v Amsterdamu v roce 2005). Zavedení striktního protokolu kontroly glykemie a ponechání jeho vedení sestrám patří dnes ke standardům intenzivní péče.
Přesto i dnes je třeba jisté opatrnosti - některé studie, které potvrdí (nebo zpochybní?) přijatou praxi ještě probíhají (studie NICE, kterou organizuje ANZICS, studie organizovaná Pracovní skupinou pro nutrici a metabolizmu ESICM), jiné byly aktuálně přerušeny pro zvýšení mortality u normoglykemické větve studie (německá studie VISEP u septických nemocných, kde vyšší mortalitu v intervenované skupině lze přičíst na vrub zvýšenému výskytu závažných hypoglykemií - 12 %).
Jestliže v udržování normoglykemie má intenzivista v současné době jen malé pochybnosti, větší nastanou, když se má rozhodnout, jaké množství glukózy a inzulinu nemocným v kritickém stavu podávat. Se závěrečným doporučením autorů přehledu publikovaným v tomto čísle časopisu, lze souhlasit. V akutním stavu doporučují podat 100-200 g glukózy/24 hodin a inzulinem korigovat hyperglykemii.
Větší problém nastává s interpretací vlastního výzkumu autorů, který signalizuje, že by pro kriticky nemocné mohlo být výhodné dodat zvýšené množství glukózy formou euglykemického clampu - zřejmě na úrovni normoglykemie (a tudíž vyššího přívodu inzulinu), abychom se vyvarovali negativních účinků hyperglykemie. I když jde o zajímavou hypotézu, jednoznačné závěry ze tohoto výzkumu prováděného metodologií nepřímé kalorimetrie a dusíkové bilance - tedy bez použití stabilních izotopů - nelze vyvozovat, protože tato metodika jednoznačně nepostihuje detailní změny v intermediárním metabolizmu navozené clampem.
doc. MUDr. Vladimír Šrámek, Ph.D.
www.fnusa.cz
e-mail: vladimír.sramek@fnusa.cz
Doručeno do redakce: 26. 11. 2005
Štítky
Diabetológia Endokrinológia Interné lekárstvoČlánok vyšiel v časopise
Vnitřní lékařství
2006 Číslo 5
- Parazitičtí červi v terapii Crohnovy choroby a dalších zánětlivých autoimunitních onemocnění
- Pleiotropní účinky statinů na kardiovaskulární systém
- Statiny indukovaná myopatie: Jak na diferenciální diagnostiku?
- Význam hydratace při hojení ran
- DESATORO PRE PRAX: Aktuálne odporúčanie ESPEN pre nutričný manažment u pacientov s COVID-19
Najčítanejšie v tomto čísle
- Kožní změny při diabetu z pohledu dermatologa
- Glukokortikoidy a diabetes mellitus
- Difuzní idiopatická skeletální hyperostóza a souvislost s metabolickými parametry
- Kožní komplikace terapie diabetes mellitus