V. levočské pracovní dny neuropsychiatrie a vzpomínka na primáře MUDr. L. Rektora

(Levoča, 24. – 26. září 2009)

V. levočské pracovní dny neuropsychiatrie se konaly v místním Městském divadle.. Zřejmě lze tvrdit, že pokud se něco v tomto nejistém světě koná v průběhu 10 let již popáté, na stejném místě a se stejnou základní ideou, jde o tradici. K myšlence pořádat neuropsychiatrické pracovní dny přispěl nepochybně velký rozvoj neurověd, který vedl opět ke sblížení neurologie a psychiatrie.

Pracovní dny organizuje český (pod vedením prof. Ivana Rektora) a slovenský neurologický tým (pod taktovkou primáře Miloslava Dvořáka). Přes nepříznivou ekonomickou situaci se slovenským kolegům opět podařilo nadchnout obyvatele Levoče pro tuto akci a získat řadu sponzorů. Přispěl i místní farní úřad, který umožnil koncert v  překrásné levočské katedrále. Levoča byla zvolena jako místo dění z řady důvodů. Kromě jiného proto, že se zde narodil a pracoval MUDr. Leonard Rektor, kterého lze považovat za nestora neuropsychiatrie.

Leonard Rektor se narodil 27. 10. 1910 v Novém Bohumíně, což znamená, že příští rok bude sté výročí jeho narození. L. Rektor promoval na německé univerzitě v Praze v r. 1935. Po absolvování základní vojenské služby nastoupil v r. 1937 v  Rožmberku na chirurgii. Politická situace v zemi vedle k tomu, že v r. 1939 ztratil občanství, proto přešel do Levoči na neplacené místo psychiatra a tomuto městu zůstal dlouho věrný. V průběhu druhé světové války byl v partyzánském hnutí. Po válce zastával od r. 1945 místo primáře oddělení pro choroby duševní a nervové. V r. 1963 odešel do Brna na místo ředitele Psychiatrické léčebny v Brně - Černovicích. Byl krajským odborníkem a velmi podporoval vzdělávání mladých lékařů. Když opustil pozici ředitele, s velkou obětavostí a nadšením zajišťoval v léčebně odborné semináře. Někteří jeho žáci se proslavili v zahraničí – např. profesor Gross úspěšně zakotvil v Hamburku, profesor Kolařík se stal rektorem v Olomouci. Zemřel v r. 1994. Jeho synové, vnuk i snacha vystudovali medicínu a věnují se psychiatrii a neurologii.

Úvodní sympozium pracovních dní se zabývalo hlubokou mozkovou stimulací. Tato, podobně jako transkraniální magnetická stimulace a stimulace nervus vagus, patří ke stimulačním terapeutickým metodám, které postupně psychiatři od neurologů přebírají. Dalším nosným tématem byly zobrazovací metody mozku. V psychiatrii jsou zatím využívané spíše experimentálně než prakticky. V oblasti neuropsychologie byla pozornost věnována hlavně kognitivnímu deficitu, jeho dynamice a možnostem ovlivnění napříč neurologickými a psychiatrickými nozologickými jednotkami.

Psychiatrické sympozium bylo věnováno prvním epizodám schizofrenie z různých úhlů – od současného pohledu na toto závažné onemocnění, přes kognitivní deficit a strukturální změny až po možnost nefarmakologického ovlivnění symptomatiky. Brněnští psychiatři prezentovali svoje výsledky s novým využitím transkraniální magnetické stimulace v diagnostice schizofrenního onemocnění a originální poznatky z morfologického zobrazování mozku.

Profesor Bednařík se věnoval problematice diagnostiky deliria – nespecifického syndromu, který se prolíná celou medicínou. Nesporně zajímavý je poznatek, že řada delirantních stavů nebývá provázena hyperaktivitou, ale spíše hypoaktivitou.

Jedno sympozium bylo věnováno vztahu umění a neuropsychiatrie (příspěvek prof. Kukumberga na téma: Opera – umělecký i neuropsychiatrický fenomén a primáře Dvořáka: Vliv neuropsychiatrických onemocnění na výtvarnou tvorbu).

Brněnští neurologové z 1. neurologické kliniky se soustředili na problematiku epilepsie a Parkinsonovy choroby, 2. neurologická klinika se zabývala více cévními mozkovými příhodami

V lehčím tónu se neslo sdělení MUDr. Weise z Prahy na téma: Mýty v sexu. Problematika sexuálního života je v posledních letech další námět společný nemocným s neurologickými i psychickými poruchami. Lékaři se snaží, aby kvalita života těchto nemocných nebyla horší než u ostatní populace.

Firemní sympozia se soustředila na pregabalin a jeho místo v léčbě epilepsie a zonisamid, který by mohl být potenciálně využíván i u bipolární poruchy. Dále byla pozornost věnována rotigotinu (agonista dopaminu a derivát ergotaminu), který je nyní dostupný jako transdermální náplast a přispívá k lepšímu komfortu v léčbě nemocných s Parkinsonovou chorobou.

Závěrem gratulace pořadatelům k úspěšné odborné akci.

Prof. MUDr. Eva Češková, CSc.