Americká gastroenterologie – lépe již bylo?

Během loňského kongresu UEGW v Barceloně jsem se mimo jiné setkal s Pratkeem Sharmou, americkým charizmatickým gastroenterologem indického původu specializujícím se na choroby jícnu. Shodně jsme oceňovali Barcelonský kongres, on i předchozí Asijský konaný v Kuala Lumpur, pozval jsem jej do Čech a on mi jako první sdělil, že americká gastroenterologie organizovaná v několika společnostech má vážné finanční problémy, kvůli kterým bude muset nastávající kongres, právě proběhlý DDW, zkrátit o jeden den. Mám pocit, že nedostatek financí a snad i jiné problémy poznamenaly kongres více než pouhým mechanickým zkrácením. Akci provázely permanentní fronty. Ty mohou být velmi nepříjemné již na letišti v imigračním oddělení, kde letos někteří čekali až více než tři hodiny. Podstatu problému se mi před lety pokusil vysvětlit Čechoameričan žijící ve Spojených státech po tři desetiletí. Podle něho Američané nevěnují imigraci pozornost proto, že se nejedná o turistický národ a turistickou destinaci, a všichni ti, kteří do Spojených států cestují, očekávají, že zde něco získají. Na kongresu samotném panovaly fronty od registrace až po taxi stanoviště při odjezdu. Co je platná elektronická registrace, když se od ní odchází k výdeji kongresových materiálů, kde dámy s nadhledem trhají jednotlivé vstupenky ručně. Disciplinovanost Američanů při zvládání několika front denně je fenomenální, podobné organizační selhání by v Evropě neprošlo a u nás již vůbec ne. Maně se vkrádá myšlenka, zda by Američané s podobnou disciplinovaností neakceptovali i radikální a překvapivou ideologii, pokud by byla úředně etablována… V celém areálu byl k dispozici jen jeden stánek se slušnou (Starbuck) kávou a několik stánků s preclíky. Těžko pochopitelné, když se zde pohybovalo přes 15 000 účastníků, kteří by s přehledem uživili deset restaurací. Nápoje servírované ke kávovým přestávkám (káva sama málo poživatelná) neodpovídaly počtu účastníků. Šetření též zasáhlo do výstavy firem, která nabízela minimum propagačních materiálů a občerstvení. V programu se objevilo méně zvaných hostů z jiných zemí. Bývalo zvykem, že vrcholní představitelé evropské federace (UEGF) přednášeli v postgraduálním kurzu, tentokrát jsem je v hlavních programových blocích téměř nezaznamenal a současný generální sekretář federace nebyl ke spatření ani v ku­loárech. V programu jsem také postrádal reciproční a vždy hojně navštěvované sympozium „…best of…“ komentující nejlepší vědecké evropské práce. Přitom v původních sděleních je zastoupení neamerických studií již nadpoloviční! Bylo zvykem, že po vědeckém programu denně následovalo několik sponzorovaných sympozií s velkorysým občerstvením, ale také tato část z programu téměř vymizela. Místní se ve vysvětlení konkrétních finančních problémů neshodují, někteří tvrdí, že peníze z oboru vysála výstavba grandiózního (protože plánovaného ještě v dobách prosperity) endoskopického centra Americké endo­skopické společnosti právě v Chicagu (wwwasge.org/ITTCampaign), jiní soudí, že se výrobci připravují na zlé časy s dopady Obamovy zdravotní reformy… Rozpaky jsem zaznamenal i při osobních jednáních s dříve vždy usměvavými až bohorovnými americkými protagonisty, jako jsou Richard Kozarek či David Lieberman, jako by Státy i americká medicína byly znejistěny vlastním vývojem.

Richard Kozarek je též prezidentem Světové gastroenterologické organizace, která nemůže být finančními problémy nezasažena. Bývalo zvykem, že prezidentství této organizace se stávalo posledním vrcholným kariérním krokem těch nej. Jako takoví zde působili například Meinhard Classen a Guido Tytgat a organizace, byť do denního života gastroenterologů nezasahovala, byla alespoň náležitě reprezentativní. Kozarek je též osoba nejvyššího renomé, kterého ovšem pro podobné funkce poněkud diskvalifikuje specifická rétorika. O uvadajícím významu organizace svědčilo plenární zasedání nabízející vysoce převažující zastoupení z exotických zemí. Z unijní Evropy se kromě pisatele zúčastnil už jen Rakušan a Holanďan, zato Rusko zastupovalo hned několik prezidentů konkurujících si společností… Stávající výbor zřejmě pod pocitem marnosti svého konání si sám zkrátil funkční období na polovinu, aby do funkce prezidenta navolil (zasedání nevolilo) mně neznámého Uruguajce… Ještěže se příští světový kongres koná v nanejvýš všeobecně atraktivní Šanghaji, to zájem o světovou organizaci alespoň s předstihem zvýší.

Za zaznamenání stojí zasedání redakční rady časopisu Endoscopy. Jeho IF se pohybuje kolem 6 a je na podobné úrovni jako americký ­Gastrointestinal Endoscopy. Nejužší redakční kolektiv se pružně obměňuje a průběžně omlazuje, což není s podivem, jedná se o velmi pracné angažmá. Tradičně nejvíce přispívají Japonsko, Spojené státy, Korea a Německo. Čína se do první desítky stále nepropracovala, země našeho teritoria stagnují a vysoce před nimi zůstávají Řecko a Portugalsko. Fenoménem je Holandsko s absolutně nejvyšším poměrem přijatých/odmítnutých prací. Tento ukazatel se pohybuje i u vyspělých zemí kolem 20 %, u Holanďanů převyšuje 50 %! Neuvěřitelná pracovitost a efektivita velikostně srovnatelného národa.

Jako poslední bod bych zmínil prezentaci Jana Petráška, který z IKEMu odešel do laboratoře ve Worchesteru vedené nastávající prezidentkou Americké hepatologické společnosti (AASLD) profesorkou Szabó. Jestliže jsou jeho prezentace pravidelně mezi oceňovanými i na úrovni Amerického kongresu, tentokrát bych ji označil za fenomenální: „IL-1 Receptor anta­gonist treatment attenuates liver stea­tosis and inflammation in alcoholic liver disease“. Během čtyř let dovedl svou původní myšlenku základního výzkumu na úroveň klinického zkoušení, což doslova nemá srovnání.

Obecně panují nad vývojem mezi­národní gastroenterologie spíše rozpaky. Americká odtažitost patrně vyvolá reciproční odpověď vědecky i organizačně již velmi sebevědomé Evropy i Asie a paradoxně v době globalizace se kontinenty od sebe spíše vzdálí. Evropa před dvaceti lety neměla problém uznávat americkou superioritu a postupně se v odborném programu dotáhla a organizačně DDW snad i předstihla. Těžko posoudit, zda americká gastroenterologie je podobně ochotná nechat se inspirovat.

prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.
Klinika hepatogastroenterologie, IKEM
Vídeňská 195/9, 140 21 Praha 4
julius.spicak@ikem.cz

Vážení čtenáři, doplňující obrázky ke článku najdete na webových stránkách časopisu www.csgh.info.