21. gerontologický kongres v Hradci Králové

Téma: Komplexní mezioborová spolupráce v péči o seniora u vybraných chorob ve stáří

Hradec Králové 5.–6. 11. 2015

Kongres v Hradci Králové, který proběhl 5.–6. listopadu 2015, představuje dlouholetou tradici ve vzdělávacích akcích geriatrie a gerontologie. 

Akce byla tentokrát významná díky životním jubileím řady našich předních geriatrů – doc. MUDr. Ivy Holmerové, Ph.D., MUDr. Aleny Jiroudkové, MUDr. Jaroslava Mullnera a prof. MUDr. Štefana Krajčíka, CSc. Všichni obdrželi čestné členství ČLS JEP, docentka Holmerová pak vyznamenání za dosavadní činnost a přínos v oboru – vše předáno osobně předsedou ČLS JEP prof. MUDr. Štěpánem Svačinou, CSc. Jako odměnu za dosavadní odbornou činnost v oboru geriatrie a gerontologie obdržela docentka Iva Holmerová Cenu za geriatrii Nadace prof. MUDr. Zdeňka Zadáka, CSc. Cenu předal profesor a ředitel nadace MUDr. Róbert Hromádka. Docentka Holmerová poté zahájila kongres slavnostní přednáškou, kde shrnula dosavadní vývoj geriatrie a gerontologie v ČR a zároveň poděkovala svému domovskému pracovišti Gerontocentru Praha a všem spolupracovníkům, bez kterých, jak říká, by nebylo dosaženo toho, co bylo v předchozích příspěvcích hodnoceno pozitivně ve vztahu k její osobě i oboru.

Téma kongresu napovídá, že se jednalo o uchopení řady témat z oblasti komplexní péče o pacienty ve vyšším věku. Poslední roky nám nejen schází geriatři, ale stále větší počet pečujících je třeba z řad lékárnické obce, internistů, rehabilitačních pracovníků a praktických lékařů, sester nemocniční a následné péče a rovněž z oblasti domácí a sociální péče. Obsahem posledního ročníku nebyly pouze přednášky určené lékařské veřejnosti, ale rovněž nelékařským profesím a sociálním pracovníkům. Probrána byla rozsáhlá problematika od metabolismu přes kardiologii, infekční choroby, plicní onemocnění až po farmakoterapii a onkologii.

Zvýšený zájem byl o přednášky nelékařských profesí, kde zaujalo například téma Policie ČR z oblasti prevence násilí na seniorech, především proto, že se jedná o nanejvýš aktuální problém, probíhající napříč spektrem všech oborů a typů péče. Zazněly zde přednášky předávající zkušenosti ze všech oblastí péče – z domovů seniorů, léčeben dlouhodobě nemocných či domácích agentur. Spoluorganizátorem úspěšné sekce byl Domov u Biřičky v Hradci Králové, v čele s jeho ředitelkou Ing. Danielou Luskovou.

Pro ilustraci vybíráme některá abstrakta z lékařské i nelékařské sekce. Věříme, že příští kongres bude neméně úspěšným a podaří se zvolit stejně aktuální a zajímavé téma pro všechny účastníky.

MUDr. Božena Jurašková, Ph.D.

III. interní gerontologická a metabolická klinika LF UK a FN Hradec Králové

Vybraná abstrakta

Lékařská sekce

Posuzování stupně závislosti u osob s kognitivními poruchami

Čeledová L., Čevela R.

Ústav sociálního lékařství, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni

Cíl práce: Novela zákona o sociálních službách účinná od 1. 1. 2012 vymezila posuzování stupně závislosti do hodnocení schopnosti zvládnout či nezvládnout 10 základních životních potřeb. Nové věcné řešení v zákoně o sociálních službách si vyžádalo i novelizaci vyhlášky č. 505/2006 Sb., kde je uveden způsob hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby. Příloha č. 1 citované vyhlášky obsahuje vymezení schopností zvládat základní životní potřeby prostřednictvím 85 aktivit.

Materiál a metodiky: MPSV navrhlo úpravu přílohy č. 1 vyhlášky tak, aby zpřesnila, rozšířila a doplnila stávající vymezení výčtu aktivit u vymezených schopností zvládat základní životní potřeby a tím i zpřesnila posuzování stupně závislosti. Návrh rozšiřuje vymezení základních životních potřeb o nových 15 aktivit a zpřesňuje dalších devět stávajících aktivit. Nově by bylo tedy hodnoceno 100 aktivit namísto stávajících 85.

Výsledky: Nejčastějšími příčinami stupně závislosti osob starších 65 let věku byly za období 2010–2014 postižení oběhové soustavy (38 %), nemoci svalové a kosterní soustavy (21 %) a duševní poruchy a poruchy chování (13 %). V roce 2010 byl uznán stupeň závislosti pro dg. F00–F09 u 8943 osob. V roce 2014 to bylo již u 10 094 osob. Tento nárůst lze vysvětlovat jak nárůstem duševních poruch a poruch chování v populaci, tak změnou paradigmatu posuzování.

Závěr: Až s časovým odstupem bude možné říci, zda se zvyšujícím se počtem hodnocených aktivit se zvýší i jistoty osob žádajících o příspěvek na péči, zejména pak seniorů s poruchami kognice. Pro posouzení zdravotního stavu a stupně závislosti by měla být nastavena taková posudková kritéria, která lze zjistit sociálním šetřením a objektivizovat lékařským nálezem ošetřujícího praktického lékaře a lékařů specialistů. Častá změna posudkových kritérií je diskutabilní.

Psychosociální adaptace seniorů se stupněm závislosti

Čevela R.(1), Ptáček R.(2), Čeledová L.(1)

(1) Ústav sociálního lékařství LF UK v Plzni

(2) Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Cíl práce: Cílem práce byla analýza mechanismů psychosociální adaptace u seniorů, a to zvláště s ohledem na zdravotní stav a stupeň závislosti.

Materiál a metodiky: Výzkumný soubor tvořilo 102 respondentů ve věku starším 60 let, z toho 27,5 % nemělo přiznaný stupeň závislosti. Při šetření byl použit dotazník vlastní konstrukce, dotazníky na kvalitu života a psychologické dotazníky na otázky adaptace a zvládání stresu.

Výsledky: Stupeň závislosti je přímým prediktorem snižujícího se pocitu nezávislosti. Čím je přiznaný stupeň závislosti vyšší, tím lze ve standardizovaných metodách hodnotit snižování pocitu vlastní kompetence.

Závěr: Na základě provedené empirické studie a provedené teoretické analýzy lze formulovat základní deskriptory psychosociální adaptace. Zjištění v zásadě potvrdila validitu přiznaných stupňů závislosti, a tedy i v určitém smyslu validitu současného způsobu posuzovaní stupně závislosti v posudkovém lékařství.

Využití bioimpedanční analýzy u křehkých polymorbidních seniorů – přínos a úskalí metody

Berková M.⁽¹⁾, Berka Z.⁽²⁾, Běláček J.⁽³⁾, Topinková E.⁽¹⁾

⁽¹⁾ Geriatrická klinika 1. LF UK a VFN Praha

⁽²⁾ II. interní klinika LF UP a FN Olomouc

⁽³⁾ Ústav biofyziky a informatiky 1. LF UK Praha

Úvod: Alterace zdravotního stavu polymorbidních osob staršího věku může vést ke změnám v poměru zastoupení tělesných tkání (tuk/sval) i ke změnám elektrických vlastností tkání, které mohou být registrovány bioimpedanční analýzou (BIA). Literatura uvádí těsnou korelaci výsledků měření množství tukové a svalové tkáně získané za pomoci BIA s výsledky získanými duální rentgenovou absorpciometrií (DEXA). Na rozdíl od DEXA je BIA metoda velmi jednoduchá, pro personál i pacienta nenáročná a finančně dostupná.

Cíl a metoda: Cílem naší práce bylo ověřit spolehlivost BIA ukazatelů (přístroj Bodystat Quadscan 4000) pro hodnocení zdravotního stavu, funkčních schopností a asociaci s délkou hospitalizace polymorbidních seniorů. Ke korelaci výsledků BIA analýzy jsme použili test soběstačnosti podle Barthelové, polymorbiditu pacientů jsme vyjádřili indexem komorbidity (CIRS), který bodově hodnotí přítomnost a závažnost chorob 14 orgánových systémů.

Výsledky: Pomocí BIA metody jsme vyšetřili více než 100 seniorů (88 polymorbidních pacientů a 16 kontrolních osob průměrného věku 83 let [67–96 let]). Výsledky tzv. „illness markeru“ (IM), získaného BIA metodou, který reprezentuje elektrické vlastnosti tkání, se ve skupině nemocných pacientů signifikantně lišily od výsledků kontrolní skupiny: IM 0,872 (95% CI: 0,867–0,878) vs. 0,832 (95% CI: 0,821–0,823), F[1;99] = 20,459; p < 0,001. Hodnoty illness markeru korelovaly s výsledky Barthelova testu (r = –0,479; p < 0,001), polymorbiditou pacientů vyjádřenou indexem komorbidity CIRS (r = 0,357; p < 0,001) a délkou hospitalizace (r = 0,400; p = 0,001).

Závěr: Provedená pilotní studie podporuje oprávnění využití bioimpedanční metody v hodnocení elektrických vlastností organismu, které odrážejí stav nutrice, polymorbidity a geriatrické křehkosti v seniorské populaci. Je však nutno pamatovat na opatrnost v interpretaci, kdy výsledky bioimpedanční analýzy jsou ovlivněny např. změnou hydratace či tělesné výšky pacienta (např. vlivem těžké osteoporózy, ev. s kompresivními frakturami obratlů nebo těžkou kyfoskoliózou). Pro zjištění hmotnosti imobilních pacientů je nutno použít váhu konstruovanou pro sedící nebo ležící pacienty. Nezbytné měření tělesných proporcí (pas/boky) je ovlivněno nejen změnami na páteři, ale také např. přítomností venter pendulus apod. Jistý vliv může mít i přítomnost četných kovových implantátů (totální endoprotézy, osteosyntentický materiál). Vyšetření BIA metodou je u seniorské populace kontraindikováno v přítomnosti implantovaného elektronického přístroje (kardiostimulátory, kardioverter-defibrilátory, ušní implantáty).

Problematika hyperosmolárních otoků ve stáří

Vlasák R.

Centrum preventivní medicíny, Praha

Pro hyperosmolární otoky je charakteristický nadbytek vody a bílkovin v intersticiu, který je často provázen zánětlivými změnami podkoží. Podle převažující etiologie je rozdělujeme na lymfedém, flebedém a lipedém. Stanovení jednotlivých typů hraje důležitou roli při přípravě léčebně-preventivního plánu. Je potřeba mít na paměti, že otok je především symptomem, jehož neadekvátní léčba často vede do stadia ireverzibilního chronického, většinou progredujícího onemocnění, resp. syndromu s typickou biopsychosociální problematikou. Pro lege artis vedenou léčbu hyperosmolárních otoků se vžil v rámci lymfologie termín komplexní dekongestivní terapie (KDT).

KDT definujeme jako soubor léčebných opatření, která slouží k redukci otoku a následnému udržení sníženého objemu končetiny či jiné části těla postižené otokem. Jedná se o léčebnou metodu s širokou perspektivou multidisciplinárního léčebného využití. Při jejím rozvoji jsme svědky formování nových diagnostických i léčebných pravidel.

Léčba většinou probíhá ve dvou fázích: I. fáze redukce otoku, II. fáze udržovací a preventivní. Základní terapeutické pilíře KDT jsou: 1. mízní drenáž, a to manuální i přístrojová; 2. zevní komprese edematózní tkáně bandážemi a elastickými návleky; 3. farmakoterapie; 4. režimová opatření s důrazem na péči o kůži a životosprávu. Tato základní léčba má řadu doplňujících, resp. komplementárních léčebných postupů. Nelze nezmínit psychoterapii, fyzikální terapii a chirurgické výkony. Stále větší pozornost si v KDT vyžaduje oblast označovaná jako eHealth.

V posledních letech zaznamenáváme v našem lymfologickém centru nárůst počtu polymorbidních pacientů v seniorském věku. Zahájení potřebné péče často komplikují zhoršená mobilita, nesoběstačnost seniorů znemožňující hlavně pravidelnou docházku a aplikaci kompresivních bandáží. Uspokojivé řešení problému mnohdy nepředstavuje ani léčba v lůžkovém zařízení, na niž nelze navázat následnou ambulantní péčí. Z těchto důvodů jsme před dvěma roky zahájili pilotní projekt „lymfologické domácí péče“. Vyškolená sestra dochází k pacientům do domácího prostředí a aplikuje kompresivní bandáže, lymfo-taping, ošetřuje defekty na kůži, případně pomáhá s přístrojovou lymfodrenáží. Péče probíhá pod trvalou supervizí lymfologa a lymfoterapeuta. Ke kontrole stavu nemocných nově využíváme také informační technologie z oblasti tzv. telemedicíny. Naše dosavadní zkušenosti s terapií polymorbidních nemocných seniorského věku ukazují, že lymfologická domácí péče může vést k výrazné redukci otoků i ke zlepšení celkové kvality života nemocných a významně tak rozšiřuje paletu možností KDT.

Orální zdraví geriatrického pacienta

Radochová V.

Stomatologická klinika LF UK a FNHK

Fyziologické stárnutí je doprovázeno také změnami v dutině ústní. S narůstajícím věkem klesá elasticita sliznic a submukózních tkání, snižuje se schopnost dotykového čití, tonus žvýkacího svalstva a negativně bývá ovlivněna také chuť. Dochází též k přestavbě zubní tkáně ve smyslu poklesu cévního zásobení zubní dřeně a tvorby sekundárních dentinových depozit, klesá kvalita parodontu a narůstá zubní abraze. Všechny tyto faktory společně s nižší proliferační aktivitou buněk ve vyšším věku vedou ke snížené odolnosti tkání dutiny ústní vůči zevním vlivům. Tato situace společně s nevyhovující hygienou dutiny ústní, ať už v důsledku nezájmu, či nedostatečné zručnosti, často vede k vyššímu výskytu infekčních komplikací, jejichž důsledkem je ztráta chrupu a následné ovlivnění nutrice, komunikační schopnosti, ale i společenského uplatnění. V krajním případě mohou vzniknout život ohrožující komplikace (kolemčelistní záněty, aspirační pneumonie). Péče o dutinu ústní u geriatrické populace představuje narůstající jak medicínský, tak socioekonomický problém. Je třeba vyvinout maximální úsilí k prevenci onemocnění dutiny ústní ve vyšším věku a přizpůsobit péči potřebám a zdravotnímu stavu každého pacienta.

Možnosti ošetření chrupu dentálními implantáty u pacientů ve vyšším věku

Kopecká D.

Stomatologická klinika LF UK a FN Hradec Králové

Horní věková hranice pro zavedení dentálních implantátů není stanovena. Vhodnost implantace závisí na schopnosti pacienta spolupracovat, na jeho zdravotním stavu a na finančních možnostech. Častou indikací u pacientů ve vyšším věku je bezzubá čelist, zejména dolní. Výjimkou nejsou ani náhrady jednotlivých zubů nebo naopak složitější rekonstrukce, včetně augmentací sinus lift. Je nepochybné, že ošetření chrupu za pomoci dentálních implantátů je pro starší pacienty výrazným přínosem. Pro posouzení možnosti implantace není nejdůležitějším kritériem kalendářní věk, rozhodující je věk biologický, což bude v přednášce doloženo několika krátkými kazuistikami.

Respirační fyzioterapie při dechové insuficienci

Havlíčková Š., Nepasická M.

Rehabilitační klinika FN Hradec Králové

Fyzioterapie je důležitou součástí komplexní péče o pneumologického pacienta, a to nejen v akutním, subakutním či chronickém stadiu plicního onemocnění. Jednotlivé techniky ovlivňují řadu symptomů respirační insuficience. Hlavním principem je korekce hloubky a rychlosti nádechu a výdechu, s důrazem na výdechovou fázi. Zde je možné využití drenážních, instrumentálních, inhalačních, relaxačních technik, dechové gymnastiky a nácviku kontrolovaného kašle. U chronicky nemocných pacientů v rámci ambulantní rehabilitace má svůj význam mimo respirační fyzioterapie silový a vytrvalostní trénink. Zlepšení dechových obtíží a adaptace na zátěž pak vedou ke zvýšení pacientovy celkové fyzické, pohybové a pochopitelně i společenské výkonnosti.

Komplexní pohled na amputovaného pacienta na Rehabilitační klinice FNHK

Bielmeierová J.

Rehabilitační klinika FN Hradec Králové

Amputovaných pacientů v poslední době přibývá důsledkem zlepšené diagnostiky a vysokoenergetických polytraumat. Jedná se o velký sociální, ekonomický a medicínský problém. Při péči o amputované pacienty je nutná multioborová spolupráce.

Ambulanci pro pacienty po amputacích na Rehabilitační klinice FN HK vede MUDr. Martin Jindra. Je nutné předchozí objednání. K pobytu je indikován spolupracující pacient se zhojenými kožními defekty, kardiopulmonálně kompenzovaný, optimálně s již fungující protézou, abychom omezili časové ztráty s úpravou protézy a nutnost výjezdu na minimum. Cestou konzilia za hospitalizace pacienta na chirurgii FN HK se k nám může dostat pacient krátce po amputaci k nácviku péče o pahýl a ošetřující lékař eventuálně může zhodnotit, zda a kdy pacienta oprotézovat.

Součástí našeho týmu je klinická psycholožka, která je pacientovi k dispozici v často velmi těžké životní situaci.

Po přijetí pacienta plánujeme jeho propuštění. Plánujeme setkání zdravotnického týmu s rodinou, pokud ji pacient má, abychom probrali její možnosti a naplánovali optimálně dlouhodobý rehabilitační program po propuštění. Pokud rodinu nemá, zajišťujeme LDN, DD.

Po přijetí také kontaktujeme sociální sestru, která provede sociální šetření, ověří bariéry v domácím prostředí, popřípadě nabídne příspěvek na péči, bydlení a úpravu bytu.

Provádíme nutriční screening, ošetřující lékař a sestry sledují příjem stravy a tekutin, hmotnost. Provádíme odběr celkové bílkoviny a albuminu, podle potřeby konzultujeme nutričního terapeuta. Důležitost stravy probíráme také s rodinou a doporučujeme např. Nutridrink domů. U diabetiků sledujeme hladiny glykemie v souvislosti se změnou aktivity pacienta.

Přednáška obsahuje dvě kazuistiky.

Nádorová onemocnění ve stáří – mezioborová spolupráce

Jurašková B.

III. interní gerontometabolická klinika, FN Hradec Králové

Nádorová onemocnění patří mezi onemocnění, kde riziko stoupá s věkem. Ve věkové skupině nad 65 let je 60 % nádorových onemocnění; 70 % pacientů na nádory umírá. Podle odhadů bude v roce 2030 70 % seniorů nad 65 let mít nějaký typ nádoru. Doba dožití stoupá a s tím se dá říci, že se dožíváme onemocnění, jako je rakovina či neurodegenerativní onemocnění. Mezi nejčastější nádorová onemocnění u mužů nad 70 let patří karcinom prostaty a plic, u žen karcinom prsu, tlustého střeva a konečníku. Proč takový nárůst právě ve stáří?

Z hlediska imunoregulačních mechanismů dochází k jejich snížení až vyčerpání, dochází ke změnám imunity a je zde pole pro delší dobu působení rakovinotvorných působků. Dochází ke změně informačního centra buňky. Zdravé buňky nejsou pak schopny se bránit opakovaným útokům, dochází k narušení kontrolního systému buněk a reakci organismu ve smyslu přestřelení v nádorové bujení. Schopnost odolávat faktorům poškozujícím buňku a schopnost opravy poškozených molekul je základní podmínkou pro udržení optimálního fyziologického stavu organismu. K eliminaci volných radikálů jsou potřebné antioxidační enzymy, k eliminaci jejich aktivity přirozené antioxidanty. Z hlediska biochemických pochodů dochází k častějšímu poškození proteinů, lipoproteidů, DNA, zvýšení intracelulárního vápníku a snížení nízkomolekulárních antioxidantů, antioxidačních svalových bílkovin, oxidaci tryptofanu, tvorbě dityrosinů a hydroperoxidů proteinů, snížení aktivace proteazomu odstraňujícího oxidované proteiny. Rovněž u myeloperoxidázy dochází ke změnám ve smyslu jejího snížení v organismu.

Biologické chování některých nádorů se mění s věkem. Některé zaznamenávají pomalejší průběh, některé ale i rychlejší. Není pravdou, že ve stáří aktivita a agresivita nádorů je menší. Je tomu tak u nádorových onemocnění krevních, jako je akutní myeloidní leukemie, nehodgkinské lymfomy, nádory vaječníků. Pomalejší naopak jsou karcinomy prsu.

Nádorová onemocnění ve stáří mají tedy svá specifika. Je častější diagnostika pokročilých nádorů. Přesto chybí doporučení pro screening ve stáří. Nemocní ve stáří jsou vyčleňováni z klinických studií, nových léčebných metod a nových léků. Screening karcinomu prsu má horní hranici 75 let ve Švédsku, Nizozemsku, 70 let ve Velké Británii a v České republice 69 let. Screening karcinomu děložního čípku v Evropě se provádí do 60 let a screening kolorektálního karcinomu je ukončen v 70–75 letech.

Je třeba stanovit rizika před rozhodnutím o invazivitě u pacienta vyššího věku a podle toho zvolit i formu ovlivnění nádorového procesu. Každá forma má svá rizika a v přednášce je dále proveden rozbor těchto aspektů.

Karcinom střev a jeho řešení u seniorů

Kopecký J.⁽¹⁾, Molnárová V.⁽¹⁾, Trojanová P.⁽¹⁾, Priester P.⁽¹⁾, Kubeček O.⁽¹⁾

⁽¹⁾ Klinika onkologie a radioterapie FN Hradec Králové

Kolorektální karcinom je onemocnění starších lidí. Přibližně 60 % případů je diagnostikováno u pacientů nad 65 let, s průměrným věkem 69 let v době stanovení diagnózy. S ohledem na neustálé stárnutí populace se stává problematika kolorektálního karcinomu a její péče nejen velkým zdravotním, ale současně i ekonomickým problémem. Péče o pacienty s kolorektálním karcinomem je předmětem mezioborové spolupráce, na níž se podílí klinický onkolog, chirurg, gastroenterolog, radioterapeut a radiolog.

S pokročilým věkem pacienta však souvisejí problémy, které je při plánování léčby nutno brát v úvahu. Jedná se především o klesající funkční kapacitu orgánů, přítomnost komorbidit, polypragmazii a v neposlední řadě nedostatek sociální podpory. Vzhledem k této specifičnosti starších pacientů je nutné spolupracovat i s gerontology, tak aby byla objektivně zhodnocena možná rizika dopadu onkologické léčby na pacienta. Vhodným nástrojem pro získání těchto údajů je komplexní geriatrické vyšetření, které hodnotí nejen závažnosti přidružených chorob pacienta, ale i funkční, mentální a nutriční stav.

Výsledkem geriatrického vyšetření by měla být informace pro klinického onkologa o kategorizaci pacienta do jedné ze tří skupin: 1. pacienti s příznivým celkovým stavem, s dobrou tolerancí a s obdobnými výsledky léčby jako pacienti mladšího věku; 2. pacienti s částečnou závislostí na pomoci druhých, u kterých je nutný individuální přístup, a 3. křehcí (frail) pacienti s četnými komorbiditami či geriatrickým syndromem, u nichž riziko plánované léčby převyšuje vlastní přínos a je u nich volen paliativní přístup.

Adjuvantní léčba v podobě chemoterapie u pacientů s kolorektálním karcinomem je indikována pro onemocnění stadia III (s postižením uzlin). V případě onemocnění stadia II (bez postižení uzlin) je indikace omezena na vysoce rizikovou skupinu (nejistota ohledně resekčních okrajů, operace v akutním stavu, špatná diferenciace nádoru, nedostatečný počet uzlin). Hlavní aktivní látkou pro tato stadia nemoci je 5-fluorouracil. Druhým cytostatikem používaným v adjuvanci kolorektálního karcinomu je oxaliplatina. Na rozdíl od 5-fluorouracilu, kde byl prokázán stejný přínos pro pacienty vyšších věkových skupin na klinické parametry, jako je celkové přežití a doby bez příznaku choroby, přidání oxaliplatiny pacientům nad 70 let nepřináší další klinický benefit, který je pozorován u mladších pacientů. Naopak je oxaliplatina spojována s vyšší toxicitou projevující se především v podobě senzorické neuropatie.

Významným pokrokem v léčbě pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem bylo zavedení několika účinných cytotoxických látek (5-fluorouracil, oxaliplatina, irinotekan) a cílených léků (bevacizumab, cetuximab, panitumumab, aflibercept a regorafenib). U pacientů s generalizovaným onemocněním léčených těmito preparáty je v současné době dosahováno celkového přežití přesahující mnohdy i 30 měsíců. Zda tyto pokroky mohou být také aplikovány u geriatrických pacientů, je předmětem diskuse. Důvodem je skutečnost nereprezentativního zastoupení těchto pacientů v prospektivních klinických studiích. To v reálném světě vede často na jedné straně k nedostatečné léčbě, na straně druhé ale může vést naopak i k nadbytečné zátěži pacienta. Klinický onkolog by tedy měl vždy brát v úvahu ne jenom chronologický věk, ale skutečný funkční a fyzický stav pacienta, měl by být obeznámen s účinností zamýšlené léčby, ale i jejími možnými nežádoucími účinky. A samozřejmostí by mělo být respektování přání pacienta i s ohledem na jeho kvalitu života.

Pád jako časný příznak Alzheimerovy nemoci

Matějková A.

Geriatrické centrum, Pardubická nemocnice

Pády ve stáří jsou typickým komplexním geriatrickým syndromem. Představují závažný problém, který zhoršuje kvalitu života pacientů. Následky pádů jsou závažné a jejich etiologie multifaktoriální. Je třeba identifikovat rizikové faktory a intervenovat rizika tak, aby došlo k minimalizaci závažných následků pádů a snížila se pravděpodobnost jejich opakování.

Přednáška se zabývá nejčastějšími rizikovými faktory pádů, mezi které patří věk, zevní prostředí, polypragmazie, deficit vitaminu D a pohybové aktivity, zhoršení smyslových funkcí, kardiovaskulární problematika a syndrom demence.

Právě kognitivní deficit bývá jako příčina pádů často podceněn a v diferenciálnědiagnostických rozvahách nebývá zvažován. Přitom pokud bychom si uvědomili, že jedním z prvních příznaků Alzheimerovy nemoci může být pád, mohlo by to vést k časnější diagnostice, účinnější léčbě a dalším intervencím, ze kterých by pacienti vysoce profitovali.

Rány a onkologický pacient

Poláková H.

Geriatrické centrum, Pardubická nemocnice

V souvislosti se stoupající četností výskytu nádorových onemocnění v populaci, s narůstajícím věkem dožití a s rozvojem léčebných možností se s ranami u onkologických pacientů setkáváme ve vyšší míře než v minulosti. Jedná se o závažnou a obtížně kurabilní problematiku. Sami pacienti své rány související s onkologickým onemocněním nebo rány různé etiologie obtížně se hojící při nádorové komorbiditě mnohdy vnímají podstatně naléhavěji a vážněji než samotnou onkologickou diagnózu. Uvedené příklady poukazují na tuto velmi závažnou a obtížnou problematiku hojení ran v souvislosti s onkologickými onemocněními. Komplexním a citlivým přístupem jsme schopni těmto pacientům zlepšit kvalitu života a zamezit jejich sociální deprivaci.

Sesterská sekce

Ageismus – věkově podmíněná diskriminace seniorů

Oborníková B.

III. interní gerontologickometabolická klinika FN Hradec Králové, geriatrická JIP Hradec Králové

Motto: „Před šedinami povstaň a starci vzdej poctu.“ (Bible)

Termín ageismus poprvé zazněl z úst ředitele amerického Národního institutu pro stárnutí Roberta N. Butlera v roce 1968. Pojem je odvozen od anglického slova „age“, které znamená věk, stáří. Problematika stáří se týká nás všech. Česká populace stárne. Demografické předpoklady odhadují, že v roce 2030 se dvojnásobně zvýší počet seniorů starších 65 let. Střední délka života se prodlužuje i díky pokročilým metodám léčení ve zdravotnictví, kde se budeme stále častěji setkávat s větším počtem seniorské populace. Ve své prezentaci se zabývám ageismem ve smyslu věkové diskriminace seniorů. Tošnerová uvádí definici ageismu z Encyklopedie Diderot verze 2002: Ageismus je věková diskriminace postihující především staré lidi. Může vést k věkové segregaci a vyčleňování ze společnosti. Je podporována ekonomicko-sociálními problémy a společenskými představami podceňujícími stáří. Způsobena je pocitem, že staří je nemoc, respektive že staří lidé už na většinu věcí prostě nestačí.

Své předsudky „máme pod kůží“. Stačí, když senior při hovoru zapomene jméno nebo přeslechne, co mu říkáme, ihned se nám evokuje, že už mu paměť neslouží, je senilní nebo se mu zhoršil sluch. Pokud si začnou senioři stěžovat na nedostatečné finanční prostředky, pohotově uvádíme, co všechno musíme platit my, když živíme rodinu, malé děti a nemáme žádné sociální výhody. Také čas v dnešní hektické době nám nesporně chybí. Často jsme neohleduplní, např. když vcházíme do čekárny lékaře, kde vidíme skupinku seniorů a říkáme si: Proč tu sedí zrovna dnes, budou mít spoustu potíží, dotazů, receptů na vypsání a nás tak tlačí čas. Někdy přemýšlíme nad tím, proč nechodí senioři k lékaři jen v určitých dnech nebo jen na určitou hodinu, abychom my pracující neztráceli čas. Právě v tomto případě se projevuje silně zakořeněný mýtus o stáří, při němž je každý důchodce považován za neužitečného, protože jsme pojem „užitečné“ redukovali na zaměstnanecký poměr. Již malým dětem je stáří představováno ve dvou rovinách. Na straně jedné je to milá a všechápající babička, například u Boženy Němcové, a na straně druhé jsou to staré a ošklivé čarodějnice. Bohužel, těch starých čarodějnic si z pohádek pamatuji více než hodných babiček. Od dětství máme tedy pohled na stáří nastaven jako něco negativního, co přináší problémy. A později? Co si lidé myslí při pohledu na seniora za volantem auta? Při pohledu na seniory v čekárně u lékaře? Na zmatenou babičku, která se ztratila v hypermarketu? Při poslechu zpráv, v nichž se hovoří o napálených seniorech, kteří s důvěrou předali své celoživotní úspory podvodníkům? Při sledování televize, kde se hovoří stále o „důchodcích“ a reklamy jsou zaměřeny na dobře držící zubní náhrady a inkontinenční pomůcky…? Nabízí se ale i otázka, nakolik sami senioři přebírají stereotypy stáří, identifikují se s nimi, nic víc již nečekají a tím se sami podílejí na jejich udržení.

I když jsou senioři nejrychleji rostoucí věkovou skupinou v České republice, v reálném světě se zdá, jako by šlo o mizející skupinu. Postupem věku ztrácejí na důležitosti a významu. Již samotný pojem „starobní důchodce“ má v sobě jistý pejorativní nádech. Bez ohledu na dosažené vzdělání a zásluhy se člověk stává anonymním příjemcem renty, zjednodušeně řečeno důchodcem, což je jako jediný sociální statut uvedeno v kolonkách úředních dokumentů…, že tím bývá posunut do kategorie pouze pasivního účastníka dějů kolem sebe, je nasnadě.

Pro seniory je ve stáří nejpodstatnější vedle zdraví a udržení soběstačnosti také zachování si vlastní důstojnosti a pocitu významnosti pro jiné. Pokud nedojde k závažnějším deficitům zdravotního stavu, nemění se automaticky s věkem jeho sociální status a nestoupá potřeba sociální péče. Dobrým startem v boji proti ageismu může být aktivní komunikace mladých lidí s vitálními seniory, a je pravděpodobné, že toto bude užitečné pro obě zúčastněné skupiny. Mezigenerační seniorsko-juniorské aktivity je třeba rozšiřovat i mimo rámec běžných rodinných vztahů. Je třeba v naší společnosti podporovat všechny příležitosti ke kontaktu názorově i zkušenostně odlišných skupin.

Přispějeme-li všichni k posílení sebevědomí starších lidí, zejména v současné době kultu mládí a dokonalosti, posílí se tak sebevědomí a postavení celé příští generace starších. Riziko diskriminace se totiž potenciálně dotýká každého z nás. Pozice jedince v aktu diskriminace se může v čase změnit a z diskriminujícího se může později stát diskriminovaný.

Rehabilitační ošetřovatelství na oddělení následné péče ve FNHK

Vacková V.

III. interní gerontometabolická klinika, oddělení následné péče FN Hradec Králové

Oddělení následné péče bylo zřízeno k 1. 9. 2008. Je zde 18 lůžek. Cílem následné péče je zlepšení fyzického, psychického a nutričního stavu, nastavení léčby a návrat do domácí péče nebo domova seniorů. Byla stanovena kritéria pro přijetí. Přijímáni jsou pacienti po domluvě s doc. M. Pospíšilem nebo přímo s prof. L. Sobotkou. Oddělení má svoje specifika. Jsou zde prováděna pouze základní vyšetření, UZ, rtg, výjimečně CT. Odběry převážně jednou za týden. Personál má více času na péči o pacienty, na oddělení není akutní provoz. Rehabilitační ošetřovatelství je každodenní péče, kterou zdravotnický personál vykonává v rámci svých kompetencí, dle vyhlášky 55/2011 Sb. Cílem je zabránit vzniku dekubitů, kontraktur, hypostatické bronchopneumonii, úbytku svalové hmoty a síly, zachovat fyziologický rozsah pohybu v kloubech. Při přijetí je pacient podle získané anamnézy a provedením testu dle Gordonové, Nortonové a Barthelova testu zařazen do ošetřovatelské kategorie. Plán rehabilitačního ošetřování máme ve formě speciálního razítka. Zdravotnický personál provádí polohování vleže, nácvik sedů v lůžku a křesle. Nácvik stoje a chůze po domluvě s rehabilitační pracovnicí. Důležitá je spolupráce rodiny. Důležité je pamatovat na zátěž svého těla a jak správně postupovat při provádění rehabilitačního ošetřování. Důležitá jsou školení v této problematice pro personál. Dále sem patří péče o výživu, spolupráce s nutričním terapeutem a s rodinou. Využíváme nutričních přípravků. Dále je to správná komunikace s pacientem a jeho rodinou. Cílem je získat jeho důvěru a potřebné informace. Důležitá je znalost komunikace s pacienty s různým druhem postižení a trpělivost. Vždy se snažíme navázat kontakt – jak verbální, tak neverbální. Rehabilitační ošetřovatelství je důležitou součástí ošetřovatelského procesu. Navazuje na práci fyzioterapeutů, se kterými máme velmi dobrou spolupráci. Na oddělení následné péče poskytujeme díky obětavému personálu kvalitní až nadstandardní péči. Máme dobrou pověst v rámci FNHK i mimo ni.

Budoucnost vzdělání v péči o seniora

Zajacová M.

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR

Příspěvek se zaobírá současným stavem legislativního rámce v oblasti sociální práce v České republice a v oblasti vzdělávání odborných pracovníků v sociálních službách. Z hlediska výkonu sociální práce budou uvedeny hlavní teze připravovaného profesního zákona s akcentem na kvalifikační předpoklady a celoživotní vzdělávání sociálních pracovníků. Dále bude prezentován záměr stratifikace odborných pracovníků v sociálních službách, včetně pracovníků v sociálních službách, jehož součástí je koncept vazby kvalifikačních předpokladů na rozsah kompetencí a celoživotní vzdělávání. Téma bude diskutováno v kontextu péče o seniory.

Z teorie do praxe aneb novodobé sestřičky

Turková A., Pekárková H.

Pracoviště ošetřovatelské péče s. r. o.

Je mnoho teoretických postupů, návodů, textů, legislativních předpisů o tom, co je a jak by měla fungovat domácí zdravotní péče. V právních předpisech je domácí péče zanesena okrajově a doporučených postupů je v terénu málo – pokud si je agentury nevytvoří samy, pak nejsou. Hodně odborníků má svou teoretickou představu o fungování domácí zdravotní péče, ale skutečnost je jiná. V příspěvku představujeme fungování domácí zdravotní péče v praxi.

Systém by nám měl určit, jakým způsobem se k nám klient dostane. Je několik možností. Předání z nemocnice, od praktického lékaře, z jiného zdravotnického zařízení nebo si nás najde rodina sama ve chvíli, kdy nás rodinný příslušník potřebuje. Domácí zdravotní péče zajišťuje nepřetržitě péči všem svým klientům. Neznamená to ovšem, že u každého klienta dnes a denně sedíme. Znamená to, že jsme nepřetržitě na telefonu, máme pohotovostní službu a kdykoliv můžeme v případě nutnosti nebo potřeby vyjet za klientem. Důležitá je pro nás spolupráce s praktickými lékaři, kteří jsou nedílnou součástí poskytování péče klientům. Možná si někdo řekne, že film „Sestřičky“ je historií, ale opak je pravdou. V prezentaci vám ukážeme, jak se „Sestřičky“ vůbec nezměnily. Na druhé straně, máme modernější, kvalitnější vybavení, prostředky, přístroje a materiály. Disponujeme veškerým možným přístrojovým vybavením, které jsme současně schopné klientům zapůjčit. Máme poměrně velkou půjčovnou rehabilitačních a kompenzačních pomůcek od francouzských holí přes chodítka, rolátory, gramofony, vozíky, antidekubitní matrace pasivní i aktivní, kyslíkové koncentrátory až po elektricky polohovatelná lůžka, zvedáky, schodolez a jiné. Mezi výkony, které provádíme u našich klientů, patří odběry biologického materiálu, injekce, převazy, ošetřovatelská rehabilitace, odborná rehabilitace fyzioterapeuty, péče o všechny typy stomií, infuze, podiatrická péče, péče o ventilované, o hemofiliky včetně dětí, dialyzované pacienty a mnoho dalšího. Vzhledem k výše uvedeným odborným výkonům jsou v našem týmu kvalifikované a specializované všeobecné sestry, fyzioterapeuti i sociální pracovník. Všichni členové pracovního týmu mají bohatou odbornou praxi.

Péče o ránu v Domově U Anežky

Bulířová L.

Domov U Anežky, Benátky nad Jizerou, Luštěnice

Dekubitus jako diagnóza je jasně vyhraněný termín. Víme, proč vzniká, známe rizikové faktory jeho vzniku, zevní vlivy, víme, jak efektivně léčit a jaký typ pacientů je na něj náchylnější. Známe klasifikace podle Evropského poradního sboru pro otázky proleženin, doporučené postupy. Pro přípravu spodiny rány se ujal pojem TIME.

Důležité je monitorovat výskyt dekubitů a nastavit opatření, která povedou k prevenci dekubitů a jejich minimálnímu výskytu. Ve většině případů dekubitus pro pacientův organismus představuje zvýšenou energetickou zátěž a v některých případech i smrtelně nebezpečnou komplikaci.

Pro zařízení znamená dekubitus ekonomicky nevýhodnou komplikaci, proto je naší prioritou předcházet vzniku dekubitu a včas zamezit jejich progresi. Pacientovi (rodině) je třeba zprostředkovat potřebné informace během procesu léčby. Do léčby je vždy zapojen celý tým a nesmíme zapomínat na důležitého člena v týmu, kterým je nutriční poradce.

Paliativní péče v pobytových službách ve Švýcarsku

Holanová Z.

Domov U Biřičky, Nový Hradec Králové

Paliativní péče ve Švýcarsku je poskytována jiným způsobem než v České republice. Do poslední možné chvíli je klient v domácím prostředí, a teprve když péče je v rodině časově náročná více než 6 hodin denně, je klient umístěn do domova pro seniory. Maximálně se využívá terénních služeb, jako je homecare a pečovatelská služba. Vláda podporuje seniorská bydlení (výstavbu bytů), a to v bezprostředním okolí nemocnic a domů pro seniory. Důležitým aspektem je lékařská péče poskytovaná klientům nejen praktickými lékaři, ale i specialisty, kteří dochází za seniory. Výjezdy za lékařskou péčí prakticky neexistují. Lékaři a celý ošetřovatelský tým respektují přání klienta, přání rodiny je druhotné. Spirituální proces je významnou složkou péče. Je zaměřen na smysl života jednotlivého klienta, jeho potřebu hovořit o smrti a o tom co bude, omezení bolesti. Týmová práce se odráží ve snaze zlepšení kvality života klienta ve všech oblastech, v aspektech přípravy a podání stravy, smyslových zážitcích, jako je vůně (zápach), chuť, zrak – kulturní prostředí, příroda. Týmová práce je poskytována i v případě rozhodnutí asistované sebevraždy a úmrtí klienta probíhá důstojným způsobem.

Inspirace z pobytových služeb v Rakousku

Růžičková E.

Domov U Biřičky, Nový Hradec Králové

Přednáška je zaměřena na poznatky ze studijní cesty, kterou jsme absolvovali v letošním roce po sociálních zařízeních v Rakousku. Cílem je představení rakouské společnosti SeneCura, jež je provozovatelem více než 60 domovů pro seniory v Rakousku a ve Švýcarsku a snaží se prorazit i v Česku. Seznámíme s domovy ve městech Grafenworth, Krems, Salzburk, Huttau, Altenmartk. Představeny budou rozdíly, které byly v zařízeních patrné, a pozitivní změny, jež chceme aplikovat u nás. V závěru budou zhodnoceny zkušenosti ze studijní cesty a představeny aktivity, které jsme po návratu využili v Domově U Biřičky, případně bychom je chtěli v nejbližší době realizovat.

Pohybová a motorická aktivizace v Domově U Biřičky

Lokvencová E.

Domov U Biřičky, Nový Hradec Králové

V Domově U Biřičky nabízíme klientům řadu aktivit. Jedná se o aktivity podporující sociální začleňování, využívání informačních zdrojů, činnosti, které vedou k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností, volnočasové a zájmové aktivity, upevňování kontaktu s přirozeným sociálním prostředím a nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností. Aktivity nabízíme našim klientům ve třech úrovních: 1. činnosti nejrůznějšího charakteru, podle preferencí a zdravotního stavu klientů, pod vedením instruktorek aktivit na každém z oddělení; 2. zájmové kroužky; 3. nepravidelné kulturní a společenské akce. V současné době zavádíme v našem zařízení další rovinu aktivizace, tzv. „laickou rehabilitaci“. Jejím cílem je udržet co nejdéle aktuální pohybový a motorický stav našich klientů. Realizují ji pracovníci v sociálních službách pod vedením diplomovaného rehabilitačního pracovníka.

Aktivní stárnutí a mezigenerační solidarita v Hradci Králové

Šimůnek M.

Odbor sociálních věcí a zdravotnictví, Magistrát města Hradec Králové

Na rozvoj spolupráce při sociální práci se seniory má vliv realizace projektů podporujících aktivní stárnutí a dialog generací. Královéhradečtí senioři vstupují aktivně do celospolečenského života ve městě a svým životním optimismem a neutuchající činorodostí jsou pozitivním příkladem pro mladší generace, které mohou čerpat z jejich celoživotních zkušeností. Příspěvek si klade za cíl ukázat na příkladech dobré praxe konkrétní aktivity napomáhající rozvoji tolik potřebného dialogu generací ve stárnoucím městě a přiblížit efektivní spolupráci veřejné správy a nestátního neziskového sektoru v rámci rozvoje proseniorsky orientovaných sociálních služeb na lokální úrovni.

Moderní pojetí staveb pro seniory

Šourek D.

Unie zaměstnavatelských svazů České republiky, Centrum rozvojových aktivit, Praha

Demografický vývoj a rychlé stárnutí populace přináší nové výzvy, z nichž jednou je i zajištění důstojného bydlení pro stárnoucí generace. Zajištění vhodného, přiměřeného a potřebě stárnoucího člověka přizpůsobeného bydlení je jedním z klíčových prvků kvality života ve stáří. Ovlivňuje schopnosti vnímání, rozhodování, jednání, pohybu a orientace, omezuje či podporuje možnost samostatného života a autonomie člověka. Má klíčový vliv na ekonomickou náročnost případné potřebné péče. Dosavadní koncepty či přístupy se ve víru společenských a hodnotových změn ukazují jako nedostatečné nebo již nevyhovující. Východiskem moderního pojetí staveb pro stárnoucí populaci je otázka, jak si představujeme kvalitní a naplňující život (individuální rozměr) a jak vnímáme roli stárnoucího člověka ve společnosti (společenský rozměr). Proto se musíme věnovat kombinaci a propojení filozofických, architektonických, ekonomických a společenských otázek, východisek a zájmů. Jedině tak můžeme najít uspokojivou odpověď na otázku, jak má vypadat moderní a potřebám stárnoucí populace odpovídající stavba pro 21. století, ať už jde o stavbu pro bydlení individuální, nebo skupinové.

Multidisciplinární přístup v sociální péči

Vobořilová M.

Domov U Biřičky, Nový Hradec Králové

Prezentace s názvem Multidisciplinární přístup v sociální péči je zaměřena na využití multidisciplinárního přístupu ke klientům v sociálních službách. Významnou skupinu klientů tvoří osoby s demencí. Popis každodenní péče o klienty. Nutnost integrace prvků sociální a zdravotní péče. Vývoj v čase. Význam multidisciplinárního přístupu ke klientům Domova U Biřičky.

Optimální zapojování rodin do péče v domově pro seniory

Rémišová S.

Domov U Biřičky, Nový Hradec Králové

Přednáška na téma Optimální zapojování rodin do péče v domově pro seniory je zaměřena na klienta, rodinu a instituci jako na celek. Poukazuje na nutnost propojení spolupráce, protože jedině tak se lze dobrat k naplnění daného cíle. V první části je popsána interakce mezi prostředími, pocit ambivalence blízkých, participace rodiny a období adaptace klienta. Dále průběh komunikace a důležitost zpětné vazby. Druhá část se věnuje zapojení rodin do péče v praxi. Představuje i vizi a ideální spolupráci. Poslední část je zaměřena na vlastní zkušenosti z praxe.