Recenze knihy

Bancroft J.: Human Sexuality and Its Probléme

3rd Edition, Churchill Livingstone, Elsevier, Edinbourgh, 2009, 546 stran, černobílé ilustrace, tabulky a grafy. ISBN: 9780443051616.

John Bancroft začal svou vědeckou dráhu ve skotském Edinburgu. Je emeritním ředitelem Kinseyho Institutu v Bloomingtonu. Třetí vydání své monografie o lidské sexualitě věnoval zakladateli ústavu, Alfredu Kinseymu. První vydání bylo publikováno v roce 1983 a druhé v roce 2002.

V jedné z prvních kapitol monografie podává autor obšírný přehled různých teoretických modelů lidské sexuality. Jsou zřejmé dva základní přístupy. Prvým je studium „sexuální strategie“, jak se ji snaží definovat evoluční biologie. Druhým pak teorie „sexuálního skriptu“ podle sociálně konstruktivistické sociologie.

Poměrně podrobně jsou popsány biologické základy sexuality, včetně prenatálních a postnatálních účinků pohlavních hormonů. Také diferenciace genitálu a funkční sexuální morfologie. Při popisu sexuálních reakcí konstatuje, že jsme dosud nerozřešili základní otázku. Jestli totiž jsou emoce následkem tělesných změn, nebo je tomu naopak. Skutečně obšírný je přehled poznatků o vztahu nejrůznějších hormonů a neurotransmitérů k lidské sexuální aktivitě, sexuálnímu vzrušení a orgasmu. V sexuální ontogeneze doporučuje Bancroft rozlišovat jednotlivé prvky (sexuální diferenciaci, sexuální reakce) a etapy (prenatální, dětství, adolescence atd.).

Přes všechny pokroky věd o člověku máme zatím jen málo zcela spolehlivých dat o sexuálním chování lidí. Různé kultury mají k sexu někdy hodně rozdílné přístupy. Od zcela liberálního postoje po silně restriktivní. Mezi těmito póly osciluje jak obecná sexuální morálka, tak zákonné regulace. Fenoménem zcela moderním je sex na internetu a na audiovizuálních nosičích. Internet přináší nové formy komunikace, a tedy i seznamování.

O sexuální orientaci soudí Bancroft, že není vždy stanovena jednoznačně a nezměnitelně na celý život. Připomíná Kinseyho škálu plynulého přechodu mezi hetero-a homosexuální orientací. Tento koncept byl opuštěn ve prospěch dichotomie „straight or gay“. Odmítá však koncept „reparativní léčby homosexuality“ jako neetický.

Velmi stručně jsou pojednány „sexuální variace“. Podrobněji popisuje asexualitu, fetišismus a sadomasochismus. V jednom britském dotazníku uvedlo 0,8 % mužů a 1, 2 % žen, že nikdy necítili žádnou sexuální potřebu.

O transsexualitě autor soudí, že motivace subjektů ke změně pohlaví je velmi heterogenní. V jeho pojetí je transsexualismus jakousi směskou různých stavů, „transsexualismů“. Varuje před lehkomyslnými biologickými zákroky ke změně pohlaví. Výběr pacientů pro hormonální terapii a zejména pro chirurgické zákroky musí být velmi opatrný. Svého rozhodnutí později lituje 2-8 % operovaných transsexuálů.

Pozornost je věnována také „problematické sexualitě“ a medicinalizaci sexuálních problémů. Autor komentuje změny, které do sexuologické klinické praxe přinesl náhodný objev inhibitorů 5-PDE (sildenafil a další podobné medikamenty). V autorově „duálním“pojetí sexuality, jako souhry mezi excitačními a inhibičními mechanismy, je kladen důraz na inhibici. Vždyť bez dobře fungujících inhibičních mechanismů by se sotva mohla lidská sexualita sociálně a kulturně adaptovat. Ne vše, co na první pohled imponuje jako sexuální dysfunkce, je skutečně problémem sexuálního zdraví. Zejména některé inhibiční stavy jsou vlastně dobrou adaptací.

Zvláštní kapitola je věnována terapeutickým možnostem, které mají pomoci lidem se sexuálními problémy. Popisuje základy nácvikové terapie párů i jednotlivců. Překvapivě podrobně zde autor rozebírá palpační vyšetření genitálu, zejména u žen.

Při popisu sexuálních aspektů medicínské praxe se autor zabývá zejména sexuologickými potížemi, které souvisejí s nejrůznějšími patologickými stavy. Počínaje urologií a konče vedlejšími účinky medikamentů. Sexuální problémy jsou samozřejmě rovněž v souvislosti s fertilitou, regulací porodnosti a léčbou infertility.

Sexuální delikty popisuje Bancroft jako oblast definovanou trestním právem. Ve Velké Británii platí od roku 2003 novelizace úpravy sexuálních deliktů. Věk konsenzu s pohlavním stykem je zde pro hetero i homosexuální styky stanoven na 16 roků. Zneužití dítěte do 13 let je trestáno přísnější sazbou. U sexuálních deliktů na dětech autor soudí, že v současné době panuje prakticky na celém světě jakási „morální panika“. Ta vede k přehnané represi, která spíše zvyšuje než snižuje pravděpodobnost dalších deliktů. Sexuální agrese klasifikuje britská úprava velmi podrobně podle stupně závažnosti. Od znásilnění po osahávání, obnažování se, nebo sexuální hrozby. Autor se evidentně vyhýbá medicinalizaci této trestně právní oblasti. Tresty vězení, třeba i doživotní, nejsou spojeny s žádnou etickou pochybností. Naproti tomu terapie sexuálních delikventů, zejména ta biologická, je spojena s velkými etickými pochybnostmi. Připouští použití hormonálního útlumu, ovšem jen za předpokladu úplné dobrovolnosti a komisionální kontroly. Kastrace považuje Bancroft za překonanou minulost, protože jsou mutilující a neetické.

Způsob, jakým Bancroftova monografie pojednává lidskou sexualitu, je sympatický svou otevřeností a odmítáním různých moralistických klišé. Každá kapitola je provázena obšírným přehledem literatury, který dokládá hloubku a šíři autorova vědeckého zájmu. Monografie nepodává jednoduché a dogmatické návody. Je však neobyčejně bohatým zdrojem poučení o vědecky doložených faktech a otevřených problémech současné sexuologie v širokém (tedy nejen medicínském) smyslu slova.

Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc.