Bohemica non legantur

Bohemica non legantur

Toto v klasickém jazyce dřívějších evropských českých vzdělanců vyjádřené povzdechnutí se mi opět připomnělo, když jsem v Časopisu lékařů českých četl výzvu redakční rady, aby přispěvatelé ve svých publikacích neopomíjeli citovat domácí autory i aby tak činili v zájmu celé naší lékařské veřejnosti.

Připomněla se mi tak čtenářská zkušenost z českých lékařských periodik za dlouhá léta potvrzovaná, že se české práce dříve publikované necitují – činí to skoro dojem, jako by je současní autoři snad ani nečetli.

Za všechny ty čtenářské „prožitky“ lze uvést jen z poslední doby – jako pars pro toto – čtyři v různých odborných časopisech posbírané publikované příspěvky, navíc z oboru mně blízkého.

V brněnském Kardio-fóru (v edukační příloze kardiologické revue) série článků kolektivu II. pražské interní kliniky vedené prof. MUDr. Michaelem Aschermannem, které byly věnovány problematice plicní hypertenze z pohledu současných znalostí (1). Tuto pro klinickou praxi důležitou chorobnou jednotku – zvláště u nás na Mostecku – si zvykla naše generace odkojená Pavlem Woodem a Evženem Braunwaldem označovat od poloviny minulého století jako cor pulmonale či pulmonální chorobu srdeční. Při čtení současných příspěvků pražských klinických pracovníků mne však překvapily chybějící odkazy na minulou činnost právě této kliniky v oblasti cor pulmonale. Byla to přece II. interní pražská klinika zejména od doby Františka Herlese a jeho spolupracovníků a žáků, která určovala v minulém století směr a obsah bádání na tomto úseku u nás. Na tuto skutečnost poukázal Pavel Jerie (2) ve svém diskuzním příspěvku s vyjmenováním a charakteristikou předních příslušníků této kliniky publikujících v té době k tomuto tématu. Odpověď M. Aschermanna a P. Jansy (3) mne však zklamala: Obešla v podstatě meritum diskusního příspěvku P. Jerie.

Právě na tomto příkladu lze dokumentovat potřebu udržovat kontinuitu a historické povědomí u mladší lékařské generace, jak na to právem upozornila výzva redakční rady Časopisu lékařů českých.

Otázka náhlé smrti se stala aktuální při rozkrývání klinického obrazu a jeho různých projevů u nemocných s ischemickou chorobou srdeční. Sami jsme tomu podlehli a publikovali jsme svoje omezené regionální zkušenosti z dvouleté sondy ve spolupráci s prosektorkou a s praktickými lékaři (4). Zaujal mne proto článek L. Křivana (5) věnovaný náhlé srdeční smrti a tomu jak jí předcházet. Problém je autorem nazírán podle rizika náhlé srdeční smrti a podle možnosti preventivní implantace ICD. Postrádal jsem však citaci základní domácí monografie z roku 1998 napsané špičkovým českým autorem a jeho spolupracovníky (6). Byla napsána na úrovni znalostí té doby a po mém soudu si citaci zasloužila.

Třetí – tentokráte mezioborová – problematika hypertenze v těhotenství se kryla s naším zájmem o kardiovaskulární problematiku těhotenství. Věnovali jsme jí v Mostě jednání pracovního dne České kardiologické společnosti v říjnu 1979. Zaujala mne proto publikovaná práce R. Cífkové (7) z pracoviště preventivní kardiologie IKEM Praha seriózně informující o současném stavu znalostí v tomto hraničním problému praktické kardiologie a porodnictví. Bolestně jsem však postrádal citaci monografie brněnského Karla Janků shrnující v roce 1998 problém hypertenze v těhotenství (8). Omluvou snad může být okolnost, že byla publikována jako regionální monografie v Institutu pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně – asi málo dostupném a sotva více čteném.

Konečně v Časopisu lékařů českých vyšla v čísle 2006/5 série článků ze VI. interní kliniky pražské věnovaná angiologii. Zaujaly mne proto, že byly napsány současnými pracovníky kliniky, kde se pěstovala od zakladatelské osobnosti Bohumila Prusíka intenzivní česká angiologie spojená dále se jmény Zdeňka Reiniše, Josefa Pokorného, Vladimíra Puchmayera a mnoha jiných. V článku M. Chocholy a spolupracovníků o Buergerově chorobě (9) jsem opět postrádal odkaz na tuto angiologickou minulost kliniky, na níž autor v současné době pracuje. Alespoň měla být citována práce Vladimíra Puchmayera z roku 1983 (10).

Čtyři „kazuistiky“ z poslední doby odrážejí – opravdu jako pars pro toto – dlouhodobější neradostný stav nedostatečné citace domácí literatury v českých lékařských periodicích. Je to podnět k tomu, aby už recenzenti prací posuzovaných před otištěním věnovali pozornost vhodné citaci domácích již publikovaných a aktuálních příspěvků a podle potřeby navrhovali jejich doplnění.

MUDr. Jaroslav Ulrich, CSc.

Josefa Suka 1591/blok 511, 434 01 Most