Globální problémy s financováním zdravotní péče

Ve Spojených státech amerických se většina zdravotních pojištění uskutečňuje platbou zaměstnavatelů. V posledních dvou letech bylo takto pojištěno 17 milionů občanů, z nichž 57 % zaměstnání, a tedy i pojištění, ztratilo. Z nich jen 25 % bylo schopných nalézt jiný způsob úhrady svých potřeb. 19 milionů obyvatel se pokusilo získat individuální pojištění, z nich však 71 % zjistilo, že si tento způsob úhrady nemohou dovolit. V posledním roce alespoň dočasně ztratilo pojištění 52 milionů občanů proti „jen“ 38 milionům v roce 2001. Z třídy nízkých příjmů (do 22 000 dolarů za rok!) to bylo 54 %. Ze třídy středních příjmů (do 44 100 dolarů za rok!) to bylo 41 %. 75 milionů dospělých z finančních důvodů omezilo svou zdravotní péči v roce 2010 (odklad zákroků, návštěv lékaře, omezení medikace), což je 60% nárůst proti roku 2001.

V Singapuru se počátkem října 2011 konal Asijsko-pacifický gastroenterologický týden (APDDW). Jak kongres, tak percepce okolního asijského kontinentu a Singapur sám budily respekt. Pocit dynamiky celého prostoru ve srovnání s pocitem stagnace v prostoru transatlantickém je doslova fyzický. Singapur je jedinečná země. Zanedbatelná kriminalita, zanedbatelná nezaměstnanost, dokonalá infrastruktura a kvalita bydlení naprosto homogenně po celém ostrově. Přátelská hromadná doprava, vynikající kuchyně, největší koncentrace obchodních domů na světě. Za drogy trest smrti, za přestupky včetně plivnutí na zem vysoké pokuty. Neexistuje veřejná opilost, povalování, tetování, piercing. Všichni si zvykli, policii nevidno. Zbytek světa by sem měl jezdit na převýchovu. Nicméně vlivům globálních problémů se nelze ubránit. Velká imigrace zbohatlíků z celého světa šroubuje ceny vzhůru, realit a potravy astronomicky. Ve zdravotnictví je 70% spoluúčast. Důchod se pobíral od 55 let, špatné investice soukromých fondů vedly k tomu, že se tento věk posunul na hranici 62 let a průměrný vyplácený důchod poklesl na přibližně našich 6 000 Kč měsíčně, ovšem při zřetelné nižší cenové hladině základních potravin a šatstva. Údajně se z toho nedá žít, za minimum se považuje našich 20 000.

Jih Evropy je jak známo postižen krizí. Ve Španělsku je 20% nezaměstnanost, u absolventů překračuje 40 %. Ohromná část rozpočtu plyne na platy státních zaměstnanců, kteří jsou ze zákona nepropustitelní, a podporu imigrantů. Jejich počet v první generaci po přistěhování dosáhl 50 % celkové populace. Pochází zejména z Jižní Ameriky a Afriky. Ze zákona se jim vyplácí 500 eur na hlavu a měsíc a k tomu zdravotní péče, školy a sportoviště zadarmo. Ve třídách převažují děti, které španělsky nemluví. Škrty nepřipadají v úvahu, protože vzbouření podobné londýnskému by vláda patrně neuměla zvládnout. Zdravotnictví je v jednotlivých regionech do značné míry autonomní. Na severu si drží dřívější úroveň, na jihu finančně nestačí. Lékařům je po snížení základního platu proplácena jen část služeb. Nemocnicím odplývají vysoké položky za léčbu imigrantů z Afriky, nejnákladnější diagnózou vůbec je AIDS. Řada nemocnic nemá na jinou nákladnou péči, například biologickou léčbu nespecifických střevních zánětů. Marže lékáren se snížily na polovinu, což stačí právě tak na režii, a vydělávají spíše na kosmetice.

Kolegyně se vážně zranila na dovolené v Řecku a strávila deset dnů v nemocnici. Lékaře viděla ob den, sesterská péče, hygiena a strava katastrofální. Plat zdravotníků se snížil, a tak nepracují.

Je kam klesat.

prof. MUDr. Julius Špičák, CSc.

Klinika hepatogastroenterologie, IKEM

Vídeňská 195/9, 140 21 Praha 4

julius.spicak@ikem.cz