Transanální totální mezorektální excize pro karcinom distálního rekta – první výsledky
Transanal total mesorectal excision for low rectal cancer – first results
Introduction:
First experiences with laparoscopic low anterior resection with transanal mesorectal excision in patients with low and mid rectal cancer are referred.
Methods:
During a 9 month period (between October 2013 and May 2014), 17 laparoscopically assisted rectal resections with transanal total mesorectal excision, hand-sewn colo-anal anastomosis and protective ileostomy were performed at two institutions (CHK FN Brno, CHO KOC Nový Jičín). There were 11 males and 6 females, with a mean age 68 years (range 49–81 years) in our cohort. The tumor was located 30–80mm from the anal verge (median 60 mm).
Results:
A negative distal resection margin was achieved in all patients. The circumferential resection margin was positive in two cases. The TME quality was described as complete in 8 cases and nearly complete in 9 cases. Mean operative time was 280 min (range 212–375 min) with no intra-operative complications. Anastomotic leakage was observed in two patients (12%). Median length of postoperative hospital stay was 9 days with a range of 6–30 days, in case of anastomotic and wound complications.
Conclusion:
According to our first experience we evaluated this method as feasible and safe with satisfactory pathological outcomes. We cannot recommend exact indications yet. It is assumed that the transanal approach for total mesorectal excision should be indicated in obese patients with a narrow pelvis and voluminous prostate.
Key words:
total mesorectal excision − transanal minimally invasive surgery
Autoři:
V. Procházka 1
; Z. Kala 1; M. Škrovina 2,3; T. Grolich 1; K. Klos 2
Působiště autorů:
primář: MUDr. M. Škrovina, Ph. D.
; Chirurgická klinika, FN Brno, přednosta: prof. MUDr. Z. Kala, CSc.
1; Chirurgické oddělení, Nemocnice Nový Jičín, a. s., Komplexní onkologické centrum Nový Jičín
2; I. chirurgická klinika, LF UP Olomouc, přednosta: prof. MUDr. Č. Neoral, CSc.
3
Vyšlo v časopise:
Rozhl. Chir., 2015, roč. 94, č. 2, s. 64-68.
Kategorie:
Původní práce
Souhrn
Úvod:
Tato práce referuje první zkušenosti s laparoskopicky asistovanou transanální totální excizí mezorekta u pacientů s karcinomem středního a dolního rekta.
Metody:
V období od října 2013 do května 2014 bylo na dvou pracovištích (CHK FN Brno, CHO KOC Nový Jičín) operováno 17 pacientů technikou transanální totální mezorektální excize. V souboru bylo 11 mužů a 6 žen ve věku 49–81 let. Vzdálenost dolního okraje tumoru od análního okraje byla 30–80 mm, medián 60 mm. U všech pacientů byla konstruována ručně šitá kolo-anální anastomóza.
Výsledek:
U všech operovaných byl dosažen negativní distální resekční okraj. Cirkumferentní resekční okraj byl pozitivní ve dvou případech. Kvalita totální mezorektální excize byla hodnocena v 8 případech jako kompletní a v 9 případech jako téměř kompletní. Dehiscence kolo-anální anastomózy byla zaznamenána ve dvou případech (12 %). Operační čas se pohyboval v rozsahu 212–375 minut (medián 280 minut). Medián pooperační hospitalizace byl 9 dnů v rozsahu 6 až 30 dnů, v případě řešení anastomotické a rané komplikace.
Závěr:
Na základě prvních získaných zkušeností hodnotíme výkon jako realizovatelný a bezpečný v podmínkách našich chirurgických pracovišť s uspokojivými patologickými výsledky. Přesné indikace zatím nelze jednoznačně doporučit. Předpoklad je, že k transanální totální mezorektální excizi by měli být indikováni pacienti s nízce uloženým karcinomem rekta, event. s úzkou pánví, objemným mezorektem a objemnou prostatou.
Klíčová slova:
totální mezorektální excize − transanální minimálně invazivní chirurgie
Úvod
Transanální přístup k totální mezorektální excizi (TAMIS-TME) je novou operační technikou. Hlavním cílem u onkologických pacientů je snaha o provedení R0 resekce při dosažení maximální kvality totální mezorektální excize. Ta je často znesnadněna nepříznivými anatomickými poměry, zejména u obézních mužů s úzkou pánví a objemnou prostatou. Transanální preparace se týká právě distálního úseku mezorekta, těžko dosažitelného při přístupu abdominálním. Při transanálním přístupu je ihned v úvodu operace přímá kontrola vzdálenosti distální resekční linie (DRM) od dolního okraje tumoru.
Metody
K operačnímu výkonu byli indikováni pacienti s primárním karcinomem středního a dolního rekta (≤8 cm od análního okraje), s absencí infiltrace do levátorového svalstva a svěračů, bez infiltrace mezorektální fascie. Všichni pacienti byli standardně vyšetřeni: kolonoskopie s biopsií, magnetická rezonance rekta (MRI), transrektální ultrasonografie (TRUS), rigidní rektoskopie, CT k vyloučení metastatického postižení. Po stanovení stagingu byli posouzeni multidisciplinární onkologickou indikační komisí k plánu terapeutického postupu, zejména z pohledu indikace neoadjuvantní onkologické léčby.
Do souboru bylo zařazeno 17 pacientů s TAMIS-TME operovaných v období od října 2013 do května 2014. Celkem bylo na Chirurgické klinice Fakultní nemocnice Brno operováno 9 pacientů a na Chirurgickém oddělení Komplexního onkologického centra Nový Jičín 8 pacientů (Tab. 1). V souboru bylo 11 mužů a 6 žen ve věku 49–81 let, s mediánem 68 let (Tab. 1). Vzdálenost dolního okraje tumoru od ano-kutánního přechodu (AV) byla 30–80 mm, s mediánem 60 mm. Neoadjuvantní onkologická terapie byla indikována u 12 pacientů. U 9 pacientů byla aplikována konkomitantní chemoradioterapie (LRT+CHT), u dvou radioterapie v krátkém režimu (SRT) a u jednoho s resekabilní jaterní metastázou byla indikována chemo-bioterapie (CHT+BT). U jednoho pacienta byla před zahájením neoadjuvantní terapie pro stenozující tumor založena derivační ileostomie. U jednoho pacienta byl pro kompletní klinickou odpověď po neoadjuvantní léčbě zvolen postup „watch and wait“. Následně při dispenzárních kontrolách byl pro „lokální recidivu“ indikován k operační intervenci s celkovým odstupem 392 dnů po ukončení LR+CHT (Tab. 2).
Tato práce prospektivně hodnotí u nerandomizovaného selektovaného souboru pacientů vybraná perioperační, patologickoanatomická a onkologická data.
Popis operační techniky:
Operace má dvě fáze. Fázi abdominální a transanální.
Transanální fáze: Po cirkulárním natnutí stěny rekta nad svěrači s využitím rozvěrače je pomocí monopolárního koagulačního nože vytvořen dostatečný prostor perirektálně umožňující insuflaci medicinálního plynu. Distální okraj resekátu je slepě uzavřen suturou, vypláchnut cytocidním roztokem. Následně je přes anus zaveden speciální vstup s pracovními kanály. Užity byly: SILSTM Port (Covidien, Irsko), GelPOINT Path (Applied Medical, USA) a Endorec® (Aspide Medical, Francie). Po zavedení 5 či 10mm 30° optiky a dvou pracovních laparoskopických nástrojů je postupně uvolněno mezorektum od okolních tkání. Při preparaci je využívána mimo ostré preparace i pneumodisekce s postupným navyšováním tlaku při nízkém průtoku plynu (cca 3 l/s).
Abdominální fáze: Standardně je vykonán vysoký podvaz dolních mezenterických cév s preparací mezokolon mediolaterálním směrem. Ve většině případů je nutné důsledné uvolnění lienální flexury a transverza od omenta. Následně je preparované mezorektum v jeho proximální části. Při zahájení operace transanální fází dojde k propojení s vrstvou vytyčenou transanálně a resekční fáze je dokončena. Při zahájení operace transabdominálním přístupem pokračujeme v preparaci mezorekta vpředu do úrovně semenných váčků (nebo úrovně proximální části pochvy) a vzadu v exkavaci křížové kosti přibližně do úrovně S2-S3. Následně je v operaci pokračováno transanální fází uvedenou výše.
Extrakci resekátu je možné provést transanálně. V případě, že mezorektum či tumor jsou objemné, je k extrakci resekátu možné využít místo zaznačené k provedení protektivní ileostomie či krátký Pfannenstielův řez.
Kolo-anální anastomóza byla ve všech případech konstruována manuálně. U žádného z pacientů nebyl konstruován kolický J-pouch či koloplastika. Ve všech případech byla provedena anastomóza jednotlivými stehy side to end či end to end.
Pokud nebyla axiální ileostomie provedena před neoadjuvantní léčbou u stenozujícího tumoru, byla konstruována v závěru operace. Do malé pánve byl standardně zaváděn silikonový břišní drén. Transanální drenáž jsme nezaváděli.
Zátěž stravou byla časná, dle tolerance pacientem. Zrušení protektivní ileostomie bylo indikováno u nekomplikovaného průběhu s odstupem přibližně šesti až osmi týdnů (medián 54 dní) od operace po anoskopickém ověření zhojení anastomózy a rehabilitaci svěračů.
Hlavním cílem, na který jsme se v této publikaci zaměřili, je zhodnocení perioperačních dat. Samozřejmě v naší společné studii předpokládáme sledování střednědobých i dlouhodobých dat onkologických i funkčních, která chceme později publikovat a porovnat s ostatními výkony užívanými u tumorů rekta.
Výsledky
Délka operace byla 212−375 minut s mediánem 280 minut. Největší krevní ztráta v průběhu výkonu činila 900 ml, pouze u tří operovaných přesáhla 500 ml (medián 200 ml). U žádného pacienta nebylo nutné hrazení krevními deriváty. Délka hospitalizace byla od 6 do 30 dnů s mediánem 9 dní. Pooperační komplikace byly zaznamenány u 8 pacientů, hodnoceny byly s využitím klasifikace dle Dindo-Clavien (Tab. 3)[1]. U dvou pacientů byl zaznamenán klinicky manifestní leak z anastomózy (tedy u 12 % všech operovaných), který byl řešen v jednom případě transanální revizí se suturou defektu a redrenáží dutiny břišní a následně pro selhání resutury drenáží s použitím Endosponge (BBraun, Tutlingen, Německo). Ve druhém případě byl v rámci rehospitalizace transanálně opět zaveden Endosponge s dobrým efektem.
Zrušení protektivní ileostomie proběhlo za 40 až 153 dnů od primární operace s mediánem 54 dní. Odstup 153 dnů si vyžádal pacient, který měl po resekčním výkonu léčenou kolitidu a necítil se v dostatečné kondici podstoupit druhou operaci dříve. Problémy s kontinencí lze zatím hodnotit jen v odstupu 3 měsíců u 7 pacientů, kde ke zhoršení kontinence po zrušení ileostomie ve smyslu urgencí došlo u většiny pacientů, inkontinence řídké stolice je udávána nejčastěji 2−4 x týdně a počet stolic se pohybuje mezi 1–15 za den. V jednom případě si obtěžující průjmy těsně po operaci vyžádaly delší hospitalizaci. Většina pacientů udává postupné zlepšení zpravidla po spolupráci s rehabilitačním specialistou. Všichni operovaní pacienti žijí a jsou buď v onkologické péči, nebo onkochirurgické dispenzarizaci.
Vstupní klinická stadia pacientů, neoadjuvantní léčba a definitivní histologická klasifikace tumorů rekta jsou shrnuty v Tab. 2. U čtyř pacientů vlastní tumor nebyl v resekátu nalezen. Ve dvou případech se jednalo o negativní nález po předchozí endoskopické polypektomii s nálezem karcinomu zasahujícího do resekční linie s lymfangioinvazí. U těchto dvou pacientů nebyla indikační komisí doporučena transanální endoskopická mikrochirurgie (TEM). V jednom případě se jednalo o kompletní patologickou odpověď na neoadjuvantní chemoradioterapii (pCR) a jednou o T0N1 nález, tedy stadium III. Lymfatické uzliny byly pozitivní u 6 pacientů, negativní u 11 pacientů. Celkový počet vyšetřených uzlin se pohyboval od 3 do 36, s mediánem 17. Vzdálenost tumoru od DRM byla od 2 mm do 45 mm při měření patologem s mediánem 20 mm. Ve třech případech byla patologem změřena vzdálenost DRM menší než 1 cm (2, 5 a 6 mm). Peroperačně v těchto případech byl nález při protětí rekta pod kontrolou zraku hodnocen vždy více než 1 cm pod tumorem. V žádném z hodnocených resekátů nebyla zaznamenána pozitivita DRM. Kvalita totální mezorektální excize verifikovaná patologem s využitím Quirkeho protokolu [2] byla u 8 pacientů zhodnocena jako kompletní a v 9 případech jako téměř kompletní. Při hodnocení cirkumferentní resekční linie (CRM) byla u 2 pacientů zaznamenána pozitivita resekční linie. CRM zde byla 0,4 mm a 0,95 mm. Rozmezí CRM bylo od 0,4 mm do 12 mm s mediánem 8 mm.
Diskuze
TAMIS-TME představuje podstatnou změnu taktiky operačních výkonů u tumorů rekta. Objevují se i práce využívající tuto techniku i u benigních chorob, např. u ulcerózní kolitidy, Crohnovy choroby či komplexních fistulací [3,4]. Metoda TAMIS zajišťuje velmi dobrý přehled o makroskopické vzdálenosti distálního okraje tumoru od resekční linie. V našem souboru pacientů byl medián vzdálenosti tumoru od distální resekční linie (DRM) 20 mm. U žádného z pacientů nebyla distální resekční linie pozitivní, což je velmi dobrý výsledek u takto selektované skupiny pacientů s mediánem výšky tumoru od AV 60 mm. Ve srovnatelně rozsáhlém souboru publikovaném Atallahem byl dosažen medián 22,5 mm při výškách tumoru od AV v rozsahu 1 až 9 cm. Obdobně Lacy dosáhl mediánu DRM 26 mm při rozsahu vzdáleností od AV 2–15 cm. Sylla uvádí DRM 0,8 až 10 mm při vzdálenostech tumoru od AV v rozsahu 4,5 až 10 cm [3,5,6].
Kvalita totální mezorektální excize má jednoznačně vliv na incidenci lokoregionální recidivy a přežívání pacientů [2]. Přínos TAMIS-TME z hlediska dlouhodobých onkologických výsledků z našeho souboru zatím nelze hodnotit. U žádného z pacientů jsme ale nezaznamenali nekompletní TME, tedy s výrazným poškozením resekátu. Atallah u svých 20 pacientů dosáhl kompletnosti, téměř kompletnosti, respektive nekompletnosti v 55 %, 30 % a 10 %. Sylla uvádí kompletnost mezorektální excize u všech 5 pacientů, obdobně je hodnoceno 5 resekátů v práci Velthuise [3,5,7]. Lacy u 20 pacientů s tumory do 15 cm uvádí kvalitu jako „uspokojivou“ u všech pacientů. Kvalita tedy byla pravděpodobně kompletní nebo téměř kompletní [6]. Naše výsledky stran kvality TME lze tedy považovat za porovnatelné s dosud publikovanými soubory a metoda se jeví jako šetrná s nízkým rizikem poškození mezorekta.
Z hlediska počtu získaných lymfatických uzlin jsme dosáhli mediánu 17 uzlin a 82 % pacientů mělo vyšetřeno 12 a více uzlin. V porovnatelných pracích bylo dosaženo mediánu 15,9−22,5 (rozsah 9−51), případně byl zisk 12 a více uzlin v 80 % resekátů [3,6].
Krevní ztráta odhadovaná anesteziologem byla nízká (medián 200 ml; rozsah 50−900 ml), což je v souhlase s výsledky ostatních autorů, kde medián byl 50−170 ml (rozsah 0−300) [3,4,5,6,8].
Délka operačního času prozatím není uspokojivá s mediánem 280 minut (212−375). V ostatních pracích se medián operačního času pohybuje kolem 240 minut s rozsahem 85–423 minut [3,4,5,6,7,8]. Předpokládáme možnost zkrácení výkonu po stabilizaci chirurgické techniky. Další a možná perspektivnější možností se jeví simultánní provádění operace ve dvou týmech, kdy první tým operuje transanálně a druhý tým provádí současně abdominální fázi.
Na definitivní zhodnocení funkčních výsledků je zatím příliš krátký interval od zrušení stomie u většiny pacientů, proto je zde obsáhleji nepublikujeme. Významné riziko inkontinence má samozřejmě i předoperační radioterapie. Rozhodně je přítomnost poruchy kontinence před operací kontraindikací koloanální anastomózy. V dosud publikovaných pracích o transanální TME jsou funkční výsledky zmiňovány jen okrajově vzhledem ke krátkému follow up. V publikacích zaměřených na funkční výsledky po intersfinkterické resekci (ISR) či koloanální anastomóze je dobré kontinence dosahováno u 32–80 % pacientů, urgence se vyskytují u 2−31 % a inkontinence řídké stolice je pozorována u 11−63 %. Počet stolic je popisován v rozsahu 1−9 denně [9,10].
Závěr
TAMIS je metodou umožňující kvalitní, onkologicky radikální a bezpečný resekční výkon pro tumory distálního a středního rekta, u kterých je indikována TME se zachováním svěračů. Funkční výsledky se dle prvních zkušeností jeví jako akceptovatelné. Z hlediska dlouhodobé perspektivy bude jistě nutné porovnat výskyt lokálních recidiv a přežívání s ostatními chirurgickými postupy. Dle nynějších poznatků jsou tyto onkologické výstupy závislé i na kvalitě chirurgického výkonu, tedy kvalitě TME a intaktnosti resekčních linií. Právě metoda TAMIS by mohla vést k jejich zlepšení u pacientů s rizikovými faktory, jako jsou obezita, mužské pohlaví, objemná prostata a nízko lokalizované léze.
Seznam zkratek:
AV − Ano-kutánní přechod
CRM − Cirkumferentní resekční okraj
CT − Výpočetní tomografie
DRM − Distální resekční okraj
CHT+BT − Chemo-bioterapie
ISR − Intersfinkterická resekce
LRT+CHT − Radioterapie v dlouhém režimu s konkomitantní chemoterapií
MRI − Magnetická rezonance
pCR − Kompletní remise hodnocená patologem (ypT0N0M0)
SRT − Radioterapie v krátkém režimu
SSI − Raná infekce
TAMIS − Transanální minimálně invazivní chirurgie
TEM − Transanální endoskopická mikrochirurgie
TME − Totální mezorektální excize
TRUS − Transanální ultrasonografie
Publikace vznikla v rámci projektu IGA MZ ČR: Parametrické sledování kvality TME jako nástroj k omezení lokálních recidiv po operacích pro karcinom rekta. (NT13726-4/2012)
Konflikt zájmů
Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise.
prof. MUDr. Kala Zdeněk, CSc.
Chirurgická klinika
Fakultní nemocnice Brno
Jihlavská 20
625 00 Brno
e-mail: zkala@fnbrno.cz
Zdroje
1. Dindo D, Demartines N, Clavien PA. Classification of surgical complications: A new proposal with evaluation in a cohort of 6336 patients and results of a survey. Ann Surg 2004;240:205–13.
2. Nagtegaal ID, Velde CJH, Worp E, et al. Macroscopic evaluation of rectal cancer resection specimen: Clinical significance of the pathologist in quality Control. J Clin Oncol 2002;20:1729−34.
3. Atallah S., Perez BM, Albert M, et al. Transanal minimally invasive surgery for total mesorectal excision (TAMIS-TME): results and experience with the first 20 patients undergoing curative-intent rectal cancer surgery at a single institution. Techniques in Coloproctology 2013;17:321−5.
4. Wolthuis AM, Overstraeten AB, D’Hoore A. Transanal rectal excision: A pilot study. Dis Colon Rectum 2014;57:105–9.
5. Lacy AM, Rattner DW, Adelsdorfer C, et al. Transanal natural orifice transluminal endoscopic surgery (NOTES) rectal resection: „down-to-up“ total mesorectal excision (TME)--short-term outcomes in the first 20 cases. Surg Endosc 2013;27:3165−72.
6. Sylla P, Bordeianou LG, Berger D, et al. A pilot study of natural orifice transanal endoscopic total mesorectal excision with laparoscopic assistance for rectal cancer. Surgical Endoscopy 2013;27:3396−3405.
7. Velthuis S, Boezem PB, Peet DL, et al. Feasibility study of transanal total mesorectal excision. British Journal of Surgery 2013;100:828–31.
8. Dumont F, Goéré D, Honoré Ch, Elias D. Transanal endoscopic total mesorectal excision combined with single-port laparoscopy. Dis Colon Rectum 2012; 55:996–1001.
9. Martin ST, Heneghan HM Winter DC. Systematic review of outcomes after intersphincteric resection for low rectal cancer. British Journal of Surgery 2012;99:603–12.
10. Willis S, Kasperk R, Braun J, et al. Comparison of colonic J-pouch reconstruction and straight coloanal anastomosis after intersphincteric rectal resection. Langenbeck’s Arch Surg 2001;386:193–9.
Štítky
Chirurgia všeobecná Ortopédia Urgentná medicínaČlánok vyšiel v časopise
Rozhledy v chirurgii
2015 Číslo 2
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Fixní kombinace paracetamol/kodein nabízí synergické analgetické účinky
- Kombinace metamizol/paracetamol v léčbě pooperační bolesti u zákroků v rámci jednodenní chirurgie
Najčítanejšie v tomto čísle
-
Uzávěr laparotomie – víme jak?
(Doporučení Evropské kýlní společnosti) - Přehled metod primárního uzávěru střední sternotomie
- Synoviální sarkom jater – kazuistika
- Docent František Vyhnánek oslavil životní jubileum