K 24: Rub a líc péče o pacienty s chronickým defektem v domácím prostředí

Toto sdělení si klade za cíl upozornit na stále rostoucí význam domácí péče (DP), na její přednosti, ale také úskalí. Potíží, se kterými se musí DP potýkat, je mnoho. Od podhodnocování zdravotními pojišťovnami, přes nedostatečný respekt mnohých zdravotníků až k překonávání nejrůznějších překážek v místě bydliště pacienta. Velmi svízelnou oblastí jsou nedořešené kompetence sester (Zák. 96/2004 Sb.). Při poskytování DP pacientům s nehojícími se ranami má sestra jen velmi malou možnost ovlivnit rozsah či způsob poskytované péče. O průběhu léčby (včetně lokální) může rozhodnout pouze péči indikující lékař. Záleží tedy jen na něm, zda případná doporučení nelékaře na další postup v lokální léčbě příjme či nikoliv. Není výjimkou, že jsou lokálně do defektů dlouhodobě aplikovány zcela neúčinné prostředky bez toho, aby byly identifikovány skutečné příčiny stagnace hojení a především ty pak řešeny. Obecně lze říci, že se lokální léčbě věnuje až příliš velká pozornost na úkor provedení potřebných vyšetření a následných efektivních intervencí. S těmi se pak mnohdy začíná příliš pozdě, což vede k dalšímu zhoršování nejen lokálního, ale i celkového stavu pacienta. Pokud tedy hodnocení sestry a případný návrh další péče vycházející z aktuálního stavu pacienta a jejích zkušeností není lékařem akceptován, nezbývá než slepě plnit požadované indikace. Tento postup je však zcela kontraproduktivní a nepřináší pacientovi, ale ani sestře potřebné výsledky a splněná očekávání. Přitom o pacienty v terénu pečují mnohdy specialistky na léčbu ran případně podiatrické sestry, které jsou nejen odborně způsobilé, ale mají také spoustu empirických zkušeností, nezbytných pro tuto činnost.

Jednou z mála kompetencí, která byla sestře ponechána bez indikace lékaře, je edukace. Ta je v poslední době odbornou veřejností velmi často zmiňována, diskutována, ale pojišťovnami velmi podhodnocena. Přitom právě ve vlastním sociálním prostředí pacienta lze identifikovat a analyzovat jak negativní, tak pozitivní determinanty jejich zdraví včetně faktorů ovlivňujících poskytovanou péči. Sestry se tak snaží nejen o adekvátní lokální ošetření, ale především o identifikaci a eliminaci zevních faktorů, které mohou léčbě bránit. Stejně důležité je také aktivní zapojení samotného pacienta a jeho rodiny do léčebného procesu. Léčba by jednoznačně měla vycházet z pacientova aktuálního zdravotního stavu, ošetřovatelská péče navíc z jeho znalostí, zkušeností a především možností a dovedností.