Editorial

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

dostáváte do rukou speciální přílohu časopisu Anesteziologie a intenzivní medicína (AIM) – suplementum věnované inhalačním anestetikům a jejich využití v současné klinické praxi. Problematika inhalační anestezie představuje trvale aktuální téma oboru AIM z řady důvodů – 1) inhalační anestetika a anesteziologické techniky na nich založené jsou unikátní atribut anesteziologické části oboru (a troufám si tvrdit, že tomu tak bude i v budoucnu), 2) celosvětově i v České republice (viz dále) jde o nejpoužívanější látky k vedení či doplnění celkové anestezie, 3) rozsah našich znalostí o mechanismech jejich účinku a případných dlouhodobých dopadech na jednotlivé orgány a systémy je stále velmi nízký, 4) v probíhající environmentální debatě se (pomalu, ale jistě) dostávají na stále rozšiřující se seznam látek přispívajících ke zhoršování životného prostředí, 5) v neposlední řadě jsou tématem (z mého pohledu nekonečných a v principu irelevantních) debat typu „co je lepší... nitrožilní anestezie? ... inhalační anestezie? ... jaká látka či anestetikum je to nejlepší?“.

Aktuálnost tématu inhalačních anestetik z řady dalších úhlů pohledu bychom mohli komentovat do nekonečna, mimochodem oxid dusný je druhá nejpopulárnější látka pro tzv. rekreační použití a zpráva 2017/2018 Crime Survey for England and Wales odhaduje, že ve sledovaném období ji jednou či vícekrát použilo až 725 tisíc osob ve věku 16–59 let.¹

Co víme „jistě“? Inhalační anestetika jsou nedílnou součástí technik celkové anestezie. Jejich role je z pohledu klinické praxe podle mého názoru nenahraditelná, přestože máme k dispozici techniky typu TIVA. Podíl inhalačních anestetik na vedení celkové anestezie v České republice je podle údajů Czech Anesthesia Day 2020 (ještě nepublikovaná data) jednoznačný a majoritní: sevofluran 69,3 % a desfluran 13,8 %, tzn. celkem cca 84 % všech celkových anestezií. Oxid dusný byl součástí vedení celkové anestezie ve 21,5 %.

Je rovněž prokázáno, že celková anestezie při použitích inhalačních anestetik indukuje změny především v centrálním nervovém systému (CNS), zda jsou změny plně reverzibilní či nikoliv, je otázkou. Současný stav odborného poznání ale silně naznačuje, že expozice inhalačním anestetikům generuje trvalou „stopu“ v organismu a nemusí jít jen o CNS.^2,3 Nakolik jde o klinicky významný podíl v kontextu řady ostatních podnětů, kterým je organismus během operace a související anestezie vystaven, není jasné. Jasné však je, že operace a anestezie jsou spojeny s možnými dlouhodobými riziky, která nelze zcela asociovat se základní chorobou, ale kde je pravděpodobný vztah k použité anesteziologické technice nebo anestetiku.^4–8 Výsledky experimentů na zvířatech do klinické praxe extrapolovat z řady důvodů bohužel není možné. Hledání ideálního anestetika tak nadále trvá, jeho nalezení ve všech požadovaných atributech považuji za nereálné, přestože některé molekuly (např. xenon) jsou v řadě aspektů tomuto fiktivnímu cíli blíže než v současnosti ve světě nejčastěji používaná inhalační anestetika.⁹

Environmentální aspekty inhalační anestezie nabývají na aktuálnosti, bez ohledu na to, jaký každý z nás zaujímá životní postoj k otázce globálního oteplování a organizacím, které ochranu životního prostředí mají za svůj program. Postoj výboru ČSARIM k předmětné otázce má (při určitém zjednodušení komplexnosti celé problematiky) dva jasné vzkazy pro odbornou komunitu – 1) výběr inhalačního anestetika má být determinován primárně posouzením prospěšnosti a rizika použití dané látky pro individuálního pacienta a nikoliv existencí environmentálního rizika, 2) pokud máme možnost volby mezi dvěma či více postupy s identickým poměrem přínos/riziko pro konkrétního pacienta, pak volme postupy a techniky, které zatěžují prostředí co nejméně – i tento aspekt by měl být považován za součást naší oborové i individuální společenské zodpovědnosti, přestože je tento pojem zprofanován.

K otázce, jaké je tzv. nejlepší anestetikum, a k častým požadavkům našich pacientů, „prosím o to nejlepší anestetikum, co máte“, si dovolím podělit se o můj osobní, 30 lety klinické praxe potvrzený postoj – není podstatná volba anesteziologické techniky, ale volba vašeho anesteziologa.

Děkuji sponzoru suplementa, firmě AbbVie za volnost a nezasahování do struktury ani obsahu článků, děkuji všem autorům článků za spolupráci.

Vám, čtenářům, přeji, aby se suplementum stalo první volbou, hledáte-li přehledný zdroj klinicky orientované farmakologie inhalačních anestetik a souhrn aktuálních názorů k inhalační anestezii.

Vladimír Černý

Editor suplementa