Držitelé Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu

Česká verzia

Vyšlo v časopise: Prakt. Lék. 2011; 91(10): 626-627
Kategorie: Aktuality/zprávy/recenze

Rok	Jméno	Udělena
1901	Emil Adolf von Behring	za objev séra proti záškrtu
1902	Ronald Ross	za výzkum malárie
1903	Niels Ryberg Finsen	za objev metody léčení nemocí (zejména pak lupus vulgaris) pomocí koncentrovaných paprsků světla
1904	Ivan Petrovič Pavlov	za výzkum fyziologie trávicí soustavy a podmíněných reflexů
1905	Robert Koch	za objev původce tuberkulózy
1906	Camillo Golgi, Santiago Ramón y Cajal	za úspěchy ve výzkumu nervového systému
1907	Charles Louis Alphonse Laveran	za úspěchy ve výzkumu prvoků zapříčiňujících choroby
1908	Ilja Iljič Mečnikov, Paul Ehrlich	za výzkumy imunitního systému
1909	Emil Theodor Kocher	za výzkum štítné žlázy
1910	Albrecht Kossel	za výzkum v cytologii, proteinů a nukleových kyselin
1911	Allvar Gullstrand	pro výzkum formace obrazu v čočkách oka
1912	Alexis Carrel	za práce týkající se sešívání cév a transplantace
1913	Charles Robert Richet	za práce o anafylaxi
1914	Robert Bárány	za výzkum vestibulárního aparátu vnitřního ucha
1919	Jules Bordet	za objevy v související s imunitním systémem.
1920	Schack August Steenberg Krogh	za objev mechanismu kapilárně motorické regulace
1922	Archibald Vivian Hill, Otto Fritz Meyerhof	za objevy vztahů mezi spotřebou kyslíku a produkcí kyseliny mléčné
1923	Frederick Grant Banting, John James Richard Macleod	za objev inzulínu
1924	Willem Einthoven	za objev mechanismů elektrokardiogramu
1926	Johannes Andreas Grib Fibiger	za objev Spiroptera carcinoma.
1927	Julius Wagner-Jauregg	za objev naočkování malárie při léčení progresivní paralýzy
1928	Charles Jules Henri Nicolle	za práce o skvrnitém tyfu
1929	Christiaan Eijkman, Sir Frederick Gowland Hopkins	za objevy o různých vitaminech
1930	Karl Landsteiner	za výzkumy typů lidské krve
1931	Otto Heinrich Warburg	za objev podstaty a funkce dýchacího enzymu
1932	Sir Charles, Scott Sherrington, Edgar Douglas Adrian	za objevy o funkci neuronů
1933	Thomas Hunt Morgan	za objev role chromozómů v dědičnosti
1934	George Hoyt Whipple, George Richards Minot, William Parry Murphy	za objev týkající se léčby anémie játry
1935	Hans Spemann	za objev organizátorského efektu v embryonálním vývojovém stádiu.
1936	Sir Henry Hallett Dale, Otto Loewi	za objevy týkající se chemických procesů při přenosu nervových impulzů
1937	Albert Szent-Györgyi von Nagyrapolt	za objevy týkající se procesu biologické oxidace a za objev vitamínu C.
1938	Corneille Jean François Heymans	za objev úlohy mechanismu sinu a aorty při regulaci dýchání
1939	Gerhard Domagk	za objev antibakteriálního účinku prontozilu
1943	Henrik Carl Peter Dam, Edward Adelbert Doisy	za objev chemické a biologické podstaty vitamínu K
1944	Joseph Erlanger, Herbert Spencer Gasser	za objev vysoce diferencovaných nervových vláken
1945	Sir Alexander Fleming, Ernst Boris Chain, Sir Howard Walter Florey	za objev penicilinu a jeho léčebného účinku na různé infekční choroby
1946	Hermann Joseph Muller	za objev, že mutace mohou být vyvolány rentgenovými paprsky
1947	Carl Ferdinand Cori, Gerty Theresa Cori, Bernardo Alberto Houssay	za objev funkce hormonů předního laloku hypofýzy při metabolismu cukrů
1948	Paul Hermann Müller	za objev velmi účinného insekticidu DDT
1949	Walter Rudolf Hess, Antonio Caetano De Abreu Freire Egas Moniz	za objev funkce mezimozku při koordinaci činnosti vnitřních orgánů
1950	Edward Calvin Kendall, Tadeus Reichstein, Philip Showalter Hench	za objev hormonů kůry nadledvin a jejich struktury a biologických účinků
1951	Max Theiler	za výzkum žluté zimnice
1952	Selman Abraham Waksman	za objev streptomycinu
1953	Hans Adolf Krebs	objev cyklu trikarboxylových kyselin (Krebsův cyklus)
	Fritz Albert Lipmann	za objev koenzymu „A“
1954	John Franklin Enders, Thomas Huckle Weller, Frederick Chapman Robbins	za objev schopnosti množení poliomyelitidového viru v kulturách různých typů tkání
1955	Axel Hugo Theodor Theorell	za objevy o povaze a účinku oxidačních enzymů
1956	André Frédéric Cournand, Werner Forssmann, Dickinson W. Richards	za objevy kolem katetrizace srdce a patologických změn v oběhovém systému
1957	Daniel Bovet	za objev syntetických sloučenin, které působí na tělesné orgány, zejména na cévní soustavu a svalstvo kostry
1958	George Wells Beadle, Edward Lawrie Tatum, Joshua Lederberg	za objev o působnosti genů a o jejich schopnosti regulovat určité chemické reakce
1959	Severo Ochoa, Arthur Kornberg	za objev mechanismu biosyntézy RNA a DNA
1960	Sir Frank Macfarlane Burnet, Peter Brian Medawar	za objev získané imunologické tolerance
1961	Georg von Békésy	za objev mechanismu dráždění v ušním hlemýždi
1962	Francis Harry Compton Crick, James Dewey Watson, Maurice Hugh Frederick Wilkins	za objev molekulové struktury nukleových kyselin a jejich významu pro přenos dědičné informace
1963	Sir John Carew Eccles, Alan Lloyd Hodgkin, Andrew Fielding Huxley	za objev mechanismu iontů, který při rozčilení působí v periferních a centrálních oblastech buněčných membrán
1964	Konrad Bloch, Feodor Lynen	za objev mechanismu a regulace látkové přeměny cholesterolu a mastných kyselin
1965	François Jacob, André Lwoff, Jacques Monod	objev genu, regulujícího ostatní geny s dědičnou informací
1966	Peyton Rous	za objev viru vyvolávajícího rakovinné nádory.
	Charles B. Huggins	za objevy v oblasti rakoviny prostaty
1967	Ragnar Granit, Haldan Keffer Hartline, George Wald	za objevy primárních chemických a fyziologických vizuálních procesů probíhajících v oku
1968	Robert W. Holley, Har Gobind Khorana, Marshall W. Nirenberg	za objasnění problému genetického kódu a jeho funkce v procesu biosyntézy bílkovin
1969	Max Delbrück, Alfred Hershey, Salvador E. Luria	za objev mechanismu množení a genetické struktury virů
1970	Sir Bernard Katz, Ulf von Euler, Julius Axelrod	za objasnění základních mechanismů funkce nervového systému
1971	Earl W. Sutherland, Jr.	za objev cyklického adenosinmonofosfátu jako „druhého posla“ v metabolických účincích některých hormonů
1972	Gerald M. Edelman, Rodney R. Porter	za práci na struktuře protilátek
1973	Karl von Frisch, Konrad Lorenz, Nikolaas Tinbergen	za objevy ve smyslové fyziologii, respektive etologii a psychologii zvířat
1974	Albert Claude, Christian de Duve, George E. Palade	za objevy v oblasti strukturální a funkční organizace buněk
1975	David Baltimore, Renato Dulbecco, Howard Martin Temin	za rozvoj onkovirologie
1976	Baruch S. Blumberg, D. Carleton Gajdusek	za objevy týkající se nových mechanismů původu a šíření infekčních chorob
1977	Roger Guillemin, Andrew V. Schally, Rosalyn Yalow	za objevy v oblasti hypothalamických regulačních hormonů
1978	Werner Arber, Daniel Nathans,Hamilton O. Smith	za objev restrikčních endonukleáz
1979	Allan McLeod Cormack, Sir Godfrey N. Hounsfield	za objev a realizaci počítačové tomografie
1980	Baruj Benacerraf, Jean Dausset, George D. Snell	za rozvoj studia histokompatibilních antigenů
1981	Roger W. Sperry, David H. Hubel, Torsten N. Wiesel	za výzkum týkající se funkční specializace mozkových hemisfér
1982	Sune Bergström, Bengt I. Samuelsson, John R. Vane	za výzkumy v oblasti prostaglandinů a jim blízkých biologicky aktivních substancí
1983	Barbara McClintock z	a objev pohyblivých genetických jednotek
1984	Niels K. Jerne, Georges J. F. Köhler, César Milstein	za zásluhy o pokrok v teorii imunitního systému a objev principu tvorby monoklonálních protilátek
1985	Michael S. Brown, Joseph L. Goldstein	za revoluční přínos v poznání regulace metabolismu cholesterolu
1986	Stanley Cohen (neurolog), Rita Levi-Montalcini	za objev nervového růstového faktoru (NGF)
1987	Susumu Tonegawa	za objev genetického základu vytváření variability protilátek (V(D)J rekombinace)
1988	Sir James W. Black, Gertrude B. Elion, George H. Hitchings	za objevy významných principů pro léčení farmaky
1989	J. Michael Bishop, Harold E. Varmus	za objevy v oblasti retrovirů
1990	Joseph E. Murray, E. Donnall Thomas	za své celoživotní zásluhy v oboru transplantace orgánů
1991	Erwin Neher, Bert Sakmann	za objevy týkající se buněčných iontových kanálů
1992	Edmond H. Fischer, Edwin G. Krebs	za objevy týkající se fosforylázy
1993	Richard J. Roberts, Phillip A. Sharp	za objevy v oboru molekulární genetiky.
1994	Alfred G. Gilman, Martin Rodbell	za objev G-proteinů a jejich úlohy v signálním buněčném procesu
1995	Edward B. Lewis, Christiane Nüsslein-Volhard, Eric F. Wieschaus	za objevy důležitých genetických mechanismů objasňujících vrozené vady
1996	Peter C. Doherty, Rolf M. Zinkernagel	za objevy v oboru ochrany lidské imunity.
1997	Stanley B. Prusiner	za objev prionů jako nových původců vzniku infekčních onemocnění
1998	Robert F. Furchgott, Louis J. Ignarro, Ferid Murad	za objev oxidu dusnatého jako signální molekuly v kardiovaskulárním systému
1999	Günter Blobel	za důkaz že bílkoviny obsahují strukturní signální informaci, která určuje jejich přenos a umístění uvnitř buňky
2000	Arvid Carlsson, Paul Greengard, Eric R. Kandel	za objevy při přenosu signálů v nervové soustavě
2001	Leland H. Hartwell, R. Timothy Hunt, Sir Paul M. Nurse	za objevy klíčových regulátorů buněčného cyklu
2002	Sydney Brenner, H. Robert Horvitz, John E. Sulston	za objevy genetické regulace vývoje orgánů a buněčné smrti
2003	Paul Lauterbur, Sir Peter Mansfield	za objevy ve vztahu k zobrazování magnetickou rezonancí
2004	Linda B. Buck, Richard Axel	za objevy čichových receptorů a organizace čichového systému
2005	Barry Marshall, Robin Warren	za objev, že záněty žaludku i žaludeční vředy způsobuje infekce, kterou vyvolává bakterie Helicobacter pylori
2006	Andrew Z. Fire,Craig C. Mello	za objev interference RNA – potlačování genů dvouřetězovou RNA
2007	Mario Capecchi, Martin Evans, Oliver Smithies	za výzkum v oblasti embryonálních kmenových buněk a DNA savců
2008	Harald zur Hausen	za objev lidského papilomaviru
	Françoise Barréová-Sinoussiová, Luc Montagnier	za objev viru HIV
2009	Elizabeth Blackburnová, Carol Greiderová, Jack Szostak	za objev ochrany chromozomů prostřednictvím telomer a objev enzymu telomerázy
2010	Robert G. Edwards	za přínos na poli asistované reprodukce, konkrétně vývoj metody in vitro fertilizace (oplodnění ve zkumavce)
2011	Bruce A. Beutler, Jules A. Hoffmann	za objevy týkající se aktivace vrozené imunity
	Ralph M. Steinman (posmrtně)	za objev dendritických buněk a jejich role v rámci získané imunity