Nádory hlavy a krku

XX. Nádory hlavy a krku

XX/ 260. Význam paliativní léčby – popis případu pacientky s nádorovou duplicitou a komplikovaným průběhem onemocnění

Rybková D., Pospíšková M., Kohoutek M.

Komplexní onkologické centrum, Krajská nemocnice T. Bati, Zlín

Východiska: V současné době je patrná narůstající incidence onkologických onemocnění. I přes nově zavedené screeningové programy se nedaří snížit záchyt v pozdních pokročilých stadiích. U těchto stadií je možná pouze paliativní léčba. I přes pokroky v terapii, kdy lze dosáhnout prodloužení života, mluvíme pouze o měsících života a nejdůležitějším cílem paliativní léčby zůstává zmírnění symptomů základního onkologického onemocnění, se snahou o udržení nebo i zkvalitnění života pacienta. Důležité je i u generalizovaných pacientů nezapomínat na kontrolu primárního tumoru, který svým růstem často způsobuje nejvíce problémů, a správně využít možnosti nejen chemoterapie, ale i radioterapie. Popis případu: 54letá pacientka došetřovaná v květnu 2014 pro poruchu polykání. Při ORL suspektní nález v hypofaryngu, bio­psie potvrdila středně diferencovaný invazivní spinocelulární karcinom. Vstupně stagingovými metodami prokázána generalizace v plicích (solitární léze) a dále nejasný nález na lymfatických uzlinách mediastina. Při došetřování jsme zjistili duplicitní tumor v distální třetině jícnu, nízce diferencovaný spinocelulární karcinom. Pacientka KI 90% indikována k paliativní chemoterapii. Před zahájením léčby se založila jak tracheostomie, tak nutritivní gastrostomie. V červnu 2014 zahájila první linii paliativní chemoterapie cDDP + 5-FU, podány tři série s klinickým efektem stabilizace nemoci a následně v říjnu 2014 proběhla paliativní radioterapie na oblast tumoru jícnu i hypofaryngu, celkem 30 Gy v 10 frakcích, opět s efektem SD. V lednu 2015 došlo k lokální progresi onemocnění hypofaryngu v podobě z tracheostomatu zejícího květákovitého tumoru o velikosti 7 × 4,5 × 3 cm, s růstem granulací a krvácením, znesnadňujícím péči o tracheostomii včetně výměn kanyl, kvůli které byla pacientka opakovaně hospitalizována. Byla indikována paliativní RTG terapie na tumor 20 Gy/ 5 fr a vzhledem k progresi i na plicích byla zahájena druhá linie paliativní chemoterapie CBDCA + paclitaxel. Byla naplánována dvojkombinace k navození rychlého efektu, poté monoterapie paclitaxelem. Po RTG terapii došlo ke kompletní regresi lokálního nálezu a po l. s. chemoterapii regredoval i nález na plicích. Vymizení tumoru v okolí tracheostomatu vedlo ke zlepšení přístupu k TRST a manipulaci s ní, kterou pacientka nyní zvládá i doma. Závěr: Paliativní terapie má v léčbě onkologických onemocnění nezastupitelné místo, i když jejím cílem není vyléčení pacienta či prodloužení jeho života. Správnou paliativní léčbou můžeme přispět k výraznému zlepšení lokálních projevů.

XX/ 320. Úspěšnost léčebných modalit nádoru orofaryngu ve vztahu k HPV etiologii

Binková H.¹, Horáková Z.¹, Kostřica R.¹, Veselý K.², Klozar J.³, Košlabová E.³, Lukešová E.³, Grega M.⁴, Hamšíková E.⁵, Tachezy R.⁵

¹ Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku LF MU a FN u sv. Anny v Brně, ² I. patologicko-anatomický ústav, LF MU a FN u sv. Anny v Brně, ³ Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN v Motole, Praha, ⁴ Ústav patologie a molekulární medicíny, 2. LF UK a FN v Motole, Praha, ⁵ Ústav hematologie a krevní transfuze, Praze

Východiska: Výrazný nárůst počtu nově dia­gnostikovaných orofaryngeálních karcinomů (OFK) v posledních letech je v přímé souvislosti s nádory, v jejichž etiologii se uplatňuje HPV (human papilloma virus). Hlavním cílem našeho grantového projektu bylo sledování prognózy HPV pozitivních a HPV negativních OFK v závislosti na léčebné modalitě. Materiál a metody: Do studie bylo zařazeno 86 nemocných s pokročilou formou OFK (stadium III + IV) léčených primárně konzervativně (CHRT, bio­logická léčba + RT, RT) na klinice ORL FN u sv. Anny v Brně a 99 primárně chirurgicky léčených na ORL klinice FN Praha Motol. Vyšetření proteinu p16 a p53 imunohistochemicky a in situ hybridizací bylo prováděno v patologických ústavech obou nemocnic, amplifikační PCR detekce a typizace HPV DNA v Národní referenční laboratoři pro HPV v ÚHKT v Praze. Výsledky: Ve studii, do které bylo zahrnuto celkem 185 pokročilých OFK, byla virová etiologie tumoru zjištěna u 46 % pacientů, z toho v konzervativní větvi u 31 % a v chirurgické u 59 %. Celkové i specifické přežití bylo statisticky signifikantně lepší u pacientů s HPV pozitivními nádory ve srovnání s pacienty s nádory HPV negativními, a to v obou skupinách – léčené chirurgicky a konzervativně (graf 1, 2). HPV se ukázal jako nejsilnější prediktor celkového i specifického přežívání. Pacienti s HPV asociovanými nádory měli významně lepší prognózu, a to bez ohledu na typ léčby. Pro celkové přežívání bylo dalším významným negativním prediktivním faktorem kouření a hraničně významné bylo pohlaví, pro specifické přežívání byla hraničně významná velikost nádoru a současná konzumace alkoholu. HPV pozitivita byla pozitivním, velikost nádoru a konzumace alkoholu negativním prediktivním faktorem ve specifickém přežívání. Závěr: Ve studii byla porovnávána úspěšnost chirurgické a konzervativní léčby u pacientů s pokročilou formou orofaryngeálního karcinomu. Pacienti s HPV asociovanými nádory mají významně lepší prognózu bez ohledu na typ léčby. Prognostická výhoda HPV pozitivity pravděpodobně není vázána na léčebnou modalitu. Ačkoliv léčebné protokoly prozatím HPV status nezohledňují, zavedení rutinního testování všech vzorků OFK při verifikaci nádorového onemocnění za účelem detekce HPV je nanejvýš žádoucí.