Vývoj a predikce vývoje příspěvku na péči u seniorů s diabetem za nových legislativních podmínek

Souhrn

V roce 2016 dochází k další novelizaci zákona o sociálních službách v úpravě procesu řízení o příspěvek na péči. Sociální šetření a následně posouzení stupně závislosti může být provedeno za stanovených podmínek již během hospitalizace. Po čtyřech letech aplikace posuzování deseti základních životních potřeb se také doplňují a upřesňují aktivity některých základních životních potřeb. Za období 2010–2015 stagnuje počet přijatých žádostí o posouzení stupně závislosti, a to i pro diabetes. Při současné pandemii diabetu v populaci a enormně rychlém nárůstu DM2 u seniorů je tento stav překvapující. Lze však předpokládat, že díky současným legislativním změnám dojde ke zvýšení nárůstu žádostí o příspěvek na péči. Autoři predikují nárůst počtu žádostí o posouzení stupně závislosti u seniorů s diabetem, zejména se stupněm závislosti II a III, až v řádech desítek procent během následujících dvou let.

KLÍČOVÁ SLOVA:
lékařská posudková služba – diabetes mellitus – stupeň závislosti

Úvod

Od ledna 2012 se stupeň závislosti pro účely příspěvku na péči posuzuje podle schopnosti posuzované osoby zvládat 10 základních životních potřeb (ZŽP), které jsou definovány souhrnem jednotlivých aktivit a stanoveny v příloze č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., jíž se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Při hodnocení schopnosti zvládat ZŽP se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost osoby tyto potřeby zvládat. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním běžně dostupných pomůcek a předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti nebo s využitím zdravotnického prostředku. Po čtyřech letech posudkové praxe se v letošním roce doplňují a zpřesňují jednotlivé aktivity vymezující některé ZŽP a rovněž se mění podmínky výkonu sociálního šetření ^(3,13,15,16).

Legislativní změny v oblasti příspěvku na péči v roce 2016

Od srpna 2016 se zvýšila výše příspěvku na péči o 10 % jak pro osoby do 18 let věku, tak pro osoby od 18 let věku ⁽¹⁶⁾.

Výše příspěvku pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc:

• a) 880 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost)
• b) 4400 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost)
• c) 8800 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost)
• d) 13 200 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost).

Novela zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, od srpna 2016 upravila i oblast řízení o příspěvku na péči. Především se prodlužuje doba poskytování zdravotní péče v průběhu hospitalizace, která není na překážku vyplácení příspěvku na péči, vymezuje pojem sociální šetření pro účely této dávky a zpružňuje řízení o příspěvek na péči.

Podle § 25 zákona o sociálních službách (zákona) krajská pobočka úřadu práce provádí pro účely posuzování stupně závislosti sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v přirozeném sociálním prostředí. Sociální šetření provádí příslušná krajská pobočka úřadu práce také v průběhu hospitalizace osoby ve zdravotnickém zařízení lůžkové péče, jestliže je této osobě poskytována u jednoho nebo postupně u více poskytovatelů zdravotních služeb následná nebo dlouhodobá lůžková péče pro tutéž nemoc nebo úraz trvající nepřetržitě déle než 60 dnů. Podmínkou je, že tato skutečnost byla oznámena a doložena potvrzením. O provedeném sociálním šetření vyhotovuje sociální pracovník písemný záznam, který na požádání předkládá posuzované osobě. Krajská pobočka úřadu práce zašle poté příslušné okresní správě sociálního zabezpečení žádost o posouzení stupně závislosti osoby a součástí této žádosti je písemný záznam o sociálním šetření a kopie žádosti osoby o příspěvek⁽¹⁶⁾.

Při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Okresní správa sociálního zabezpečení zašle příslušné krajské pobočce úřadu práce stejnopis posudku s uvedením základních životních potřeb, které osoba není schopna zvládat, a dále s uvedením, zda jde o osobu s úplnou nebo praktickou hluchotou nebo hluchoslepou, jestliže tato osoba nezvládá základní životní potřeby v oblasti orientace. Toto posouzení je součástí rozhodnutí o přiznání či zamítnutí příspěvku, které obdrží žadatel⁽¹⁶⁾.

V § 26 zákona se uvádí, že krajská pobočka úřadu práce přeruší řízení o příspěvku na dobu, po kterou okresní správa sociálního zabezpečení posuzuje stupeň závislosti osoby, nebo na dobu, po kterou je osobě poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace, pokud nebylo do dne přijetí osoby k hospitalizaci provedeno sociální šetření; to neplatí, je-li osobě poskytována v průběhu hospitalizace u jednoho nebo postupně u více poskytovatelů zdravotních služeb následná nebo dlouhodobá lůžková péče pro tutéž nemoc nebo úraz trvající nepřetržitě déle než 60 dnů, a tato skutečnost byla oznámena a doložena. Žadatel je povinen písemně oznámit příslušné krajské pobočce úřadu práce, že je mu poskytována u jednoho nebo postupně u více poskytovatelů zdravotních služeb následná nebo dlouhodobá lůžková péče pro tutéž nemoc nebo úraz trvající nepřetržitě déle než 60 dnů, a doložit tuto skutečnost potvrzením poskytovatele zdravotních služeb. Žadatel také musí písemně ohlásit příslušné krajské pobočce úřadu práce propuštění ze zdravotnického zařízení lůžkové následné nebo dlouhodobé péče, a to ve lhůtě 5 dnů⁽¹⁶⁾.

Cílem novely je zrychlení řízení o příspěvek na péči a tím jeho dostupnosti i pro osoby dlouhodobě hospitalizované. Dvouměsíční hospitalizace v následné nebo dlouhodobé péči

je považována za významnou událost jak z hlediska sociálního šetření, tak z hlediska stabilizace zdravotního stavu.

Nárok na výplatu příspěvku vzniká podáním žádosti o přiznání příspěvku. Příspěvek může být přiznán a vyplácen nejdříve od počátku kalendářního měsíce, ve kterém bylo zahájeno řízení o přiznání příspěvku, tj. podání žádosti. Osobě, u níž bylo provedeno sociální šetření v průběhu hospitalizace, může být příspěvek přiznán nejdříve ode dne, kdy příslušné krajské pobočce úřadu práce bylo doručeno oznámení a potvrzení. Splňuje-li oprávněná osoba podmínky nároku na příspěvek jen po část kalendářního měsíce, náleží příspěvek ve výši, v jaké náleží za kalendářní měsíc⁽¹⁶⁾.

Současně byl novelizován § 45 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, který zavádí povinnost zdravotnického zařízení na žádost pacienta, jemuž poskytuje následnou nebo dlouhodobou lůžkovou péči pro tutéž nemoc nebo úraz trvající, včetně následné nebo dlouhodobé lůžkové péče poskytované předchozími poskytovateli, nepřetržitě déle než 60 dnů, vydat písemné potvrzení o této skutečnosti, a to pro účely řízení o příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách. Dále musí zdravotnické zařízení umožnit sociálním pracovníkům Úřadu práce České republiky – krajských poboček a pobočky pro hlavní město Prahu a sociálním pracovníkům Ministerstva práce a sociálních věcí provést u takového pacienta sociální šetření pro účely řízení o příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách a sdělit těmto pracovníkům informace nezbytné pro toto šetření; tím nesmí být narušeno poskytování zdravotních služeb ⁽¹⁶⁾. To odráží zájmy pacienta a odpovídá jeho sociálním potřebám po propuštění ze zdravotnického zařízení.

Další legislativní změnou je novela přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006, která vymezuje schopnosti zvládat 10 základních životních potřeb⁽¹³⁾.

Za schopnost zvládat základní životní potřebu MOBILITA se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat:

1. vstávání a usedání
2. stoj
3. zaujímat a měnit polohy
4. pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu
5. otevírat a zavírat dveře
6. chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů
7. nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových a používat je.

Za schopnost zvládat základní životní potřebu ORIENTACE se považuje stav, kdy osoba je schopna:

1. poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem
2. mít přiměřené duševní kompetence
3. orientovat se osobou, časem a místem
4. orientovat se v přirozeném sociálním prostředí
5. orientovat se v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat.

Za schopnost zvládat základní životní potřebu KOMUNIKACE se považuje stav, kdy osoba je schopna:

1. vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení
2. chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv
3. vytvářet rukou psanou krátkou zprávu
4. porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům a zvukovým signálům
5. používat běžné komunikační prostředky.

Za schopnost zvládat základní životní potřebu STRAVOVÁNÍ se považuje stav, kdy osoba je schopna:

1. vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny
2. nalít nápoj
3. rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji
4. najíst se a napít
5. dodržovat stanovený dietní režim
6. konzumovat stravu v obvyklém denním režimu
7. přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.

Za schopnost zvládat základní životní potřebu OBLÉKÁNÍ A OBOUVÁNÍ se považuje stav, kdy osoba je schopna:

1. vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem
2. rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit
3. oblékat se a obouvat se
4. svlékat se a zouvat se
5. manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

Za schopnost zvládat základní životní potřebu TĚLESNÁ HYGIENA se považuje stav, kdy osoba je schopna:

1. použít hygienické zařízení
2. dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla
3. provádět celkovou hygienu
4. česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

Za schopnost zvládat základní životní potřebu VÝKON FYZIOLOGICKÉ POTŘEBY se považuje stav, kdy osoba je schopna:

1. včas používat WC
2. zaujmout vhodnou polohu
3. vyprázdnit se
4. provést očistu
5. používat hygienické pomůcky.

Za schopnost zvládat základní životní potřebu PÉČE O ZDRAVÍ se považuje stav, kdy osoba je schopna:

1. dodržovat stanovený léčebný režim
2. provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky
3. rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.

Za schopnost zvládat základní životní potřebu OSOBNÍ AKTIVITY se považuje stav, kdy osoba je schopna:

1. navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami
2. plánovat a uspořádat osobní aktivity
3. styku se společenským prostředím
4. stanovit si a dodržet denní program
5. vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí, například vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.

Za schopnost zvládat základní životní potřebu PÉČE O DOMÁCNOST se považuje stav, kdy osoba je schopna:

1. nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti
2. manipulovat s předměty denní potřeby
3. obstarat si běžný nákup
4. ovládat běžné domácí spotřebiče
5. uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj
6. vykonávat běžné domácí práce, nakládat s prádlem, mýt nádobí
7. obsluhovat topení
8. udržovat pořádek.

Popsané legislativní změny by se měly odrazit ve zvýšení počtu žádostí o příspěvek na péči zejména seniorů, pro které představuje jednu z možných pomocí při zvládání a co nejdelším udržení jejich soběstačnosti při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu.

Výsledky posuzování stupně závislosti za období2010–2015

Počet posouzení stupňů závislosti pro účely příspěvku na péči od roku 2010 do roku 2015 v rozdělení jednotlivých stupňů I–IV ukazuje tabulka 1⁽⁷⁾.

Jak vyplývá z tabulky 1, změna způsobu posuzování stupně závislosti od 1. ledna 2012 přinesla zvýšení počtu žádostí dané novou právní úpravou v roce jejího zavedení. V následujících letech dochází k poklesu žádostí téměř na shodnou hodnotu jako před změnou právní úpravy. V roce 2011 bylo přijato a projednáno 133 285 žádostí o posouzení stupně závislosti pro účel příspěvku na péči, což téměř odpovídá počtu projednaných žádostí v roce 2014 (138 390). V roce 2015 bylo projednáno 142 018 žádostí. Počet přijatých a projednaných žádostí se za sledované období nijak významně statisticky neodlišuje. Dochází však k poklesu počtu případů s neuznaným stupněm závislosti a zvýšení počtu případů s uznávaným stupněm závislosti II, III a IV. K největšímu zvýšení počtu přiznaných stupňů závislosti došlo u stupně III, kdy rozdíl mezi rokem 2010 a 2015 představuje nárůst o 4,42 %. U stupně II jde o nárůst o 2,3 % a u stupně závislosti IV činí nárůst 0,79 %. Naopak došlo k poklesu přiznaných stupňů závislosti prvního stupně. V roce 2015 činí tento pokles oproti roku 2010 celkem 2,85 %.

Pro srovnání tendence celkového vývoje jsme vybrali diabetes jako závažnou pandemickou metabolickou chorobu s předpokládanými zvyšujícími se dopady do sociálních výdajů státu. Sledovali jsme jak diabetes 1. typu (DM1), tak diabetes 2. typu (DM2), jehož výskyt roste nejrychleji u osob starších 65 let⁽¹⁰⁾. Počet posouzení stupňů závislosti pro účely příspěvku na péči pro diabetes (E10 a E11) od roku 2010 do roku 2015 v rozdělení jednotlivých stupňů I–IV ukazuje tabulka 2⁽⁷⁾.

Jak vyplývá z tabulky, počet posuzování stupně závislosti pro diabetes kopíruje celkové snižování počtu posouzení pro příspěvek na péči pro všechna onemocnění. V roce 2010 bylo pro E10 a E11 posouzeno celkem 4932 žadatelů a v roce 2015 to bylo již jen 4557 žadatelů. Mírný nárůst počtu posouzení vidíme u E11, a to o 236 v roce 2015 oproti roku 2010. Na rozdíl od diabetu 1. typu, u kterého u E10 od roku 2010 klesl počet žádostí o posouzení o 611 oproti roku 2015.

Počet posouzení stupňů závislosti pro účely příspěvku na péči pro diabetes (E11) u osob starších 65 let od roku 2010 do roku 2015 v rozdělení jednotlivých stupňů I–IV uvádí tabulka 3⁽⁷⁾.

V roce 2010 bylo posouzeno 981 žadatelů o příspěvek na péči starších 65 let s diagnózou E11. V roce 2012 vidíme snížení počtu posouzení na 956, a to na rozdíl od nárůstu zaznamenaného u počtu posouzení pro všechna onemocnění, za jehož příčinu se považuje aplikace nových posudkových kritérií v roce 2012. V roce 2015 došlo k nárůstu počtu posouzení u této věkové skupiny na 1235, což představuje zvýšení o 254 posouzení (asi 25 %) ve srovnání s rokem 2010. Z celkového počtu žádostí o posouzení v roce 2010 nebylo uznáno 218 žádostí (28 %) a v roce 2015 nebyl uznán žádný stupeň závislosti u 206 žádostí (17 %). Počet neuznaných stupňů závislosti se tak od roku 2010 do roku 2015 snížil o 11 %.

Diskuse

V roce 2012 došlo ke změně paradigmatu posudkově medicínských kritérií pro posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči. Příloha č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, obsahuje od roku 2012 vymezení schopností zvládat 10 základních životních potřeb prostřednictvím 85 aktivit^(3,15). V roce 2016 se po čtyřech letech aplikace zásadních paradigmatických změn zavádí do praxe legislativní parametrické změny přinášející zpřesnění a rozšíření aktivit v některých z deseti základních životních potřeb. Očekává se, že změkčení kritérií dané doplněním a rozšířením aktivit základních životních potřeb přinese pozitivní dopad na klienty, kteří by tak mohli v případě posudkové „nerozhodnosti“ dosáhnout snáze na první stupeň závislosti nebo na vyšší stupeň závislosti než v současném posudkově medicínském hodnocení, tedy i na vyšší stupeň příspěvku na péči, než nyní pobírají. Můžeme tak hovořit o dalším proklientském kroku v zákonu o sociálních službách.

Jak uvádí Holmerová (2016), příspěvek na péči přinesl výrazné zlepšení v péči o lidi s omezenou soběstačností, ale v procesu přiznávání příspěvku existují různé bariéry, které činí proces byrokratickým, zdlouhavým a nepružným. Dále zmiňuje, že jednou z obstrukcí vyplývající z legislativy je nutnost provádět sociální šetření v přirozeném sociálním prostředí.

Novelou zákona o sociálních službách s účinností od srpna letošního roku jedna ze zmiňovaných obstrukcí u některých žadatelů o příspěvek na péči odpadla. Sociální šetření lze totiž provádět i za hospitalizace, pokud je žadateli poskytována následná či dlouhodobá lůžková péče delší než 60 dnů^(5,13).

Od roku 2012 do roku 2015 bylo posouzeno průměrně 140 000 žadatelů o příspěvek na péči za rok, z toho pro diabetes (E10 a E11) průměrně 4500 žadatelů ročně (3,5 % ze všech žadatelů o posouzení). Pro diabetes 2. typu (DM2) bylo ročně posouzeno průměrně 900 žadatelů o příspěvek na péči starších 65 let. V roce 2015 se počet posouzených seniorů zvýšil na 1235 osob.

Diabetes mellitus postihuje ve stáří až třetinu české populace a představuje tak závažný medicínský, společenský a ekonomický problém, a jak uvádí Hradec (2016), jde o klinicky nejvýznamnější metabolické onemocnění vyššího věku. Vzhledem k přítomnosti komorbidit a specifické schopnosti pacienta spolupracovat je třeba upravit i farmakoterapeutický přístup.

Obávaná hypoglykemie může přispívat ke zvýšené morbiditě a snižuje kvalitu života^(1,6). Diabetik seniorského věku je obvykle polymorbidní pacient s vysokým rizikem zejména kardiovaskulárním, vyžadující individuální přístup. Kromě rozvoje makrovaskulárních a mikrovaskulárních komplikací hrozí u starších osob s diabetem také riziko pádů a rozvoj depresivních symptomů. U všech diabetiků zhoršuje kardiovaskulární prognózu postižení ledvin^{(2,4,8,9,11,12)}.

Jak uvádí Weber (2014), diabetes mellitus (DM) se u seniorů vyskytuje nejčastěji v rámci multimorbidity a může se u nich podílet na vzniku a rozvoji významné disability. V 7. dekádě postihuje až 20 % osob a dalších 20 % má porušenou glukózovou toleranci. V séniu jde převážně o DM 2. typu (DM2), a to nad 70 roků až 95 %. Méně často se můžeme ve stáří setkat s DM 1. typu (DM1), který si nemocní přenášejí z dřívějších let. DM1 však může vzniknout i ve stáří⁽¹⁴⁾.

Také Rušavý a Žourek (2015) uvádí, že výskyt diabetu roste nejrychleji v populaci seniorů nad 65 let. V řadě zemí trpí diabetem čtvrtina z populace starší 65 let. V důsledku celkového stárnutí populace je v následujících čtyřiceti letech odhadován 4,5× vyšší nárůst prevalence DM2 u osob starších 65 let ve srovnání s 3× vyšším nárůstem DM2 v celé populaci^(1,10).

Zpráva WHO z roku 2016 uvádí, že prevalence diabetu mellitu stále narůstá. V roce 2014 žilo na zemi 422 milionů dospělých s diabetem, zatímco v roce 1980 to bylo jen 180 milionů. Prevalence tohoto onemocnění se tedy v mezidobí téměř zdvojnásobila ze 4,7 % na 8,5 %. Toto zvýšení reflektuje nárůst výskytu rizikových faktorů, jakými jsou nadváha a obezita. Jde o globální problém, v poslední dekádě počty pacientů narůstaly nejen ve vyspělých, ale i v rozvojových zemích. Ve většině případů jde o diabetes mellitus 2. typu. V roce 2012 byl diabetes příčinou 1,5 milionu úmrtí. Dalších 2,2 milionu úmrtí lze pak přičíst hyperglykemii, která zvyšuje riziko kardiovaskulárních a jiných nemocí či komplikací. Až k 43 % těchto úmrtí dochází před 70. rokem věku. Vedle kardiovaskulárních nemocí (infarkt myokardu, cévní mozková příhoda) jsou nemocní ohroženi diabetickou nefropatií, amputací končetin, ztrátou zraku nebo postižením nervového systému⁽⁴⁾. Počet žádostí osob starších 65 let s DM2 (E11) o příspěvek na péči se od roku 2010 do roku 2015 zvýšil o 254. Vzhledem k velmi řídkému výskytu E10 u osob starších 65 let žádajících příspěvek na péči jsme srovnávali data za sledované období pouze pro E11 (DM2)⁽¹⁴⁾.

Překvapivé výsledky o nízkém počtu žádostí o příspěvek na péči seniorů s diabetem, které neodpovídají incidenci DM v seniorské populaci, jsou spojeny i s překvapivě vysokým počtem neuznaných stupňů závislosti. I přes snižující se počet neuznaných stupňů závislosti zůstává počet žádostí s nepřiznaným stupněm závislosti poměrně vysoký za celé sledované období. U těchto osob se přitom předpokládá nejen přítomnost komplikací diabetu, včetně např. sklonu k depresím, ale i polymorbidita a křehkost doprovázející stáří. Po úpravě řízení o příspěvek na péči, kdy bude možné podat žádost již po 60 dnech hospitalizace na lůžku následné či dlouhodobé péče, a změkčení kritérií definujících jednotlivé životní potřeby by měl počet seniorů žádajících o příspěvek narůstat. Podmínkou je však dostatečná informovanost seniorské veřejnosti, kterou by měli zajišťovat nejen lékaři, ale především sociální pracovníci v rámci své sociální práce.

Závěr

Za období 2010–2015 zůstává počet přijatých žádostí o posouzení stupně závislosti o příspěvek na péči prakticky nezměněn. V roce 2010 to bylo 144 274 žádostí o posouzení a v roce 2015 142 018 žádostí. Zvýšení počtu žádostí nastalo pouze v roce 2012, kdy vstoupilo do praxe nové paradigma posuzování, a to hodnocením 10 základních životních potřeb a zvládání jednotlivých aktivit, které je definují. Počet posouzení stupňů závislosti u DM1 (E10) a DM2 (E11) odráží celkový stagnující počet žádostí o posouzení stupně závislosti. U DM1 (E10) došlo dokonce ke snížení přijatého počtu žádostí. Každá legislativní změna v řízení o příspěvku na péči a v posuzování s sebou vždy přináší v prvním roce po svém zavedení nárůst počtu žadatelů. Z důvodu stálého nárůstu incidence a prevalence diabetu u seniorů by měl nastat i zvýšený zájem těchto osob o příspěvek na péči. Předpokládáme proto nárůst počtu žádostí o posouzení stupně závislosti u seniorů, zejména se stupněm závislosti II a III, až v řádech desítek procent během následujících dvou let. Příspěvek na péči je jednou z možností, jak finančně podpořit soběstačnost seniorů a zlepšit kvalitu jejich života v přirozeném sociálním prostředí jejich domova, ale následně i v pobytových zařízeních sociálních služeb. Podmínkou zůstává zvýšení informovanosti seniorů o možnostech benefitů ze sociálního systému, a to jak prostřednictvím sociálních pracovníků, tak lékařů.

doc. MUDr. Libuše Čeledová,Ph.D.

MUDr. Bc. Rostislav Čevela, Ph.D.

Ústav sociálního a posudkového lékařství LF UK,

Plzeň

doc. MUDr. Libuše Čeledová, Ph.D.

e-mail: libuse.celedova@lfp.cuni.cz

Je přednostkou Ústavu sociálního a posudkového lékařství LF UK v Plzni. Dlouhodobě se věnuje problematice stáří a stárnutí a lékařské posudkové služby. Publikuje a přednáší na tato témata v ČR i v zahraničí. Je také garantem Univerzity třetího věku na Lékařské fakultě UK v Plzni.