Za profesorkou MUDr. Dagmar Hauftovou, CSc.(2. 6. 1927–18. 7. 2011)

Dne 26. 7. 2011 se konalo v olomouckém kapucínském kostele Zvěstování Páně smuteční rozloučení s paní prof. MUDr. Dagmar Hauftovou, CSc., emeritní profesorkou I. interní kliniky LF UP a FN Olomouc. Smutečnímu obřadu předsedal olomoucký biskup mons. Josef Hrdlička. Účast nejvyšších akademických představitelů, včetně děkana lékařské fakulty, prof. MUDr. M. Koláře, CSc., a široké veřejnosti reflektuje, jaké úctě světské i duchovní se paní profesorka těšila.

Narodila se v obci Borová v okrese Náchod. Promovala v roce 1951 na LF UK v Hradci Králové. Po promoci krátce pracovala na dětském oddělení v Trutnově a 4 roky strávila na interní klinice ve FN Hradec Králové. Odtud přešla v roce 1956 na I. interní kliniku LF UP a FN Olomouc. Tehdejší přednosta kliniky prof. Lukl nejenže pozitivně ovlivnil její odborné zrání, ale později ji pověřil vybudováním hepatologického pracoviště. Byla to šťastná volba. Na I. interní klinice vzniklo pod jejím vedením v tehdejším Československu uznávané, prestižní hepatologické pracoviště. Od samého začátku navázala úzkou spolupráci s chirurgií (V. Rapant), a to hlavně v řešení portální hypertenze. Velký důraz kladla na spolupráci s patologií. Nebylo jaterní biopsie, kterou by sama neprohlédla, a pověstné byly hodiny, které strávila studiem jaterních histologických preparátů. Především se ale věnovala nemocným s Wilsonovou chorobou a její soubor nemocných patřil spolu se souborem profesora Marečka k největším u nás. V roce 1967 se habilitovala a byla jmenovaná docentkou pro obor vnitřní nemoci. Po roce 1968 se však její akademická kariéra zastavila. Nezatrpkla, ale ještě s větší houževnatostí pokračovala ve vědecké práci. Publikovala velké množství odborných prací a ve svém oboru se stala uznávanou odbornicí u nás i v zahraničí. Byla vyhledávanou mluvčí a ozdobou kongresů pro své brilantní a konzistentní přednášky. Ovládala nejen hepatologii, ale vnitřní nemoci v celém rozsahu. Její pohled na nemoci byl vždy komplexní. Nebránila specializaci, současně ale zdůrazňovala nutnost širokého kontinuálního medicínského vzdělávání. Sama trávila většinu času u nemocných nebo v knihovnách nebo doma s odbornou literaturou v ruce. Někdo by mohl namítnout, vždyť byla sama, nebyla vdaná, neměla děti. Ona však lékařství, výchovu studentů a vědecko-výzkumnou činnost považovala za poslání, které upřímně milovala. Jestliže v „civilním“ životě byla velmi milá a společenská, v požadavcích na péči o nemocné, na kvalitu výuky a vědeckou práci byla nekompromisní. Velkým vzorem jí byla Sheila Sherlocková. Diskuzní příspěvky, časopisecké či knižní recenze nebo oponentské posudky prof. Hauftové přijímali autoři s obavami a většinou s obavami oprávněnými, nicméně paní profesorka nebyla nikdy povýšená nebo ironická. Pokud mluvila kriticky, pak jen pro dobro věci.

V roce 1991 byla jmenovaná profesorkou pro vnitřní nemoci. Opět se jí otevřel prostor pro akademickou angažovanost. Zůstala však věrná své vědě a nemocným. V roce 2005 jí byla za dlouholetou, bohatou a svědomitou činnost při výchově studentů a za její vědeckou a publikační práci udělena zlatá medaile „Za zásluhy o rozvoj Univerzity Palackého“.

V posledních letech života stále, i když jen na malý úvazek, pracovala na LF, později již jen jako členka etické komise, nicméně i tam s veškerou vehemencí chránila a hájila bioetické zásady.

Motem na jejím smutečním oznámení je první verš z biblické knihy Kazatel (3, 1–8): „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. Je čas rození i čas umírání.“ Paní profesorka byla velmi duchovně založená praktikující křesťanka-katolička a zmíněný biblický text není výrazem pesimizmu a skepse, ale, jako celá kniha Kazatel, poukazem, že člověk není schopen rozlišovat mezi moudrým a pošetilým, že není schopen poznat Boží povahu věcí. Výsledkem nesmí být rezignace, ale naopak střídmost v životě, uvědomění si svých hranic a nacházení dobrých věcí, které uprostřed vší pomíjivosti od Boha dostáváme.

Na začátku 90. let minulého století vznikla Moravsko-slezská křesťanská akademie (MSKA) a prof. Hauftová stála při jejím zrodu. Budování mostů mezi vědou a vírou v dnes tak sekularizované společnosti je velké téma a paní profesorka je přijala, aby se po medicíně stalo další náplní jejího života. Věnovala se zejména bioetice v celé její šíři. Každoročně organizovala a připravovala bioetické konference s účastí předních našich i zahraničních odborníků. Loni vydala sborník „Tradice bioetických konferencí v Olomouci“. Těžce nemocné a postižené dítě, Etické problémy transplantací, Eutanazie vs paliativní medicína, Solidarita nezná hranic, to jsou jen některá témata bioetických konferencí, které organizovala. Ještě před svou smrtí připravovala již 12. bioetickou konferenci na téma Evropa stárne.

Paní profesorka byla až do posledních dnů života stále velmi aktivní, například připravovala vzdělávací hepatologický program a kapitolu o portální hypertenzi měla již připravenou k zveřejnění na webových stránkách České hepatologické společnosti.

Nešťastné upadnutí a smrtelné krvácení do mozku ukončilo, a chce se říci, že i přes věk 84 let předčasně, její plodný život.

Paní profesorko, děkuji Vám jménem široké lékařské obce, obce akademické a jménem nemocných a všeho Božího lidu za vše, co jste pro nás vykonala.

Reqviescat in pace.

prof. MUDr. Jiří Ehrmann, CSc.

II. interní klinika gastro-enterologická a hepatologická

LF UP a FN Olomouc

I. P. Pavlova 185, 779 00 Olomouc

ehrmanj@fnol.cz