Ursodeoxycholová kyselina (Ursosan^® tobolky)

„Šedesátiletý vývoj klinické praxe –  od choleretického efektu, přes hepatoprotektivní vliv až k imunomodulačním účinkům.“

Ursodeoxycholová kyselina (UDCA) se vyskytuje ve vysokých koncentracích ve žluči medvědovitých šelem (Ursidae), ve stopovém množství také v lidské žluči. Její existence v živočišné říši byla poprvé popsána již v roce 1902 švédským badatelem O. Hammarstenem. Příznivé účinky UDCA byly využívány nevědomky už ve starověku, kdy oblíbeným lékem pro léčení trávicích neduhů byla sušená medvědí žluč. V roce 1936 byla definována přesná chemická struktura této žlučové kyseliny.

UDCA je strukturálním izomerem (3α, 7β-dihydroxy-5 β-cholanová kyselina) kyseliny chenodeoxycholové (CDCA) (3α, 7α-dihydroxy-5 β-cholanová kyselina). UDCA je v játrech tvořena z kyseliny 7-ketolitocholové, která vzniká ve střevě bakteriálním působením na CDCA. Narozdíl od většiny žlučových kyselin je UDCA prosta jakýchkoliv toxických účinků na jaterní buňky.

Výrazné hydrofilní vlastnosti UDCA umožňují snadné vytvoření smíšených a netoxických micel, jejichž jádro je tvořeno toxickou CDCA a obalem, resp. zevní vrstvou je UDCA. Důmyslná struktura smíšených micel minimalizuje toxický vliv CDCA na jaterní buňky a současně je zabezpečen příznivý efekt na buněčné membrány. Tento mechanizmus se uplatňuje v léčbě intrahepatálních cholestatických syndromů. Smíšené micely umožňují postupnou disperzifikaci cholesterolových krystalů a v ně­kte­rých případech kompletní disoluci cholesterolových konkrementů.

UDCA byla v roce 1957 uvedena na trh jako choleretikum. Zásadní změna v klinickém využití UDCA se odehrála na počátku 70. let minulého století, kdy se stala základem tzv. disoluční terapie u nemocných s cholesterolovými konkrementy ve funkčním žlučníku. V éře před rozvojem laparoskopické chirurgie byla varianta disoluční léčby hojně rozšířena, avšak s relativně malým efektem. V současné době je postavení disoluční léčby pouze okrajové, jde především o paliativní opatření u nemocných s vysokým operačním rizikem a jinak neřešitelnou cholesterolovou cholelitiázou. V polovině 80. let se v klinické praxi začaly využívat „hepatoprotektivní“ vlastnosti UDCA, a to především u nemocných s primární biliární cirhózou. V 90. letech došlo k dalšímu posunu indikací k léčbě UDCA na primární sklerózující cholangitidu a autoimunitní hepatitidu. V těchto indikacích se vedle „hepatoprotektivního“ vlivu využívá efekt imunomodulační.

V současné době je široce diskutován potenciál UDCA v léčení nealkoholické jaterní steatohepatitidy nebo jako profylaktické terapie komplikující dysplazie a/ nebo karcinomu u nemocných s ulcerózní kolitidou. Speciální indikací pro terapii UDCA je refluxní (reaktivní) gastritida, která je následkem biliózního duodenogastrického refluxu.

V jedné želatinové tobolce je 250 mg účinné látky. Při disoluci cholesterolových konkrementů se používá dávka 10 mg/ kg, tj. 2– 5 tobolek denně v jedné večerní dávce, dlouhodobě až po několik let. Při léčbě intraheptální cholestázy různé provenience je doporučena dávka UDCA 10– 15 mg/ kg, obvykle rozdělná do 2– 3 denních dávek. V léčbě refluxní gastritidy je doporučena jedna tobolka denně po dobu 2– 3 týdnů. U dětí s cystickou fibrózou s postižením jater a žlučových cest je doporučena dávka 20 mg/ kg na začátku terapie s následným zvýšením na 30 mg/ kg podávaná rozděleně ve 2– 3 dílčích dávkách. Nežádoucí účinky jsou relativně vzácné. Protože není dostatek informací o užití UDCA v prvním trimestru gravidity a v preklinických studiích byl potvrzen teratogenní efekt léčiva ve vysokých dávkách podávaných březím myším, je první trimester gravidity považován za relativní kontraindikaci k léčbě. V dalším průběhu gravidity musí být zvážen přínos terapie s potenciálními nežádoucími účinky léčby. Kojení při terapii UDCA je bez omezení. Na českém trhu je UDCA dostupná již od roku 1992.

prof. MU Dr. Milan Lukáš, CSc.

Klinické a výzkumné centrum pro idiopatické střevní záněty ISCARE I.V.F. a. s.

Jankovcova 1569/ 2c

170 00 Praha 7

milan.lukas@email.cz