K 46: Mikrobiologická podpora při hojení ran
Autoři:
M. Novotná 1; L. Sobotka 2
Působiště autorů:
Laboratoř klinické mikrobiologie, Laboratoře AGEL a. s., Nový Jičín
1; III. interní gerontometabolická klinika, FN Hradec Králové
2
Vyšlo v časopise:
Hojení ran 7, č. Supplementum 1: 37, 2013
Kategorie:
Abstrakta
Častou příčinou zpomaleného hojení ran a kožních defektů je ranná infekce. Cílem bakteriální analýzy je identifikovat původce zodpovědné za tuto infekci a určit jejich antimikrobiální citlivost. Hlavním problémem interpretace nálezů je často odlišení patogenů způsobujících infekci od bakterií, které ránu pouze kolonizují.
Odběr vzorků na bakteriologické vyšetření je indikován pouze v případech klinicky stanovené infekce rány. Rány bez místních nebo celkových klinických příznaků infekce by neměly být vyšetřovány. Infekce je obecně definována přítomností alespoň dvou následujících příznaků: erytém, zvýšená kožní teplota, edém, bolest, porušení funkce mechanismu hojení, hnisavé exsudáty. Vznik infekce je podmíněn druhem a kvantitou bakterií. Základem k posouzení mikrobiální zátěže rány je provedení kvalitativního mikrobiologického odběru materiálu ze spodiny rány. Zlatým standardem stále zůstává stěrová metoda. Odběru by měl předcházet débridement – chirurgické vyčištění rány, kterým se odstraní nekrotické a devitalizované části tkáně. Následně se doporučuje očistění rány gázou namočenou ve fyziologickém roztoku.
Alternativou stěrové metody je metoda otisku, jejíž využití není v rutinní praxi rozšířeno. Tato metoda používá k provedení otisku z rány filtrační papír, který se následně přenese na povrch agarové kultivační půdy.
Třetí možnou technikou odběru vzorku je tkáňová biopsie. Fragmenty tkáně z různých oblastí rány (dle rozsahu rány 2–4) se umístí do sterilní zkumavky a převrství několika kapkami fyziologického roztoku.
Pokud pacient jeví známky systémové sepse, měly by být odebrány vzorky krve pro aerobní a anaerobní hemokultivaci.
Zatímco se provedení odběru vzorků u akutních i chronických infekcí ran neliší, jejich mikrobiální osídlení je rozdílné. Akutní infekce jsou často monobakteriální, téměř vždy s přítomností invazivních grampozitivních koků jako S. aureus a beta-haemolytické streptokoky. U chronických ran se setkáváme s polymikrobiálními nálezy tvořenými mnohdy třemi a více izoláty. Mohou zahrnovat enterokoky, různé enterobakterie, obligátní anaeroby, P. aeruginosa a další gramnegativní nefermentující tyčky. Často vytvářejí v ráně biofilm, který je odolný vůči imunitnímu systému a působení antimikrobiálních látek. Přítomnost multirezistentních bakteriálních kmenů nemusí nutně znamenat jejich patogenitu nebo zvýšenou virulenci.
Zásadní pro správnou interpretaci nálezů je spolupráce mezi klinikem a mikrobiologickou laboratoří.
Zdroje
Cornaglia, G., Courcol, R., Herrmann, J-L. et al. European Manual of Clinical Microbiology. European Society for Clinical Microbiology and Infections Deseases, 2012. (str. 235–239)
Štítky
Chirurgia všeobecná Sestra Domáca starostlivosťČlánok vyšiel v časopise
Hojení ran
2013 Číslo Supplementum 1
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
- Tramadol a paracetamol v tlumení poextrakční bolesti
- Antidepresivní efekt kombinovaného analgetika tramadolu s paracetamolem
- Kombinace metamizol/paracetamol v léčbě pooperační bolesti u zákroků v rámci jednodenní chirurgie
Najčítanejšie v tomto čísle
- K 35: Možnosti léčby vlhké gangrény prstů nohy při syndromu diabetické nohy
- K 16: Možnosti lokálního ošetření fasciotomie
- K 30: ReCell Spray–On Skin
- K 10: Doporučený postup v péči o nehojící se ránu – utopie anebo realita budoucnosti?