Význam Evropské gastroenterologické federace (UEGF) se zvyšuje a může být příkladem politickým strukturám

UEGF má za sebou období až spektakulárně úspěšné. V jednom ze svých posledních příspěvků jsem reagoval na úspěšný Evropský gastroenterologický kongres (UEGW) konaný v říjnu 2010 v Barceloně. Setkání předsedů národních gastroenterologických společností konané v lednu tohoto roku ve Vídni je vítanou příležitostí, jak tuto úvahu dále rozvinout. Pro současné snahy o změnu uspořádání orgánů UEGF jsou důležité historické souvislosti. První nadnárodní gastroenterologické struktury pocházely z franko­fonní oblasti a prvotní takto pojatá aktivita se spojuje se jménem Belgičana Georga Brohée. V roce 1935 byla založena So­ciete Interna­tional de ­Gastroenterologie (SIGE). Dalším historickým počinem bylo založení ­ASNEMGE 11. 10. 1947 jakožto první nadnárodní stálé organizace s národním členstvím. První skutečně pan­evropský gastroenterologický kongres se uskutečnil v roce 1948 v Lausanne, první explicitně Mezinárodní kongres ASNEMGE se konal v roce 1956 v Londýně a další následovaly ve čtyřletých intervalech. V roce 1988 započaly rozhovory o budoucnosti a integraci evropské gastroenterologie a jako model nemohla být zvolena jiná akce než kongres americký (DDW). V roce 1992 byla založena UEGF původně sedmi společnostmi: ASNEMGE: Asso­ciation of National European And Mediterranean Societies of Gastroenterology, EAGE: Europeasn Association for Gastroenterology and Endoscopy, EASL: European Association for the Study of the Liver, EPC: European Pancreatic Club, ESGE: European Society of Gastrointestinal Endoscopy, ESPGHAN: European Society for Paediatric Gastroenterology, Hepatology and Nutrition a ISDS: International Society of Digestive Surgery, přičemž dalších devět se následně při-družilo. Následovalo patnáct kongresů konaných pod sdruženou garancí ev-ropské a příslušné národní gastro­enterologické společnosti, což přinášelo mnohé problémy. Z právního hlediska se obtížně hledala jednoznačná ­finanční ­odpovědnost a případný slabý vědecký výbor vedl k tomu, že odborný program byl výsledkem výlučně individuálních preferencí a osobních kontaktů prezidenta kongresu. Příprava mimo jiné znamenala pro designovaného národního zástupce téměř absolutní se odevzdání na oltář evropské organizace, protože zkušenosti byly nepřenosné a technologie organizace se budovala vždy znovu od nuly. V roce 2007–2008 se objevila snaha ustanovit panevropskou gastroenterologickou společnost nahrazující dosavadní sdružení, ale toto násilné hyperbyrokratické sociální inženýrství jednotlivé odborné společnosti odmítly. V současné době tvoří federaci čtyři specializační okruhy sdružující funkčně zmíněných šestnáct společností podle jejich zaměření a významu. Akceschopnost postupných změn ilustroval rychlý rozvoj výkladní skříně UEGF – každoroční Evropský kongres. Ještě v Kodani 2005 se účastnilo postgraduálního kurzu jen několik desítek posluchačů. V posledních dvou letech přivedla systematická plasticita a kvalita post­graduálního kongresu do auditoria tisíce účastníků. V návštěvnosti i kvalitě byl poprvé v Barceloně překonán zdánlivě nedostižný americký vzor (obr. 1) a orgány federace se mohou zaměřit na řešení dalších problémů, z nichž dva jsou zejména zjevné. Nejpalčivějším je adekvátní vliv jednotlivých národních společností. Původní extrém s nekontrolovatelným postavením lokálních organizátorů se přehoupl do druhého extrému, který hrozí, že národní instituce malých zemí budou bezvýznamné. Druhým je sladění zejména edukačních aktivit. K dohodám přispívá skutečnost, že prezidentem federace i dalšími významnými činovníky jsou členové menších národů s přirozenou empatií. Ústřední orgán federace kromě odborných společností by mohlo tvořit společenství 23 národních prezidentů zvolených ze všech účastnických zemí. Protože nic není jednoduché, o členství budou usilovat i země geograficky neevropské jako Egypt či Izrael, které se jinak jednoduše nemají kde sdružovat. Celek musí být vyvážený a funkční: Vrchní „council“ bude čítat 13 křesel s různým dvou- až čtyřletým funkčním obdobím. Valnou hromadu bude tvořit 59 volených a jmenovaných zástupců: 18 a 18 pocházejících od zakládajících a přidružených odborných společností a 23 zvolených všemi národními zástupci (obr. 2). Návrh výše uvedeného autora doporučující dvoukomorový systém (jedna komora od odborných, druhá od národních společností) byl zaznamenán, ale nejsa předjednán nemohl být přijat. Během obšírného jednání se asi nepřekvapivě zjistilo, že pozměnit společnosti je obtížné, zrušit prakticky nemožné, což vyplývá z nevývratně zakořeněných lidských principů. Společnosti čistě subspecializační (ESGE, EASL, ECCO atd.) přežijí snadno, hůře hledají budoucnost společnosti více objímající (ASNEMGE, EAGE), které ji nachází zejména v edukaci. Pod zmíněnými strukturami budou fungovat odborné výbory pro vědu, vzdělávání, věci veřejné a budoucnost a trendy.

Detaily struktury federace a jejich volby se obšírně diskutovaly v přátelském nepředpojatém prostředí, jistě, jak již bylo uvedeno, i pod vlivem původu současných vedoucích činitelů – malé, původně protestantské země ­Nizozemsko, Švýcarsko, země Skandinávie… K nepřehlédnutí bylo relativní mládí mnoha kandidátů i zdravě sebe­vědomé projevy z méně tradičních oblastí. Zaujalo, že například rumunští gastroenterologové prezentovali na UEGW v Barceloně 54 posterů a 6 přednášek, to už je však jiný příběh…

prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.
Klinika hepatogastroenterologie, IKEM
Vídeňská 195/9, 140 21 Praha 4
julius.spicak@ikem.cz