Editorial

Vážení čtenáři,

vítám Vás na stránkách třetího letošního čísla Praktické gynekologie. Co jsme pro Vás připravili? Zkušenosti s léčbou bevacizumabem, pokus najít ratio v užívání potravinových doplňků s resveratrolem i novinky ve výzkumu syndromu polycystických vaječníků. Rady, kdy už předat pacientku dermatovenerologovi, jak zabránit vzniku adhezí i novinky z urogynekologie.

Více než dvacet let trvalo demokratizačnímu procesu, než uznal, že ženy jsou svéprávnými majitelkami svých vejcovodů, opustil omezení sladce znějící snad jen ortodoxnímu imámovi a umožnil ženám svobodnou volbu tubární sterilizace. To, že je ji možno provést i hysteroskopicky, ukazuje v brilantním přehledu dr. Petr Kovář se svými kolegyněmi.

Nevynechali jsme již tradiční pohledy do oblasti ošetřovatelství i medicínského práva. Navštívili jsme za Vás tři kongresy a přečetli i několik knih. A vysvětlíme i to, že „ruce na prsa“ není jen rada pro šplhouna Krhounka, aby ve filmu Škola základ života prchal vzorově.

Letošní podzim je plný krásných slunečných dnů, je také plný bázlivého očekávání, zda nám volby přinesou konečně to, co jsme si představovali v listopadových dnech roku 1989. Tedy nejen svobodu slova a pohybu, ale také systém, v němž bude pracovitost odměněna a zločin potrestán. Prostě něco mezi rájem a Shangri-La. Proč to tak dlouho trvá, mi nedávno vysvětlil doc. Jiří Šimek v přednášce o lékařské etice. Odpověď totiž našel v Bibli. Mojžíš vedl svůj lid z Egypta do Izraele 40 let, přestože je to cesta tak maximálně na dva měsíce. To proto, že potřeboval, aby se generační změnou z národa otroků stal národ vládců. Je otázka, zda nám bude stačit jedna generace, když nemáme Mojžíše.

Krásné listování v barvách podzimu i v našem společném časopise Vám přeje za celou redakci i nakladatele

Váš

Tomáš Fait