Zkušenosti s hodnocením soběstačnosti: jak ji vidí křehcí senioři v pokročilém věku a jak jejich pečovatelé
Experience with evaluating self-sufficiency: the views of frail seniors and their care-givers.
The article presents experiences with evaluation of abilities to perform activities of daily living (ADL). It is focused on differences between ratings of ADL abilities by older adults and by their care providers. Presented data comes from results of the study aimed on the quality of care conducted in long-term care settings. The total of 164 nursing home residents participated in the study. The foci of attention were frail older adults who are often recipients of financial support for care. The decision about the provided care allowance is commonly based on data provided by older adults themselves which does not always reflect actual status. Statistical procedures included t-tests, intra-class correlations (ICC) and analysis of variance (ANOVA). It appeared that frail older adults generally overestimate their functional abilities and that the level of this overestimation is associated with cognitive deterioration. Although the results of a substantial subset of older adults with milder cognitive were similar to those of their care providers, it is crucial to understand that the ratings provided by frail older adults in advanced age, especially by those with more severe cognitive deficits, might not reflect the actual status accurately. The results of the study proved that the differences between the ratings may be very high which is very important for clinical practice.
KEYWORDS:
functional fitness – frail older adults – care providers – assessment discrepancies
Autoři:
K. Macháčová; I. Holmerová
Vyšlo v časopise:
Geriatrie a Gerontologie 2016, 5, č. 3: 117-121
Kategorie:
Původní článek
Souhrn
Článek prezentuje zkušenosti s hodnocením soběstačnosti. Konkrétně se zaměřuje na rozdíly, které mohou nastat v hodnocení mezi seniory samotnými a jejich pečovateli. Jedná se o výsledky studie dlouhodobé péče, která byla uskutečněna v pobytových zařízeních pro seniory. Studie se zúčastnilo celkem 164 seniorů. Zkoumána byla tedy zejména populace křehkých seniorů v pokročilém věku, tj. těch, kteří jsou nejčastějšími žadateli o příspěvek na péči. Šetření o jejich soběstačnosti mnohdy vychází právě z údajů, které poskytují oni sami, což nemusí vždy spolehlivě vypovídat o jejich skutečném funkčním stavu. Data byla vyhodnocena pomocí t-testů, koeficientů reliability (intraclass correlation, ICC) a analýzy rozptylu (ANOVA). Ukázalo se, že křehcí senioři obecně přeceňují své schopnosti a že míra tohoto přeceňování souvisí se zhoršeným kognitivním stavem. I když hodnocení poměrně početné skupiny seniorů s menším kognitivním deficitem se shodovalo s hodnocením jejich pečovatelů, je nutné přistupovat k výsledkům získaným přímo od křehkých seniorů v pokročilém věku kriticky a mít na paměti, že rozdíly mezi jejich subjektivním hodnocením a skutečnou situací mohou být významné. Prezentované výsledky považujeme za velmi důležité upozornění pro praxi.
KLÍČOVÁ SLOVA:
soběstačnost – křehcí senioři – pečovatelé – rozdíly v hodnocení
Úvod
Obyvatelé pobytových zařízení pro seniory do značné míry reprezentují stále početnější skupinu křehkých seniorů, kteří potřebují zvýšenou péči a asistenci s vykonáváním každodenních aktivit. Jde o velmi zranitelnou část naší populace, která je charakterizována komorbiditou a častými deficity v oblasti kognitivních funkcí(1-3). Znalost funkčního stavu je u této populace v mnoha ohledech klíčová. Kromě stanovení míry potřebné péče(4) a porozumění rozsahu individuálních funkčních nedostatků(5, 6) je posouzení funkčního stavu významnou součástí komplexního geriatrického hodnocení(7, 8). Neměli bychom zapomínat ani na význam a důležitost znalosti funkčního stavu v procesu přidělování například příspěvku na péči, kdy nepřesné hodnocení může mít zásadní praktické důsledky. Navzdory jednoznačnému přínosu je v české praxi objektivní hodnocení funkčních schopností seniorů bohužel stále spíše ojedinělé. Věříme ale, že postupem času se tato skutečnost změní.
Pro hodnocení funkčního stavu seniorů jsou nejčastěji využívány škály hodnotící míru soběstačnosti při vykonávání každodenních aktivit (tzv. activities of daily living – ADL)(9-12). V praxi jsou však někdy tyto škály považovány za prosté dotazníky, a tak jsou jednotlivé položky v rámci šetření například pro příspěvek na péči vyplňovány na základě dotazování seniora samotného. Názory jak rodinných, tak profesionálních pečovatelů nemusejí (a často ani nejsou) být brány v úvahu. Výsledky výzkumů poukazují na skutečnost, že jejich hodnocení se velmi liší(13-15). Ve většině případů dochází k významnému přeceňování funkčního stavu z pohledu seniorů.
Bylo zjištěno, že míra tohoto přeceňování závisí na mnoha faktorech. Příkladem mohou být osobnostní charakteristiky jak seniorů, tak pečovatelů, jejich vztah(16), vlastní předmět hodnocení neboli měřený teoretický konstrukt či typ položené otázky(13). Výsledky posledního výzkumu naznačují, že velmi významný vliv na míru rozdílu v hodnocení funkčního stavu má úroveň kognitivních schopností seniorů(16-20). Je patrné, že rozdíly v hodnocení jsou větší u těch s vážnějším kognitivním deficitem. Ovšem hranice, kdy se ještě můžeme spolehnout na výsledky hodnocení od seniorů samotných a kdy je lepší upřednostnit hodnocení od jejich nejbližších, je nejasná a výsledky výzkumu se v tomto ohledu liší.
Tato studie byla zaměřena na zkoumání: a) rozdílů v hodnocení funkčního stavu mezi křehkými seniory trvale žijícími v domově pro seniory a jejich pečovateli a b) vlivu kognitivního stavu seniorů na míru očekávaného rozdílu. Věříme, že výsledky této studie budou využity v klinické praxi a pomohou všem, kdo pracují s křehkými seniory, ať doma, nebo v institucionální péči, při posuzování funkčního stavu, které je ve svém konečném důsledku pro život seniorů naprosto zásadní.
Metody
Studie se zúčastnilo celkem 164 křehkých seniorů v pokročilém věku. Jednalo se o obyvatele dvou domovů pro seniory, které se účastnily projektu zabývajícího se kvalitou péče v institucích pro seniory (IGA NT 11325). Za pečovatele byla v tomto případě považována vrchní sestra z každého z domovů, která poskytla informace o funkčním stavu jednotlivých seniorů. Škály vyplnila na základě konzultace s přímými pečujícími. Výzkum byl schválen etickou komisí a s výzkumem souhlasili vedoucí zúčastněných zařízení. Všichni senioři, případně jejich zástupci, byli adekvátně poučeni a stvrdili svůj souhlas s účastí ve studii podpisem informovaného souhlasu.
Kromě základních údajů (věk, pohlaví, vzdělání) byl zjišťován kognitivní stav (Mini-Mental State Examination, MMSE)(21) a úroveň depresivity (zkrácená verze dotazníku Geriatric Depression Scale, GDS-15, přeloženého do českého jazyka a standardizovaného pro použití v České republice)(22, 23).
Funkční stav hodnocený jako soběstačnost v každodenních aktivitách (ADL) byl stanoven pomocí škály InterRAI LTCF (upřesňující ADL test podle Barthelové), která byla vytvořena pro použití v domovech pro seniory nebo jiných institucionálních zařízeních(11). Dotazník hodnotí míru soběstačnosti v celkem deseti každodenních aktivitách: koupání, osobní hygiena, oblékání horní poloviny těla, oblékání dolní poloviny těla, chůze, pohyb, přesun na toaletu, použití toalety, pohyb na lůžku a stravování na škále 0–6, kdy nižší číslo znamená větší míru nezávislosti (0 = nezávislý, 1 = potřeba nápovědy, 2 = potřeba nápovědy a dohledu, 3 = potřeba asistence malého rozsahu, 4 = potřeba asistence velkého rozsahu, 5 = potřeba maximální asistence, 6 = úplná závislost). Každá aktivita byla ohodnocena jak seniorem, tak nejbližším pečovatelem, tedy vrchní zdravotní sestrou.
Data byla vyhodnocena v programu SPSS (Statistical Package for Social Sciences – IBM SPSS statistics 22 for Windows). Byla použita základní deskriptivní statistika, párové t-testy, koeficient reliability (intraclass correlation, ICC) a analýza rozptylu (ANOVA) doplněná o LSD post-hoc test. Koeficient reliability vyšší než 0,70 byl považován za důkaz výborné shody, v rozmezí mezi 0,40 a 0,70 za důkaz dobré shody a koeficient nižší než 0,40 byl považován za nedostatečný(24).
Výsledky
Základní charakteristiky účastníků studie jsou uvedeny v tabulce 1. Tabulka 2 se zaměřuje na porovnání rozdílu v hodnocení funkčního stavu mezi seniory a jejich pečovateli (výsledky t-testů a koeficientů reliability). Všechny rozdíly průměrných hodnot byly statisticky významné a prokázaly výrazné přeceňování funkčního stavu z pohledu seniorů. Na druhou stranu ale hodnoty koeficientů reliability poukázaly na skutečnost, že senioři a jejich pečovatelé se zároveň do značné míry shodují. Shoda byla nedostatečná pouze u jediného testu (Koupání). Pro detailnější představu o identifikovaných rozdílech jsme provedli další statistické testy, které budou detailněji popsány níže. Vysoký korelační koeficient (r = –0,667, p < 0,01) naznačil, že vztah mezi mírou rozdílu a kognitivním stavem je statisticky významný. Pokusili jsme se identifikovat vztahy i mezi dalšími faktory, jako je například depresivita či známé popisné charakteristiky, ale souvislost v těchto případech nebyla prokázána. Abychom mohli detailněji prozkoumat vztah mezi mírou rozdílu a kognitivním stavem a zároveň objasnit výsledky obou předchozích analýz, rozdělili jsme křehké seniory do tří skupin právě podle míry rozdílu. První skupina (Skupina 1, N = 4) zahrnovala seniory, kteří podceňovali svůj funkční stav, druhá skupina (Skupina 2, N = 54) zahrnovala seniory, kteří se ve svém hodnocení shodovali s hodnocením svých pečovatelů, a třetí skupina (Skupina 3, N = 57) zahrnovala seniory, kteří svůj stav naopak podceňovali. Zbývajících 28 seniorů nebylo schopno ohodnotit svůj funkční stav, a do této analýzy tedy nebyli zahrnuti. Analýza rozptylu prokázala, že kognitivní stav seniorů charakterizovaný hodnotou MMSE se v jednotlivých výše popsaných skupinách významně lišil (F = 9,93, p < 0,001). Z výsledků je patrné, že senioři, kteří podceňovali svůj funkční stav (Skupina 1), měli menší kognitivní deficit, tedy vyšší hodnoty MMSE (průměrný MMSE skór 22,75, SD = 263), a naopak senioři, kteří svůj funkční stav přeceňovali (Skupina 3), měli kognitivní deficit poměrně velký, tedy nižší hodnoty MMSE (průměrný MMSE skór 13, SD = 7,63). Ti senioři, jejichž hodnocení se shodovala s hodnocením jejich pečovatelů (Skupina 2), měli průměrný MMSE skór 17,98 (SD = 5,79). LSD post-hoc test prokázal, že rozdíly mezi dvěma ze tří skupin byly statisticky významné (p < 0,001 a p < 0,01). Pouze rozdíl mezi Skupinou 1 a 2 nedosáhl statistické významnosti (p = 0,173). Za zmínku stojí informace o kognitivním stavu skupiny seniorů, kteří nebyli schopni ohodnotit svůj funkční stav. Jejich průměrný MMSE skór byl pouze 2,32 (SD = 3,9).
Diskuse
V souladu se zahraničním výzkumem výsledky naší studie ukazují, že křehcí senioři v pokročilém věku mají tendenci svůj funkční stav přeceňovat(25, 26). Z výsledků je patrné, že rozdíl byl markantnější u složitějších pohybových úkonů a u těch úkonů, kde pečovatelé v průměru uváděli potřebu asistence malého rozsahu. Je možné, že křehcí senioři s potřebou péče podceňují poskytnutou pomoc a mají pocit, že konkrétní úkon provádějí s lehkostí, což v konečném důsledku zvýší rozdíl mezi jejich hodnocením a hodnocením jejich pečovatelů. Naopak výsledky hodnocení si byly blíže u jednoduchých pohybových úkonů a u úkonů, kde senioři nepotřebovali žádnou asistenci, i když byly tyto úkony složitější. Tato skutečnost naznačuje, že míra rozdílu nezávisí jen na charakteristice daného úkonu, přesněji řečeno na měřeném teoretickém konstruktu, jak tomu nasvědčují výsledky výzkumu(27), ale i na míře poskytnuté asistence.
Ovšem pravděpodobně mnohem významnějším faktorem ovlivňujícím míru rozdílu je kognitivní stav seniorů. Senioři s větším kognitivním deficitem mají tendenci své síly výrazně přeceňovat. Podobný trend byl popsán a rozpoznán i dalšími autory(16-19).
Detailnější analýza rozdílů ale ukázala, že poměrně velká skupina seniorů hodnotila svůj funkční stav shodně se svými pečovateli (14,02 vs. 14,91), a to navzdory relativně nízkému průměrnému MMSE skóru (18). Toto poukazuje na skutečnost, že i křehcí senioři v pokročilém věku s mírnou kognitivní poruchou jsou schopni objektivně posoudit svůj funkční stav. Zároveň to do značné míry vysvětluje vysoké koeficienty reliability. Velký rozdíl průměrných výsledků v hodnocení mezi seniory a jejich pečovateli byl tedy způsoben velmi výrazným přeceňováním seniorů s větším deficitem kognitivních schopností.
Potenciálně zajímavý a do značné míry neočekávaný je výsledek u čtyř respondentů s nadprůměrným kognitivním stavem, kteří své funkční schopnosti podceňovali. Bohužel nemůžeme z takto malého počtu seniorů vyvozovat žádné závěry. Můžeme pouze souhlasit s Loewensteinem(28) a předpokládat, že senioři s nadprůměrnými kognitivními schopnostmi mohou být svými pečovateli považováni za nadprůměrné i v jiných oblastech bez ohledu na skutečné schopnosti. Identifikované podceňování u těchto seniorů je tedy pravděpodobně zapříčiněno přeceněním funkčních schopností ze strany pečovatelů.
Závěrem můžeme říci, že křehcí senioři v pokročilém věku mají tendenci přeceňovat své funkční schopnosti a že míra tohoto přeceňování je do značné míry ovlivněna jejich kognitivním stavem. Je tedy velmi důležité nahlížet na výsledky získané od této skupiny seniorů kriticky. Zvláštní pozornost je pak třeba věnovat seniorům s výraznějším deficitem kognitivních schopností, kteří velmi podceňují své nedostatky a přeceňují své schopnosti. Získané informace o funkčním stavu od křehkých seniorů v pokročilém věku a jejich pečovatelů bychom neměli zaměňovat, ale spíše využívat oba zdroje dat k objektivnímu a přesnému posouzení skutečného stavu jejich funkčních schopností. Považujeme za důležité zdůraznit, že jen kvalitní posouzení ať už funkčních, nebo jiných schopností u seniorské populace je prvním a naprosto klíčovým krokem k zajištění adekvátní péče, a tedy co nejkvalitnějšího života. Navíc funkční hodnocení by mělo být důležitým východiskem pro adekvátní alokaci zdrojů, včetně příspěvku na péči.
Tato publikace byla podpořena grantem 15-32942A – P09 AZV Ministerstva zdravotnictví České republiky a vychází z dat studie IGA NT 11325.
Mgr. Kateřina Macháčová, Ph.D.,
doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.
Centrum pro studium dlouhověkosti (CELLO), Fakulta humanitních studií UK,
Praha
Mgr. Kateřina Macháčová, Ph.D.
e-mail: katerina.machacova@yahoo.com
Vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu UK v Praze. V roce 2009 ukončila doktorandské studium zaměřené na problematiku hodnocení tělesné zdatnosti u seniorské populace. V rámci postgraduálního studia absolvovala dlouhodobou zahraniční stáž na Institutu gerontologie při Wayne State University v Detroitu, Michigan (USA), kde po ukončení stáže působila jako Senior Research Scientist. Po návratu do České republiky v září 2010 se v rámci společnosti ILA, s.r.o. podílela na přípravě a řízení projektů v oblasti biomedicíny. Stála u zrodu metodiky sloužící k identifikaci architektonických bariér v domácím prostředí pro osoby s pohybovým omezením (SEMAFORhome). Od roku 2011 je výzkumným pracovníkem CELLO.
Zdroje
1. Gerstenecker A, Mast BT, Shah S, Meeks S. Tracking the cognition of nursing home residents. Clinical Gerontologist 2014; 37: 286-297.
2. Hofmann H, Hahn S. Characteristics of nursing home residents and physical restraint: a systematic literature review. J Clin Nurs 2014; 23(21-22): 3012-3024.
3. Vaňková H, Hradcová D, Jedlinská M, Holmerová I. Prevalence kognitivních poruch v pobytových zařízeních pro seniory v ČR. Geriatrie a gerontologie 2013; 2(3): 111-114.
4. Valk M, Post MW, Cools HJ, Schrijvers GA. Measuring disability in nursing home residents: validity and reliability of a newly developed instrument. J Gerontol B Psychol Sci Soc Sci 2001; 56(3): 187-191.
5. Morris JN, Hawes C, Fries BE, Phillips CD, Mor V, Katz S, et al. Designing the national resident assessment instrument for nursing homes. The Gerontologist 1990; 30(3): 293-307.
6. Onder G, Carpenter I, Finne-Soveri H, Gindin J, Frijters D, Henrard JC, et al. Assessment of nursing home residents in Europe: the Services and Health for Elderly in Long TERm care (SHELTER) study. BMC health services research 2012; 12: 5-12.
7. Jiang S, Li P. Current Development in Elderly Comprehensive Assessment and Research Methods. BioMed research international 2016; 2016: 352-358.
8. Šnejdrlová M, Kalvach Z. Funkční stav v pokročilém stáří a genetická dispozice k dlouhověkosti. Med pro praxi 2008; 5(4): 157-159.
9. Katz S, Ford AB, Moskowitz RW, Jackson BA, Jaffe MW. Studies of Illness in the Aged. The Index of Adl: A Standardized Measure of Biological and Psychosocial Function. JAMA 1963; 185: 914-919.
10. Mahoney FI, Barthel DW. Functional Evaluation: The Barthel Index. Md State Med J 1965; 14: 61-65.
11. Morris JN, Belleville-Taylor P, Fries BE, Hawes C, Murphy K, Mor V, et al. InterRAI Long-Term Care Facilities (LTCF) Assessment Form and User‘s Manual. Version 9.1: Washington DC: interRAI; 2009. 132 p.
12. Branch LG, Meyers AR. Assessing physical function in the elderly. Clin Geriatr Med 1987; 3(1): 29-51.
13. Li M, Harris I, Lu ZK. Differences in proxy-reported and patient-reported outcomes: assessing health and functional status among medicare beneficiaries. BMC medical research methodology 2015; 15: 62-69.
14. Magaziner J, Bassett SS, Hebel JR, Gruber-Baldini A. Use of proxies to measure health and functional status in epidemiologic studies of community-dwelling women aged 65 years and older. Am J Epidemiol 1996; 143(3): 283-292.
15. Rubenstein LZ, Schairer C, Wieland GD, Kane R. Systematic biases in functional status assessment of elderly adults: effects of different data sources. J Gerontol 1984; 39(6): 686-961.
16. Ostbye T, Tyas S, McDowell I, Koval J. Reported activities of daily living: agreement between elderly subjects with and without dementia and their caregivers. Age and ageing 1997; 26(2): 99-106.
17. Farias ST, Mungas D, Jagust W. Degree of discrepancy between self and other-reported everyday functioning by cognitive status: dementia, mild cognitive impairment, and healthy elders. Int J Geriatr Psychiatry 2005; 20(9): 827-834.
18. Miller LS, Brown CL, Mitchell MB, Williamson GM. Activities of daily living are associated with older adult cognitive status: caregiver versus self-reports. Journal of applied gerontology: the official journal of the Southern Gerontological Society 2013; 2(1): 3-30.
19. Weinberger M, Samsa GP, Schmader K, Greenberg SM, Carr DB, Wildman DS. Comparing proxy and patients‘ perceptions of patients‘ functional status: results from an outpatient geriatric clinic. J Am Geriatr Soc 1992; 40(6): 585-588.
20. Kiyak HA, Teri L, Borson S. Physical and functional health assessment in normal aging and in Alzheimer‘s disease: self-reports vs family reports. The Gerontologist 1994; 34(3): 324-330.
21. Folstein MF, Folstein SE, McHugh PR. „Mini-mental state“. A practical method for grading the cognitive state of patients for the clinician. J Psychiatr Res 1975; 12(3): 189-198.
22. Sheikh J, Yesavage J. Geriatric Depression Scale: recent findings and development of a short version. In: T B, editor. Clinical Gerontology: A Guide to Assessment and Intervention. New York: Howarth Press; 1986.
23. Jirak R. Evaluation of psychological functioning in the elderly. In: Kalvach Z, Zadak Z, Jirak R, editors. Geriatrics and gerontology. Prague (in Czech): Grada Publishing 2004.
24. Nunnally JC, Bernestein iH. Psychometric theory. New York: McGraw-Hill Inc 1994.
25. Neumann PJ, Araki SS, Gutterman EM. The use of proxy respondents in studies of older adults: lessons, challenges, and opportunities. J Am Geriatr Soc 2000; 48(12): 1646-1654.
26. Santos-Eggimann B, Zobel F, Berod AC. Functional status of elderly home care users: do subjects, informal and professional caregivers agree? J Clin Epidemiol 1999; 52(3): 181-186.
27. Snow AL, Cook KF, Lin PS, Morgan RO, Magaziner J. Proxies and other external raters: methodological considerations. Health services research 2005; 40: 1676-1693.
28. Loewenstein DA, Arguelles S, Bravo M, Freeman RQ, Arguelles T, Acevedo A, et al. Caregivers‘ judgments of the functional abilities of the Alzheimer‘s disease patient: a comparison of proxy reports and objective measures. J Gerontol B Psychol Sci Soc Sci 2001; 56(2): 78-84.
Štítky
Geriatria a gerontológia Praktické lekárstvo pre dospelých ProtetikaČlánok vyšiel v časopise
Geriatrie a Gerontologie
2016 Číslo 3
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- MUDr. Dana Vondráčková: Hepatopatie sú pri liečbe metamizolom väčším strašiakom ako agranulocytóza
- Metamizol v liečbe pooperačnej bolesti u detí do 6 rokov veku
Najčítanejšie v tomto čísle
- Omezovací prostředky ve zdravotní péči: zásady a úskalí jejich použití
- Realizovanie nutričného skríningu sestrou v zariadení sociálných služieb pre seniorov
- Integrovaná péče: východiska a teoretické vymezení konceptu
- Institut dříve vyslovených přání a praxe českého zdravotnictví