Celoživotní vzdělávání všeobecných praktických lékařů v ČR a nová pravidla ČLK

Souhrn

Celoživotní vzdělávání lékařů po složení atestace v příslušné specializaci je nezbytnou podmínkou udržování a zvyšováni jejich kvalifikace a kvality poskytované léčebné a preventivní péče. Toto probíhá v různých formách ve všech státech EU a je popsáno v tzv. „Bílé knize celoživotního vzdělávání lékařů“.

Z důvodů vzájemného uznávání celoživotního vzdělávání lékařů v rámci EU rozhodla ČLK s platností od 1. 1. 2013 o trojnásobném navýšení nutných kreditů pro získání diplomu celoživotního vzdělávání, a to z původních 50 kreditů za 5 let na 150 kreditů za 5 let.

Logicky vzniká otázka, zda a za jakých podmínek je možné v primární péči uvedené navýšení požadovaných kreditů z nabízených edukačních aktivit Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP splnit.

Přehled možností celoživotního vzdělávání VPL a jeho využití ke splnění požadavků ČLK je obsahem tohoto sdělení. Závěrem je konstatováno, že nabídka vzdělávacích aktivit v rámci celoživotního vzdělávání všeobecných praktických lékařů je pro zvládnutí uvedeného navýšení počtu kreditů dostačující. Zásadním problémem je ale skutečnost, že v prostředí, kde je z etických důvodů potlačována komerční podpora vzdělávání, chybí jakákoli ekonomická podpora pro kompenzaci nákladů s touto nezbytnou činností spojených.

Klíčová slova:
celoživotní vzdělávání, ČLK, e-learning, všeobecní praktičtí lékaři, kredit.

Úvod

 

C

eloživotní vzdělávání lékařů po složení atestace v příslušné specializaci je nezbytnou podmínkou udržování a zvyšováni jejich kvalifikace a kvality poskytované léčebné a preventivní péče (4,7). Toto probíhá v různých formách ve všech státech EU a je součástí i plánovaných akreditací ordinací VPL (6)

Zápis představenstva ČLK ze dne 11. 7. 2011 uvádí:

„Na základě požadavku představenstva ČLK provedlo oddělení vzdělávání ČLK analýzu systémů celoživotního vzdělávání (CME) v rámci zemí EU se zaměřením na požadovaný rozsah celoživotního vzdělávání. Z analýzy vyplývá, že organizace celoživotního vzdělávání lékařů v EU spadá do kompetence národních profesních samospráv. Nicméně existují evropské autority, které vyvíjejí snahu v oblasti harmonizace v této oblasti. Jedná se především o CPME a o UEMS, které zřídilo zvláštní komisi pro celoživotní vzdělávání lékařů »The European Accreditation Council for Continuing Medical Education« (EACCME). Základní snahou těchto organizací je sjednocování celoživotního vzdělávání lékařů v rámci Evropské unie, a to na úrovni formy, kvality, způsobů financování, ale i způsobu hodnocení a nároků na samotné lékaře. V roce 2010 byla vydána „Bíla kniha celoživotního vzdělávání lékařů“ – »White Paper on Continuing Medical Education in Europe«, která shrnuje obvyklou praxi v evropských zemích a zároveň vydává určitá doporučení ke sjednocení praxe. Tato doporučení jsou především v oblasti hodnocení vzdělávacích akcí:

τ   1 vzdělávací hodina – 1 kredit CME;

τ   polovina dne vzdělávání – 3 kredity CME;

τ   celý den vzdělávání – 6 kreditů CME

Většina členských zemí akceptuje model povinného celoživotního vzdělávání lékařů s nárokem 40–50 kreditů za rok. V zemích, kde není celoživotní vzdělávání povinné, se buď podle informací národních komor zavádí (např. Turecko, Portugalsko, Španělsko), nebo existuje systém periodické recertifikace lékařů (např. Norsko, Nizozemsko).

ČLK dosud požaduje 10 kreditů za rok, při požadavku 50 kreditů za období 5 let. V kontextu evropských zemí – členů i nečlenů EU i zemí na hranici Evropy (např. Turecko), Česká republika patří mezi země s nejmenšími nároky v oblasti celoživotního vzdělávání lékařů. Díky tomu nemohou být Diplomy celoživotního vzdělávání ČKL uznávány v rámci ostatních členských států EU jako průkaz splnění povinnosti celoživotního vzdělávání lékařů“ (9).

Z uvedených důvodů byl předložen představenstvu návrh na změnu počtu povinných kreditů za celoživotní vzdělávání pro účely vydání Diplomu celoživotního vzdělávání dle SP 16 z důvodu harmonizace s praxí obvyklou v EU ze stávajících cca 10 kreditů za jeden rok a 50 kreditů za 5 let na cca 30 kreditů za jeden rok a 150 kreditů za 5 let (9).

Představenstvo uvedenou změnu schválilo s platností od 1. 1. 2013 s tím, že do konce roku 2012 mohou všichni členové ČLK žádat o vydání Diplomu celoživotního vzdělávání při splnění dosavadních podmínek, tedy získání 50 kreditů za posledních 5 let.

 

Vzdělávací aktivity SVL ČLS JEP

a nové požadavky ČLK

 

Uvedené trojnásobné zvýšení počtu kreditů postavilo Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP (dále SVL) před otázku, zda jí nabízený vzdělávací systém pro všeobecné praktické lékaře může nabídnout kromě nezbytné kvality i vyžadovaný počet kreditů od 1. 1. 2013.

Vzdělávací program SVL se rozvíjí od roku 2002 a nabízí  komplexní systém vzdělávání, který je založen na kombinaci klasických vzdělávacích aktivit (seminářů, konferencí, publikací v odborném časopisu SVL Practicus s edukačními testy, publikacemi doporučených postupů) a distančního elektronického vzdělávání (1). Elektronické distanční vzdělávání SVL se rozvíjí formou publikací na stránkách SVL www. svl.cz a formou e-learningu ve  spolupráci s EUNI na stránkách www.euni.cz. (1, 3)

V rámci klasických metod celoživotního vzdělávání SVL realizuje systém, který se skládá z 

τ   krajských seminářů pořádaných 10x ročně ve všech krajích (150 ročně v ČR),

τ   nadregionálních seminářů pořádaných 4–5x do roka, a 

τ   dvou celostátních konferencí SVL.

Semináře jsou v plné organizační a obsahové režii sekretariátu SVL a příslušných krajských konzultantů. Jsou plánovány na 4 hodiny a jsou členěny na část, která je plánovaná centrálně a týká se zpravidla implementace doporučených postupů pro VPL, a na část s volnou volbou vzdělávacích témat podle potřeb regionů a podle rozhodnutí krajských konzultantů.

Vzdělávání formou seminářů je důležitou součástí celoživotního vzdělávání lékařů, neboť nabízí možnost přímého setkání VPL a lokálních specialistů. Vytváří tak důležitou platformu pro diskuse a kuloární výměnu zkušeností. Semináře byly dosud hodnoceny 4 kredity ČLK.

Další součástí klasické formy vzdělávání jsou 2 celostátní konference SVL:

τ   Jarní interaktivní konference, a 

τ   Výroční konference.

 

Jarní konference SVL ČLS JEP

se pořádá pravidelně ve Slovanském domě v Praze. Konference je třídenní a na každé konferenci je prezentováno okolo 40 sdělení, která jsou zpracována z pohledu specialistů i praktických lékařů. Uvedená akce byla dosud hodnocena 18 kredity ČLK.

 

Výroční konference SVL ČLS JEP

se tradičně střídají v Brně (v roce 2011 poprvé ve Zlíně) a Karlových Varech. Jedná se o hlavní akci SVL ČLS JEP, kde jsou prezentována a diskutována klíčová odborná témata daného roku. Včetně předkonferenčního sympozia trvá tato akce 4 dny a byla dosud hodnocena 20 kredity ČLK.

 

* * *

 

SVL ČLS JEP také vlastní a vydává odborný časopis SVL ČLS JEP Practicus. Časopis Practicus vychází 10x ročně a je rozesílán zdarma všem praktickým lékařům v ČR. Celkový náklad časopisu byl v r. 2008 zvýšen na 6 000 ks a kromě praktických lékařů je dodáván i do lékařských knihoven, na lékařské fakulty, je rozesílán lékařům ve specializační přípravě v oboru VPL a také předplatitelům.

S časopisem jsou distribuovány i doporučené postupy vydané CDP-PL (Centrum doporučených postupů pro praktické lékaře SVL CLS JEP). Pravidelnou součástí časopisu je znalostní test dosud hodnocený 9 kredity ČLK.

Z dalších pravidelných vydávaných tištěných publikací, které slouží k celoživotnímu vzdělávání VPL, jsou Doporučené postupy pro VPL a Učebnice všeobecného praktického lékařství. K dispozici jsou i www stránky SVL ČLS JEP, kde jsme v roce 2009 zaznamenali 275 526 kontaktů. Tyto aktivity nejsou ale hodnoceny kredity.

* * *

 

Poslední rozvíjený prostředek vzdělávání je e-learning, který nabízí mnoho možností. SVL ČLS JEP v souladu s jinými edukačními pracovišti chápe e-learning jako důležitý didaktický prostředek pro distanční a kombinované vzdělávání VPL. E-learningová forma celoživotního vzdělávání lékařů se poprvé objevila v České republice v roce 2006, kdy byl na internetové adrese www.euni.cz spuštěn vzdělávací portál EUNI, který si hned od počátku získal oblibu mezi VPL. K této skutečnosti jistě přispěl i fakt, že na rozvoji tohoto mezioborového portálu se soustavně podílejí přední odborníci české medicíny a zástupci SVL ČLS JEP. V současné době je v nabídce okolo 60-ti lekcí.

V roce 2007 získal EUNI, jako vůbec první internetový portál pro lékaře v České republice, akreditaci ČLK a 8 kreditů do celoživotního vzdělávání za každý úspěšně absolvovaný zkouškový test.

 

* * *

 

Při platnosti současného hodnocení (viz tab. 1) můžeme konstatovat, že každá forma edukační činnosti může sama o sobě zabezpečit současný i nově požadovaný počet kreditů ČLK. Samozřejmě předpokládáme, že každý lékař si pro sebe zvolí nejvhodnější kombinaci aktivit.

Uvedený závěr je ale komplikován dalšími  schválenými změnami Stavovského předpisu SP 16, a to přílohy 1, který získávání kreditů zpřísňuje následujícím způsobem (5, 8, 9):

1) Omezení maximálního počtu kreditů za jednu vzdělávací akci na 16 kreditů – toto odpovídá předchozí verzi SP 16, kde maximální počet kreditů byl jeden certifikát (rovno 16 kreditům), jedná se tedy o konference, kde u Jarní interaktivní konference je snížení o 2 kredity a u Výroční konference o 4 kredity.

2) Počty kreditů za vzdělávací akce se nově stanoví takto:

     a. jedna vzdělávací hodina (45 min) = 1 kredit (maximální počet kreditů za 1 den = 6);

V souladu s tím počet kreditů za naše měsíční regionální semináře zůstává nezměněn.

     b. vzdělávací texty dle § 4 odst. 1 písm. f) a § 11 SP 16 = 2 kredity;

Jedná se tedy o autodidaktické testy ve všech časopisech včetně našeho časopisu Practicus, kde bude pokles hodnocení z 9 kreditů na 2 kredity za jeden test. Celkový počet kreditů při 10 číslech za rok a jednom testu v čísle tak může být maximálně 20 proti 90 v současnosti. Je tedy zřejmé, že pouze touto cestou není možné získat potřebný počet kreditů

     c. elektronické vzdělávání dle § 4 odst. 1 písm. g) a § 12 SP 16 = 2–4 kredity.

Zde to také znamená pokles počtu kreditů na polovinu až čtvrtinu, tj. celkově prostřednictvím portálu EUNI na 120 až 240 kreditů, což může jen v některých případech umožnit získání potřebného počtu kreditů v budoucnosti pouze touto cestou (9)

3)            Za publikační a přednáškovou činnost se uděluje v rámci systému celoživotního vzdělávání pro  autory podle kvality přednášky nebo publikace od 10 do 150 kreditů (9). Tyto aktivity se ale většiny VPL netýkají.

Všechny tyto změny budou vstupovat v platnost průběžně u nových akreditací po skončení platnosti původních akreditací.

 

* * *

 

Můžeme tedy konstatovat (viz tab. 2), že v budoucnosti bude prakticky vždy nezbytná kombinace vzdělávacích aktivit pro získání požadovaného počtu kreditů, i když např. nemůžeme vyloučit výjimky v podobě např. e-lerningových nadšenců nebo pravidelných návštěvníků seminářů SVL ČLS JEP. Je samozřejmě možné také využít nabídky vzdělávání SPL ČR nebo LF v této oblasti.

 

Diskuse

 

Nová pravidla ČLK, která se snaží o harmonizaci s EU, s sebou přináší mnohem větší nároky na kvalitu i kvantitu celoživotního vzdělávání (2). Při současném systému a bodovém hodnocení stačí vyplnit dva edukační testy v časopise či v e-learningu nebo navštívit cca dvoudenní akci nebo 3 odpolední semináře, a lékaři dosáhnou 12 až 18 kreditů za rok. Po zavedení redukce počtu kreditů u některých vzdělávacích akcí až na jednu čtvrtinu a navýšení požadovaných počtu kreditů (od 1. 1. 2013) to ale znamená 5 dnů při celodenních vzdělávacích aktivitách, nebo 8 dnů odpoledních seminářů, nebo 8 klinických dnů, případně minimálně dvě          3denní  konference ročně. Též studium v časopisech nebo pomocí e-learningu a vyplnění příslušných testů má obdobnou časovou náročnost. Přitom celoživotní vzdělávání lékařů není vůbec nákladově a časově zohledněno ve smlouvách se zdravotními pojišťovnami.

Náklady u soukromých lékařů způsobené nepřítomností v práci, poplatky v rámci konferencí, náklady na ubytování a stravování apod., přesahují částku 20 000 Kč na konferenci v ČR a několikanásobně více na akce v zahraničí. Též je známa neochota některých zdravotnických zařízení uvolňovat pravidelně lékaře na tyto aktivity a proplácet je. Přitom je známo, že diplom celoživotního vzdělávání vyžaduje ČLK jen při vydání licence pro výkon funkce vedoucího lékaře a primáře ve zdravotnickém zařízení (8). Jinak není vzdělávání konkrétních lékařů žádným způsobem standardně monitorováno. Lékaři, kteří uvedené nároky plní, nejsou bonifikováni např. zvýšením plateb za kapitaci, bodů za výkony, nebo příspěvkem na vzdělávání, které by uvedené ekonomické ztráty kompenzovaly.

Dalším problémem je uvažované financování celého systému bez spolupráce s farmaceutickými společnostmi, přes respektování příslušných etických pravidel platných v EU. Pokud by MZČR chtělo akce celoživotního vzdělávání pro všechny specializace financovat, pak podle předběžných údajů by se jednalo řádově o desítky milionů korun ročně. Že by se tyto prostředky našly ve státním rozpočtu, nemůže očekávat ani největší optimista.

Pokud ČLK bude trvat na svých nových kritériích, je podle našeho názoru nezbytné, aby prosadila u lékařů, kteří uvedené podmínky plní, navýšení kapitační platby nebo ceny bodu tak, aby na uvedené aktivity měly příslušný ekonomický prostor. Také ve smlouvách ZP s lékaři by mělo být uvedeno 5–8 pracovních dnů ročně na celoživotní vzdělávání bez poklesu plateb od ZP.

 

Závěr

 

Celoživotní vzdělávání lékařů existuje již od počátku vzniku lékařského stavu. Poslední formalizovaná úprava ČLK z 11. 7. 2011 zásadním způsobem zvyšuje nároky na lékaře. Proto pokládáme za nejvýš účelné, aby si všichni VPL do konce roku 2012 požádali o vydání „Diplomu celoživotního vzdělávání“ při splnění dosavadních podmínek, tedy získání 50 kreditů za posledních 5 let. Od 1. 1. 2013 nový vzdělávací systém bude mnohem náročnější jak na samotné lékaře, tak i na SVL ČLS JEP a tomu se musí nezbytně uzpůsobit nabídka vzdělávacích akcí, aby všichni VPL, kteří budou mít zájem, měli možnost bez problémů nově stanovená kritéria splnit.

 

Literatura

 

1. Býma, S., Seifert, B., Laňková, J. et al. Celoživotní vzdělávání všeobecných praktických lékařů v ČR a e-learning. Praktický lékař, 90, 2010, 10 p. 578-581.

2. Desbois, J.E. et al. Continuing Medical Education in Europe Evolution or Revolution? MedEd Global Solution, 2010, 72 s.

3. Laňková, J. Vzdělávací portál EUNI v ordinaci praktického lékaře. Practicus 2009, 7, s. 6-9.

4. Mareš, J., Hodačová, J., Býma, S. Vybrané kapitoly ze sociálního lékařství, Praha, Karolinum, 2005, 212, s. ISBN 80-246-1062-0.

5. Příloha 1 ke stavovskému předpisu ČLK č. 16. Sytém celoživotního vzdělávání léakřů české lékařské komory, www.slkcr.cz, 2011, 3 s. 

6. Seifert, B., Býma, S., Struk, P. Akreditace ordinací všeobecných praktických lékařů vČeské republice. Praktický lékař 2009, 89, 10, s. 582-585.

7. Seifert, B., Beneš, V. et. al. Všeobecné praktické lékařství. Praha, Galén, 1. vydání, 2005, 292 s. ISBN 80-7262-369-9.

8. Stavovský předpis 16. Sytém celoživotního vzdělávání lékařů české lékařské komory - novelizovány rozhodnutím představestva ČLK dne 17.6.2011, www. clkcr.cz 2011, 9 s.

9. Zápis z jednání představenstva ČLK, konaného dne 17. června 2011, www.clkcr.cz, 2011,  11 s.

 

doc. MUDr. Svatopluk Býma, CSc.

LF UK v Hradci Králové

Šimkova 870

500 01 Hradec Králové

byma@lfhk.cuni.cz