Cena J. E. Purkyně pro profesora Jana Kvasničku

Cenu J. E. Purkyně, nejvyšší poctu, kterou uděluje předsednictvo ČLS JEP vybrané osobnosti české medicíny za mimořádné zásluhy o rozvoj oboru a přínos lékařské obci, letos obdržel zakladatel Trombotického centra VFN v Praze prof. MUDr. Jan Kvasnička, DrSc. Z rukou předsedy ČLS JEP prof. MUDr. Štěpána Svačiny, DrSc., ji převzal 19. června 2019 v rámci 61. Purkyňova dne konaného tradičně v Saturnově sálu na zámku v Libochovicích, rodišti Jana Evangelisty Purkyně. Profesor Svačina mimochodem ve své zdravici prozradil, že výbor měl letos obzvlášť těžkou úlohu při výběru laureáta – zatímco jindy se sejde čtyři pět návrhů na ocenění, letos jich bylo osmnáct.

Klinické i vědecké zásluhy profesora Kvasničky o oblast trombózy a hemostázy v tuzemském i mezinárodním měřítku připomněl ve svém laudatiu profesor Zdeněk Krška.

Jan Kvasnička po promoci v roce 1966 nejprve 14 let působil v Ústí nad Labem. Zde vybudoval klinicky zaměřenou koagulační laboratoř a začal se zaváděním nových metod a technologií. Od začátku kladl důraz na mezioborovou spolupráci při řešení krvácivých stavů. Podílel se rovněž na léčbě pacientů s akutní leukemií, včetně imunoterapie.

Do Prahy na oddělení klinické hematologie ve FN2 (dnešní Všeobecné fakultní nemocnici) přešel v roce 1980. Zde se zaměřil na vybudování a automatizaci centrálních hematologických laboratoří. Jako první používal průtokovou cytometrii v hematologické diagnostice. Z pozice hlavního odborníka MZ pro hematologii a transfuzní léčbu se zasloužil o celostátní vybavení transfuzních služeb pro diagnostiku HIV a hepatitid u dárců krve.

Založení a rozvoj Trombotického centra VFN

Od roku 2002 začalo pod vedením Jana Kvasničky ve VFN fungovat Trombotické centrum (TC) a současně se metodicky podílel na budování dalších TC i na tvorbě doporučení celostátního významu. Vedle toho se zasadil o založení samostatné České společnosti pro trombózu a hemostázu ČLS JEP (slovy prof. Kršky si ji doslova „vydupal“), stanul v jejím čele a začal rozvíjet domácí i zahraniční kontakty v rámci řešení této vysoce interdisciplinární problematiky. Ty zúročil mj. při svém působení v rámci Evropské kardiologické společnosti (ESC), kdy se coby expert podílel na přípravě mezinárodních doporučení k protidestičkové léčbě u nemocných s aterosklerotickými chorobami. Profesor Kvasnička stál rovněž u zavádění nových (přímých) perorálních antikoagulancií (NOACs) v tuzemské klinické praxi a zaměřil se od počátku na jejich racionální užití.

První informace o využití genetických testů v diagnostice trombofilních stavů přinesl již v roce 1988. Následně bylo třeba zřídit molekulárně genetickou laboratoř s cílem zjistit prevalenci trombofilních mutací a polymorfismů v populaci a u nemocných s žilním tromboembolismem u nás. Tyto aktivity probíhaly v rámci výzkumného programu MZ, následovaly publikace a vytváření registrů osob s dědičnou vadou hemostázy. Výsledkem byl validovaný doporučený postup pro indikaci molekulárně genetického vyšetření v rámci diagnostiky trombofilních stavů.

Oblast ryze interdisciplinární

Jeho mezioborové zaměření přirozeně vyústilo ve spolupráci s řadou klinických pracovišť v rámci Všeobecné fakultní nemocnice: Společně s kolegy z 1. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN se věnuje perioperačnímu ovlivnění hemostázy, zavádění nových postupů antikoagulační léčby nebo prevenci tromboembolie v perioperační péči. V rámci 3. interní kliniky se zaměřil na fibrinolýzu u pacientů s DM (spolu s prof. Janem Škrhou) nebo na hormonální ovlivnění hemostázy a zánětu cévní stěny (spolu s prof. Josefem Markem). S kolegy ze 2. interní kliniky se společně věnují problematice pacientů s anginou pectoris nebo otázce antitrombotického zajištění stentů. Spolupráce s gynekologicko-porodnickou klinikou (prof. Pavel Calda, prof. Zdeněk Hájek) se týká mj. hemolytické nemoci novorozenců nebo prenatální diagnostiky, včetně využití metod FACS a PCR.

Mezi další jím řešená interdisciplinární témata patří vedle problematiky poruch hemostázy a trombofilií například též syndrom diseminované intravaskulární koagulace. Kromě superspecializované péče ovšem věnuje stejnou pozornost antitrombotické prevenci a léčbě i na úrovni péče primární, a to spolu s doc. Bohumilem Seifertem a Společností vše­obecného lékařství ČLS JEP. Výsledkem jeho úsilí jsou také metodické postupy pro chirurgy, ortopedy, gynekology a další odbornosti pro zajištění diagnostiky, prevence a léčby trombotických stavů u širokého spektra pacientů včetně těhotných žen a zároveň šíření osvěty v této oblasti.

Spiritus agens spolkové činnosti

Profesor Jiří Raboch následně připomněl laureátovu činnost spolkovou. Jan Kvasnička je členem našeho nejstaršího odborného spolku – Spolku českých lékařů – od roku 1966; od roku 1985 v něm působil jako vědecký sekretář, v letech 2007–2013 jako jeho předseda. Dnes se stále aktivně podílí na práci výboru spolku a od roku 2000 je i držitelem čestného členství.

V rámci svého působení dbá na to, aby přetrvala tradice, návaznost a ctění historických kořenů sahajících jedno a půl století do minulosti k velikánům české medicíny, jakými byli Jan Evangelista Purkyně či Bohumil Eiselt. Profesor Raboch tento fakt vystihl citátem sv. Pavla z Tarsu: „Nezapomeň, že neneseš s sebou své kořeny, ale tyto kořeny nesou tebe.“ Dodal, že i instituce, jakými jsou fakulta, klinika či spolek, mají svou duši a jednotliví lidé v nich zanechávají svůj otisk. Ten, který patří Janu Kvasničkovi, je bezesporu výrazný a nepřehlédnutelný.

Nevyzpytatelný fibrinogen

Odbornou část programu, věnovanou přiblížení poznatků z oblastí oslavencova bádání, zahájil profesor Jan Evangelista Dyr, nynější předseda ČSTH. V úvodu připomněl, že na každý 1 fatální krvácivou příhodu připadá 100 fatálních trombotických příhod a že tvorba trombu je vysoce regulovaný děj, který však stále neumíme zcela stoprocentně monitorovat. Arteriální a venózní tromboembolismus je přitom hlavní příčinou morbidity a mortality v rozvinutých zemích.

Následně zaměřil svůj pohled detailněji na fibrinogen a jeho roli v trombogenezi. Jako perličku uvedl, že jde o jedinou bílkovinu, která má díky řadě zvláštních funkcí i svoji mezinárodní odbornou společnost a o níž se pravidelně pořádají workshopy. Vrozené poruchy fibrinogenu byly vyšetřovány rovněž u českých rodin a tuzemští odborníci na tomto poli učinili a ve světové literatuře publikovali řadu původních nálezů. Zajímavostí je, že stejný fenotyp u různých pacientů může působit rozdílně – u někoho vede k rozvoji trombózy, u jiného ke krvácení.

Své sdělení prof. Dyr uzavřel slovy Hippokrata, jež platí i pro přístup prof. Kvasničky k pacientům: „Je mnohem důležitější vědět, kdo má nemoc, než jakou.“

Úspěchy u pacientů s myeloproliferativními onemocněními

Profesor Miroslav Penka navázal tématem myeloproliferativních onemocnění (MPO) ve spojitosti s rizikem tromboembolismu. Jedním z cílů ČSTH je možnost včasného podchycení, stratifikace, prevence a léčby trombóz u pacientů s MPO. K faktorům přispívajícím ke zvýšenému riziku patří anamnéza trombotické příhody, vyšší věk, mutace JAK2, KV zátěž (hypertenze, zvýšené triglyceridy) či kuřáctví, jak vyplynulo i z původního českého výzkumu na toto téma, na němž se prof. Kvasnička podílel.

Důležitou otázkou je v této souvislosti výskyt trombotických a krvácivých komplikací dle celkového počtu přítomných rizikových faktorů, jelikož ty jsou u těchto nemocných nejen častým, ale též mnohočetným nálezem. Souběžný výskyt více faktorů má přídatný efekt – o to více stoupá riziko vzniku trombóz. V průběhu antitrombotické léčby však uvedený trend není pozorován a význam rizikových faktorů – potažmo výskyt trombotických příhod v tomto období – díky úspěšné terapii a sledování pacientů významně klesá. Úspěchem je celkově až 80% celkový podíl nemocných přežívajících 12 let bez trombotické události, 25 let bez takové události potom docílí až 65 % pacientů.

Rodová linie pokračuje

Důkazem faktu, že jablko nepadá daleko od stromu, je docent Tomáš Kvasnička, syn profesora Jana Kvasničky, který po svém otci převzal vedení Trombotického centra VFN (nyní patřícího pod Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky) a dále zde rozvíjí péči o nemocné s trombofilií.

V rámci svého sdělení představil aktuální podobu a činnost centra, které dispenzarizuje největší počet osob s trombofilií u nás, včetně dětské ambulance nebo péče o gravidní. Jen v roce 2018 se zde věnovali více než 6200 pacientů a zaznamenali 22 500 výkonů. Molekulárně genetická laboratoř (vyšetřující mj. faktor V Leiden či mutace faktoru II – protrombinu) se může pochlubit největší databází s 64 tisíci vyšetřených. Její výzkumná část zkoumá např. genové polymorfismy týkající se tromboembolismu nebo varianty v genech související s ICHS.

„Specialitami“ pracoviště jsou mimo jiné péče o pacienty s recidivující TEN nebo o ženy po in vitro fertilizaci. Gravidních pacientek centrum sleduje bezmála 700 ročně a hledá např. asociace s TEN či se spontánními aborty. Další důležitou oblastí vyšetřování funkce destiček včetně senzitivity k protidestičkové léčbě.

Docent Tomáš Kvasnička svou stručnou prezentaci práce centra uzavřel s tím, že zájem o diagnostiku a léčbu na tomto pracovišti stoupá a určitě i nadále stoupat bude, na druhou stranu kapacitně se již ve stávající podobě blíží svým limitům.

Lidskost především

Závěrečné slovo patřilo samotnému profesorovi Janu Kvasničkovi, který po poděkování rodině a spolupracovníkům zavzpomínal, jak zajížděl pracovně na odborné akce do Libochovic již jako člen Spolku lékařů Českých v Ústí nad Labem, ale nikdy jej nenapadlo, že by zde jednou přebíral nejvyšší ocenění ČLS JEP a mohl prožít takto krásný den. Další vzpomínky patřily začátkům profesní dráhy v Ústí a cenné odborné i lidské opoře ze strany tehdejších spolupracovníků, navzdory několika „prekérním“ situacím, jež s sebou může přinášet zavádění nových metod do praxe. Na kolegialitu i dobré lidské vztahy se ostatně Jan Kvasnička dle svých slov mohl spolehnout – a měl na ně štěstí – i po celý svůj další profesní život. A ačkoliv sám je průkopníkem automatizace laboratorní diagnostiky, varoval před přílišnými nadějemi upínanými k zavádění umělé inteligence v medicíně. „Nejsem si jist, zda naplní to, co si od ní slibujeme,“ podotkl s tím, že lidskost a vztah lékaře s pacientem zde budou vždy nezastupitelné.

Martin Čermák