Docent Petr Bartůněk osmdesátiletý

V srpnu oslavil své životní jubileum emeritní přednosta IV. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, významný představitel akademické obce 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, vzdělaný internista zaměřený na kardiologii, mimořádně schopný organizátor a zkušený autor odborných, cestopisných i vědu popularizujících knih doc. MUDr. Petr Bartůněk, CSc.

Petr Bartůněk se narodil 23. srpna 1939. Studoval na Fakultě všeobecného lékařství UK (nyní 1. LF UK), kde promoval v roce 1969. Nastoupil na IV. interní kliniku jako sekundární lékař a jeho profesní dráha již zůstala spojena s tímto pracovištěm a se Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze. V letech 1972 a 1976 složil atestace z vnitřního lékařství, v roce 1989 obhájil kandidátskou práci a v roce 1991 byl jmenován docentem vnitřního lékařství. V letech 1991–1995 vykonával funkci zástupce přednosty kliniky pro léčebně-preventivní činnost a po doc. MUDr. Vladimíru Puchmayerovi, CSc., ji vedl v letech 1995–2000 jako její šestý přednosta. Klinice zůstal věrný až do roku 2018, nicméně i po odchodu do důchodu zůstal činný publikačně a jeho vazby s klinikou i fakultou trvají dodnes.

Za studií na lékařské fakultě založil časopis Reflex a později (v letech 1963–1968) byl členem redakční rady akademického čtrnáctideníku Universita Karlova. V roce 1968 inicioval a realizoval studentskou expedici do afrického Lambaréné (zážitky z ní později ztvárnil v knize „Za džunglí je Lambaréné“). Již tehdy se u jubilanta projevilo organizační nadání spojené s vytrvalostí vedoucí k dosažení cíle.

Během studií ovlivnily doc. Bartůňka především dvě významné osobnosti – prof. MUDr. Zdeněk Šťáva, DrSc., a prof. MUDr. Ctirad John, DrSc. V interview pro fakultní časopis Jednička jubilant zmiňuje i další nezaměnitelné osobnosti lékařské fakulty: prof. MUDr. Milana Doskočila, DrSc., prof. MUDr. Jiřího Duchoně, DrSc., prof. MUDr. Maxmiliána Wenkeho, DrSc., a prof. MUDr. Stanislava Trojana, DrSc.

Působení Petra Bartůňka na IV. interní klinice bylo spojeno s jejím rozvojem. V roce 1983 stál u zrodu jednotky intenzivní péče a 5 let byl jejím vedoucím. V letech 1987–1990 byl hlavním organizátorem a koordinátorem rekonstrukce kliniky. Zasloužil se o modernizaci laboratorního komplementu, vybudování jednotky hyperbarické oxygenoterapie a otevření nového oddělení s jednotkou intenzivní angiologické péče, jež se stala první svého druhu v České republice.

Počátky zájmu o kardiologii a zejména o arytmologii u doc. Bartůňka sahají do 80. let 20. století, kdy společně s MUDr. Svjatoslavem Vinogradovem a spolupracovníky z ČVUT realizoval zavedení přenosu EKG po telefonu (systém TELSAR). V dalších letech se orientoval na problematiku lymeské boreliózy, zejména lymeské karditidy. Nemocní s tímto onemocněním byli dispenzarizováni v ambulanci, která se stala základem Centra lymeské boreliózy VFN.

Neméně významné jsou akademické aktivity docenta Bartůňka. V letech 1990–1993 a 2002–2005 zastával funkci proděkana 1. LF UK pro rozvoj fakulty a poté byl do roku 2016 členem kolegia děkana. V letech 2007–2010 byl členem Akademického senátu 1. LF UK. Poslední léta aktivní pedagogické činnosti zasvětil koordinaci výuky interny pro praktické zubní lékařství a významně se angažoval také při organizaci výukového kurikula nelékařských oborů na 1. LF UK. Navíc byl činný ve Vědecké radě i Etické komisi České lékařské komory, byl členem akreditační komise pro vnitřní lékařství a zkušební komise pro atestační zkoušky v oboru vnitřního lékařství a členem Etické komise MZ ČR.

Za přínos pro 1. lékařskou fakultu UK a Univerzitu Karlovu byla doc. Bartůňkovi v roce 2009 udělena Stříbrná medaile UK a v témž roce Cena prezidenta České lékařské komory za přínos v oblasti celoživotního vzdělávání. V roce 2017, u příležitosti 669. výročí založení Univerzity Karlovy, obdržel spolu s prof. PhDr. Radkem Ptáčkem, Ph.D., Cenu Bedřicha Hrozného za soubor 6 monografií zaměřených na etické aspekty medicíny, jež vydalo v letech 2011–2016 nakladatelství Grada.

Docent Bartůněk byl v letech 2002–2007 vedoucím redaktorem Časopisu lékařů českých, byl také členem redakční rady české mutace JAMA a Medical Tribune. Jako autor či spoluautor publikoval více než 70 článků a několik monografií převážně z oboru kardiologie a lymeské boreliózy: „Nové možnosti identifikace dysrytmií metodou Telsar“ (1982), „Lymeská borelióza“ (1996), „Lymeská karditida“ (1996, anglicky 2009); „Lymeská borelióza“ (2001, 2006); „Vybrané kapitoly z intenzivní péče“ (2016, s D. Juráskovou, J. Heczkovou a D. Nalosem).

Kromě toho je autorem dvou knih věnovaných zakladateli IV. interní kliniky a československé angiologie: „Bojovník proti bolesti: sedmdesát úsměvných i vážných historek ze života klasika českého lékařství Bohumila Prusíka“ (1986, spolu s V. Puchmayerem) a monografie „Klasik českého lékařství: profesor MUDr. Bohumil Prusík, DrSc.“ (2018), kterou byl, slovy autora, částečně splacen dluh odborné veřejnosti, akademické obce 1. LF UK i mateřské kliniky výrazné osobnosti české medicíny.

V posledním desetiletí se soustavně věnoval problematice etiky v medicíně; společně s profesorem Ptáčkem vydal několik knih na toto téma: „Etika a komunikace v medicíně“ (2011); Eutanázie – pro a proti“ (2012); „Lege artis v medicíně“ (2013); „Etické problémy medicíny na prahu 21. století“ (2014); „Lékař a pacient v moderní medicíně: etické, právní, psychologické a klinické aspekty“ (2015); „Kontroverze v současné medicíně“ (2016); „Informovaný souhlas: etické, právní, psychologické a klinické aspekty“ (2017) a „Můžeme to, co umíme?“ (2018).

Samostatnou kapitolou tvorby Petra Bartůňka je humor v medicíně: „Další prosím!“ (2003) – téměř 500 historek ze světa operačních sálů, poslucháren a ordinací; „Doktoři jsou taky lidi!“ (2014) – více než 600 převážně úsměvných příběhů ze života lékařů, mediků a zdravotních sester.

Docent Bartůněk měl vždy vysoce pozitivní vztah k nemocným a naplňoval etické principy v praxi. Je třeba ocenit též jeho vstřícný přístup k mladým pracovníkům, kterým pomáhal při dalším vzdělávání a v kariérním postupu. I když v roce 2018 po 47 letech profesního působení opustil mateřskou fakultu a kliniku, Petr Bartůněk ke IV. interní klinice a 1. lékařské fakultě UK nadále patří. Přináší vlídný humor, pozitivní myšlení, schopnost sbližovat protichůdná stanoviska a uklidňovat rozjitřené nálady.

Vážený pane docente, milý Petře, dovoluji si Ti jménem spolupracovníků, kolegů i všech gratulantů popřát pevné zdraví, osobní i rodinné štěstí, nevysychající humor a trvalý optimismus.

Ad multos annos!

prof. MUDr. Aleš Žák, DrSc.

IV. interní klinika 1. LF UK a VFN v Praze