Vzpomínka na profesora Pavla Petrovického

Letos v létě 1. lékařská fakulta UK, Česká anatomická společnost a všichni, kdo se zabývají stavbou i funkcí centrální nervové soustavy, navždy ztratili vynikající osobnost, pana profesora MUDr. Pavla Petrovického, DrSc.

Pavel Petrovický se narodil 30. srpna 1937 v Praze. Již od dětství měl zájem o ornitologii a přírodu vůbec. Po absolvování gymnázia v roce 1954 nastoupil na pražskou Fakultu všeobecného lékařství UK, kde promoval v roce 1961. Již během studia se zabýval výukou anatomie mladších studentů a zapojoval se i do výzkumu. Po promoci nastoupil do Anatomického ústavu, s kterým spojil celý svůj profesní život. V osobním životě mu byla celoživotní oporou spolužačka MUDr. Věra Sásová, praktická lékařka, která ho přežila jen o několik měsíců.

V roce 1963 vyšly jeho první práce o retikulární formaci, na kterých spolupracoval s MUDr. Irenou Grofovou (např. „Cytoarchitectonic structure of the reticular formation of the pons in dogs“). U dalších publikací zabývajících se cytoarchitektonikou a spoji retikulární formace je již uveden jako jediný autor. Kromě srovnávacích studií retikulární formace u různých obratlovců prováděl i studie spojů retikulární formace u potkanů. V oblasti retikulární formace se stal mezinárodně uznávanou autoritou. V roce 1967 obhájil práci „Descendentní aferentní spoje retikulární formace u krysy“ a získal titul CSc.

V letech 1968–69 byl na studijním pobytu v anatomickém ústavu v Hamburku. Po návratu vybudoval spolu s prof. Rastislavem Drugou neurolaboratoř. Doktorskou disertační práci „Retikulární formace a její rapheální systém“ sepsal v roce 1978, titul DrSc. však získal až v roce 1986. Habilitován byl v roce 1990 a v roce 1991 byl jmenován profesorem. Do roku 1989 publikoval 78 vědeckých prací, z toho 56 samostatně. Podílel se na 4 monografiích a vydal 5 skript. Po roce 1989 pokračoval stejným tempem, ale většina prací už měla více autorů. V 90. letech se společně s prof. Hansem ten Donkelaarem z Nijmegenu věnoval imunohistochemickým průkazům neuronů tzv. chemických systémů mozku a spolu s prof. Karlem Maškem studovali vliv různých mozkových struktur na aktivitu imunitního systému.

Od cytoarchitektoniky a práce s laboratorními zvířaty nutné pro studium spojů CNS se v jeho laboratoři postupně přecházelo ke studiu neuronů obsahujících oxid dusnatý pomocí histochemického průkazu NADPH-diaforázy a jejich reakcí na lézi cílové struktury a k volumometrickým studiím bazálních ganglií, hippokampu a amygdaly. Takže éter, stereotaktický operační stůl na potkany a elektrody byly nahrazeny počítači a díky prof. Karlu Šonkovi a dr. Janu Krásenskému zobrazením magnetickou rezonancí.

Pan profesor byl vždy precizní v základním výzkumu, ale také úzce spolupracoval s kliniky a hledal praktické využití neuroanatomických poznatků. Jeho postgraduální studenti jsou dnes uznávanými odborníky a výbornými neurochirurgy (doc. Petr Vachata, doc. Daniel Hořínek, dr. Robert Bartoš). V jeho laboratoři pracoval také MUDr. Petr Zach, nynější přednosta ústavu anatomie na 3. LF UK. Vedl postgraduální přípravu MUDr. RNDr. Jiřího Brabce, který se spolu s ním zabýval volumometrií bazálních ganglií a změnami jejich objemu během stárnutí. Pan profesor nás při ruční volumometrii vždy vedl k tomu, abychom hranice struktury na MRI hodnotili na základě znalostí jejího histologického obrazu.

Profesor Petrovický byl nadšeným učitelem, vždy měl vše dobře zorganizováno a uměl věci názorně vysvětlit. S profesorem Drugou sepsali objemná skripta z neuroanatomie, která poté opakovaně vyšla v podobě stručnější „Malé neuroanatomie“. Spolu s kolegy z anatomického ústavu vytvořili učebnici anatomie, nejprve jako skripta, poté ve 3 knižních svazcích. Publikace „Klinická neuroanatomie“, na které spolupracoval s význačnými neurology a neurochirurgy, získala prestižní Cenu Josefa Hlávky za rok 2008. Jeho stále vylepšovaná skripta „Řezy mozkem“ doprovázejí už mnoho generací studentů.

V letech 1992–1997 profesor Petrovický vedl Anatomický ústav 1. LF UK. Vždy dbal na vysokou úroveň výuky, protože ji považoval za nejdůležitější součást činnosti anatomického ústavu. Rád přednášel i učil praktika. Výborně kreslil a dokázal i složité vztahy vyjádřit jednoduchými schématy. Tradiční anatomii doplňoval výukou orientace na rtg, CT a MRI snímcích. Byl také přísným, ale spravedlivým examinátorem. Zavedl oblíbené nepovinné přednášky, později volitelný předmět „Dráhy CNS“. Vždy tam bylo plno, i v dobách, kdy se za něj ještě neudělovaly kredity; ke studiu mozku nalákal mnoho pozdějších vynikajících lékařů.

Profesor Petrovický byl v práci vždy velmi aktivní, ale uměl také aktivně odpočívat. Mezi jeho velké koníčky patřily chov ozdobné drůbeže, pěstování skalniček, lyžování, fotografování a horské túry. Dlouhodobé nemoci, která ho na konci života postihla, vzdoroval ze všech sil a velice nerad se loučil s posluchárnou, pracovnou i laboratoří. Zemřel 12. července 2019 ve věku nedožitých 82 let. V profesoru Pavlu Petrovickém ztrácí česká i mezinárodní anatomická i klinická komunita a 1. LF UK svého významného představitele. Čest jeho památce!

MUDr. Veronika Němcová, CSc.

Anatomický ústav 1. LF UK v Praze