Tzv. protikuřácký zákon a poskytovatelé zdravotních služeb

Súhrn

Dne 31. 5. 2017 nabyl účinnosti tzv. protikuřácký zákon, který přináší řadu práv a povinností i pro poskytovatele zdravotních služeb. Cílem tohoto článku je tyto nejpodstatnější změny prezentovat a shrnout.

Klíčová slova:
protikuřácký zákon, protialkoholní záchytná stanice, zákaz kouření

ÚVOD

Dne 31. 5. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (dále protikuřácký zákon). Je přirozené, že ohledně tohoto zákona byla v médiích i veřejností diskutována především otázka úplného zákazu kouření v restauracích, neboť tato má nejširší společenský dopad. (1)

PROTIKUŘÁCKÝ ZÁKON A POSKYTOVATELÉ ZS

Protikuřácký zákon, který ruší dosavadní předpis (2), však přináší také řadu dalších nových práv a povinností mimo jiné i pro poskytovatele zdravotních služeb (ZS), a to zejména v oblasti úhrad za provádění orientačního vyšetření na přítomnost alkoholu/jiné návykové látky, dále zakotvuje změny co do pravidel umístění osob do protialkoholních záchytných stanic, resp. pravidel provozu těchto stanic a obecně (tedy pro všechny poskytovatele) obsahuje i nové povinnosti co do používání omezovacích prostředků.

OMEZENÍ KOUŘENÍ A PRODEJE CIGARET A ALKOHOLU V ZZ

Ohledně zákazů dostupnosti cigaret a alkoholu zákon ve vztahu k poskytovatelům zdravotních služeb podobně jako doposud stanovuje zákaz prodeje cigaret ve zdravotnickém zařízení a prostorách souvisejících s jeho provozem. V obdobném rozsahu jako doposud platí ve zdravotnickém zařízení (ZZ) a v prostorách souvisejících s jeho provozem také zákaz prodeje alkoholu.

I nadále pak platí zákaz kouření platný ve vnitřních prostorech zdravotnických zařízení (s výjimkou možností kuřárny na uzavřeném psychiatrickém oddělení apod.). Původní zákaz kouření ve vnitřních prostorech zdravotnických zařízení byl však rozšířen také na prostory související s provozem tohoto zařízení, např. přilehlé chodby před ordinacemi nebo nemocniční čekárny. (3)

Pro úplnost je však nutné uvést, že dosavadní norma upravovala zákaz kouření ve zdravotnických zařízeních tak, že platil ve vnitřních prostorách zdravotnických zařízení všech typů, s výjimkou uzavřených psychiatrických oddělení nebo jiných zařízení pro léčbu závislostí, ve kterých je dovoleno kouřit pouze v prostorách stavebně oddělených, ke kouření vyhrazených a při pobytu osob trvale větraných do prostor mimo budovu. (4) Nový protikuřácký zákon prostřednictvím mírně upravené formulace stanoví, že zákaz kouření platí ve zdravotnickém zařízení a v prostorech souvisejících s jeho provozem, s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření v uzavřeném psychiatrickém oddělení nebo v jiném zařízení pro léčbu závislostí. (5) K tomu zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách stanoví, že zdravotnickým zařízením se rozumí prostory určené pro poskytování zdravotních služeb. (6)

Z důvodové zprávy k novému protikuřáckému zákonu vyplývá, že zdravotnickým zařízením se v kontextu tohoto zákona nadále, a to i v návaznosti na definici pojmu „zdravotnické zařízení“ uvedené v zákoně o zdravotních službách, stále míní právě vnitřní prostory. I přes jazykově odlišnou formulaci daného ustanovení je proto nutné také z nového protikuřáckého zákona dovodit, že například ve venkovních areálech nemocnic (parky, chodníky, prostranství apod.) lze nadále místa pro kuřáky zřizovat, byť by vždy mělo jít o místa, kde nedochází k intenzivnímu pohybu pacientů či jiných osob.

Dále poskytovatelům zdravotních služeb ani nic nebrání zřídit zcela stavebně oddělené a řádně označené prostory, kde se nebudou poskytovat zdravotní služby ani tyto nebudou nijak s poskytováním zdravotních služeb souviset a v nichž bude kouření umožněno. (7)

VYŠETŘENÍ NA PŘÍTOMNOST ALKOHOLU

Co do pravidel vyšetření osob na přítomnost alkoholu (či jiné návykové látky) nový zákon obsahuje v základních ustanoveních stejnou úpravu jako dosud, tzn. k tomuto vyšetření může dotčenou osobu vyzvat zejména příslušník Policie ČR, strážník obecní policie, zaměstnavatel nebo ošetřující lékař. Poskytovatel zdravotních služeb je povinen na žádost těchto osob vyšetření provést a sdělit jim výsledek vyšetření. Jedná se o zákonný průlom do povinné mlčenlivosti, kdy se toto prolomení vztahuje právě na výsledky celého příslušného vyšetření. (8)

Důležitou změnou, kterou přináší nový zákon, jsou však pravidla úhrady tohoto vyšetření. V § 24 odst. 1 nového zákona je na rozdíl od dosavadní úpravy uvedeno, že náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, Vězeňská služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření. Z uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že náklady na vyšetření přítomnosti alkoholu, pokud k němu vyzvala Policie ČR, musí uhradit poskytovateli právě policie.

Dále ze zákona vyplývá, že prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné vyšetření, náklady, jež mu touto úhradou vznikly. Proto pacient, prokáže-li se u něj přítomnost alkoholu, bude zpětně hradit náklady vyšetření právě policii, vyzývala-li k provedení vyšetření ona.

Mění se tak dosavadní praxe, resp. výklad, kdy náklady na vyšetření, pokud se prokázala přítomnost alkoholu, nesl poskytovatel zdravotních služeb a nikoli Policie ČR, byť tato k provedení vyšetření vyzvala. Právě poskytovatel byl následně oprávněn tyto náklady vymáhat na pacientovi, pokud byl výsledek vyšetření pozitivní. (9)

PROTIALKOHOLNÍ/PROTITOXIKOMANICKÉ ZÁCHYTNÉ STANICE

Úpravu postavení a činnosti protialkoholní záchytné stanice nový protikuřácký zákon přesouvá do zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, do něhož vkládá obdobná ustanovení, jaká měl dosavadní předpis č. 379/2005 Sb. Proto bylo nutné modifikovat i související práva osoby, jež je umístěna na záchytnou stanici, neboť pro zákon o specifických zdravotních službách jako lex specialis platí v neupravených otázkách zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. (10)

Přestože úprava fungování záchytných stanic zůstává obecně podobná jako dosud, i v této oblasti nalezneme v novém zákonném textu změny. Z těch nejdůležitějších lze upozornit na zpřesnění, dle něhož je povinna se vyšetření a pobytu na záchytné stanici podrobit osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, a to po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin.

Oproti dosavadnímu znění tak byla ze zákona odstraněna podmínka, dle níž bylo možné do protialkoholní stanice umístit i osobu, která pod vlivem alkoholu/návykové látky vzbuzovala veřejné pohoršení. Na neurčitost této podmínky, která v daném důsledku nesplňovala požadavky na předvídatelnost zákona ani jistotu adresátů právní normy, upozorňoval již veřejný ochránce práv. Také z důvodové zprávy k novému zákonu vyplývá, že právě s ohledem na právo na nedotknutelnost osoby a povinnost státu omezovat svobodu jen za striktně definovaných okolností se k této úpravě důvodů umístění do protialkoholní stanice přistoupilo. (11) Z obdobného důvodu je do zákonného textu přidána podmínka, dle níž hrozbu pro zdraví, veřejný pořádek či majetek nelze odvrátit jinak než právě umístěním do protialkoholní záchytné stanice.

Dále je v zákoně nově stanoveno, že délka umístění na protialkoholní stanici musí být kratší 24 hodin. K tomu zákon rovněž nově ukládá, že do záchytné stanice nelze umístit osobu:

• a) ohroženou na životě selháním základních životních funkcí, v bezvědomí, s neošetřeným zraněním, s masivním krvácením nebo osobu jevící známky onemocnění bezprostředně vyžadující péči, kterou nelze poskytnout v záchytné stanici, nebo
• b) mladší 15 let.

Osoby pod vlivem alkoholu či návykových látek, u nichž byla s ohledem na zdravotní stav indikována hospitalizace, samozřejmě i doposud byly umístěny u „běžného“ poskytovatele zdravotních služeb, kdy tuto povinnost bylo možné odvodit od obecných principů poskytování zdravotní péče, zejména povinnosti postupovat na náležité odborné úrovni (lege artis), popř. povinnosti poskytovat pomoc.

Význam nyní vloženého zákonného znění tak spočívá pouze v určitém zpřesnění či podrobnějším návodu pro lékaře ohledně situací, kdy není možné osobu do protialkoholní stanice s ohledem na její zdravotní stav umístit. Dosavadní předpis totiž v tomto směru pouze rámcově stanovil, že osoba mohla být umístěna na záchytnou stanici, pokud nebyla ohrožena na životě selháním základních životních funkcí.

Věková hranice 15 let je v zákoně stanovena zcela nově, dle důvodové zprávy proto, že u nezletilých pacientů je vyšší riziko náhlé změny zdravotního stavu.

Nový zákon také zpřesňuje dosavadní znění, když výslovně uvádí, že osobu lze umístit do záchytné stanice pouze se souhlasem lékaře určeného poskytovatelem záchytné služby a za splnění (zákonných) podmínek. V této souvislosti dosavadní zákon hovořil o odborně a provozně způsobilém poskytovateli zdravotních služeb. (12) Z nového znění tak již jednoznačně vyplývá, že rozhodné slovo o umístění do protialkoholní záchytné stanice má lékař určený poskytovatelem záchytné služby.

Nově je upraveno, že pokud osoba, která je do záchytné stanice dopravována při poskytnutí zdravotnické záchranné služby nebo zdravotnické dopravní služby, bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu nebo poškozuje majetek poskytovatele zdravotnické záchranné služby nebo poskytovatele zdravotnické dopravní služby a poskytovatel zdravotnické záchranné služby nebo poskytovatel zdravotnické dopravní služby nemůže tomu zabránit vlastními silami, může požádat o nezbytnou součinnost Policii České republiky.

Dále zákon doplňuje, a to cestou novelizace zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, dosavadní právní úpravu v tom, že pacient protialkoholní záchytné stanice nemůže uplatnit některá práva, která jinak má pacient, jemuž jsou poskytovány standardní zdravotní služby, např. právo na svobodnou volbu lékaře, konzultační služby, přítomnost osoby blízké, přijímání návštěv apod. V zákoně je také výslovně konstatováno, že záchytná služba se může poskytovat bez souhlasu pacienta. Rovněž je stanoveno, že protialkoholní stanice nevydává seznam zdravotních výkonů, ke kterým je nutný písemný souhlas, nebo nezpracovává traumatologický plán.

POUŽÍVÁNÍ OMEZOVACÍCH PROSTŘEDKŮ

Protikuřácký zákon zároveň noveluje zákon o zdravotních službách i v oblasti používání omezovacích prostředků. Jsou tak nově doplněny podmínky použití omezovacích prostředků, když k dosavadním podmínkám, dle nichž lze omezovací prostředky použít

• a) pouze tehdy, je-li účelem jejich použití odvrácení bezprostředního ohrožení života, zdraví nebo bezpečnosti pacienta nebo jiných osob, a
• b) pouze po dobu, po kterou trvají důvody jejich použití podle písmene a),

je kumulativně přidána třetí podmínka, dle níž lze omezovací prostředek použít poté, co byl neúspěšně použit mírnější postup, než je použití omezovacích prostředků, s výjimkou případu, kdy použití mírnějšího postupu by zjevně nevedlo k dosažení účelu podle písmene a), přičemž musí být zvolen nejméně omezující prostředek odpovídající účelu jeho použití.

Upřesněna je i povinnost záznamu o použití omezovacího prostředku ve zdravotnické dokumentaci, když je stanoveno, že musí být v dokumentaci zaznamenán i důvod použití omezovacího prostředku.

Dále je do zákona o zdravotních službách vloženo nové ustanovení § 39 odst. 4, které stanoví následující: Poskytovatel je povinen vést centrální evidenci použití omezovacích prostředků, která obsahuje souhrnné údaje o počtech případů použití omezovacích prostředků za kalendářní rok, a to pro každý omezovací prostředek zvlášť; identifikační údaje pacientů, u kterých byly omezovací prostředky použity, se v centrální evidenci neuvádějí. Použití omezovacího prostředku se zaznamená do centrální evidence nejpozději do 60 dnů ode dne jeho použití.

SHRNUTÍ

Co do poskytování zdravotních služeb nový protikuřácký zákon zpřesňuje pravidla úhrad vyšetření na přítomnost alkoholu/návykové látky, když je v této oblasti vstřícnější právě k poskytovatelům zdravotních služeb, neboť břemeno nákladů vyšetření přenáší na osoby, které k vyšetření vyzvaly, což je v řadě případů Policie ČR. V praxi je vymáhání těchto nákladů velmi problematické a neefektivní, neboť příslušná vyšetření jsou často prováděna u osob s neznámým pobytem nebo se slabým ekonomickým a sociálním zázemím.

V ustanoveních týkajících se provozu protialkoholních záchytných stanic zákon zpřesňuje pravidla jejich fungování. Prostřednictvím „přesunu“ příslušné právní úpravy do zákona č. 373/2011 Sb. je tak daná činnost považována za specifické zdravotní služby, avšak oproti poskytování standardních zdravotních služeb se stanovenými výjimkami zejména co do práv pacienta a povinností záchytné stanice. Ohledně ochrany nedotknutelnosti osoby pacienta a jeho práva na osobní svobodu sice na jednu stranu nová úprava vykazuje vyšší míru ochrany těchto hodnot, když možnosti umístění osob do protialkoholní stanice zužuje. Na straně druhé těmto osobám některá práva odjímá, což je však s ohledem právě na specifickou povahu daných zdravotních služeb odůvodněné a logické.

Konečně zákon stanovuje i nové povinnosti poskytovatelů co do používání omezovacích prostředků, kdy v souladu s naznačeným a obecným trendem i zde posiluje právo na nedotknutelnost osoby pacienta a omezovací prostředek považuje až za krajní možnost jak odvrátit ohrožení zdraví/života pacienta nebo jiných osob. Vložením příslušných ustanovení chce zákon rovněž docílit lepšího přezkumu a kontroly užívání omezovacích prostředků.

Adresa pro korespondenci:

JUDr. Mgr. Pavel Uherek

Krajská nemocnice T. Bati, a. s.

Havlíčkovo nábřeží 600

762 75 Zlín

Tel.: 605 927 842

e-mail: uherek@bnzlin.cz