Dorothee Sölle:Mystika smrti

Praha: Trigon 2016. ISBN 978-80-87908-14-3, 172 stran

Umírání a smrt jsou témata, o kterých stále častěji diskutuje odborná i laická veřejnost. Důvodem je pochopitelná obava z vlastního umírání i z umírání těch, o které se staráme a jimž chceme ulehčit závěr života. V záplavě knižních i časopiseckých textů na uvedené téma bychom rozhodně neměli přehlédnout cennou knihu, kterou pod názvem Mystika smrti napsala Dorothee Sölleová.

Německá autorka Dorothee Sölleová (1929–2003) nepochybně patří mezi nejvlivnější protestantské teology minulého století. Významně se angažovala i v občanském životě a jako levicová aktivistka protestovala například proti válce ve Vietnamu. Její profesní doménou byla systematická teologie. Hojně publikovala a už v roce 1973 mě osobně zaujala její kniha o utrpení (Leiden). Od té doby vydala řadu skvělých knih. Tu poslední, kterou ale pro nemoc, jež ukončila její život, už nestačila zcela dopsat, vydalo v překladu Ruth J. Weinigerové pod názvem Mystika smrti a podtitulem Fragment pražské nakladatelství Trigon.

Dorothee Sölleová své úvahy o smrti rozdělila do několika celků. Netradičně začínají dopisem adresovaným samotné Smrti (Dear Mr. Death and Co.). Následuje pasáž o starých i nových formách strachů. V ní se seznámíme nejen se symbolikou tanců smrti, ale také se vztahem, který je mezi smrtí a láskou. V úvaze o listopadové památce zesnulých autorka připomíná, co všechno nám „říkají“ mrtví a jaké poučení bychom si od nich měli vzít. Tuto skupinu úvah uzavírá pojednání o „popírání mezí“, kde se zabývá odvěkou lidskou touhou nějakým způsobem (dnes moderními lékařskými technologiemi) oddálit nebo přelstít smrt.

Další sérii úvah s názvem Je smrt poslední nepřítel? napsala D. Sölleová jako příspěvek k teologickým debatám o smrti. Všímá si některými lidmi očekávaného spojení se zemřelými, které ovšem jako teoložka překvapivě hodnotí jako „lži utěšovatelů“ a odmítá je. Vysoce pravdivá je zkušenost většiny lidí, že „první smrt je smrt toho druhého“, zpravidla milovaného člověka, se kterou se musí každý vyrovnat. Autorka využívá své hluboké znalosti odborných teologických textů, např. C. S. Lewise, sv. Pavla jako „mystika smrti“ a třeba i Ericha Fromma.

Poslední ucelená pasáž je nazvána Ženy a smrt. Začíná pojednáním: Ježíš zemřel jinak než Sokrates a pokračuje úvahami o fenoménech zrození a smrti, v nichž jsou lidé vždy bezbranní. „Zatímco muži život plodí, ženy jej rodí, a možná proto mají k umírání jiný vztah,“ píše autorka a všímá si okolního světa, „který se mění před očima“ a ve kterém se „odsouvání smrti v bohatém světě považuje téměř za právo“. Jenže umírají i „machři“, kteří za svého života nechtěli připustit, že smrt k životu patří a že je možné překonat nepřátelství, které vůči ní máme. „Přijetí smrti není popřením její bolesti, její nesnesitelnosti, ale pokusem zahrnout ji do rytmu stvořeného života“. Vědomí konečnosti života je rozhodující pro život i pro jeho závěr a v tomto kontextu D. Sölleová uzavírá pasáží o tom, co je to vlastně vykoupení.

Vydavatelé nakonec zařadili několik dalších a cenných autorčiných textů: Tvé milosrdenství je lepší než život (Ž 63,4) aneb o Gerhardu Tersteegenovi – mystikovi smrti, dále místo „klasického“ doslovu Rozhovor o smrti a nesmrtelnosti, který proběhl přesně 6 týdnů před autorčinou smrtí, a konečně Kázání při smuteční a děkovné bohoslužbě za život Dorothee Sölleové.

Nechybí obsáhlý poznámkový aparát, seznam zkratek citovaných biblických knih atd.

D. Sölleová byla nejen vzdělaná teoložka, ale také žena s lehkým perem a básnickou duší. Ostatně její krásné básně jsou citlivě vřazeny do textu celé knihy (skvěle přebásnila Božena Správcová).

Neskrývám skutečnost, že jsem nevěřící. Uvádím to proto, že je mi přesto text D. Sölleové blízký svým opravdovým hledáním odpovědí na to, co znamená konečnost lidského života pro každého z nás. Knihu vřele doporučuji k podrobnému studiu každému, kdo podobně jako D. Sölleová hledá odpovědi na nelehké otázky týkající se smrti, která se nikomu z nás nevyhne. Předností knihy je i fakt, že je sdělná a srozumitelná i pro neteology a že se i oni mohou poučit, jak protestanská teoložka nahlíží na fenomén smrti.

Pozn.: Autorka recenze je profesorka lékařské etiky.

prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.

Fakulta humanitních studií UK v Praze