Pooperační ileus a možnosti farmakologické intervence
Postoperative ileus and possibilities of pharmacological intervention
Introduction: Postoperative ileus is a severe condition occurring especially in high-risk patients following acute and prolonged surgical procedures. Multiple factors are described as important in etiology, such as inflammation as well as neurological, hormonal and pharmacological influences. In prevention and treatment, we try to apply non-pharmaceutical procedures, to influence reversible etiological factors and, in postoperative period, to implement and use ERAS procedures. Drugs are the other possibility how to influence this pathology. Short-term impairment of intestinal motility following the most of the intraabdominal surgeries must be also taken in count in the differential diagnosis and treatment.
Study aim: We try to describe all possibilities of pharmacological treatment and prevention of the postoperative ileus. Effectiveness of drugs used in present praxis, especially group of so-called prokinetics is analyzed.
Conclusion: Postoperative ileus is still recognized as severe complication. Pharmacological treatment options are limited, only a few substances have evident positive impact (neostigmin for treatment and alvimopan – not registered in the Czech Republic for prevention). More evidence is necessary for positive effect of 5-hydroxytryptamine 4 (5HT4) agonists, and the effect of selective COX-2 inhibitors is still controversial.
Keywords:
neostigmine – postoperative ileus – PAMORA – serotonin agonists
Autori:
L. Urbánek 1; P. Urbánková 2; T. Trávníček 3
Pôsobisko autorov:
I. chirurgická klinika LF MU, a FN u sv. Anny v Brně
1; Klinika otorinolaryngologie, a chirurgie hlavy a krku LF MU, a FN u sv. Anny v Brně
2; Oddělení klinické farmacie, Nemocniční lékárna, FN u sv. Anny v Brně
3
Vyšlo v časopise:
Rozhl. Chir., 2024, roč. 103, č. 9, s. 346-350.
Kategória:
Review
doi:
https://doi.org/10.48095/ccrvch2024346
Súhrn
Východiska: Pooperační ileus (pooperační dysfunkce) je závažná komplikace vyskytující se především u pacientů s rizikovými faktory a u pacientů po akutních, dlouhotrvajících operačních výkonech. Jeho etiologie je multifaktoriální, podílí se na ní jak zánětlivé, tak i neurogenní, hormonální a farmakologické faktory. V prevenci a léčbě se snažíme uplatnit především nefarmakologické postupy, ovlivnit reverzibilní etiologické faktory a v pooperačním období nejlépe implementovat a využít ERAS postupy. Další možností je snaha o ovlivnění tohoto stavu farmaky. V diferenciální diagnostice je třeba odlišit krátkodobé zhoršení střevní motility, která je běžná prakticky po každém nitrobřišním výkonu.
Cíl: Cílem práce je popsat možnosti farmakologické intervence u takto postižených pacientů. Na základě současné úrovně poznání práce analyzuje účinnost současně používaných farmak především ze skupiny takzvaných prokinetik.
Závěr: Pooperační ileus stále představuje závažnou komplikaci. Možnosti farmakologické intervence jsou omezené, účinný se jeví být neostigmin a v prevenci v České republice nedostupný alvimopan. Nadějnými preparáty se také jeví 5-hydroxytryptamin 4 (5HT4) agonisté, zde je ale třeba dalších studií. Použití inhibitorů COX-2 je stále diskutabilní.
Klíčová slova:
neostigmin – pooperační ileus – PAMORA – serotoninoví agonisté
Úvod
Pooperační ileus, nazývaný v některé české literatuře některými autory jako pooperační dysfunkce, je stav, při kterém dochází ke střevní dysfunkci v důsledku narušení normální aktivity gastrointestinálního traktu (GIT). Do určité míry je takový stav fyziologickou odpovědí na operační výkon, pokud je ale prolongovaný, jedná se o patologický stav provázený zvýšenou morbiditou i mortalitou operovaných.
Incidence pooperačního ileu bývá v literatuře nejčastěji uváděna v rozmezí 3–20 % [1–4]. Toto širší rozmezí je dáno nejen typem operace, ale i závažností a akutností operačního výkonu. Další příčinou takovéhoto rozpětí je nejednotnost definice pooperačního ileu, a tím i často rozdílná kritéria v publikovaných pracích. Tomuto nedostatku se snažil čelit v roce 2013 panel autorů, který definoval pojmy jako pooperační ileus, prodloužený pooperační ileus a opakující se pooperační ileus [5].
Pooperační ileus byl definován jako „interval od chirurgického zákroku do průchodu větrů/stolice a tolerance orální stravy“. Prodloužený pooperační ileus jako „dvě nebo více ataky nevolnosti či zvracení, neschopnost tolerovat perorální dietu po dobu 24 hod, absence větrů po dobu 24 hod, distenze, radiologické potvrzení vyskytující se 4. den po operaci nebo po něm bez předchozího vymizení pooperačního ileu“. A poslední definici stanovil opakující se pooperační ileus jako „dvě nebo více nevolností/zvracení, neschopnost tolerovat perorální dietu po dobu 24 hod, nepřítomnost větrů po dobu 24 hod, distenze, radiologické potvrzení vyskytující se po zjevném vymizení pooperačního ileu“. Cílem sdělení je poukázat na problematiku pooperačního ileu se zaměřením na možnosti farmakologického přístupu v jeho prevenci a léčbě.
Etiologie a diagnostika
Etiologie pooperačního ileu je multifaktoriální, dochází ke změnám na úrovni neurogenní, hormonální, uplatňuje se i zánětová odpověď a farmakologické vlivy (tab. 1).
Zánět
Pooperační ileus je projevem zánětové reakce jako odpovědi na operační trauma, především na manipulaci se střevem. Úroveň manipulace se střevem je úměrná následné infiltraci leukocyty do tunica muscularis střeva a souvisí se závažností dysmotility celého střeva, nejen manipulovaného úseku. I mimobřišní přístupy mohou vést k pooperačnímu ileu na podkladě zánětové reakce vzniklé jako následek hypoperfuze splanchniku a translokace cytokinů z místa operačního traumatu [6–10].
Inhibiční nervové reflexy
Působí hyperaktivitu sympatického nervového systému, která v důsledku alfa2 presynaptického potlačení přenosu vede k inhibici okruhů střevního nervového systému (ENS) i k přímé postsynaptické inhibici ENS [11].
Neurohumorální peptidy
Uplatňuje se hlavně oxid dusnatý, který jako vazoaktivní střevní polypeptid působí ve střevě jako inhibiční neurotransmiter, který zpomaluje střevní motilitu. Dalším faktorem je možný pokles koncentrace motilinu.
Farmakologické prostředky
Negativní vliv mají zejména opiáty, běžně používané během anestezie a pooperační analgezie, vykazující inhibiční účinky na GIT. Snižují motilitu a vyprazdňování žaludku a propulzivní pohyby tlustého střeva.
Na vzniku pooperačního ileu se podílí četné rizikové faktory. Mezi ně patří především délka operačního výkonu v dutině břišní, operace na dolní části zažívacího traktu, laparotomická operace, pozdní zahájení výživy, přítomnost peritonitidy, krvácení, agresivní podávání tekutin, používání opiátů a obezita [10,12–16].
V rámci diferenciální diagnostiky je nutno potvrdit, že se nejedná pouze o krátkodobé zhoršení střevní motility, které je běžná prakticky po každém břišním výkonu, s rychlou spontánní úpravou [17]. Většinou se aktivita žaludku a tenkého střeva vrací do normy během několika hodin po operaci, aktivita tlustého střeva do 2. nebo 3. pooperačního dne [18]. Možným postižením, které je dále v diferenciální diagnostice nutné vyloučit, je mechanický ileus. Mezi dalšími onemocněními, které se v pooperačním období mohou vyskytnout a je možné za ně pooperační ileus zaměnit, je pseudoobstrukce střeva (Ogilvieho syndrom).
Léčba
Základem by měla být účinná prevence vzniku tohoto stavu (používání ERAS protokolu, časný per os příjem, multimodální analgezie, uvážlivá aplikace tekutin, časná mobilizace).
Do algoritmu péče o pacienta s rozvinutým pooperačním ileem zahrnujeme jak nefarmakologické, tak i farmakologické postupy s možným ovlivněním receptorů v GIT (obr. 1).
Nefarmakologická intervence
V rámci nefarmakologických postupů je třeba u pacienta identifikovat faktory, které se podílejí na zhoršení hybnosti střeva v pooperačním období, a snažit se je eliminovat (negativní působení farmak, zbytečná snaha o bowel rest) nebo terapeuticky ovlivnit (optimalizace glykemie u diabetu, minerálové dysbalance, hyperhydratace) [19].
Nutné je také vyloučit sekundární příčiny, jako je krvácení nebo závažné zánětlivé komplikace. V případě nutnosti pak může být využita dekomprese střeva. Pokud se pooperační ileus rozvine a zatížení GIT není možné, je nutné indikovat parenterální výživu [20].
Farmakologická intervence
Metoklopramid
Metoklopramid je lék, který působí jako antagonista na dopaminergních receptorech. Jeho indikace je krátkodobá prevence pooperační nauzey a zvracení, symptomatická léčba nauzey a zvracení, vč. nauzey a zvracení vyvolaných akutní migrénou, prevence nauzey a zvracení vyvolaných radioterapií. Neměl by být používán dlouhodobě v injekční formě. Nevýhodou je jeho kumulace u ledvinného selhání a mezi významné nežádoucí účinky patří extrapyramidové příznaky a možnost vyvolání pooperačního deliria. Mezi jeho kontraindikace patří krvácení, mechanická obstrukce GIT a jeho perforace. Dalšími kontraindikacemi jsou potvrzený feochromocytom nebo podezření na něj, neuroleptiky nebo metoklopramidem vyvolaná tardivní dyskinéza v anamnéze, epilepsie, Parkinsonova choroba a nesmí se používat v kombinaci s levodopou nebo dopaminergními agonisty. V provedených studiích však nemá efekt na průběh ileózního stavu ve srovnání s placebem [21–23]. Proto se má jeho využití v pooperačním období omezit jen na prevenci/léčbu pooperačního zvracení v dávce 30 mg/den rozdělených nejčastěji do tří dávek (obr. 1).
Erytromycin
Erytromycin je antibiotikum, které je známo od roku 1952. V roce 1984 byly popsány jeho prokintetické účinky, a to v dávce 3 mg/kg po 8 hod [24]. Účinnost erytromycinu po 4 měsících klesá. Jeho prokinetické účinky jsou dány agonistickým působením na motilinový receptor, případně přímým působením na neuromuskulární přenos a buněčnou elektrickou aktivitu. Na žaludek působí i zvýšením frekvence amplitud kontrakcí, a tím urychlením jeho evakuace. Vykazuje stimulační efekt na střevní peristaltiku [25]. Nevýhodou jsou četné lékové interakce a prodloužení QT intervalu. Dalším nepříjemným důsledkem jeho aplikace jako prokinetika je možnost selekce rezistentních bakteriálních kmenů [26]. Tento lék v současné době není v České republice registrován a je nutné ho dodávat jako zvláštní dovoz s následným vykázáním jeho podání na SÚKL. Bohužel přes jeho prokinetické účinky jak na žaludek, tak i tenké střevo ve studiích nebyl prokázán jeho vliv na pooperační ileus ve srovnání s placebem [20,27–29].
Neostigmin
Neostigmin je látka, která působí jako reverzibilní inhibitor acetylcholinesterázy. Mezi indikace k jeho podání na ovlivnění GIT patří útlum střevní peristaltiky až paralytický ileus. Kontraindikacemi naopak jsou mechanická obstrukce trávicího ústrojí, močového ústrojí nebo retence moči. Během jeho aplikace je nutno dbát obezřetnosti u pacientů se závažnou bradykardií nebo AV-blokádou (možná progrese v asystolii), u nemocných s nedávno prodělaným infarktem myokardu, u pacientů s bronchiálním astmatem nebo pneumonií, u nichž díky zvýšení aktivity parasympatiku může dojít ke zvýšení bronchiální sekrece, bronchokonstrikci a bronchospazmu. Opatrnost je také nutná u nemocných s epilepsií, vagotonií, hyperthyreózou a peptickým vředem nebo s Parkinsonovou chorobou.
Tento lék byl široce studován v rámci dysfunkce GIT jak v pooperačním období u pacientů s pooperačním ileem, tak i u nechirurgických pacientů v intenzivní péči. Prováděné studie ukazují dobrý efekt tohoto léku. Dvojitě zaslepená prospektivní studie z roku 2001 u pacientů na JIP ukázala, že kontinuální infuze 0,4–0,8 mg/hod neostigminu podporuje defekaci u pacientů s ileem tlustého střeva bez závažných nežádoucích reakcí [30]. Další studie z roku 2018 ukazuje, že neostigmin může být vhodný pro léčbu ileu, akutní kolonické pseudoobstrukce (ACPO) nebo refrakterní zácpy [31]. Stejně tak robustní metaanalýza z roku 2021 zahrnující 17 studií a sledující nástup peristaltiky a první odchod větrů a stolice hodnotí neostigmin jako účinný a bezpečný pro urychlení obnovení funkce trávicího traktu po operacích. Pozitivně je hodnoceno jeho působení v rámci prevence a zmírnění příznaků pooperačního ileu [32]. Existují i další četné studie, které jeho účinnost u pacientů s pooperačním ileem potvrzují [33]. Diskutován je režim podávání. Jsou možné dvě formy, jednak podání v jednotlivých bolusech, jednak ve formě kontinuální infuze. Podle nečetných studií se efektivnější jeví aplikace neostigminu kontinuálně. Mechanizmus lepší odpovědi pacientů na kontinuální infuzi pravděpodobně souvisí s krátkým středním poločasem neostigminu (1 hod) [34–36]. Jednotlivé studie se v podávané dávce neostigminu liší, ale dávka dle SPC by neměla překročit 15 mg/den, pouze pro diagnózu myastenia gravis je přípustných až 20 mg/den.
I když v současné době řada studií a metaanalýz ukazuje na pozitivní působení neostigminu na pooperační ileus, jeho rutinní využití je značně omezeno jeho nežádoucími účinky a z nich plynoucími kontraindikacemi. Z hlediska kontraindikací se jedná především o možný mechanický ileus, ale vyskytuje se celá řada kardiovaskulárních a plicních stavů, u nichž lék podat nemůžeme a které se u pacientů s pooperačním ileem objevují.
Periferně působící antagonisté μ-opioidních receptorů
Alvimopan je lék ze skupiny PAMORA (periferně působící antagonisté μ-opioidních receptorů), který je dostupný v USA a je jako jediný schválen pro prevenci pooperačního ileu [29,37,38]. Proto jsou studovány i ostatní medikamenty z této skupiny. V České republice dostupné léky metylnatrexon v injekční formě, naloxegon v tabletové formě jsou schválené pro použití u pacientů s opiáty indukovanou obstipací. Zvláště metylnatrexon by se s ohledem na formu podání mohl jevit potenciálně prospěšným. Bohužel opakované studie s tímto lékem ve srovnání s placebem neukázaly jeho prospěšnost při použití v indikaci pooperačního ileu [39–41].
5-hydroxytryptamin 4 (5HT4) agonisté
Použití agonistů serotoninového receptoru se může jevit prospěšné v použití prevence pooperačního ileu. Z dostupných léků v České republice je nadějný prucaloprid. Tento lék je schválen pro použití u pacientů s chronickou obstipací, kdy laxativa neposkytují adekvátní úlevu. Některé studie naznačují jeho prospěšnost při prevenci pooperačního ileu. Zatím však neexistuje dostatek kvalitních studií, které by tento předpoklad a výsledky prvních studií podpořily [42–44].
Nesteroidní protizánětlivé léky, inhibitory cyklooxygenázy 2 (COX-2 inhibitory)
V závislosti na etiologii vzniku pooperačního ileu se studuje význam nesteroidních protizánětlivých léků (non-steroidal anti-inflammatory drugs – NSAID), především selektivních inhibitorů COX-2. Výsledky jednotlivých studií zatím nejsou jednoznačně konzistentní, mezi nežádoucími účinky u těchto léků je navíc zvýšené riziko dehiscence anastomózy. S ohledem na možné nežádoucí účinky není rutinní použití doporučováno [45–48].
Studium dalších léků a nefarmakologických postupů zvažovaných při prevenci a léčbě pooperačního ileu jejich jednoznačný efekt neukázalo. Můžeme mezi ně zařadit akupunkturu, žvýkání žvýkačky, které je účinné na prevenci pooperační nauzey, ale ne ileu, venózní aplikace lidokainu [49], použití agonistů receptoru grelinu [44] nebo laktulózy.
Závěr
Pooperační ileus stále představuje závažnou komplikaci, která může významně prodloužit hospitalizaci a zvyšuje jak morbiditu, tak i mortalitu nemocných. Jeho vznik je multifaktoriální, popsány jsou četné rizikové faktory. V rámci prevence a léčby by měly být využity možné nefarmakologické přístupy. V článku jsme se snažili především zaměřit na možnosti medikamentózní intervence u takto postižených nemocných. Možnosti farmakologické léčby jsou stále velmi limitované. Většina používaných léků ze skupiny prokinetik bohužel na tuto pooperační komplikaci nevykazuje účinnost a neostigmin má kvůli závažným kontraindikacím a nežádoucím účinkům omezené využití. Přípravek s účinnou látkou alvimopan s preventivním působením na rozvoj pooperačního ileu není v České republice dostupný.
Konflikt zájmů
Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.
Zdroje
1. Wolthuis AM, Bislenghi G, Fieuws S et al. Incidence of prolonged postoperative ileus after colorectal surgery: a systematic review and meta-analysis. Colorectal Dis 2016; 18(1): O1–O9. doi: 10.1111/codi.13210.
2. Ramirez JA, McIntosh AG, Strehlow R et al. Definition, incidence, risk factors, and prevention of paralytic ileus following radical cystectomy: a systematic review. Eur Urol 2013; 64(4): 588–597. doi: 10.1016/j.eururo.2012.11.051.
3. van Bree SH, Bemelman WA, Hollmann MW et al. Identification of clinical outcome measures for recovery of gastrointestinal motility in postoperative ileus. Ann Surg 2014; 259(4): 708–714. doi: 10.1097/SLA.0b013e318293ee55.
4. Iyer S, Saunders WB, Stemkowski S. Economic burden of postoperative ileus associated with colectomy in the United States. J Manag Care Pharm 2009; 15(6): 485–494. doi: 10.18553/jmcp.2009.15.6.485.
5. Vather R, Trivedi S, Bissett I. Defining postoperative ileus: results of a systematic review and global survey. J Gastrointest Surg 2013; 17(5): 962–972. doi: 10.1007/s11605-013-2148-y.
6. Peters EG, Pattamatta M, Smeets BJJ et al. The clinical and economical impact of postoperative ileus in patients undergoing colorectal surgery. Neurogastroenterol Motil 2020; 32(8): e13862. doi: 10.1111/nmo.13862.
7. Schwarz NT, Kalff JC, Türler A et al. Selective jejunal manipulation causes postoperative pan-enteric inflammation and dysmotility. Gastroenterology 2004; 126(1): 159–169. doi: 10.1053/j.gastro.2003.10.060.
8. de Jonge WJ, van den Wijngaard RM, The FO et al. Postoperative ileus is maintained by intestinal immune infiltrates that activate inhibitory neural pathways in mice. Gastroenterology 2003; 125(4): 1137–1147. doi: 10.1016/s0016-5085(03)01197-1.
9. Engel DR, Koscielny A, Wehner S et al. T helper type 1 memory cells disseminate postoperative ileus over the entire intestinal tract. Nat Med 2010; 16(12): 1407–1413. doi: 10.1038/nm.2255.
10. Maruna P, Gürlich R, Frasko R. Pathophysiology of postoperative dysfunctions of the intestinal motility. A review. Rozhl Chir 2005; 84(7): 356–362.
11. Andrews JM, Dent J. Small intestinal motor physiology. In: Sleisenger and Fordtran‘s gastrointestinal and liver disease. Pathophysiology/diagnosis/management. Philadelphia: Saunders 2002.
12. Artinyan A, Nunoo-Mensah JW, Balasubramaniam S et al. Prolonged postoperative ileus-definition, risk factors, and predictors after surgery. World J Surg 2008; 32(7): 1495–1500. doi: 10.1007/s00268-008-9491-2.
13. Svatek RS, Fisher MB, Matin SF et al. Risk factor analysis in a contemporary cystectomy cohort using standardized reporting methodology and adverse event criteria. J Urol 2010; 183(3): 929–934. doi: 10.1016/j.juro.2009.11.038.
14. Makino T, Shukla PJ, Rubino F et al. The impact of obesity on perioperative outcomes after laparoscopic colorectal resection. Ann Surg 2012; 255(2): 228–236. doi: 10.1097/SLA.0b013e31823dcbf7.
15. Morimoto Y, Takahashi H, Fujii M et al. Visceral obesity is a preoperative risk factor for postoperative ileus after surgery for colorectal cancer: single-institution retrospective analysis. Ann Gastroenterol Surg 2019; 3(6): 657–666. doi: 10.1002/ags3.12291.
16. Kronberg U, Kiran RP, Soliman MS et al. A characterization of factors determining postoperative ileus after laparoscopic colectomy enables the generation of a novel predictive score. Ann Surg 2011; 253(1): 78–81. doi: 10.1097/SLA.0b013e3181fcb83e.
17. Delaney CP, Senagore AJ, Viscusi ER et al. Postoperative upper and lower gastrointestinal recovery and gastrointestinal morbidity in patients undergoing bowel resection: pooled analysis of placebo data from 3 randomized controlled trials. Am J Surg 2006; 191(3): 315–319. doi: 10.1016/j.amjsurg.2005.10.026.
18. Resnick J, Greenwald DA, Brandt LJ. Delayed gastric emptying and postoperative ileus after nongastric abdominal surgery: part I. Am J Gastroenterol 1997; 92(5): 751–762.
19. Corcoran T, Rhodes JE, Clarke S et al. Perioperative fluid management strategies in major surgery: a stratified meta-analysis. Anesth Analg 2012; 114(3): 640–651. doi: 10.1213/ANE.0b013e318240d6eb.
20. Satinský I, Havel E, Bezděk K et al. Klinická výživa v chirurgii – doporučení ESPEN (European Society for Parenteral and Enteral Nutrition) s konsenzuálním hlasováním pracovní skupiny SKVIMP (Společnost klinické výživy a intenzivní metabolické péče). Anest Intenziv Med 2019; 30(2): 104–110.
21. Seta ML, Kale-Pradhan PB. Efficacy of metoclopramide in postoperative ileus after exploratory laparotomy. Pharmacotherapy 2001; 21(10): 1181–1186. doi: 10.1592/phco.21.15.1181.33888.
22. Bungard TJ, Kale-Pradhan PB. Prokinetic agents for the treatment of postoperative ileus in adults: a review of the literature. Pharmacotherapy 1999; 19(4): 416–423. doi: 10.1592/phco.19.6.416.31040.
23. Davidson ED, Hersh T, Brinner RA et al. The effects of metoclopramide on postoperative ileus. A randomized double-blind study. Ann Surg 1979; 190(1): 27–30. doi: 10.1097/00000658-197907000-00006.
24. Itoh Z, Nakaya M, Suzuki T et al. Erythromycin mimics exogenous motilin in gastrointestinal contractile activity in the dog. Am J Physiol 1984; 247(6 Pt1): G688–694. doi: 10.1152/ajpgi.1984.247.6.G688.
25. Dolina J, Hep A, Kunovský L et al. Prokinetics and their use in gastroenterology. Vnitr Lek 2018; 64(6): 673–678.
26. Hawkyard CV, Koerner RJ. The use of erythromycin as a gastrointestinal prokinetic agent in adult critical care: benefits versus risks. J Antomicrob Chemother 2007; 59(3): 347–358. doi: 10.1093/jac/dkl537.
27. Smith AJ, Nissan A, Lanouette NM et al. Prokinetic effect of erythromycin after colorectal surgery: randomized, placebo-controlled, double-blind study. Dis Colon Rectum 2000; 43(3): 333–337. doi: 10.1007/BF02258298.
28. Bonacini M, Quiason S, Reynolds M et al. Effect of intravenous erythromycin on postoperative ileus. Am J Gastroenterol 1993; 88(2): 208–211.
29. Traut U, Brügger L, Kunz R et al. Systemic prokinetic pharmacologic treatment for postoperative adynamic ileus following abdominal surgery in adults. Cochrane Database Syst Rev 2008; 23(1): CD004930. doi: 10.1002/14651858.CD004930.pub3.
30. van der Spoel JI, Oudemans-van Straaten HM, Stoutenbeek CP et al. Neostigmine resolves critical illness-related colonic ileus in intensive care patients with multiple organ failure – a prospective, double-blind, placebo-controlled trial. Intensive Care Med 2001; 27(5): 822–827. doi: 10.1007/s001340100926.
31. Kram B, Greenland M, Grant M et al. Efficacy and safety of subcutaneous neostigmine for ileus, acute colonic pseudo-obstruction, or refractory constipation. Ann Pharmacother 2018; 52(6): 505–512. doi: 10.1177/1060028018754302.
32. Liao Y, Yang Li, Wen Ouyang. Effects and safety of neostigmine for postoperative recovery of gastrointestinal function: a systematic review and meta-analysis. Ann Palliat Med 2021; 10(12): 12507–12518. doi: 10.21037/apm-21-3291.
33. Fanaei SA, Khatami SM, Ziaee SA. Neostigmine in unavoidable post operative ileus: a randomized clinical trial. J Clin Diagn Res 2008; 2(6): 1163–1168. doi: 10.7860/JCDR/2008/.372.
34. İlban O, Cicekci F, Celik JB et al. Neostigmine treatment protocols applied in acute colonic pseudo-obstruction disease: a retrospective comparative study. Turk J Gastroenterol 2019; 30(3): 228–233. doi: 10.5152/tjg.2018.18193.
35. Smedley LW, Foster DB, Barthol CA et al. Safety and efficacy of intermittent bolus and continuous infusion neostigmine for acute colonic pseudo-obstruction. J Intensive Care Med 2020; 35(10): 1039–1043. doi: 10.1177/0885066618809010.
36. White L, Sandhu G. Continuous neostigmine infusion versus bolus neostigmine in refractory Ogilvie syndrome. Am J Emerg Med 2011; 29(5): 576.e1–576.e3. doi: 10.1016/j.ajem.2010.06.006.
37. Nguyen DL, Maithel S, Nguyen ET et al. Does alvimopan enhance return of bowel function in laparoscopic gastrointestinal surgery? A meta-analysis. Ann Gastroenterol 2015; 28(4): 475–480.
38. Xu LL, Zhou XQ, Yi PS et al. Alvimopan combined with enhanced recovery strategy for managing postoperative ileus after open abdominal surgery: a systematic review and meta-analysis. J Surg Res 2016; 203(1): 211–221. doi: 10.1016/j.jss.2016.01.027.
39. Viscusi ER, Rathmell JP, Fichera A et al. Randomized placebo-controlled study of intravenous methylnaltrexone in postoperative ileus. J Drug Assess 2013; 2(1): 127–134. doi: 10.3109/21556660.2013.838169.
40. Beavers J, Orton L, Atchison L et al. The efficacy and safety of methylnaltrexone for the treatment of postoperative ileus. Am Surg 2022; 88(3): 409–413. doi: 10.1177/00031348211048825.
41. Yu CS, Chun HK, Stambler N et al. Safety and efficacy of methylnaltrexone in shortening the duration of postoperative ileus following segmental colectomy: results of two randomized, placebo-controlled phase 3 trials. Dis Colon Rectum 2011; 54(5): 570–578. doi: 10.1007/DCR.0b013e3182092bde.
42. Gong J, Xie Z, Zhang T et al. Randomised clinical trial: prucalopride, a colonic pro-motility agent, reduces the duration of post-operative ileus after elective gastrointestinal surgery. Aliment Pharmacol Ther 2016; 43(7): 778–789. doi: 10.1111/apt.13557.
43. Toyomasu Y, Mochiki E, Morita H et al. Mosapride citrate improves postoperative ileus of patients with colectomy. J Gastrointest Surg 2011; 15(8): 1361–1367. doi: 10.1007/s11605-011-1567-x.
44. Drake TM, Ward AE. Pharmacological management to prevent ileus in major abdominal surgery: a systematic review and meta-analysis. J Gastrointest Surg 2016; 20(6): 1253–1264. doi: 10.1007/s11605-016-3140-0.
45. Hawkins AT, McEvoy MD, Wanderer JP et al. Ketorolac use and anastomotic leak in elective colorectal surgery: a detailed analysis. Dis Colon Rectum 2018; 61(12): 1426–1434. doi: 10.1097/DCR.0000000000001244.
46. Raju DP, Hakendorf P, Costa M et al. Efficacy and safety of low-dose celecoxib in reducing post-operative paralytic ileus after major abdominal surgery. ANZ J Surg 2015; 85(12): 946–950. doi: 10.1111/ans.12475.
47. Milne TGE, Jaung R, O‘Grady G et al. Nonsteroidal anti-inflammatory drugs reduce the time to recovery of gut function after elective colorectal surgery: a systematic review and meta-analysis. Colorectal Dis 2018; 20(8): O190–O198. doi: 10.1111/codi.14268.
48. Huang Y, Tang SR, Young CJ. Nonsteroidal anti-inflammatory drugs and anastomotic dehiscence after colorectal surgery: a meta-analysis. ANZ J Surg 2018; 88(10): 959–965. doi: 10.1111/ans.14322.
49. Weibel S, Jelting Y, Pace NL et al. Continuous intravenous perioperative lidocaine infusion for postoperative pain and recovery in adults. Cochrane Database Syst Rev 2018; 6(6): CD009642. doi: 10.1002/14651858.CD009642.pub3.
MUDr. Libor Urbánek, Ph.D.
I. chirurgická klinika
LF MU a FN u sv. Anny v Brně
Pekařská 664/53
602 00 Brno
Štítky
Surgery Orthopaedics Trauma surgeryČlánok vyšiel v časopise
Perspectives in Surgery
2024 Číslo 9
- Spasmolytic Effect of Metamizole
- Metamizole at a Glance and in Practice – Effective Non-Opioid Analgesic for All Ages
- Metamizole in perioperative treatment in children under 14 years – results of a questionnaire survey from practice
Najčítanejšie v tomto čísle
- Pooperační ileus a možnosti farmakologické intervence
- Standardizovaný protokol ERAS v chirurgii jater a slinivky břišní
- Endoskopická sleeve gastroplastika – kde jsme a kam míříme
- Endoskopická léčba komplikací bariatrické chirurgie – souhrn problematiky a retrospektivní analýza vlastních výsledků