Stručně o lidských potřebách ve stáří

Lidské potřeby ve stáří

Hugo Přibyl

Maxdorf 2015

96 stran

Cena 195 Kč

ISBN 978-80-7345-437-1

Starých, a tudíž také starých nemocných lidí, o které se různou měrou profesně staráme, přibývá a přibývat bude. To je ostatně důvod, proč se v poslední době na našem knižním trhu objevila řada publikací z oboru geriatrie či sociální gerontologie. Jsou samozřejmě nejen různě kvalitní, ale především různě rozsáhlé.

Zejména studenti oborů pomáhajících profesí, stejně tak jako pečovatelky v přímé péči, jejichž vzdělání se realizuje v rozsahu pouhých 150 hodin, jistě uvítají stručnou a přehlednou knihu Hugo Přibyla s názvem Lidské potřeby ve stáří.

Autor je zkušený praktický lékař a geriatr, který působí v Ostravě – Kunčičkách. Přednáší ale také na opavské univerzitě geriatrii a ošetřovatelství se zaměřením na péči o nesoběstačné a nemocné seniory. Autor rozdělil svůj text na dvě základní a dále členěné kapitoly. V té první, kterou nazval Obecná část, shrnul nejdůležitější fakta o tom, co je stáří, stárnutí, kdo je senior a jakou péči je mu třeba poskytovat v době nemoci, ať již stůně doma, či v instituci. Následuje souhrn doporučení, která se týkají přípravy a adaptace na stáří a přibližuje i stále panující mýty o stáří. Dotkl se i citlivé problematiky špatného zacházení se seniory (tzv. ageismus), které má v ČR vzrůstající tendenci. Značnou část pozornosti pak Hugo Přibyl věnuje lidským potřebám, což je ovšem logické vzhledem k celkovému zacílení a názvu práce. Mimo jiné vysvětlil obecně přijímaný model lidských potřeb podle Maslowa (tzv. Maslowova pyramida) a odvozený „dům životních potřeb“.

V praxi je samozřejmě nutné potřeby seniorů jako specifické skupiny osob nejen identifikovat a také je v rámci daných možností pokud možno úplně nebo podstatným způsobem saturovat. Popis, jak to udělat, je doplněn pasáží o kvalitě života seniorů právě s ohledem na jejich potřeby.

V druhé kapitole, nazvané Speciální část, Hugo Přibyl prezentuje svůj vlastní kvantitativní i kvalitativní výzkum, který spočíval v zjišťování potřeb seniorů ve věkové kategorii nad 80 let. Výsledky jsou zajímavé a přínosné především proto, že většina výzkumných šetření tohoto typu se zabývá podstatně mladšími seniory, tedy těmi, kterým je 60–65, případně staršími, ale nikoliv starými. „Namísto“ závěru jsou poznatky z výzkumu shrnuty.

Nechybí reprezentativní seznam literatury, z níž si zájemce může k dalšímu studiu vybrat publikace, které jsou snadno dostupné v ČR. Samozřejmostí je i přehled použitých zkratek, seznam ilustrací a rejstřík. Tradičně je připojen i medailonek autora.

I když Hugo Přibyl ve své předmluvě píše, že „čtenář by neměl očekávat učebnici geriatrie“, myslím, že jeho kniha takovou miniučebnicí je, a proto bude vítaná těmi, kdo se v oblasti geriatrického ošetřovatelství začínají teprve orientovat.

Za skvrnu na kráse lze považovat především skutečnost, že některé odkazy na texty jiných autorů jsou někdy neúplné, někdy dokonce chybějí. Také v obsahu jsem pro lepší orientaci (byť v krátkém textu) postrádala uvedení podkapitol (jmenovitě u 1.6). Přes uvedené výtky však soudím, že stručný text dobře poslouží začátečníkům v geriatrické praxi, ať již se jedná o zdravotníky, nebo sociální pracovníky

prof. PhDr. RNDr Helena Haškovcová CSc.

Fakulta humanitních studií UK, Praha