Epikardiální tuk jako další kamínek v mozaice upřesnění kardiovaskulárního rizika? – editorial
Autoři:
Eliška Sovová
Působiště autorů:
Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace LF UP a FN Olomouc
Vyšlo v časopise:
Vnitř Lék 2016; 62(4): 241-242
Kategorie:
Editorialy
Komentář k | Editorial on
Prídavková D et al. Význam epikardiálneho tuku a obezitných parametrov pri predikcii koronárnej choroby srdca. Vnitř Lék 2016; 62(4): 256–262.
Kardiovaskulární (KV) onemocnění jsou ve vyspělém světě v příčinách úmrtí stále na prvním místě. Není divu, že prevenci těchto onemocnění je stále věnována větší pozornost. Podle platných evropských doporučení pro odhad rizika u jednotlivce používáme tabulku SCORE [1]. Nicméně i tato tabulka, ač je založena na vyšetření a sledování více než 200 000 osob, má své limitace. Nejčastější otázky, které se objevují, jsou, jak léčit mladé osoby s nízkým absolutním, ale vysokým relativním rizikem, kdy začít léčit, jak přistupovat k vyšetření u asymptomatických osob a jak léčit (nebo neléčit) osoby s vypočteným středním rizikem. U osob se středním rizikem nám podle platných doporučení jak evropských, tak i amerických [1,2] může pomoci např. zátěžové EKG vyšetření, stanovení tloušťky intima-media nebo stanovení kalciového skóre. Nicméně se hledají další parametry, které by dané riziko upřesnily.
V éře epidemie metabolického syndromu se velká pozornost věnuje zhodnocení viscerálního tuku. Zvýšení přítomnosti viscerálního tuku je totiž spojeno s aterogenním profilem, který je tvořen inzulinovou rezistencí, hyperglykemií, hypertriglyceridemií kombinovanou s nízkým HDL-cholesterolem a zvýšením zánětlivých mediátorů [3]. Epikardiální tuk jako součást viscerálního tuku patří jistě k nadějným parametrům ke zpřesnění nejen KV rizika. Jak nám ukázala Framinghamská studie, která sledovala skupinu 3 086 osob po dobu 5 let, viscerální adipozita byla spojena nejen se zvýšením počtu kardiovaskulárních událostí, ale i s vyšším výskytem nádorů i po adjustaci na klinické rizikové faktory a celkovou adipozitu [4]. Přidání tohoto faktoru k multivariabilnímu modelu zvyšovalo zlepšení predikce rizika o 16,3 %. Mahabadi et al [5] pak ve studii 4 093 osob, které sledovali po dobu 8 let, prokázali, že výskyt epikardiálního tuku je spojen v obecné populaci s výskytem fatálních a nefatálních KV příhod, a to nezávisle na tradičních rizikových faktorech. Tyto závěry potvrzuje i provedená metaanalýza, kterou publikovali Xu et al [6].
V otázkách hodnocení tohoto parametru zůstává ještě mnoho nejasného. Např. anatomická definice epikardiálního tuku uvádí, že je to tuková tkáň mezi viscerálním perikardem a myokardem bez fascie, která by ji separovala od myokardu nebo epikardiálních cév. Parakardiální tuk je pak tuková tkáň v mediastinu vně parietálního listu perikardu a má jiný embryonální původ a jiné cévní zásobení než epikardiální tuk. Perikardiální tuk je pak součet epikardiálního a parakardiálního tuku [7]. Jiní autoři zase uvádějí rozdělení na intraperikardiální tuk (epikardiální a perikardiální, který je definován jako tuková tkáň mezi viscerálním a parietálním listem perikardu) a extraperikardiální (tuková tkáň vně parietálního listu perikardu) [8]. Pravděpodobně z těchto metodologických rozporů vyplývá i různé měření tohoto parametru pomocí echokardiografie: někteří autoři jej měří mezi myokardem a viscerálním listem perikardu [9] a jiní mezi epikardem a parietálním listem perikardu [7]. Nicméně při CT vyšetření je většinou používán parametr perikardiální tuk jako tuková tkáň mezi listy perikardu [10]. Není také jednota v tom, v které části srdečního cyklu tento parametr měřit. Někteří autoři doporučují měřit v systole, aby se předešlo případné deformaci během diastoly [9], někteří autoři pak v diastole, aby mohla být hodnota srovnána s dalšími vyšetřovacími modalitami, jako je CT nebo MRI [11].
V poslední době se značně zvýšil počet publikací, které se věnují tomuto parametru, jako příklad v české literatuře můžeme uvést recentní přehledový článek Matlocha et al [12] ve Physiological Research anebo článek Prídavková et al, který je publikován v tomto čísle časopisu Vnitřní lékařství [13]. Posledně jmenovaný kolektiv se věnuje posouzení korelace výskytu epikardiálního tuku a různých parametrů obezity u osob s koronarograficky prokázanou aterosklerózou a bez ní. U osob s koronární aterosklerózou bylo prokázáno pomocí echokardiografie statisticky vyšší množství epikardiálního tuku, což je v souladu např. s metaanalýzou Wu et al [14]. Zajímavými nálezy, které jistě vyžadují další zkoumání, jsou např. věková dynamika výskytu epikardiálního tuku. Autoři neprokázali jeho vzestup po 6. dekádě, což je v rozporu s údaji u „relativně zdravé“ populace [10], nebo rozdílný výsledek u mužů a žen, protože ani v literatuře nepanuje shoda, jak pohlaví ovlivňuje tyto parametry. Celkově článek ukazuje na zajímavé a složité souvislosti mezi obezitními parametry, parametry inzulinové rezistence a nálezem aterosklerózy. Mírnou limitací této práce je pouze fakt, že obě dvě sledované skupiny již byly léčeny nejrůznějšími preparáty, což mohlo výsledky částečně ovlivnit, jak při některých parametrech uvádějí i samotní autoři.
Epikardiální tuk jako další rizikový faktor pro upřesnění kardiovaskulárního rizika si nyní hledá své místo ve škále vyšetřovacích metod a je třeba dalších studií, které by jeho význam a hlavně význam jeho snížení pro prognózu pacienta potvrdily.
prof. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D., MBA
eliska.sovova@seznam.cz
Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace LF UP a FN Olomouc
www.fnol.cz
Doručeno do redakce 29. 1. 2016
Zdroje
1. CVD Prevention in clinical practice (European Guidelines on) ESC Clinical Practice Guidelines. Dostupné z WWW: <http://www.escardio.org/guidelines-surveys/esc-guidelines/GuidelinesDocuments/guidelines-CVD-prevention.pdf>.
2. Greenland P, Alpert JS, Beller GA et al. 2010 ACCF/AHA Guideline for Assessment of Cardiovascular Risk in Asymptomatic Adults. Circulation 2010; 21; 122(25): e584-e636. Dostupné z DOI: http://dx.doi.org/10.1161/CIR.0b013e3182051b4c.
3. Despres JP. Body fat distribution and risk of cardiovascular disease. Circulation 2012; 126(10): 1301–1313.
4. Britton KA, Massaro JM, Murabito JM et al. Body fat distribution, incident cardiovascular disease, cancer, and all-cause mortality. J Am Coll Cardiol 2013; 62(10): 921–925.
5. Mahabadi AA, Berg MH, Lehmann N et al. Association of epicardial fat with cardiovascular risk factors and incident myocardial infarction in the general population: the Heinz Nixdorf Recall Study. J Am Coll Cardiol 2013; 61(13): 1388–1395.
6. Xu Y, Cheng X, Hong K et al. How to interpret epicardial adipose tissue as a cause of coronary artery disease: a meta-analysis. Coron Artery Dis 2012; 23(4): 227–233.
7. Bertaso AG, Bertol D, Duncan BB et al. Epicardial fat: definition, measurements and systematic review of main outcomes. Arq Bras Cardiol 2013l; 101(1): e18-e28. Dostupné z DOI: http://dx.doi.org/10.5935/abc.20130138.
8. Iozzo P. Myocardial, perivascular and epicardial fat. Diabetes Care 2011; 34(Suppl 2): S371-S379.
9. Iacobellis C, Willens HJ. Echocardiographic epicardial fat: a review of research and clinical applications. J Am Soc Echocardiogr 2009; 22(12): 1311–1319.
10. Yun CH, Bezerra HG, Wu TH et al. The normal limits, subclinical significance, related metabolic derangements and distinct biological effects of body site specific adiposity in relative healthy population. Plos One 2013; 8(4): e61997. Dostupné z DOI: http://dx.doi.org/10.1371/journal.pone.0061997.
11. Mookadam F, Goel R, Alharthi MS et al. Epicardial fat and its association with cardiovascular risk: a cross sectional observational study. Heart Views 2010; 11(3): 103–108.
12. Matloch Z, Kotulák T, Haluzík M. The role of epicardial adipose tissue in heart disease: a review. Physiol Res 2015. Dostupné z DOI: http://www.biomed.cas.cz/physiolres/pdf/prepress/933036.pdf.
13. Prídavková D, Kantárová D, Lišková R et al. Význam epikardiálního tuku a obezitních parametrů při predikcii koronárnej choroby srdca. Vnitřní Lék 2016; 62(4): 256–262.
14. Wu FZ, Chou JK, Wu MT et al. The relation of location-specific epicardial adipose tissue thickness and obstructive coronary artery disease: systemic review and meta-analysis of observational studies. BMC Cardiovasc Disord 2014; 14: 62. Dostupné z DOI: <http://dx.doi.org/10.1186/1471–2261–14–62>.
Štítky
Diabetológia Endokrinológia Interné lekárstvoČlánok vyšiel v časopise
Vnitřní lékařství
2016 Číslo 4
- Statinová intolerance
- Očkování proti virové hemoragické horečce Ebola experimentální vakcínou rVSVDG-ZEBOV-GP
- Co dělat při intoleranci statinů?
- Pleiotropní účinky statinů na kardiovaskulární systém
- DESATORO PRE PRAX: Aktuálne odporúčanie ESPEN pre nutričný manažment u pacientov s COVID-19
Najčítanejšie v tomto čísle
- DRESS syndróm
-
PCSK9 inhibitory – nové možnosti v léčbě hypercholesterolemie: U koho budou indikovány?
Stanovisko České společnosti pro aterosklerózu - Betablokátory a chronická obstrukční plicní nemoc
- Chronická obličková choroba, metformín a laktátová acidóza