5. ECCO kongres, Kongresové centrum v Praze, 25.–27. 2. 2010

Základní informace

Ve dnech 25. až 27. února 2010 se konal v Kongresovém centru v Praze 5. ECCO kongres, hlavní akce, kterou každoročně v posledních pěti letech pořádá organizace ECCO (European Crohn´s Colitis Organization).

ECCO

ECCO bylo založeno v roce 2001 ve Vídni jako zastřešující orgán pro všechny národní skupiny, které sdružují odborníky se zaměřením na výzkum, terapii a další vzdělávání v oblasti idiopatických střevních zánětů (IBD), Crohnovy nemoci (CN) a ulcerózní kolitidy (UC). Hlavním iniciátorem vzniku této společnosti a také jejím prvním vědeckým sekretářem byl Geert D´Haens z Belgie. Prvním prezidentem byl v roce 2001 zvolen R. Caprilli z Itálie. V průběhu dalších let se z původní malé organizace, sdružující několik desítek nadšenců z osmi zemí včetně České republiky, stala jedna z největších dceřiných společností UEGF, která v současné době spojuje 31 národních skupin. Její základnu tvoří přes 900 členů, většinou specialistů gastroenterologů, výzkumných pracovníků, chirurgů, patologů, nutricionistů a pediatrů z celého světa.

První akcí, kterou ECCO společnost uspořádala, byl postgraduální kurz pro mladé lékaře, který proběhl v Praze v roce 2003. Úroveň kurzu byla velmi vysoká a všemi účastníky (45 z 12 zemí Evropy) byla akce považována za velmi zdařilou. Od tohoto roku se každoročně konají postgraduální kurzy pro mladé lékaře do 35 let, které byly od roku 2006 přiřazeny k průběhu ECCO kongresů.

Odborný program

Prudký vývoj a intenzivní zájem gastroenterologické veřejnosti o problematiku IBD v posledních pěti letech přinesl také změny v organizaci a aktivitách ECCO. V průběhu několika let od svého založení přestalo být ECCO pouze zastřešující organizací národních skupin a stalo se svébytnou společností, která od roku 2006 pořádá vždy v únoru tzv. ECCO kongresy.

První z nich se uskutečnil v Amsterdamu a účastnilo se ho kolem 400 delegátů, převážně ze západních zemí Evropy. Druhý ECCO kongres se konal v roce 2007 v rakouském Innsbrucku a účast byla dvojnásobná – přes 800 účastníků. V roce 2008 byl kongres pořádán ve francouzském Lyonu a počet účastníků se dále zvýšil na 1 200 zájemců. V roce 2009 následoval kongres v severoněmeckém Hamburgu s účastí 1 800 lékařů a sester. V letošním roce v Praze byl zaznamenán rekordní počet účastníků, který přesáhl hranici 2 500, a to z padesáti zemí světa. Největší zastoupení měly velké evropské země – Španělsko, Francie a Německo, které registrovaly kolem 220 delegátů z každé země. Česká republika byla zastoupena 88 delegáty, zahrnující lékaře, sestry a osm mladých lékařů do 35 let, kteří byli nominováni do postgraduálního kurzu. Celkem 20 % návštěvníků pocházelo z mimoevropských regionů. Je zřejmé, že ECCO kongresy jsou v současnosti největší odbornou akcí na světě, která je monotematicky zaměřená na idiopatické střevní záněty.

Součástí ECCO je také sesterská sekce označovaná jako NECCO (Nurses ECCO) a sekce sdružující mladé výzkumníky do 35 let YECCO (Young ECCO). Důvody pro vytvoření těchto sekcí souvisejí s potřebou edukace středně zdravotního personálu, který s rozvojem biologické léčby zaujímá stále významnější postavení v léčbě pacientů s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou. V některých zemích (Velká Británie) již existuje samostatná subspecializace označovaná jako „IBD nurse“. Snahou je rozšířit péči o chronicky nemocné z individuálně koncipované péče jedním specialistou na týmovou péči všech zainteresovaných odborností včetně sester. V sekci YECCO jsou sdruženi především mladí výzkumníci, kteří mohou získat pro své projekty finanční podporu a také místo pro realizaci výzkumu na špičkových evropských pracovištích. Místo konání ECCO kongresu s ohledem na dostupnost, prostorové podmínky pro velké přednášky i menší jednání, byla z našeho pohledu ideální. Účastnící velmi pozitivně hodnotili také možnost nádherného výhledu na Prahu přímo z Kongresového centra a jeho rozsáhlého předsálí. Oficiální zahájení ECCO kongresu provedl prezident ECCO J. F. Colombel a za hostitelskou zemi předseda výboru ČGS P. Dítě.

Program letošního ročníku ECCO kongresu byl velmi důmyslně a pečlivě připraven hlavními organizátory v čele se S. P. L. Travisem a J. F. Colombelem. Sdělení byla tematicky rozdělena do sedmi sekcí, v každé z nich bylo nosné téma ještě členěno na část teoretickou a na části věnované klinice. V každé části byla jedna větší souhrnná přednáška, která byla doplněná dvěma menšími, jež byly vybrány z nejlepších sdělení přihlášených k prezentaci na kongresu. Z českých autorů byl do definitivního přednáškového programu vybrán M. Kverka (Ústav mikrobiologie, AV ČR, Praha) s tématem: „Oral treatment using Parabacteroides distasonis components attenuates dextran sodium sulphate induced colitis by modulation of immunity and microbionta composition“. Přednáška byla zařazena do sekce 3, která byla věnovaná novým terapeutickým možnostem ovlivňujícím pohyblivost leukocytů. Prosadit se do sekce orálních sdělení je velkým úspěchem a uznáním zároveň, neboť přednášející byli vybíráni z celého světa a adeptů na každé jednotlivé sdělení bylo vždy několik.

Součástí odborného programu byla také posterová sekce, která zahrnovala celkem 260 posterů lékařů a 12 posterů sester. Postery byly rovněž velmi pečlivě vybírány šesti anonymními a nezávislými hodnotiteli. Českou republiku reprezentovaly celkem čtyři postery, dva z nich byly oceněny jako „highly commended“. Jednalo se o práci K. Malíčkové(Praha): „Decreased activity of DNase I predisposes to immune-mediated complications in IBD patients treated by anti-TNF alpha agents“ a poster D. Duricové (Praha) s názvem: „Skin complications during therapy with anti-TNFalpha preparations: Experience of a single centre“.

Postgraduální kurzy

Postgraduální kurz pro mladé lékaře byl zahájen již v předvečer ECCO kongresu, dne 24. února. Tento kurz byl v dosavadní historii největší s účastí 98 lékařů z celé Evropy. Každá členská země ECCO mohla nominovat maximálně tři mladé lékaře. Česká republika dostala od hlavních organizátorů díky aktivitě české strany výjimku a do kurzu se podařilo zařadit osm našich mladých gastroenterologů. Rovněž v sekci sester NECCO probíhal postgraduální kurz za účasti dvou českých zástupkyň. Navíc L. Procházková jako národní reprezentantka v NECCO měla tu čest pronést uvítací projev pro všechny účastnice NECCO kurzu.

Jako na jiných velkých odborných akcích byla bohatá doprovodná výstava firem. České republice umožnilo ECCO prezentovat bez nutnosti uhradit vystavovatelský poplatek aktivity Pracovní skupiny pro IBD, pacientské organizace IBD a našemu periodiku ČSGH v podobě stánku (obr. 1).

Nejzajímavější odborné prezentace

Ulcerózní kolitida

Problematice ulcerózní kolitidy (UC) byla na letošním ECCO kongresu věnována relativně menší pozornost ve srovnání s Crohnovou chorobou. Tento fakt byl patrný především při pohledu na orální prezentace, nicméně i v posterové sekci převažovaly práce s tematikou Crohnovy choroby. Přesto jedním z nejvíce očekávaných sdělení celého kongresu byla studie „Adalimumab for induction of clinical remission in moderately to severely active UC“. W. Reinisch zde prezentoval krátkodobé výsledky rozsáhlé multicentrické studie zaměřené na efekt adalimumabu (ADA) v indukci remise u pacientů s refrakterním průběhem UC. Z celkového počtu 576 pacientů jich bylo 390 hodnoceno v rámci intention to treat analýzy. Tito nemocní byli rozděleni rovnoměrně do tří skupin: ADA 160/80 mg, ADA 80/40 mg a placebo. V 8. týdnu léčby dosáhlo remise 9,2 % pacientů v placebové skupině, 10 % nemocných ve skupině ADA 80/40 a 19,2 % ve skupině ADA 160/80. Pouze v této poslední skupině byl výsledek statisticky signifikantně lepší oproti placebu. Mezi sekundární cíle studie patřilo posouzení odpovědi na studijní léčbu, slizničního hojení a zhodnocení jednotlivých komponent Mayo indexu. Ve skupině s vyšší dávkou adalimumabu (160/80) bylo dosaženo lepších výsledků oproti placebu v parametru krvácení, počtu stolic a celkovém stavu pacienta (physician global assessment – PGA). Žádný rozdíl naproti tomu nebyl zaznamenán při hodnocení slizničního hojení mezi placebovou skupinou a oběma větvemi s aktivní látkou. Nejen v tomto parametru, ale i ve většině ostatních, je nápadným jevem v této studii vysoká účinnost placeba. Přestože tento fakt nebyl autory studie nijak komentován (navzdory dotazům z auditoria), zaslouží si detailnější rozbor získaných dat. Bez jejich znalosti lze jen spekulovat: jedním z důvodů může být fakt, že nemocní užívali v prvních osmi týdnech stabilní dávky kortikoidů, s nimiž do studie vstupovali a jejichž efekt se mohl projevit s určitou latencí. Nelze ovšem vyloučit ani skutečnost, že efekt adalimumabu na hojení sliznice a potlačení aktivity UC nastupuje pomaleji a v prvních osmi týdnech je zhruba poloviční ve srovnání s efektem infliximabu (38,8 % pacientů v remisi v týdnu osm, studie ACT-1). Dlouhodobé výsledky této studie zatím nejsou k dispozici a jistě budou očekávány s velkým zájmem.

Účinnost infliximabu v populaci dětských pacientů s UC byla předmětem studie s názvem „Infliximab in steroid-refractory pediatric ulcerative colitis: Predictors of response in a prospective multicenter study“, kterou prezentoval D. Turner (poster č. 125). Ve skupině 128 dětí s vysokou aktivitou UC 33 pacientů neodpovědělo na intravenózně podané kortikoidy a byli následně léčeni infliximabem (1 infuze 5 mg/kg). Tři čtvrtiny pacientů (76 %, 25/33) odpovědělyi příznivě na tuto léčbu (7× remise, 18× odpověď, hodnoceno pomocí indexu PUCAI). Příznivá odpověď nebyla ovlivněna žádným ze sledovaných faktorů (věk, trvání UC, dávka CS, délka hospitalizace před IFX, CRP, albumin, kalprotektin a hladina IFX). Autoři sledovali průběh onemocnění po dobu dalšího roku (17 z 25 respondérů pokračovalo v dlouhodobé udržovací terapii, 8 z nich obdrželo pouze indukční sérii tří infuzí). Po jednom roce přetrvávala příznivá odpověď u 18 pacientů (55 % všech nemocných, 72 % ze všech respondentů). Jeden pacient musel léčbu ukončit předčasně pro infuzní alergickou reakci.

Problematika nežádoucích účinků imunosupresivní a biologické terapie je důležitým a v běžné klinické praxi narůstajícím problémem. Van Moerkercke W. přednesla výsledky studie „Severe auto-immune driven arthralgia as a new side effect in anti-TNF treated patiens“, ve které se autoři zaměřili na sledování nemocných s těžkým kloubním postižením indukovaným biologickou léčbou. V největším světovém centru pro biologickou léčby IBD v belgické Lovani bylo dosud léčeno téměř 1 300 nemocných s CN a UC. Mezi nimi bylo identifikováno 21 pacientů s těžkými, často invalidizujícími artralgiemi, které postihují obvykle drobné periferní klouby. Nemocní byli léčeni oběma preparáty (IFX 8, ADA 13, nemocní léčení adalimumabem byli s výjimkou jednoho případu léčeni již dříve infliximabem) a ve většině případů byla terapie velmi účinná – nemocní dosáhli klinické remise. U většiny z nich byly zjištěny vysoké titry autoprotilátek ANA a anti-dsDNA, přítomnost protilátek proti infliximabu (ATI) resp. adalimumabu (ADA) nebyla pro vznik této závažné kloubní komplikace podstatná. Na rozdíl od kožních nežádoucích účinků biologické terapie vyžaduje těžká periferní artropatie zpravidla ukončení terapie anti-TNF preparátem a podání systémových kortikosteroidů. Vzhledem k přítomnosti ANA a anti-dsDNA považují autoři studie kloubní komplikace za projev lupus-like fenoménu.

Crohnova nemoc

Většina vědeckých sdělení byla věnována léčbě, klinickému sledování a průběhu Crohnovy nemoci. Holandští autoři (M. Duijvestein et al) z univerzitní nemocnice v Leidenu prezentovali velmi zajímavé výsledky práce: „Phase I results of intravenous autologous bone marrow derived mesenchymal stromal cell treatment in refractory Crohn’s disease”. Aplikace stromálních mesenchymových buněk z kostní dřeně u nemocných s refrakterním průběhem Crohnovy choroby není spojeno s významnými nežádoucími účinky a je u těchto pacientů dobře proveditelná. Do pilotního souboru bylo zařazeno celkem šest nemocných, u kterých byl pozorován příznivý efekt na zlepšení klinických a endoskopických parametrů aktivity nemoci. Výsledky monitorující terapeutickou efektivitu na větším souboru pacientů jsou již netrpělivě očekávány.

Skupina výzkumníků z Lováně (W. Van Moerkercke) prezentovala práci „Mucosal healing in Crohn’s disease is associated with high infliximab trough levels”. Na skupině 232 nemocných s Crohnovou chorobu, kteří byli léčeni infliximabem a byli průběžně endoskopicky vyšetřováni, bylo zjištěno, že plazmatická hladina infliximabu před další infuzí tzv. “trough level” byla významně vyšší u těch nemocných, kteří vykazovali kompletní zhojení sliznice v porovnání s pacienty, kteří měli známky trvajícího zánětu (5,0 mg/ml vs 0,95 mg/ml; p = 0,006). Výsledky této studie ukazují na klinickou významnost monitorování plazmatické hladiny infliximabu v klinické praxi. Zvláště nadějné se zdá využití tohoto parametru při ztrátě účinnosti léčby a při optimalizaci biologické terapie.

J. F. Colombel prezentoval sdělení: „Deep remission for adalimumab-treated patients with moderate to severe ileocolonic Crohn’s disease: Result from EXTEND”, ve kterém byl monitorován vliv adalimumabu na vznik tzv. “hluboké remise“ u nemocných s Crohnovou chorobou. Vedle nepřítomnosti klinické symtomatologie bylo sledováno, zda došlo ke zhojení vředů při koloskopickém vyšetření po indukční a po udržovací terapii adalimumabem. Endoskopie byla provedena u každého pacienta v nultém (před zahájením indukční fáze), dvanáctém (po skončení indukce) a padesátém druhém týdnu (po udržovací léčbě). Výsledky byly porovnány mezi pacienty s aktivní léčbou (adalimumab 160 mg/80 mg a dva týdny s udržovací terapii 40 mg a dva týdny (62 pacientů) a nemocnými na terapii placebem (61 nemocných). Počet pacientů, kteří splnili kritéria tzv. hluboké remise, bylo v aktivním ramenu 20 % na konci 52. týdne v porovnání s kontrolní skupinou, kde žádný pacient nedosáhl splnění požadovaných kritérií hluboké remise. Autoři uzavřeli, že pro pacienty s Crohnovou chorobou v oblasti ileo-cékální se střední a vysokou aktivitou a přítomnými vředy, představuje adalimumab významnou šanci, jak dosáhnout klinickou remisi a zhojení vředů. Otázkou zůstává, zda oněch 20 % nemocných na konci jednoho roku léčby, kteří vykazovali klinickou remisi a zhojení vředů, je z praktického hlediska skutečným přínosem s ohledem na finanční náklady a potenciální rizika terapie.

M. Ferrante z Lováně prezentoval výsledky studie: „Endoscopic response to placebo therapy in Crohn’s disease“. Autoři studovali vliv placeba na dosažení remise nebo zlepšení endoskopického nálezu. Do studie bylo zařazeno celkem 24 nemocných, kteří dostávali placebo a splňovali kritéria středně a vysoce aktivní Crohnovy nemoci. Jednalo se o probandy dvojitě slepé studie, která monitorovala efektivitu nového biologického léčiva. U žádného pacienta léčeného placebem nedošlo ke kompletnímu zhojení slizničního nálezu v průběhu šesti týdnů. Nicméně hodnoty obou sledovaných endoskopických indexů aktivity Crohnovy nemoci CDEIS a SES-CD se během šesti týdnů podávání placeba snížily v průměru o dva body. Z toho u poloviny pacientů poklesly hodnoty endoskopických indexů aktivity až o pět bodů. Na základě této studie autoři doporučují pro klinické studie, aby pozitivní výsledek endoskopického zlepšení byl zvažován pouze tehdy, když hodnoty obou endoskopických indexů aktivity poklesnou nejméně o pět bodů a současně dojde ke zlepšení indexu nejméně o 50 %.

K. Malíčková z Prahy prezentovala v posterové sekci práci: „Decreased activity of DNase I predisposes to immune-mediated complications in IBD patients treated by anti-TNF alpha agents”. Autorka sledovala IBD pacienty na biologické léčbě, kteří v průběhu terapie měli autoimunitní kožní komplikace (psoriasiformní léze a palmo-plantární pustulozní psoriázu). Výsledky aktivity DNázy I porovnala s IBD pacienty na biologické terapii, kteří žádné kožní komplikace nepozorovali. Potvrdila, že výchozí hodnota DNázy I je nezávislým prediktorem pro vznik kožních autoimunitních komplikací. Vysvětlení může být v tom, že vrozený defekt aktivity tohoto enzymu vede k hromadění jaderného materiálu z apoptotických buněk (vlivem biologické léčby), který pak vytváří neúměrnou antigenní nálož indukující tvorbu autoprotilátek a vznik autoimunitních komplikací.

Významná osobnost ECCO kongresu – prof. Dr. E. F. Stange

Pražského ECCO kongresu se pochopitelně účastnil velký počet světově proslulých odborníků na střevní záněty. Jedním z nich byl prof. Dr. Edward F. Stange, přednosta oddělení gastroenterologie, hepatologie a endokrinologie Boschovy nemocnice ve Stuttgartu (obr. 2).

Prof. Stange je relativně častým návštěvníkem pražských IBD kongresů. Poprvé byl v Praze na pozvání Pracovní skupiny pro IBD v roce 1999. Tehdy v kongresovém sále Nemocnice na Homolce přednesl sdělení zaměřené na možnosti imunosupresivní terapie a také zmínil svou nově koncipovanou teorii vzniku Crohnovy nemoci. V roce 2003 se účastnil v Praze zasedání výboru ECCO (Govering Board), na kterém přednesl unikátní myšlenku – vytvořit celoevropské guidelines pro diagnostiku a léčbu střevních zánětů. Tento ambiciózní projekt, na který získal také finanční dotaci z Boschovy nadace, jeden rok intenzivně připravoval, koordinoval a také posléze kompletně realizoval. V roce 2004 v předvečer památného UEGW se v Praze sešli ke dvoudennímu jednání téměř všichni významní experti na IBD z celé Evropy, aby dohodli konsenzus pro diagnostiku a léčbu Crohnovy nemoci. Definitivní verze konsenzu byla publikována v časopise GUT v roce 2006. Z celosvětového hlediska to byl zcela mimořádný a úspěšný projekt. Později inicioval a koordinoval práce na konsenzu pro ulcerózní kolitidu, který byl dosažen v roce 2006 v Berlíně v rámci UEGW a následně byl publikován v roce 2008 v časopise JCC. Neustálé dopracovávání doporučení pro diagnostiku a léčbu střevních zánětů je pro prof. E. F. Stange nekonečná práce; druhá verze konsenzu pro Crohnovu chorobu spatřila světlo světa na počátku tohoto roku. Je nezpochybnitelné, že právě dosažení panevropského konsenzu umožnilo do značné míry sjednotit základní terapeutické směry v různých částech Evropy. Tímto si také ECCO získalo současný velký respekt a renomé ve světovém měřítku.

Druhým významným počinem prof. Stange je postulování vlastní originální představy vzniku Crohnovy nemoci jako choroby, která je způsobena nedostatkem tvorby vlastních slizničních anti-mikrobiálních peptidů – defenzinů. Na této originální teorii pracuje prof. Stange nepřetržitě od poloviny devadesátých let a výsledky svých výzkumů publikoval v těch nejrespektovanějších vědeckých časopisech. Ohromné renomé v evropských zemích a vykonané dílo vyneslo prof. Stange do nominace na prezidenta ECCO. V tajném hlasování konaném v průběhu 5. ECCO kongresu v Praze těsně prohrál s dalším kandidátem na tuto funkci – S. P. L. Travisem z Oxfordu.

Z krátkého souhrnu je zřejmé, že jde o jednu z nejvýznamnějších osobností klinického výzkumu v oblasti idiopatických střevních zánětů na počátku nového milénia. Jde o charizmatického výzkumníka, který se odlišuje od většiny současných světových koryfejů především svou originalitou, nekonformností a nezávislostí, schopností vytvořit dlouhodobou vizi, kterou systematicky a trpělivě propracovává. Svou zaujatostí a oddaností výzkumu může být pro všechny vědecké pracovníky nejen v oblasti střevních zánětů vzorem v přístupu a poctivosti výzkumné práce. Své znalosti a výsledky výzkumů přednáší pregnantně a velmi přesvědčivě. Pro českého gastroenterologa není jistě nezajímavé, že prof. Dr. E. F. Stange přijal pozvání na setkání gastroenterologů středoevropských zemí CEURGEM, které se uskuteční ve dnech 25.–26. června 2010 v Praze. V sekci věnované IBD přednese důkazy pro svou teorii vzniku Crohnovy nemoci.

Bylo mou velkou radostí, že jsem měl společně s J. Špičákem možnost se v průběhu ECCO kongresu s prof. Stange setkat a položit mu několik otázek. V následujícím textu jsou otázky a odpovědi ponechány v původní anglické verzi tak, abychom našim čtenářům poskytli nezkreslené názory a odpovědi tohoto významného vědce a odborníka.

Rozhovor s prof. Stange

What and who inspired you to work in IBD research?

Actually, my entrance into the Crohn´s field was a result of mere chance: a friend moved away and suggested me to take over the outpatient clinic at the University of Ulm. Once I had started meeting and treating these patients it became evident that this is an extremely interesting disease and a very personal, grateful group of patients. They suffer enormously in their daily life and it is simply our obligation to find the cause of the disease – and treat it.

At the end of the day, what has given you the most personal satisfaction?

Apart from interacting with these patients two novel approaches turned out to be successful and very satisfying. The first was the introduction of a joint European ECCO consensus in Crohn´s disease and ulcerative colitis. This clearly helped to standardize treatment in very different countries with very different health systems. Second, developing a novel theory of Crohn´s pathogenesis with Jan Wehkamp and Klaus Fellermann. I am convinced that the defensin deficiency theory will turn out to be relevant and explain many facets of the disease. And, hopefully, lead to new treatments.

Can you comment variability of approaches to IBD treatment in various part of the world?

It is obvious that the affluent countries embarked on the top down approach despite good evidence that it is necessary only in a fraction of patients (maybe 20 %). The alternative approach which is much more economical and affordable of using short term budesonide or systemic steroids plus early azathioprine is superb and sufficient in most patients. Therefore, if anti-TNF therapy are not widely available for cost reasons, this is not necessarily a disadvantage for the patient.

What is your personal advice – message to young investigators?

In basic science, it is important not to blindly follow the crowd, to develop your own ideas and follow up on initial finding in a merciless, consequent fashion (whatever your boss tells you). In clinical science the clue is to prospectively develop a large, well defined cohort of patients, ideally in collaboration with other centers and a network including pathologists and molecular biologists.

What is your impression from the development of UEGW/UEGF? What we should take from DDW?

The UEGW is developing quite well although some important topics like antimicrobial peptides in the GI tract are consequntly ignored. There is much to be learned from the downside of the AGA, especially that a meeting should not become too big, should not be governed by the industry and should allow personal interactions rather than watching a distant talk on a video screen.

How to maintain the identity of Europe?

Develop more and even better pan-european, industry independent guidelines. In the US, for comparison, there is no evidence based, systematic guideline (most is just practice guidelines using the „GOBSAT“ procedure: good old friends sitting at a table). Furthermore, we should improve on our scientific network within all of Europe, not just the famous centers, by embarking on new friendships.

What is your major impressions from ECCO congress in Prague?

There is a definite risk for ECCO to become an industry driven exclusive club with few key figures. Many prominent members have close industry ties, not just including speaker fees, but also as close consultants with a career based on authorships in industry driven studies.

Which is the most perspective therapy in IBD?

If we are correct in our hypothesis that Crohn´s disease is due to a defective chemical antibacterial barrier, then the logical therapy would be to induce innate immunity. This may be based on probiotics or administering purified defensins into the gut lumen but the perfect solution is not there yet. It should be clear, however, that the currently used biologicals are not the long term, safe solutions that our patients look for.

Curriculum vitae prof. Dr. E. F. Stange

Date of birth 27. 03. 1951

Education

• 1969–1975
  Medical studies in Heidelberg, Germany
  Scholarship of the German Foundation for Nutrition Sciences
• 1975
  Fellow at the University Hospitals for Internal Medicine and Surgery at Heidelberg
• 1975
  M.D. thesis: „Changes in rabbit lipoproteins by dietary cholesterol, saturated and unsaturated fat“ at the University of Heidelberg
• 1976
  Medical licence
• 1976
  Resident in Internal Medicine at the University of Heidelberg
  (Director: Professor G. Schettler)
• 1977–1981
  Resident in Internal Medicine at the University of Ulm, Germany
  (Director: Professor H. Ditschuneit)
• 1981
  Boards of Internal Medicine
• 1982
  Postdoctoral thesis (Habilitation) in Internal Medicine at the University of Ulm
• 1981–1983
  Research Assistant at the Division of Gastroenterology, Department of Internal Medicine, University of Texas Health Science Center, Southwestern Medical School at Dallas, USA
  (Chief of Gastroenterology: Professor John M. Dietschy, M.D.)
• 1983–1992
  Senior resident at the Division of Gastroenterology and Nutrition, Department of Internal Medicine, University of Ulm.
  Chief, Outpatient Clinic of Gastroenterology
• 1984–1992
  Chief, Gastrointestinal Endoscopy
• 1985
  Boards of Gastroenterology
• 1988
  Associate Professor of Internal Medicine at the University of Ulm

Positions

• 1992–2000
  Professor of Medicine and Chief, Division of Gastroenterology, Department of Internal Medicine at the University of Lübeck
• 2000 to date
  Chief, Department of Internal Medicne I (Gastroenterology, Hepatology and Endocrinology), Robert-Bosch-Krankenhaus, Stuttgart

Memberships

• Deutsche Gesellschaft für Verdauungs- und Stoffwechselkrankheiten, Deutsche Gesellschaft für Innere Medizin, International Organisation for Inflammatory Bowel Diseases, European Crohn´s and Colitis Organisation.

prof. MUDr. Milan Lukáš, CSc.
Klinické a výzkumné centrum pro střevní  záněty ISCARE IVF a.s. a 1. LFUK v Praze
milan.lukas@email.cz