Psychosociální péče

X. Psychosociální péče

X/ 295. Analýza výskytu burn- out syndromu u zdravotnických pracovníků onkologie

Polášková J.

Komplexní onkologické centrum, Krajská nemocnice T. Bati, Zlín

Východiska: Syndrom vyhoření je druh stresu, emocionální únavy, frustrace a vyčerpání, k nimž dochází v důsledku toho, že sled určitých událostí týkajících se vztahu, poslání, životního stylu nebo zaměstnání nepřinese očekávané výsledky při maximálním, mnohdy až extrémním nasazení jedince. Motivace lidí, kteří se rozhodnou pracovat v pomáhajících profesích, bývá velmi podobná –  chtějí pomáhat druhým lidem. Vstupují do profese s nadšením a horlivostí, bývají těmi nejaktivnějšími a nejobětavějšími pracovníky, mají hodně elánu a neutuchající energii. Postupně ale zjišťují, s jak velkým výkonovým i emočním nasazením musí počítat. Investice vkládané do práce převyšují zisk z ní a spojením velkých nároků s nízkým oceněním pak snadno dochází k syndromu vyhoření. Hlavní důvod, proč je důležité se této otázce věnovat, spočívá v tom, že důsledky psychického vyčerpání zdravotnických pracovníků ovlivňují negativně i pacienta. Cílem výzkumu bylo provést rozbor dat získaných od zdravotnických pracovníků Onkologického oddělení KNTB ve Zlíně a zjistit míru burn- out syndromu. Soubor a metody: Zkoumaný soubor tvořilo celkem 50 zdravotnických pracovníků. V případě tohoto výzkumného šetření to byli lékaři a střední zdravotnický personál čtyř stanic Onkologického oddělení KNTB ve Zlíně. Ke zjištění míry burn- out syndromu byl použit standardizovaný dotazník BM –  psychického vyhoření autorů A. Pinesové a E. Aronsona. Výsledky: Výsledné hodnoty dotazníku BM –  psychického vyhoření –  se pohybovaly v celém souboru od 1,04 do 5,4. Střední hodnota BM celého souboru byla 2,94, což znamená, že skóre vyhoření u zdravotnických pracovníků onkologického oddělení je uspokojivé. Výsledky ukazují, že 21 zdravotnických pracovníků, tedy 42,0 %, dosáhlo uspokojivé hodnoty, skóre vyhoření 2– 3. Dobrý výsledek z hlediska psychologie zdraví, tedy hodnotu BM < 2, vykázalo 6 pracovníků, tj. 12,0 %. Naopak skóre BM v pásmu mezi 3 a 4 dosáhlo 19 respondentů, tj. 38,0 %, což představuje potenciální ohrožení syndromem vyhoření. Prokázaná přítomnost psychického vyčerpání, tedy hodnoty BM mezi 4 a 5, byla registrována u 2 respondentů, tj. 4,0 %. V tomto případě by měli respondenti vyhledat odbornou pomoc. Havarijním signálem je skóre BM > 5, kterého dosáhli 2 respondenti, tj. 4,0 %. Jde o nejzávažnější stav vyhoření, který vyžaduje zásah klinického psychologa či terapeuta. Závěr: Cílem této práce bylo upozornit na skupinu zdravotnických pracovníků, kteří jsou ohroženi burn- out syndromem, prezentovat statistická zjištění a zvýšit povědomí o tomto psychologickém a medicínském problému. Výzkum ukázal, že syndrom vyhoření je stále aktuální, a proto je důležité jej včas diagnostikovat a hlavně tomuto jevu účinně předcházet. Výsledky výzkumu byly sděleny vedoucím pracovníkům oddělení, kde výzkum probíhal. Závěrem je nutno zdůraznit, že zaměřit se na prevenci burn- out syndromu je to nejdůležitější, co pro zdravotnické pracovníky můžeme v tomto směru udělat.

X/ 296. Specifika sdělování diagnózy či prognózy onkologického pacienta z pohledu psychologa

Romaňáková M., Šutorová V., Kryšková L.

Úsek klinické psychologie, MOÚ, Brno

Východiska: Příspěvek vychází z letité praxe s onkologickými pacienty, z dynamiky jejich prožívání nemoci, a to často v závislosti na sdělení informací podávaných odborníky, vědomí si toho, že sdělením lze podporovat jak sanogenezi, tak i patogenezi, a to v závislosti na způsobu, načasování a přístupu k pacientovi. Dovednost sdělení základních informací týkajících se nemoci, léčby či prognózy doprovází jak pacienta, tak i odborníka celou dobu nemoci a netýká se pouze přechodu z paliativní léčby do paliativní péče. Proto se jeví zcela zásadním se tímto tématem zabývat. V minulosti našich pacientů objevujeme úzkostné prožívání spojené místy až s neschopností se k tématu co jenom přiblížit, těžkosti jim dělají reklamy na výživové preparáty uváděné ve sdělovacích prostředcích či na billboardech nebo situace, kdy se ve zprávách objeví téma o úmrtí někoho známého z důvodu onkologického onemocnění. Kdokoliv z nás, je‑li odeslán na vyšetření, reaguje v případě, že je vyjádřena suspekce z onkologického problému, rovněž staženě, vyděšeně, úzkostně, depresivně. Po oznámení diagnózy opadne jakákoliv naděje v to, že by se snad mohlo jednat o cokoliv jiného. Dostáváme se do rukou odborníků, kteří se v první řadě snaží zachránit naše tělo. Pochopitelně se snaží nepříjemné sdělení podat co nejlépe, avšak jak přistoupit ke sdělení něčeho –  pro lékaře –  tak jasného a jednoznačného způsobem, který by pacienta nerozhodil natolik, že informaci přijme a bude dále s námi spolupracovat, zůstane partnerem odpovědným za léčbu či uzdravení, bude akceptovat nutnou zátěž, přijme rozhodnutí lékaře a zadaptuje se. Cíl: Cílem sdělení je nabídnout praktické informace týkající se zásad, které jsou při sdělování důležitých informací pro pacienta nezbytné, pochopení prožívání pacienta v souvislosti s pro něj nepříznivými či zcela zásadními tématy, představení toho, co pacient v takových situacích od lékaře očekává. Rovněž se snažíme objasnit důvod, pro který není reálné poskytnout konkrétní návod, jak dialog vést, a to kvůli odlišnosti osobnostní typologie, a tím taky odlišnosti zpracovávání informací jednotlivými pacienty. Nastíníme výhody spolupráce s psychologem pracujícím s onkologickými pacienty. Závěr: Tématu týkajícího se sdělování či dohodnutí rozhodujících postupů či změn v léčbě onkologického pacienta se nyní věnuje větší pozornost, přesto dovednost, jak se svými pacienty budeme zacházet, nehledejme v dobrých radách či konkrétních manuálech, které nabídnou, co v té či oné situaci máme použít, ale spíše v sebepoznání a zaměření se na porozumění, empatii a akceptaci individualit našich pacientů. Dílem se o to snaží i naše sdělení.

X/ 297. SYSTEMATICKÁ PSYCHOTERAPIE V ONKOLOGII. Kazuistická práce aplikovaného psychoanalytického přístupu. Psychosomatické faktory onkologické zátěže pacientky s rakovinou prsu. Podpora seberozvoje a samoregulace s cílem vyššího efektu léčebné terapie?

Šutorová V.

Úsek klinické psychologie, MOÚ, Brno

Východiska: Pro psychology ve zdravotnictví je nástrojem dlouhodobé péče o onkologického pacienta psychoterapeutická znalost teorie a praxe. Pacientům, kteří jsou motivováni uvěřit, že se spolupodílejí svým chováním na vlastním životě, je doporučována systematická psychoterapie. Vychází z předpokladu pravidelného potkávání se ve vztahu s terapeutem. Za okolnosti odvahy k autentickému poznávání sebe a vystavení se kritickému náhledu akutních i dlouhodobých zátěží může terapeut ovlivňovat pacientovu nespokojenost a účast na nemoci za okolnosti naučení klienta zacházet s osobními postoji. K těm pacient dochází porozuměním vlastním nepoznaným emočním zkušenostem a opakovaným neuvědomovaným vzorcům, na které je specifickými technikami upozorňován psychologem. Terapeut se znalostí aplikované psychoanalýzy uplatňuje teorie, ve kterých spoléhá na přítomnost nevědomých motivací klienta. Činí tak vytrvalou pozorností a neutralitou, uváděním do souvislostí historii osobnosti, její traumata a současný psychosomatický stav. Cíl: Účelem sdělení je na praktické kazuistické ukázce informovat o psychosomatických souvislostech pacientky s rakovinou prsu. Zpřístupnit především pacientům nahlédnutí do dostupného léčebného spojenectví namísto vyhledávání často nevědeckých alternativních metod léčby. Ukázat odborníkům z řad onkologie způsoby psychoterapeutického působení, které bere v potaz nejen orgánové léčení, ale i psychogenezi a které je ověřenou lékařskou metodou více než 200 let. Nebereme si ambici preferovat primární psychogenní příčinu nemoci, avšak jsme zastánci holistického pojetí modalit těla a duše a věříme ve vzájemné spolupůsobení dokonce i tak závažné a komplikované choroby, kterou je onkologické onemocnění. Zpřístupňujeme 10měsíční systematickou práci na duševním životě pacientky, její pokrok v terapii a v souvislosti s tím abreakci zátěžových traumatických témat a nastolení větší vnitřní spokojenosti a rovnováhy. Klademe si ambici přisuzovat vnitřní rovnováze lepší vývoj choroby na podkladě posílení imunitního systému než u pacientů pokračujících v zajetých patogenních psychických vzorcích chování a přebývání v chronickém stresu. Závěr: Přednáška nabízí znalost v oblasti celostní medicíny, možnosti psychoterapeutického ovlivňování psychosomatických faktorů onkologické zátěže u pacientky s rakovinou prsu. Seznamuje s technikami psychoanalyticky orientované školy při práci na zvědomování neuvědomovaných podílů psychické zátěže mající svůj spolupodíl na nemoci. Kazuistika ukazuje na rozvoji osobnosti efekt psychoterapeutického ovlivnění.

X/ 301. Návrat do zaměstnání po onkologické nemoci

Slavíková Š.

Amelie, Praha

Amelie realizovala do roku 2015 dvouletý projekt s názvem Návrat do zaměstnání po onkologické nemoci. Projekt byl určen lidem v produktivním věku, kteří prošli onkologickou nemocí, zároveň žijí ve Středočeském kraji a mají invalidní důchod. V rámci projektu proběhly čtyři vzdělávací cykly, každý v délce 5 měsíců. Aktivitami projektu byly pracovně motivační diagnostika, vzdělávací kurzy, modelové pohovory u personalistů firem, nácvik pracovních dovedností, assessment centrum a pracovní praxe. Na podporu přijetí onkologicky nemocných zaměstnavatelem byl poskytován mzdový příspěvek na 6 měsíců. Projekt byl hrazený z prostředků Evropského sociálního fondu a byl pro všechny účastníky zdarma. Cílem projektu, který vychází z dlouholeté práce s klienty v Centrech Amelie v Praze, Rakovníku, Příbrami a Olomouci bylo pomoci onkologicky nemocným zmírnit potíže při návratu po nemoci zpět do zaměstnání a najít jim odpovídající zaměstnání dle jejich zdravotních omezení a profese. Cílem příspěvku je, aby si zdravotničtí pracovníci uvědomili, že není snadné se po onkologické léčbě vracet do zaměstnání, a vyvstává zde i řada otázek, se kterými nemocní budou konfrontovat zdravotnický personál. Do projektu se zapojilo 61 klientů, z toho pět mužů. Nejčastějšími diagnózami účastníků projektu byly rakovina prsu, rakovina vaječníků a dělohy a lymfomy. Projekt absolvovali lidé všech věkových skupin a s nejrůznějším dosaženým vzděláním, převažovalo věkové rozmezí 40– 55 let a středoškolské vzdělání. Z projektu se dají vyhodnotit tyto závěry o lidech vracejících se do práce po onkologické léčbě: a) Mívají problémy s větší únavností. Mohou odvádět pracovní výkon po kratší dobu, proto jsou pro ně vhodné částečné úvazky, kterých je velmi málo. b) Mohou se potýkat s různými handicapy dle typu onemocnění –  např. omezení hybnosti, lymfedémy či stomie. Tato omezení ale mnohdy nebrání normálnímu docházení do práce a pracoviště není třeba nijak upravovat. c) Trpí společenskou izolací, jako dlouhodobě nemocní ztrácí své kontakty, musí přerušit své koníčky, dlouhodobě chybí v práci. Důsledkem je snížené sebevědomí a sebehodnocení či depresivní stavy. d) Při hledání práce jsou váhaví a nerozhodní, hodně řeší, jak potenciálnímu zaměstnavateli oznámit, že mají invalidní důchod nebo s jakým onemocněním se léčili. Ze spolupráce se zaměstnavateli lze poznamenat toto: a) Mají obavy z častých absencí v práci nebo častých zdravotních kontrol. b) Mají obavy z toho, že nemoc a její případný návrat ovlivní tým. c) Panuje všeobecný strach z komunikace s člověkem po rakovině a ten se týká i personalistů.