Držitelé Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu

Rok

Jméno

Udělena

1901

Emil Adolf von Behring

za objev séra proti záškrtu

1902

Ronald Ross

za výzkum malárie

1903

Niels Ryberg Finsen

za objev metody léčení nemocí (zejména pak lupus vulgaris) pomocí koncentrovaných paprsků světla

1904

Ivan Petrovič Pavlov

za výzkum fyziologie trávicí soustavy a podmíněných reflexů

1905

Robert Koch

za objev původce tuberkulózy

1906

Camillo Golgi, Santiago Ramón y Cajal

za úspěchy ve výzkumu nervového systému

1907

Charles Louis Alphonse Laveran

za úspěchy ve výzkumu prvoků zapříčiňujících choroby

1908

Ilja Iljič Mečnikov, Paul Ehrlich

za výzkumy imunitního systému

1909

Emil Theodor Kocher

za výzkum štítné žlázy

1910

Albrecht Kossel

za výzkum v cytologii, proteinů a nukleových kyselin

1911

Allvar Gullstrand

pro výzkum formace obrazu v čočkách oka

1912

Alexis Carrel

za práce týkající se sešívání cév a transplantace

1913

Charles Robert Richet

za práce o anafylaxi

1914

Robert Bárány

za výzkum vestibulárního aparátu vnitřního ucha

1919

Jules Bordet

za objevy v související s imunitním systémem.

1920

Schack August Steenberg Krogh

za objev mechanismu kapilárně motorické regulace

1922

Archibald Vivian Hill, Otto Fritz Meyerhof

za objevy vztahů mezi spotřebou kyslíku a produkcí kyseliny mléčné

1923

Frederick Grant Banting, John James Richard Macleod

za objev inzulínu

1924

Willem Einthoven

za objev mechanismů elektrokardiogramu

1926

Johannes Andreas Grib Fibiger

za objev Spiroptera carcinoma.

1927

Julius Wagner-Jauregg

za objev naočkování malárie při léčení progresivní paralýzy

1928

Charles Jules Henri Nicolle

za práce o skvrnitém tyfu

1929

Christiaan Eijkman, Sir Frederick Gowland Hopkins

za objevy o různých vitaminech

1930

Karl Landsteiner

za výzkumy typů lidské krve

1931

Otto Heinrich Warburg

za objev podstaty a funkce dýchacího enzymu

1932

Sir Charles, Scott Sherrington, Edgar Douglas Adrian

za objevy o funkci neuronů

1933

Thomas Hunt Morgan

za objev role chromozómů v dědičnosti

1934

George Hoyt Whipple, George Richards Minot, William Parry Murphy

za objev týkající se léčby anémie játry

1935

Hans Spemann

za objev organizátorského efektu v embryonálním vývojovém stádiu.

1936

Sir Henry Hallett Dale, Otto Loewi

za objevy týkající se chemických procesů při přenosu nervových impulzů

1937

Albert Szent-Györgyi von Nagyrapolt

za objevy týkající se procesu biologické oxidace a za objev vitamínu C.

1938

Corneille Jean François Heymans

za objev úlohy mechanismu sinu a aorty při regulaci dýchání

1939

Gerhard Domagk

za objev antibakteriálního účinku prontozilu

1943

Henrik Carl Peter Dam, Edward Adelbert Doisy

za objev chemické a biologické podstaty vitamínu K

1944

Joseph Erlanger, Herbert Spencer Gasser

za objev vysoce diferencovaných nervových vláken

1945

Sir Alexander Fleming, Ernst Boris Chain, Sir Howard Walter Florey

za objev penicilinu a jeho léčebného účinku na různé infekční choroby

1946

Hermann Joseph Muller

za objev, že mutace mohou být vyvolány rentgenovými paprsky

1947

Carl Ferdinand Cori, Gerty Theresa Cori, Bernardo Alberto Houssay

za objev funkce hormonů předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů

1948

Paul Hermann Müller

za objev velmi účinného insekticidu DDT

1949

Walter Rudolf Hess, Antonio Caetano De Abreu Freire Egas Moniz

za objev funkce mezimozku při koordinaci činnosti vnitřních orgánů

1950

Edward Calvin Kendall, Tadeus Reichstein, Philip Showalter Hench

za objev hormonů kůry nadledvin a jejich struktury a biologických účinků

1951

Max Theiler

za výzkum žluté zimnice

1952

Selman Abraham Waksman

za objev streptomycinu

1953

Hans Adolf Krebs

objev cyklu trikarboxylových kyselin (Krebsův cyklus)

Fritz Albert Lipmann

za objev koenzymu „A“

1954

John Franklin Enders, Thomas Huckle Weller, Frederick Chapman Robbins

za objev schopnosti množení poliomyelitidového viru v kulturách různých typů tkání

1955

Axel Hugo Theodor Theorell

za objevy o povaze a účinku oxidačních enzymů

1956

André Frédéric Cournand, Werner Forssmann, Dickinson W. Richards

za objevy kolem katetrizace srdce a patologických změn v oběhovém systému

1957

Daniel Bovet

za objev syntetických sloučenin, které působí na tělesné orgány, zejména na cévní soustavu a svalstvo kostry

1958

George Wells Beadle, Edward Lawrie Tatum, Joshua Lederberg

za objev o působnosti genů a o jejich schopnosti regulovat určité chemické reakce

1959

Severo Ochoa, Arthur Kornberg

za objev mechanismu biosyntézy RNA a DNA

1960

Sir Frank Macfarlane Burnet, Peter Brian Medawar

za objev získané imunologické tolerance

1961

Georg von Békésy

za objev mechanismu dráždění v ušním hlemýždi

1962

Francis Harry Compton Crick, James Dewey Watson, Maurice Hugh Frederick Wilkins

za objev molekulové struktury nukleových kyselin a jejich významu pro přenos dědičné informace

1963

Sir John Carew Eccles, Alan Lloyd Hodgkin, Andrew Fielding Huxley

za objev mechanismu iontů, který při rozčilení působí v periferních a centrálních oblastech buněčných membrán

1964

Konrad Bloch, Feodor Lynen

za objev mechanismu a regulace látkové přeměny cholesterolu a mastných kyselin

1965

François Jacob, André Lwoff, Jacques Monod

objev genu, regulujícího ostatní geny s dědičnou informací

1966

Peyton Rous

za objev viru vyvolávajícího rakovinné nádory.

Charles B. Huggins

za objevy v oblasti rakoviny prostaty

1967

Ragnar Granit, Haldan Keffer Hartline, George Wald

za objevy primárních chemických a fyziologických vizuálních procesů probíhajících v oku

1968

Robert W. Holley, Har Gobind Khorana, Marshall W. Nirenberg

za objasnění problému genetického kódu a jeho funkce v procesu biosyntézy bílkovin

1969

Max Delbrück, Alfred Hershey, Salvador E. Luria

za objev mechanismu množení a genetické struktury virů

1970

Sir Bernard Katz, Ulf von Euler, Julius Axelrod

za objasnění základních mechanismů funkce nervového systému

1971

Earl W. Sutherland, Jr.

za objev cyklického adenosinmonofosfátu jako „druhého posla“ v metabolických účincích některých hormonů

1972

Gerald M. Edelman, Rodney R. Porter

za práci na struktuře protilátek

1973

Karl von Frisch, Konrad Lorenz, Nikolaas Tinbergen

za objevy ve smyslové fyziologii, respektive etologii a psychologii zvířat

1974

Albert Claude, Christian de Duve, George E. Palade

za objevy v oblasti strukturální a funkční organizace buněk

1975

David Baltimore, Renato Dulbecco, Howard Martin Temin

za rozvoj onkovirologie

1976

Baruch S. Blumberg, D. Carleton Gajdusek

za objevy týkající se nových mechanismů původu a šíření infekčních chorob

1977

Roger Guillemin, Andrew V. Schally, Rosalyn Yalow

za objevy v oblasti hypothalamických regulačních hormonů

1978

Werner Arber, Daniel Nathans,Hamilton O. Smith

za objev restrikčních endonukleáz

1979

Allan McLeod Cormack, Sir Godfrey N. Hounsfield

za objev a realizaci počítačové tomografie

1980

Baruj Benacerraf, Jean Dausset, George D. Snell

za rozvoj studia histokompatibilních antigenů

1981

Roger W. Sperry, David H. Hubel, Torsten N. Wiesel

za výzkum týkající se funkční specializace mozkových hemisfér

1982

Sune Bergström, Bengt I. Samuelsson, John R. Vane

za výzkumy v oblasti prostaglandinů a jim blízkých biologicky aktivních substancí

1983

Barbara McClintock z

a objev pohyblivých genetických jednotek

1984

Niels K. Jerne, Georges J. F. Köhler, César Milstein

za zásluhy o pokrok v teorii imunitního systému a objev principu tvorby monoklonálních protilátek

1985

Michael S. Brown, Joseph L. Goldstein

za revoluční přínos v poznání regulace metabolismu cholesterolu

1986

Stanley Cohen (neurolog), Rita Levi-Montalcini

za objev nervového růstového faktoru (NGF)

1987

Susumu Tonegawa

za objev genetického základu vytváření variability protilátek (V(D)J rekombinace)

1988

Sir James W. Black, Gertrude B. Elion, George H. Hitchings

za objevy významných principů pro léčení farmaky

1989

J. Michael Bishop, Harold E. Varmus

za objevy v oblasti retrovirů

1990

Joseph E. Murray, E. Donnall Thomas

za své celoživotní zásluhy v oboru transplantace orgánů

1991

Erwin Neher, Bert Sakmann

za objevy týkající se buněčných iontových kanálů

1992

Edmond H. Fischer, Edwin G. Krebs

za objevy týkající se fosforylázy

1993

Richard J. Roberts, Phillip A. Sharp

za objevy v oboru molekulární genetiky.

1994

Alfred G. Gilman, Martin Rodbell

za objev G-proteinů a jejich úlohy v signálním buněčném procesu

1995

Edward B. Lewis, Christiane Nüsslein-Volhard, Eric F. Wieschaus

za objevy důležitých genetických mechanismů objasňujících vrozené vady

1996

Peter C. Doherty, Rolf M. Zinkernagel

za objevy v oboru ochrany lidské imunity.

1997

Stanley B. Prusiner

za objev prionů jako nových původců vzniku infekčních onemocnění

1998

Robert F. Furchgott, Louis J. Ignarro, Ferid Murad

za objev oxidu dusnatého jako signální molekuly v kardiovaskulárním systému

1999

Günter Blobel

za důkaz že bílkoviny obsahují strukturní signální informaci, která určuje jejich přenos a umístění uvnitř buňky

2000

Arvid Carlsson, Paul Greengard, Eric R. Kandel

za objevy při přenosu signálů v nervové soustavě

2001

Leland H. Hartwell, R. Timothy Hunt, Sir Paul M. Nurse

za objevy klíčových regulátorů buněčného cyklu

2002

Sydney Brenner, H. Robert Horvitz, John E. Sulston

za objevy genetické regulace vývoje orgánů a buněčné smrti

2003

Paul Lauterbur, Sir Peter Mansfield

za objevy ve vztahu k zobrazování magnetickou rezonancí

2004

Linda B. Buck, Richard Axel

za objevy čichových receptorů a organizace čichového systému

2005

Barry Marshall, Robin Warren

za objev, že záněty žaludku i žaludeční vředy způsobuje infekce, kterou vyvolává bakterie Helicobacter pylori

2006

Andrew Z. Fire,Craig C. Mello

za objev interference RNA – potlačování genů dvouřetězovou RNA

2007

Mario Capecchi, Martin Evans, Oliver Smithies

za výzkum v oblasti embryonálních kmenových buněk a DNA savců

2008

Harald zur Hausen

za objev lidského papilomaviru

Françoise Barréová-Sinoussiová, Luc Montagnier

za objev viru HIV

2009

Elizabeth Blackburnová, Carol Greiderová, Jack Szostak

za objev ochrany chromozomů prostřednictvím telomer a objev enzymu telomerázy

2010

Robert G. Edwards

za přínos na poli asistované reprodukce, konkrétně vývoj metody in vitro fertilizace (oplodnění ve zkumavce)

2011

Bruce A. Beutler, Jules A. Hoffmann

za objevy týkající se aktivace vrozené imunity

Ralph M. Steinman (posmrtně)

za objev dendritických buněk a jejich role v rámci získané imunity