Laureáti Nobelovy ceny

Thomas Hunt Morgan

(1866–1945)

Nositelem Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu se stal v roce 1933 za objev role chromozómů v dědičnosti Thomas Hunt Morgan.

Thomas Morgan se narodil 25. září 1866 v Lexingtonu v Kentucky (USA) v prominentní jižanské rodině. Od dětství ho zajímaly přírodní vědy a už jako malý chlapec si vytvářel sbírky ptáků, ptačích vajec a fosilií. Studoval na státní koleji (pozdější univerzitě) v Kentucky a roku 1886 získal bakalářský titul. Poté strávil rok v Annisquam, v mořské laboratoři Bostonské společnosti přírodních věd a ve studiích zoologie pokračoval na John Hopkins University v Baltimore (Maryland), kde studoval morfologii a embryologii u W. K. Brookse a biologii a fyziologii u H. Newella Martina. V letech 1888–1889 se účastnil výzkumu mořských pavouků (Pycnogonida) pro státní rybnou komisi ve Woods Hole a doktorát složil roku 1890 pojednáním o jejich embryologii a fylogenezi. V roce 1902 se účastnil expedic na Jamajku a na Bahamy. V 90. letech 19. století navštívil také opakovaně Evropu. Pracoval v mořské zoologické laboratoři v Neapoli, kde se seznámil s německým biologem, vitalistou, Hansem Drieschem, který ho získal pro experimentální embryologii.

V letech 1891–1904 pracoval jako docent a později profesor biologie na Bryn Mawr College, kde se zabýval experimentální embryologií. Studoval regeneraci žížal a vývoj u ježovek a žab (The Development of the Frog’s Egg, 1897, Regeneration, 1901, Evolution and Adaption, 1903). Na Bryn Mawr se setkal se svou budoucí ženou, Lilian Vaughan Sampsonovou, která také později spolupracovala na jeho výzkumech s octomilkami (Drosophila melanogaster). Těm se plně věnoval na svém dalším působišti: Od roku 1904 až do roku 1928 byl zaměstnán jako profesor experimentální zoologie na Columbijské univerzitě v New Yorku. Na Columbijské univerzitě měl svou světově proslulou laboratoř, ve které 17 let chovali drozofily a experimentovali s jejich dědičnými mutacemi, známou jako „the Fly Room“. V této nevelké, ale proslulé místnosti o asi 35m² s několika stoly se vystřídalo mnoho domácích i cizích studentů, doktorandů a postdoktorandů.

Nakonec, v roce 1928, přešel Morgan na Kalifornský technologický ústav (Cal Tech) v Pasadeně, kde dostal nabídku vybudovat oddělení biologie podle svých představ a kam ho následovalo mnoho kolegů a studentů. Tyto Kerckhoff Laboratories of Biological Sciences se staly ústředím genetických výzkumů. V posledních letech měl svou soukromou laboratoř experimentální genetiky v Corona del Mar. V Kalifornii zůstal po zbytek života, bylo mu 79 let, když 4. prosince 1945 v Pasadeně zemřel.

Za svůj život napsal 22 knih a 370 odborných pojednání. Nejslavnější jsou jeho práce z oblasti genetiky. Na studium makromutací u Drosophila melanogaster se Morgan zaměřil po znovuobjevení mendeliánké teorie dědičnosti v roce 1900 C. Corrensem, E. von Tschermakem a H. de Vries. Odhadl vynikající předpoklady octomilky pro to, aby se stala modelem živočišného organizmu vhodným pro studium evoluce (krátká generační doba – její kompletní životní cyklus trvá 10 dní a do roka vystřídá 30 generací – velká plodnost, snadné uchovávání a množení kultur apod.). Na ní prokázal, že geny jsou umístěny na chromozómech a jsou mechanickou základnou pro dědičnost (ačkoliv na počátku pokusů chtěl prokázat pravý opak). Na základě tohoto zjištění zformuloval Morganovy zákony dědičnosti a položil základ moderní genetice. Morganův objev byl důležitý zpětně k objevu G. Mendela, neboť poskytoval mechanizmus, jakým se daly vysvětlit Mendelovy principy (Mechanism of Mendelian Heredity, T. H. Morgan spolu s A. H. Sturtevantem, C. B. Bridgesem a H. J. Mullerem, 1915). Thomas Hunt Morgan byl prvním genetikem, který získal Nobelovu cenu. Dostal ji roku 1933 za demonstraci mechanizmu dědičného přenosu u octomilek a o finanční odměnu se rozdělil se svými spolupracovníky.

Ke klasickým pracím patří nejen jeho díla o genetice, ale rovněž jeho práce týkající se experimentální embryologie a regenerace; dále se věnoval cytologii a dílem i evoluční teorii: Experimental Zoology (1907), Heredity and Sex (1913), Sex Linked Inheritance on Drosophila, spolu s C. B. Bridgesem (1916), The Physical Basis of Heredity (1919), Evolution and Genetics (1925), The Theory of the Gene (1926), Embryology and Genetics (1934) aj.

Morgan proslul nejen jako vynikající vědec, ale i jako skvělý týmový pracovník a pedagog. Jeho následovníci na oddělení biologie, které založil v Kalifornském ústavu technologie, získali Nobelovu cenu v dalších sedmi případech. Morgan sám se v pozdějších letech soustředil na embryologii. Byl ostrým kritikem rostoucího eugenického hnutí, které zneužívalo myšlenky genetiky k propagování rasistických teorií. Jeho činnost byla oceněna mnoha prestižními posty v americkém vědeckém světě, ale i v zahraničí. Královská společnost v Londýně ho zvolila svým zahraničním členem v roce 1919 a v roce 1924 mu udělila Darwinovu medaili, v roce 1939 Copley medaili – nejstarší a nejvyšší ocenění vědecké práce; čestná uznání získal na mnohých amerických univerzitách a vědeckých institucích.

Zdroje: Dictionary of Scientific Biography IX, The McGraw-Hill Encyclopedia of World Biography 7; nobelprize.org, Wikipedia aj.

PhDr. Hana Mášová, Ph.D.

Ústav dějin lékařství a cizích jazyků 1. LF UK

121 08 Praha 2, Kateřinská 32

e-mail: hana.masova@lf1.cuni.cz