Z Číny do Evropy: inspirace gastroenterologické i jiné

Účast na Světovém a asijsko-pacifickém gastroenterologickém kongresu (WCOG) konaném v Šanghaji a evropském (UEGW) konaném v Berlíně v rozmezí několika týdnů dala jedinečnou možnost konfrontace dvou kultur v gastroenterologických i obecných souvislostech. V Číně se kongres konal v ideálně strukturovaném centru, které vzdáleně připomínalo jen centrum barcelonské – jiná podobně funkční aby na starém kontinentu pohledal. Kongres odpovídal jiným, podobně globálním akcím – celá šíře oboru, sdělení edukační, sympoziální i původní, živé přenosy. Na rozdíl od kontinentálních evropských a amerických kongresů mu poněkud chyběla autenticita, která by se jistě dostavila, pokud by se konal třeba v Japonsku, Hongkongu (pozor, stále se ve skutečnosti nejedná o Čínu) nebo Jižní Korei. Na zmíněných kontinentálních kongresech se návštěvnost blíží 15 000 osob, v mnohonásobně lidnatější Číně by tedy měla být ještě vyšší, což se nestalo. Čínských gastroenterologů byly spíše jen stovky než tisíce a pokud někdo očekával, že se kongres stane přehlídkou čínských vědeckých gastroenterologických aspirací, byl poněkud zklamán. V očekávané přehledné přednášce o čínské endoskopii jsme se mnoho nedo­zvěděli: ­gastroenterologické centrum v Šanghajské univerzitní nemocnici obsahuje 22 místností, v Číně je 1 000 pracovištích provádějících ERCP (u nás více než 100) a 16 jich provádí více než 3 000 ERCP ročně. Na 300 pracovišť pak provádí endosonografii (u nás 38). Metody jsou koncentrované, takže centrum v Šanghaj provedlo již na 1 600 myotomií pro achalázii (až osm výkonů denně). Je přirozené, že těmto počtům žádné evropské ani severoamerické pracoviště nemůže konkurovat. Pro značně vyvinutou autocenzuru nebylo jednoduché dozvědět se cokoli bližšího o čínském zdravotnictví obecně a o soudobé Číně jako takové zvlášť. V Číně je po několik let zaveden systém povinného zdravotního pojištění velmi zhruba podobně jako v Evropě, na veškerou péči však konzument přispívá třetinou, a to platbou na místě a okamžitě. Kdo financemi nedisponuje, nebude ošetřen. Rodiny s tím počítají a skládají se pro případ potřeby do fondu, který potřebnou péči sanuje. Léčbu u odborníka je třeba zaplatit nad rámec oněch 30 %. Rodina vysoce nadstandardně vydělávajícího občana velkého města je schopna vedle zdravotní péče pokrýt základní potřeby jako velmi malý byt, stravu, vzdělání a levné auto. Přesto hlavní bulváry čínských metropolí překypují až gigantickými butiky se superznačkovým luxusem všeho druhu, který je kvůli dovozní přirážce až dvakrát dražší než v Evropě. Na rozdíl od té se však nezdá, že by v těchto obchodech někdo nakupoval, a jejich ekonomika je tak pro povrchního pozorovatele těžko objasnitelná.

Je současnou módou Čínu adorovat stejně jako Evropu až dehonestovat a zde jen několik dalších korigujících postřehů. Čína je místem, kde lze často žasnout, které si však jeden příliš neužije. Nejsou milé drobnější prvky, ať již exotické či importované, na kterých by bylo chutě zrakem spočinout, na pěších zónách se až na fast foody a Starbucks coffee není kde posadit a k dovolenkovému bezcílnému lelkování nic neinspiruje. Znalost angličtiny je mizivá i u turistických profesionálů jako jsou taxikáři, kteří používají taxametr jen selektivně. Nehodlám zpochybňovat ukazatele velmocenského postavení a ekonomického růstu, nicméně se zdá, že asijské země se stejným východiskem aplikující však po desetiletí více demokratické a volnosoutěživé principy jako Tchai-wan, Singapur či Jižní Korea jsou civilizačně dál. Ve vědecké gastroenterologii je to vyčíslitelné a platí to jednoznačně.

Evropský kontinentální kongres (UEGW) konaný v Berlíně byl působivou demonstrací evropského vědeckého a organizačního potenciálu. Obsah byl opět jako u všech obdobných akcí tzv. vyčerpávající, zejména však uspořádání jej v mých očích řadí na absolutní vrchol a dnes i před kongres americký (DDW). Jednotlivé sekce jsou seřazeny přehledně a symetricky, takže orientace a přesouvání z jednoho sympozia na druhé je snadné. Tomu napomáhá i přehledný program, který je od pražského kongresu před deseti lety vhodně prakticky vytištěn v kroužkovém bloku. Program je vyčerpávající obsahově, nikoli však fyzicky, protože začínaje i konče v lidskou dobu nevyžaduje fyzický fond supermana. Velice přehledný a přínosný je úvodní postgraduální kurz, který probíhá v několika větvích a zahrnuje všechna hlavní a aktuální gastroenterologická témata. Strukturu kongresu a vlastně celou agendu Evropské gastroenterologické federace vytváří její orgány, které jsou výsledkem mnohaleté systematické činnosti otců zakladatelů reprezentovaných jmény Malagelada, Malfertheiner, Arber, Fererenci, Beglinger, abych uvedl alespoň některá. Věc je nastavena tak, že orgány se v pravidelných intervalech transparentně obměňují a systém je těžké nařknout z jakékoli předpojatosti. Obměna v jednotlivých výborech je velmi rychlá, takže po přibližně desítce let jsou proměněny totálně, aniž by jakkoli utrpěla jejich činnost, spíše naopak. Jen s úsměvem lze vzpomenout na amatérizmus, se kterým fungovala Federace ještě před několika lety. Rychlá obměna znamená také průběžné omlazování – průměrný věk vyzvaných prezenterů je nyní výrazně pod padesát let. O zastoupení v jednotlivých výborech je nesmírný zájem a zisk této pozice je podmíněn vysokou odborností a komunikační a diplomatickou dovedností. Zajímavé je, že jak snadno se nachází schopní členové výboru, tak zdlouhavě se dochází ke shodě na prezidentu celé této složité a dynamické instituce. Výběr však nikdy není náhodný a předchází mu desítky hodin veřejného i kuloárního jednání. Personálně se požaduje zralý věk, takže O´Moraina střídá Farthing a následovat jej bude Manns, všichni stejné věkové kategorie.

Na kongresu byla řada vrcholně inspirativních prezentací, přesto bych vyzvedl jednu, byť relativně málo navštívenou. Jedná se o studii zaměřenou v kontrolované studii na dlouhodobý vliv eradikace Helicobacter pylori. Pro rychlé ubývání této infekce byla profesorem Classenem logicky nasměrována do Číny, provincie Linqu. Dosažení relevantních výsledků vyžaduje obrovský soubor nemocných a složitou logistiku, to vše realizováno v námi obtížně představitelných a stále ještě primitivních podmínkách čínského venkova. Profesor Classsen opět potvrdil jedinečný dar zaměření na jasný a významný vědecký cíl, cílevědomost a systematičnost v jeho dosažení, to vše bez jakýchkoli jen náznakem osobně prospěšných motivů. Prostě to považuje za důležité a baví se tím. Je pozoruhodné, že vliv tzv. východní Evropy v orgánech federace slábne, místo aby se zvyšoval, což naznačuje promarněné akademické šance, kupodivu napříč celým obrovským a jinak heterogenním teritoriem. Respektovaných odborníků z těchto zemí v produktivním věku je možné se dopočítat na prstech jedné ruky.

Je třeba přiznat, že počet českých prezentací byl v Berlíně neobvykle vysoký a obsáhl několik desítek posterů a několik kvalitních přednášek. Na jedné straně je možné vidět, že před patnácti lety se české příspěvky neobjevily vůbec, na straně druhé je třeba zaznamenat, že i portugalských a řeckých prezentací je násobně více. Během několika příštích let patrně nelze v uspořádání ani kvalitním obsahu Evropského gastroenterologického kongresu očekávat zásadní změny; jde o to, aby totéž neplatilo o české účasti, které bych přál setrvat na vzestupné křivce.

prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.

Klinika hepatogastroenterologie, IKEM

Vídeňská 1958/9, 140 21 Praha 4

julius.spicak@ikem.cz