Kolorektální screening a projekt adresného zvaní – zpětná vazba z regionu

Předem mi dovolte vyslovit velké uznání a obdiv kolegům, kteří se zasloužili o vznik programu kolorektálního screeningu v ČR, především „otcům-zakladatelům“ prof. Fričovi a prof. Zavoralovi. Desítky let úsilí byly korunovány uvedením celoplošného screeningu do reálné praxe. Od ledna tohoto roku jsme svědky realizace další chvályhodné snahy o zvýšení účinnosti screeningu – adresného zvaní cílové skupiny občanů. Každý měsíc je obesláno 120 000 spoluobčanů s výzvou k zapojení do programu. ­Logickým důsledkem je stupňující se poptávka po koloskopickém vyšetření. Ze všech prováděných screeningových vyšetření je koloskopie tou nejnáročnější metodou pro pacienta i pro zdravotnické zařízení. Přístrojové zázemí, režijní náklady, personál. ­Časový faktor je také významný. Vyšetření je relativně dlouhé a my jdeme v souladu se světovými trendy samozřejmě cestou zvyšování kvality koloskopií a ne cestou kvantity za co nejkratší dobu.

Nyní k problému, na který je nutné nejen upozornit, ale především jej rychle řešit. Se snahou o maximální autenticitu popíši situaci v endoskopickém centru Jablonec nad Nisou, potažmo v Libereckém kraji. Poptávka po koloskopickém vyšetření se tak rychle zvýšila (a lze dovodit, že se bude nadále zvyšovat), že přes maximální úsilí o reorganizaci práce dramaticky a neúnosně narůstají čekací doby na vyšetření. Dosahují 2,5–3 měsíců a to jen proto, že na delší časový horizont nemáme rozpis. Zkusili jsme otevřít měsíční „záložní“ podzimní program a během týdne byl zaplněn. To, že nejsme výjimkou, ukazuje následující. Stále častěji nás kontaktují pacienti z jiných regionů ČR. Dotazy zní: „U nás mě objednali na koloskopii více než za tři měsíce, nechci a bojím se čekat. Vyšetříte mě dříve?“

Musíme odpovědět, že nikoli. Zastavili jsme objednávky koloskopií u mimoregionálních pacientů. Termíny rezervované pro symptomatické pacienty se stále více plní pacienty, kteří by měli být indikováni ke screeningové koloskopii. Jak? Jednoduše tak, že například praktický lékař z asymptomatického pacienta „vyrobí“ pacienta symptomatického. Aby byl dříve vyšetřen. Jak daleko je doba, kdy někdo z nás bude čelit soudní žalobě, že symptomatický pacient s kolorektálním karcinomem nebyl včas endoskopován?

Ve snaze alespoň překlenout kritické období byli lékaři i sestry našeho oddělení ochotni rozšířit koloskopické programy i na odpolední hodiny a víkendové dny. Vedení nemocnice udělalo jednoduchou kalkulaci a zjistilo, že by nemohlo personál platit. Generovali bychom totiž pouze ekonomickou ztrátu. Za současného stavu pojišťovny sice proplácejí screeningové koloskopie nad rámec paušálu, ale veškeré další výkony sdružené s koloskopií (např. polypektomie) již spadají do paušálu. Za koloskopii i se sdruženými výkony by naše nemocnice měla inkasovat necelých 700 Kč. Tato částka zahrnuje práci lékaře, sestry a ostatní režii včetně rozpočítaných pořizovacích nákladů na přístroje. Řekneme si absurdní, že? Ale to není všechno. Při hlubším pátrání naše nemocnice zjistila, že v případě VZP nedostáváme proplacené ani screeningové koloskopie, jak je všude deklarováno. Od VZP máme písemně potvrzeno, že screeningové koloskopie spadají do risk koridoru ambulantní péče, a žádnou úhradu za ně tedy nedostáváme. Jedná se o popis konkrétní situace v Nemocnici Jablonec nad Nisou, p.o. Metodika úhrad zdravotní péče se jistě liší dle typu zdravotnického zařízení, regionu atd. Některá zařízení např. ve zvýšené míře hospitalizují pacienty ke koloskopiím. Pro dané zařízení to může být ekonomicky výhodné. Jistě nemusíme diskutovat o absurditě takového postupu.

Z výše uvedeného vyplývá, že stát jako garant preventivních programů v tomto případě zcela selhal. Nemám informace, proč se preventivní program spustil, aniž jsou screeningové koloskopie a sdružené výkony hrazeny v reálných cenách (ne almužnou či dokonce jen virtuální platbou). Bylo nám sděleno, že jednání probíhají, zdravotní pojišťovny s úhradami mimo paušální platby souhlasí a že dohodu blokují zástupci ministerstva zdravotnictví. Neměl tedy být celý program a především adresné zvaní spuštěno až ve chvíli, kdy je ekonomicky zajištěno a gastroenterologická zařízení jsou připravena navýšit kapacitu?

Jako primář gastroenterologického oddělení deset let buduji se svými kolegy oddělení vstřícné k pacientům. Nyní nám zástupci státu zasadili drtivý úder, se kterým se neumíme vypořádat. Rozladění a nahněvanost pacientů narůstají. Oprávněně. Zdravotnický personál je rozčarován. Pochopitelně. Vnitřní rezervy ke zvládnutí problému jsme vyčerpali. Řešení – navýšení plateb za screeningové koloskopie a sdružené výkony je nutné prosadit kompetentními orgány co nejdříve. A také se na celostátní úrovni omluvit občanům.

Svým příspěvkem jsem se rozhodně nechtěl dotknout letité, úmorné, mravenčí práce prof. Zavorala, dr. Suchánka a dalších. Ale jistě došlo k významné systémové chybě jinak výborného, potřebného projektu a kritická situace mě přiměla k této reakci.

prim. MUDr. Vladimír Nosek

Oddělení gastroenterologie

Nemocnice Jablonec nad Nisou, p.o.

nosek@nemjbc.cz