Ochrana soukromí a poskytování informací ve zdravotnictví

Zachovávání mlčenlivosti a zdravotnická dokumentace

Důležitou celoživotní povinností všech zdravotnických pracovníků je zachovávání mlčenlivosti o všech skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s poskytováním zdravotní služeb. Povinná mlčenlivost se týká všech údajů (včetně rodinné, pracovní, sociální, osobní anamnézy pacienta), které se zdravotnický pracovník dozví o pacientovi, ať již v průběhu komunikace se samotným pacientem, osobami blízkými pacientovi nebo ostatními zdravotnickými pracovníky, či ze zdravotnické dokumentace nebo jiných zápisů vztahujících se k jeho zdravotnímu stavu.

S ochranou informací o zdravotním stavu pacienta úzce souvisí i řádné vedení a nakládání se zdravotnickou dokumentací. Zdravotnická dokumentace je významným „pracovním nástrojem“ zdravotnického pracovníka při poskytování zdravotní péče, resp. zdravotních služeb, ale zároveň i důležitým důkazním prostředkem, pokud je zkoumán jeho odborný postup nebo posuzována tzv. souhlasová část zdravotnické dokumentace. Povinnost vést zdravotnickou dokumentaci je základní povinností při poskytování zdravotních služeb a je uložena všem poskytovatelům bez ohledu na jejich právní formu.

Zdravotnický pracovník je oprávněn sdělovat údaje o zdravotním stavu pacienta, pokud s tím samotný pacient souhlasí nebo pokud plyne takové právo (např. obhajoba v případném soudním sporu), či dokonce povinnost z právního předpisu (např. oznamovací povinnost orgánům činným v trestním řízení).

Poskytování informací se souhlasem pacienta

Pacient má ústavně zaručené právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o jeho zdraví. Záleží tedy pouze na samotném pacientovi, zda si přeje, aby údaje o jeho zdravotním stavu byly sdělovány dalším osobám. Je to především pacient, kdo může zdravotnické pracovníky zprostit jejich povinné mlčenlivosti ve vztahu ke všem údajům, které jim sdělil.

Je tedy výsostným právem pacienta určit si osobu či osoby, které mohou být informovány o jeho zdravotním stavu, a má právo určit si i rozsah informací, které těmto osobám mohou být poskytovány. Takovouto určenou osobou může být jak příslušník rodiny, tak i kterákoliv jiná osoba bez příbuzenského vztahu k pacientovi. Této osobě může být pacientem uděleno rovněž oprávnění nahlížet do zdravotnické dokumentace a pořizovat si její výpisy nebo kopie.

Pacient má rovněž právo vyslovit úplný zákaz poskytování informací o svém zdravotním stavu kterékoliv osobě, a to i osobám blízkým (včetně rodinných příslušníků!). V takovém případě nemohou být informace poskytnuty ani samotnému manželovi nebo manželce pacienta. Určení jednotlivých osob nebo vyslovení zákazu podávání informací může být kdykoliv změněno či zcela odvoláno výhradně pacientem.

Poskytování informací bez souhlasu pacienta osobám blízkým

Jestliže pacient je ve stavu, v němž nemůže určit osoby, které mohou být informovány o jeho zdravotním stavu (např. pacient v bezvědomí), mají právo na aktuální informace o zdravotním stavu pouze osoby blízké pacientovi. Má-li zdravotnický pracovník pochybnost, zda jde o osobu blízkou, je tato osoba povinna prokázat svoji totožnost občanským průkazem, případně osvědčit tuto skutečnost čestným prohlášením, ve kterém uvede své kontaktní údaje a číslo průkazu totožnosti. Uvedené čestné prohlášení je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.

Poskytování informací bez souhlasu pacienta ostatním osobám

Bez souhlasu pacienta může lékař i jiní zdravotničtí pracovníci sdělovat údaje o jeho zdravotním stavu pouze za přísných zákonem stanovených podmínek a přesně vymezenému okruhu osob.

Za porušení povinné mlčenlivosti se nepovažuje:

• předávání informací nezbytných pro zajištění návaznosti poskytovaných zdravotních služeb
• sdělování, popřípadě oznamování údajů nebo jiných skutečností podle zákona o zdravotních službách či jiných právních předpisů (např. oznamovací povinnosti pro účely statistických zjišťování, přezkoumávání poskytované péče z pohledu úhrady zdravotních pojišťoven nebo povinnosti evidenčního charakteru atd)
• sdělování údajů nebo jiných skutečností pro ochranu vlastních práv (např. v trestním řízení nebo občanskoprávním řízení, je-li předmětem řízení spor mezi poskytovatelem, popř. jeho zaměstnancem, a pacientem nebo jinou osobou uplatňující svoje práva)
• sdělování údajů nebo jiných skutečností zdravotnickým pracovníkem, který je členem komory, v nezbytném rozsahu pro účely řízení prováděných orgány komory.

Poskytování informací orgánům činným v trestním řízení

Za porušení povinné mlčenlivosti se nepovažuje dále ani sdělování údajů nebo jiných skutečností pro potřeby trestního řízení způsobem stanoveným právními předpisy upravujícími trestní řízení. Zákon o zdravotních službách neobsahuje takovou úpravu, podle které by bylo možné bez dalšího zprošťovat zdravotnické pracovníky mlčenlivosti pro potřeby trestního řízení a jeho přijetím tak nedochází k žádné změně ve vztahu k poskytování informací o zdravotním stavu pacienta orgánům činným v trestním řízení (policie, státní zastupitelství, soud).

Zákonem stanovená povinnost mlčenlivosti zdravotnických pracovníků platí (pokud není dána oznamovací povinnost) tak i vůči těmto orgánům, které mohou požadovat od zdravotnických pracovníků informace o zdravotním stavu pacienta pouze s jeho souhlasem a bez tohoto souhlasu pouze na základě předchozího souhlasu soudce. Poskytovatel údajů tak musí předmětné žádosti orgánů činných v trestním řízení vyhovět, pokud je přímo doložen souhlas soudce nebo dožadující se orgán prokáže, že soudce se žádostí souhlasí. Výslovná forma takového souhlasu zákonem upravena není, lze však důrazně doporučit vyžadovat tento souhlas v písemné podobě.

Přehled prolomení povinné mlčenlivosti zdravotnických pracovníků ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení:

• jde-li o trestný čin podléhající oznamovací povinnosti (např. vražda, těžké ublížení na zdraví, týrání svěřené osoby atd) nebo povinnosti překazit trestný čin (např. vražda, těžké ublížení na zdraví, týrání svěřené osoby, znásilnění, pohlavní zneužívání atd) a lékař je oznamovatelem takto taxativně vymezených trestných činů v trestním zákoníku
• jde-li o oznamovací povinnost lékaře prohlížejícího zemřelého při podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem
• jde-li o oznamovací povinnost pitvu provádějícího lékaře, jestliže vznikne v průběhu pitvy podezření, že úmrtí bylo způsobeno trestným činem
• jde-li o sdělení výsledku vyšetření při odběru biologického materiálu, zda osoba je, či není pod vlivem návykových látek
• jedná-li se sdělování informací o zdravotním stavu pacienta Policii ČR na základě předchozího souhlasu soudce
• jedná-li se o pátrání Policie ČR po hledané nebo pohřešované osobě nebo zjišťování totožnosti neznámé mrtvoly
• je-li Policii ČR oznamováno svévolné opuštění zdravotnického zařízení lůžkové péče při vážném ohrožení života či zdraví
• je-li Policií ČR předložen souhlas pacienta

Ochrana veřejného zájmu

Má-li dojít k dovolenému zásahu do povinné mlčenlivosti, je nutné poměřovat na jedné straně právo na ochranu osobního soukromého života a na straně druhé fakt, že k omezení takového práva lze přikročit za účelem ochrany veřejného zájmu, který je v podobě principu či hodnoty obsažen v ústavním pořádku. V kolizi takto stojících práv je třeba usilovat o dosažení co nejširšího uplatnění obou chráněných hodnot. Nad prioritou práv jedince na zachování mlčenlivosti o údajích o jeho zdraví může tak převládnout toliko vyšší zájem – který bude ovšem vždy odůvodněn a zákonem dostatečně uznán – na objektivní nutnosti chránit a podporovat veřejné zdraví ostatních občanů.

Základní náležitosti zdravotnické dokumentace a její vedení

Zdravotnická dokumentace obsahuje identifikační údaje poskytovatele, identifikační údaje pacienta, údaje anamnestické, informace o zdravotním stavu pacienta, o průběhu a výsledku poskytovaných zdravotních služeb, informace o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a postupem při poskytování zdravotních služeb včetně údajů vztahujících se k úmrtí pacienta.

Zdravotnická dokumentace může být vedena ve formě listinné, elektronické nebo jejich kombinací, přičemž výlučně v elektronické formě lze vést zdravotnickou dokumentaci za splnění podmínek definovaných v zákoně o zdravotních službách. V případě zdravotnické záchranné služby může být záznam o výjezdu předáván cílovému poskytovateli, popřípadě pacientovi, výlučně v listinné podobě. Kopie potom může být následně archivována u poskytovatele zdravotnické záchranné služby jak v listinné, tak i elektronické podobě.

Zdravotnická dokumentace, včetně jejích samostatných částí, musí být vedena průkazně, pravdivě, čitelně a musí být průběžně doplňována. Zápisy se provádějí bez zbytečného odkladu a musí být opatřeny datem jeho provedení, identifikací a podpisem osoby, která ho provedla. Opravy ve zdravotnické dokumentaci se provádějí novým zápisem s uvedením data opravy, identifikací a podpisem osoby, která opravu provedla. Původní záznam musí zůstat čitelný, jakákoliv jiná úprava je nepřijatelná. Za provedení zápisu do zdravotnické dokumentace je odpovědný zdravotnický pracovník, který pacientovi poskytl zdravotní službu. V případě doplnění nebo opravě zápisu na žádost pacienta se uvede datum a čas provedení zápisu s poznámkou, že jde o opravu nebo doplnění na žádost pacienta, přičemž zápis se opatří podpisem pacienta a zdravotnického pracovníka, který jej provedl.

Zpřístupnění zdravotnické dokumentace se souhlasem pacienta

Rozsah práv a podmínky

Pacient má právo znát veškeré informace shromažďované o jeho zdravotním stavu ve zdravotnické dokumentaci nebo i v jiných zápisech, které se ke zdravotnímu stavu vztahují. Zároveň má právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdravotním stavu.

Pacient má právo na téměř bezvýjimečné zpřístupnění zdravotnické dokumentace k nahlížení za přítomnosti zdravotnického pracovníka. Rovněž má právo na pořizování výpisů či kopií zdravotnické dokumentace (výjimkou jsou pouze záznamy autorizovaných psychologických metod a popisu léčby psychoterapeutickými prostředky, a dále údaje v případě podezření na týrání, zneužívání nezletilého pacienta, pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům nebo jiného pacienta).

Pacient nemusí tato práva vykonávat sám, ale může jejich výkonem pověřit jinou osobu, a to jak rodinného příslušníka, tzv. osobu blízkou, tak i jakoukoliv jinou osobu, tzv. osobu určenou pacientem. Poskytovatel je povinen vyhovět žádosti pacienta, osoby blízké nebo osoby pacientem určené ve lhůtě do 30 dnů od jejího obdržení (pokud poskytovatel není schopen zajistit nahlížení do zdravotnické dokumentace, pořídí její kopii do 5 dnů ode dne vyrozumění oprávněné osoby). Poskytovatel může za pořízení výpisů nebo kopií požadovat úhradu ve výši nákladů spojených s jejich pořízením. To však neplatí, je-li pořízení výpisů či kopií hrazeno z veřejného zdravotního pojištění nebo stanoví-li jiný právní předpis jinak.

Zpřístupnění po úmrtí pacienta

V případě úmrtí pacienta mohou nahlížet do jeho zdravotnické dokumentace a požadovat výpisy či kopie osoby určené pacientem za jeho života. Nenastala-li taková situace a pacient žádné osoby za svého života neurčil, mají toto právo všechny osoby blízké zemřelému pacientovi. Pokud pacient ale za svého života zakázal sdělovat informace o svém zdravotním stavu určitým osobám blízkým, je třeba zákaz respektovat. Výjimkou jsou situace, v nichž zájem na ochraně zdraví těchto osob, případně i osob dalších převýší nad individuálním zájmem zemřelého (např. úmrtí na infekční chorobu). V takovém případě je poskytovatel oprávněn poskytnout informace, ale pouze v rozsahu nezbytném pro jejich ochranu.

Zpřístupnění zdravotnické dokumentace bez souhlasu pacienta

Do zdravotnické dokumentace mohou nahlížet i další osoby nezávisle na vůli pacienta, je-li to v zájmu pacienta, nebo jestliže je to potřebné pro účely stanovené platnými právními předpisy (např. kontrolní činnost), a to pouze v nezbytném rozsahu pro naplnění daného účelu. Tyto osoby jsou uvedeny taxativním (úplným) výčtem v zákoně o zdravotních službách.

Jedná se zejména o zdravotnické pracovníky a jiné odborné pracovníky ve zdravotnictví v přímé souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, další zaměstnance poskytovatele z důvodu plnění jejich pracovních úkolů, dále o osoby pověřené správním orgánem k vypracování odborného stanoviska k návrhu na přezkoumání lékařského posudku, osoby příslušné k posuzování zdravotního stavu pro účely sociálního zabezpečení, sociálně-právní ochrany dětí, úrazového pojištění atd, zdravotnické pracovníky provádějící kontrolní činnost, jako jsou revizní lékaři zdravotních pojišťoven, osoby provádějící hodnocení kvality a bezpečí, soudní znalci, veřejný ochránce práv a nově i členové delegace Evropského výboru pro zabránění mučení a nelidskému zacházení.

Všechny tyto osoby mohou nahlížet do zdravotnické dokumentace a mohou požadovat po poskytovateli pořízení výpisů nebo kopií tohoto dokumentu ve lhůtě do 15 dnů od obdržení písemné žádosti. Každé nahlédnutí do zdravotnické dokumentace nebo pořízení jejích výpisů nebo kopií se do zdravotnické dokumentace zaznamená (s výjimkou, kdy k nahlížení dochází ze strany zdravotnických pracovníků v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb či osob získávajících způsobilost k výkonu povolání zdravotnického pracovníka).

Archivace a skartace zdravotnické dokumentace

Zdravotnická dokumentace může být skartována až po uplynutí stanovené skartační lhůty. Podrobná pravidla pro uchování a skartaci zdravotnické dokumentace jsou obsažena ve vyhlášce o zdravotnické dokumentaci. V případě zdravotní péče poskytované registrujícím poskytovatelem v oboru v gynekologie a porodnictví je doba uchování zdravotnické dokumentace nebo jejích částí 10 let od změny registrujícího poskytovatele nebo 10 let od úmrtí pacienta. V případě lůžkové péče činí tato lhůta 40 let od poslední hospitalizace pacienta nebo 10 let od jeho úmrtí.

Doručeno do redakce dne 25. září 2013

MUDr. et Mgr. Jolana Těšinová

jolana.tesinova@health.cz

Ústav veřejného zdravotnictví a medicínského práva, 1. LF UK, Praha

http://usm.lf1.cuni.cz/~ppetri/index.html