Klinická účinnost a bezpečnost bazálního inzulinového analoga glarginu v léčbě pacientů s diabetes mellitus 2. typu – editorial

Česká verzia

Autoři: Alena Adamíková
Působiště autorů: Diabetologické centrum Krajské nemocnice T. Bati, a. s., Zlín
Vyšlo v časopise: Vnitř Lék 2016; 62(9): 688-689
Kategorie: Editorialy

Komentář k | Editorial on

Flekač M. Klinická účinnost a bezpečnost bazálního inzulinového analoga glarginu v léčbě pacientů s diabetes mellitus 2. typu. Vnitř Lék 2016; 62(9): 705–711.

Terapie inzulinem se v algoritmu léčby diabetes mellitus 2. typu [1] řadí do 2. linie léčby za terapii metforminem. V algoritmu je uvedeno, že tato terapie má vysokou účinnost na snížení hladiny HbA_1c, ale na druhé straně zvýšené riziko hypoglykemií a hmotnostních přírůstků. Ze strany pacientů i lékařů je inzulinoterapie spojena s řadou bariér. Pacienti se domnívají, že zahájení inzulinoterapie znamená konečné stadium léčby diabetu, požadavek na titraci k dosažení požadované glykemie spojují s progresí onemocnění. Mnohdy nejsou dobře o přínosech léčby poučeni. Lékaři terapii inzulinem často odkládají, protože jsou časově zaneprázdněni a edukace pacienta nově indikovaného k inzulinoterapii patří jistě k složitějším situacím. Přitom nastavení terapie a titrace bazálního inzulinového analoga má vcelku jednoduchý postup, který je zohledněn i v doporučeních odborných společností [2]. Ve studiích [3] se porovnávala bezpečnost titrace bazálního inzulinu lékařem a pacientem dle jednoduchého algoritmu a účinnost i bezpečnost byla srovnatelná. Podcenění dávkování a nedostatečná titrace inzulinu vede k tomu, že léčba je neúčinná a pacient nedosáhne požadované hodnoty HbA_1c. U nových generací bazálních inzulinových analog s větší koncentrací inzulinu jakým je inzulin glargin 300 IU/ml, který je v současnosti jako jediný k dispozici, se doporučuje vyšší úvodní dávkování inzulinu 0,2 IU/kg, při převodu z jedné dávky bazálního inzulinu převod 1 : 1 a při převodu ze 2 dávek bazálních inzulinů dávku o 20 % snížit [4]. Zvyšování dávky je vhodné až po 3–4 dnech po dosažení vyrovnané hladiny inzulinu. V praxi se postupuje většinou po 2 IU 1–2krát týdně, v algoritmu studií EDITION u diabetiků 2. typu se titrovalo po 3 IU, což bylo dáno použitým dávkovačem [5–7]. Zajímavým algoritmem pro titraci je algoritmus studie INSIGHT (Implementing New Strategies with Insulin Glargine for Hyperglycemia Treatment), během níž se dávka zvyšovala po 1 IU každý den až k dosažení požadované glykemie nalačno [8]. Oba algoritmy porovnávala studie kanadských autorů [9], v níž se prokázala srovnatelná účinnost a bezpečnost. Nastavení glarginu 300 IU/ml může vyžadovat jen přechodné zvýšení bolusových dávek než se dosáhne požadované hladiny bazálního inzulinu. Ponecháním zvýšených bolusových dávek po vyrovnání hladiny bazálního inzulinu se zbytečně zvyšuje riziko hypoglykemií.

Rychlý vývoj inzulinových analog přináší nové inzuliny, které mají ve studiích nižší riziko hypoglykemických příhod. Inzulinoterapie se stává bezpečnější, i když stále vyžaduje podrobnou a opakovanou edukaci pacienta i jeho blízkých.

MUDr. Alena Adamíková, Ph.D.

adamikova@bnzlin.cz

Diabetologické centrum Krajské nemocnice T. Bati, a.s.,

Zlín

www.kntb.cz

Doručeno do redakce 30. 8. 2016

Zdroje

1. Inzucchi SE, Bergenstal RM, Buse JB et al. Management of hyperglycemia in type 2 diabetes, 2015: a patient-centered approach. Update to a position statement of the America Diabetes Association and the European Association for Study of Diabetes. Diabetes Care 2015; 38(1): 140–149. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.2337/dc14–2441>.

2. Škrha J, Pelikánová T, Kvapil M. Česká diabetologická společnost. Doporučený postup péče o diabetes mellitus 2. typu. Dostupné z WWW: .

3. Davies M, Storms F, Shutler S et al. [ATLANTUS Study Group]. Improvement of glycemic control in subjects with poorly controlled type 2 diabetes. Diabetes Care 2005; 28(6): 1282–1288.

4. SPC Toujeo. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/http://www.ema.europa.eu/docs/cs_CZ/document_library/EPAR_-_Product_Information/human/000309/WC500047935.pdf>.

5. Riddle MC, Bolli GB, Yki-Järvinen H et al. One-year sustained glycemic control and less hypoglycaemia with new insulin glargine 300 U/mL compared with 100 U/mL in people with type 2 diabetes using basal plus meal-time insulin: the EDITION 1 12-month randomized trial, including 6-month extension. Diabetes Obes Metab 2015; 17(9): 835–842. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1111/dom.12472>.

6. Yki-Järvinen K, Bergenstal RM, Bolli GB et al. Less nocturnal hypoglycaemia and weight gain with new insulin glargine 300 U/mL vs 100 U/mL: 1-year results in people with type 2 diabetes using basal insulin + OADs (EDITION 2). Can J Diabetes 2014; 38(5 Suppl): S5. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1016/j.jcjd.2014.07.013>.

7. Bolli GB, Riddle MC, Bergenstal RM et al. New insulin glargine 300 U/mL compared with glargine 100 U/mL in insulin-naïve people with type 2 diabetes on oral glucose-lowering drugs: a randomized controlled trial (EDITION 3). Diabetes Obes Metab 2015; 17(4): 386–394. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1111/dom.12438>.

8. Gerstein HC, Yale JF, Harris SB, et al. A randomized trial of adding insulin glargine vs. avoidance of insulin in people with Type 2 diabetes on either no oral glucose-lowering agents or submaximal doses of metformin and/or sulphonylureas. The Canadian INSIGHT (Implemeting New Strategies with Insulin Glargine for Hyperglycaemia Treatment) Study. Diabet Med 2006; 23(7): 736–742.

9. Yale JF, Harris SB, Berard L et al. A pragmatic self-titration 1 U/say (INSIGHT) algorithm for insulin glargine 300 U/ml (Gla-300) is safe and effective. American Diabetes Association, June 10–14, 2016; 93-LB.