Paliativní péče a symptomatická léčba

VIII. Paliativní péče a symptomatická léčba

VIII/ 201. Kvalita života pacientek s karcinomem mammy: pilotní prospektivní analýza

Skřivanová K.¹, Bendová M.², Brančíková D.³, Minář L.², Elfmarková N.⁴, Anderková L.⁴, Svěrák T.⁴, Peterková H.¹, Dušek L.⁵, Jarkovský J.⁵, Benešová K.⁵, Protivánková M.³

¹ Ústav psychologie a psychosomatiky, LF MU, Brno, ² Gynekologicko‑porodnická klinika LF MU a FN Brno, ³ Interní hematologická a onkologická klinika LF MU a FN Brno, ⁴ CEITEC –  Středoevropský technologický institut, MU, Brno, ⁵ Institut bio­statistiky a analýz, MU, Brno

Východiska: Kvalita života (QoL) pacientek s karcinomem prsu je zásadním výzkumným tématem s ohledem na četnost diagnózy v populaci, charakter onemocnění a náročnost léčby. Soubor pacientů a metody: Výzkumný soubor tvoří 22 pacientek s karcinomem prsu po onkologické léčbě. V rámci prospektivní studie byly k zachycení kvality života použity metody SF‑ 36, Dotazník životní spokojenosti, FACT‑ B a doplňující metodou byl SCL- 90. Pacientky hodnotily QoL před léčbou a po ní. V analýze dat bylo použito absolutní a relativní četnosti pro kategoriální proměnné, medián doplněný 5– 95% kvantilem pro spojité proměnné a průměr a směrodatná odchylka pro skóre kvality života. Statistická významnost změny kvality života v čase na hladině 5 % byla hodnocena Wilcoxonovým párovým testem. Pro predikci změny QoL po léčbě byla použita metoda lineární regrese. Výsledky: Výzkumný soubor byl tvořen 22 pacientkami s mediánem věku 66 let a mediánem BMI 26,5. Stadium 0 a I bylo zjištěno u 45,5 % pacientek, stadium II a III u 50,0 % pacientek a stadium IV u 4,5 % pacientek. Operační léčba byla provedena u 94,7 %, radioterapie u 77,8 %, hormonální terapie u 68,4 %, chemoterapie u 66,7 % a bio­logická léčba u 11,1 % pacientek. V dotazníku životní spokojenosti na škále popisující spokojenost s vlastní osobou nastal statisticky významný pokles (p = 0,033). Na škále citový stav dotazníku FACT- B došlo ke statisticky významnému nárůstu (p = 0,023) a v dotazníku SCL- 90 byl zaznamenán nárůst skóru na škále obsese–kompulze (p = 0,038). Nebyla nalezena žádná statisticky významná změna ve skóru na jednotlivých škálách SF- 36. Byla prokázána statisticky významná souvislost vstupní hodnoty se změnou skóru v dotazníku SF-36 na škálách fyzické fungování, fyzická omezení, tělesná bolest, vitalita, emoční problémy a duševní zdraví, v dotazníku FACT- B na škálách zdravotní/ tělesný stav, citový stav, funkční stav, dodatečné starosti a celkový FACT-B skór, v dotazníku životní spokojenosti na škálách zdraví, manželství a partnerství, vlastní osoba, přátelé a známí a příbuzní a celková životní spokojenost a v dotazníku SCL-90 na škálách obsese–kompulze, interpersonální senzitivita, deprese, hostilita, paranoidní myšlení, psychoticizmus, GSI (global severity index), PSDI (positive symptom distress index) a PST (positive symptom total). Závěr: Vstupní hodnoty QoL (baseline po stanovení diagnózy) ovlivňují změny skóru ve většině škál QoL po léčbě. Tyto vstupní informace by mohly být zahrnuty do tvorby individualizovaného plánu komplexní onkologické péče o pacienta.

Podpořeno GAČR –  P407/ 12/ 0607.

VIII/ 291. Komparace hodnocení potřeb onkologických pacientů a pacientů s pokročilou formou chronického srdečního selhání v paliativní péči –  pilotní studie

Kala M.¹, Novotná H.²

¹ Hospic na Svatém Kopečku, Olomouc, ² Fakulta zdravotnických věd, UP v Olomouci

Východiska: Prioritou paliativní péče je důraz na kvalitu života nemocného a jeho rodiny a současně saturace bio­- psycho- sociálních a spirituálních potřeb pacienta. Soubor pacientů a metody: Pilotní studie zahrnovala soubor celkem 42 pacientů –  21 onkologických pacientů a 21 pacientů s pokročilou formou chronického srdečního selhání (CHSS), kterým byla poskytována obecná paliativní péče na lůžkách standardní a následné péče v Nemocnici Tábor, a.s. Zařazovací kritéria pro pacienty s pokročilou formou CHSS bylo stadium NYHA III nebo IV, ejekční frakce levé komory méně než 30 % a rozhodnutí o paliativním léčebném postupu. Zařazovací kritéria pro onkologicky nemocné pacienty byla ukončená onkologická léčba v důsledku léčebně neovlivnitelné progrese onkologického onemocnění. Jako výzkumný nástroj byl použit dotazník pro hodnocení potřeb v paliativní péči PNAP (Patient Needs Assessment Palliative Care), který vychází z holistického pojetí péče, kde pacienti hodnotí důležitost a současně naplněnost jednotlivých potřeb rozdělených do sedmi domén –  fyzické symptomy, sociální oblast, respekt a podpora zdravotnických pracovníků, smysl života a smíření, autonomie, možnost sdílení emocí a religiózní potřeby. Výsledky: Průměrný věk onkologických pacientů byl 66,4 let, průměrný věk pacientů s pokročilou formou chronického srdečního selhání byl 73,7 let. Za nejdůležitější považovaly oba soubory pacientů potřeby v doméně fyzické symptomy a autonomie. Nejméně byli respondenti spokojeni s doménou smysl života a smíření, možnost sdílení emocí a autonomie. Onkologičtí pacienti hodnotili naplněnost potřeb v doménách fyzické symptomy, smysl života a smíření lépe než pacienti s pokročilou formou chronického srdečního selhání. Z jednotlivých položek považovaly obě skupiny respondentů nejčastěji za nejvíce důležité řešení bolesti, dušnosti, únavy, vyrovnání se s nemocí, respekt a úctu při ošetřování a smysl života. V hodnocení naplněnosti potřeb se obě kategorie respondentů lišily. Z nedostatečně saturované potřeby považovali onkologičtí pacienti únavu, vyrovnanost s nemocí a bolest. Pacienti s pokročilou formou CHSS uvedli jako nedostatečně naplněné potřeby dušnost, smysl života, sdílení strachu, obav z pocitů z umírání a smrti. Závěr: Trajektorie umírání u pacientů v konečném stadiu onkologické nemoci a chronického onemocnění se může lišit. Tato pilotní studie je součástí rozsáhlejšího výzkumu věnovaného porovnání kvality života a hodnocení potřeb u pacientů v terminální fázi chronické a onkologické nemoci.

VIII/ 292. Pacientem řízená analgetizace, náklady, dostupnost pro pacienta, efektivnost

Jirkovská V.

Masarykův onkologický ústav, Brno

Na základě zvyšující se prevalence zhoubných novotvarů (ÚZIS, 2015) jsem se rozhodla vypracovat tuto přehledovou studii. Mnoho zhoubných novotvarů je provázeno krutou průlomovou a následně pak typickou nádorovou bolestí (www.mou.cz, 2015), na kterou je nutné vždy myslet ve spojitosti s kvalitou života člověka, vhodně ji hodnotit a co v nejkratší době eliminovat. Diagnóza zhoubného novotvaru je sama o sobě dosti život zásadně měnící informace a neléčená bolest devastuje nemocného jedince po stránce fyzické, psychické i sociální. Je ovlivněno myšlení jedince, mezilidské vztahy, často je omezena kvůli bolesti i pohyblivost nemocného, tento mnohdy přichází v již takto tíživé životní situaci o zaměstnání a stává se ekonomicky závislým (www.zdravi.e15.cz, 2015). Na bolest je nutné pohlížet jako na zcela individuální a subjektivní prožitek každého jedince, který je velice obtížně hodnotitelný standardizovaným, hmatatelným měřítkem (WHO, 2015). V předchozí publikační činnosti jsem se věnovala osobám s diabetem a jejich životu s inzulinovou pumpou, proto se v tomto článku chci věnovat možnosti podobné, a to sice kontinuální analgetizaci pacientem, typům pump dostupných na českém trhu, jejich cenám a případným příspěvkům ze strany zdravotních pojišťoven. Nedílnou součástí jsou i zahraniční zkušenosti s tímto typem analgetizace a jejich využívání v zahraničí. Dalším aspektem je celková flexibilita českých firem ve vztahu k možné poptávce po kontinuálních dávkovacích pumpách obsluhovatelných v domácím prostředí (Onyx, 2015). Důležitým prvkem zde je též pacientova kognitivní znalost obsluhy dávkovacích přístrojů, barvitost a individualita PCA dávkovačů (www.kardiobtl.cz, 2015). Ekonomické náklady a přínos pacientovi i zdravotnickému zařízení oproti běžné dlouhodobé hospitalizaci (www.remedia.cz, 2015). Cílem práce je analyzovat možnosti pacienta, ale i tuzemských dodavatelů a náklady na ambulantní léčbu bolesti s přihlédnutím k ekonomickým i neekonomickým oblastem lidského života, oproti léčbě nádorové bolesti spojené s hospitalizací jedince a náklady s tímto spojené v průběhu diagnostiky i následné léčby. Závěr přehledové studie ukázal, že využití PCA je v ČR minimální. Do dnešního dne je preferována ústavní péče a hospitalizace pacientů, která je cca o 50 % nákladnější než ambulantní léčba s přístroji pro PCA (ÚZIS, 2015). Za možnou chybu lze považovat ten aspekt, že firmy nabízejí jen omezené množství přístrojové techniky, která je určená pro obsluhu nemocným, a nikoliv pouze zdravotnickým personálem.

VIII/ 200. Bolest u pacientů s tumorem hlavy a krku

Rusín Š.¹, Jelínek P.¹, Pavlíková J.¹, Pejčoch R.²

¹ Anesteziologicko‑resuscitační oddělení, MOÚ, Brno, ² Interní hematologická a onkologická klinika LF MU a FN Brno

Východiska: Bolest je často jedním z důležitých příznaků vedoucích k diagnóze tumoru hlavy a krku. Může být i indikátorem progrese tohoto onemocnění, ale i nežádoucím účinkem jeho terapie. Prevalence bolesti u pacientů s těmito tumory je více než 80 % a asi v 50 % se jedná o bolest silné intenzity. Ve 30 % jsou lokalizované do oblasti cervikoskapulární a v 50 % oromandibulární. Dysfagie je bolestivá u čtyř z pěti pacientů. Nutné chirurgické intervence, radioterapie i chemoterapie mohou být příčinou bolesti silné intenzity i několik měsíců po ukončení dané léčby. Ve většině případů jde o smíšenou bolest, tedy nociceptivní a i neuropatickou. Neuralgické bolesti n. trigemini a n. glossopharyngei jsou charakterizované záchvatovitou vystřelující, lancinující bolestí. Alterace polykání, mluvení, artikulace, ventilace, ale často i změna tváře, estetické změny vedou k významnému postižení sebevědomí a jistoty pacienta. Celková těžká životní situace nemocného spolu s fyzickým a duševním utrpením významně ovlivňuje jeho kvalitu života. Cíl: Hlavně léčba neuropatické bolesti je obtížná a ne vždy úspěšná. První volbou jsou antikonvulziva a antidepresiva. Lékem volby v léčbě bolesti trojklaného nervu je karbamazepin, který má však závažné nežádoucí účinky a četné interakce s jinými léky dané indukcí cytochromu P450. Nastavení účelné terapie bolesti je úspěšné jen ve spolupráci lékařů ORL, onkologů, radioterapeutů, psychologů a lékařů ambulance léčby bolesti. Závěr: Mezioborová spolupráce a individuální přístup k terapii bolesti onkologicky nemocného je důležitým předpokladem úspěchu.

VIII/ 202. Možnosti ovlivnění průlomové bolesti

Svoboda T.

Onkologická a radioterapeutická klinika LF UK a FN Plzeň

Východiska: Jedním z nejčastějších symptomů spojených s nádorovým onemocněním je bolest. Ta má mnoho podob a může nabývat různé intenzity. Kromě běžných metod využívaných k jejímu zmírnění, mezi které patří i chirurgické přístupy, radioterapie a částečně i léčba systémová, je základním předpokladem nastavení optimální kombinace analgetik a koanalgetik. Ta je nejčastěji založena na podávání ně­kte­rého z ovoidů. Ovšem i při dobrém nastavení základní účinné hladiny se lze setkat se situacemi, ve kterých je pokrytí analgetiky účinné nedostatečně, což pro pacienta může znamenat zvýraznění mnoha potíží, zahrnujících i imobilitu, omezení soběstačnosti, nemožností vykonávat běžné činnosti, nespavostí atd. Je tedy třeba přemýšlet o zařazení dalšího léčiva, které by tento extrémní výkyv, mnohdy poměrně krátkého trvání, dokázal kompenzovat. Cíl: V prezentaci jsou shrnuty současné možnosti ovlivnění průlomové bolesti. Jednotlivé preparáty mají odlišnou formu a způsob aplikace, lze tedy mezi nimi vybírat podle typu postižení. Možná právě aplikační forma rozhoduje o tom, do jaké míry budou v jednotlivých situacích využitelné. Mezi další důležité faktory ovlivňující výběr opioidu tohoto typu patří ty, které jsou spojené s vlastním pacientem. Výraznější rozdíly, či přesněji snad jen minimální odlišnosti, lze zaznamenat mezi možností titrace dávky k dosažení optimálního efektu, stejně jako mezi dobou nástupu požadovaného účinku. Prezentace je zaměřena na porovnání možných výhod a nevýhod spojených s různými možnostmi, které máme v dnešní době k dispozici. Představuje souhrn poznatků a vlastních klinických zkušeností, na základě kterých se bude možné v dané problematice lépe orientovat. Závěr: V posledních letech dochází k uvolnění preskripce opioidů a léčiv cílených na průlomovou bolest i pro onkology. Tento krok je logickým vyústěním skutečnosti, že naprostá většina pacientů vyžadujících takovouto léčbu pochází právě z onkologických ambulancí všeho typu. Jsou to právě onkologové, kteří vidí naprostou většinu těchto nemocných jako první nebo nejčastěji. Nabízejí jim také další léčebné modality, které tento symptom dokážou alespoň zčásti ovlivnit, včetně bisfosfonátů. Navíc ne v každém zdravotnickém zařízení je dostupná ambulance paliativní medicíny nebo specializovaná ambulance bolesti, tudíž jejich dostupnost je velmi omezená. Vyškolení onkologů, aby vhodným způsobem využívali širokou škálu léčebných prostředků a metod ku prospěchu svých pacientů, je tedy skutečně aktuálním úkolem.

VIII/ 203. NON-INTERVENTIONAL POST‑AUTHORIZATION STUDY WITH THE ACTIVE SUBSTANCE FENTANYL IN THE FORM OF TRANSDERMAL PATCH

Holubec L., Fínek J.

Department of Oncology and Radiotherapeutics, Faculty of Medicine, Charles University and University Hospital, Pilsen

Background: Non- Interventional Post‑authorization study with the active substance fentanyl in the form of transdermal patch took place in the Czech Republic from November 26, 2012 to April 30, 2014, as the second phase of the non‑interventional monitoring of patients to whom fentanyl in the form of transdermal patches has been prescribed according the common medical practice. Specialized oncology departments and offices aimed for treating pain participated in this study. The aim of Non- Interventional Post‑authorization study with the active substance fentanyl in the form of transdermal patch was the evaluation of the indication spectrum, the dosage of medication and compliance of patients treated with transdermal fentanyl for pain, which can be adequately handled only by opioid analgesics. At the same time to verify the efficacy and tolerability of transdermal fentanyl. Patients and Methods: In total, 2,691 patients were enrolled into the non‑interventional study. Inclusion criteria: 1) Adult patients treated by fentanyl in the form of transdermal patches for at least two weeks. 2) Patients who tolerated opioids in the past. Selection of patients was not allowed to be influenced in advance and had to be solely on the decision of the doctor within the treatment of pain in common medical practice. In context with this non‑interventional study patients did not undergo any diagnostic or therapeutic procedures beyond the normal clinical practice. The patient was subsequently monitored during three controls as part of routine clinical practice. Data recorded were: the effectiveness of the treatment, how often the patient changed patch, need of additional attachment of patch, removing of patch residua, undesirable effects, how the patient continues in the treatment and the number of the packages of the medicinal product, where appropriate, the reason for termination of treatment. Conclusion: The fentanyl transdermal patch was the most often indicated for the treatment of back pain and cancer pain. After the evaluation of outputs from each follow‑up visit the improving analgesic effect between visits is remarkable. During this non‑interventional no serious or unexpected undesirable reaction has been reported. The total average number of reported undesirable effect after the first visit increased slightly, from 11% to 14%, which may be given, for example, by titration to a higher therapeutic dose.

Supported by the project CZ 1.05/ 2.1.00/ 03.0076 from European Regional Development Fund.

VIII/ 396. (Ne)bojím se bolesti

Navrátilová P.¹, Navrátil J.²

¹ Masarykův onkologický ústav, Brno, ² Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ, Brno

Východiska: K nejčastějším obavám onkologicky nemocných pacientů patří bolestivý průběh nemoci. Někdy je dokonce strach z bolesti větší než strach ze smrti samotné. Cíl: Abychom mohli bolest správně léčit a „ušít pacientovi medikaci na míru“, je třeba provést pečlivé zhodnocení bolesti, a to zejména její intenzity a charakteru. Důležité je také znát přání a priority pacienta, seznámit jej s reálnými, dosažitelnými cíli léčby a možnými nežádoucími účinky léků. Od tohoto kroku se pak odvíjí nasazení a postupná titrace analgetik, event. pomocných léků. Protože se setkáváme u onkologicky nemocných v převážné většině s bolestí chronickou, preferujeme co nejméně invazivní formy podání (per os retardované, transdermální) a aplikaci podle hodin (podání preventivně, ještě než stihne nastoupit bolest). Kromě bazální medikace by měl být pacient vybaven vždy navíc tzv. záchrannou medikací, kterou může užít při náhlém zhoršení bolesti. Tou může být jak neopioidní, tak opioidní analgetikum s rychlým nástupem a krátkým trváním účinku. Samozřejmé je průběžné sledování vývoje stavu pacienta, jeho preferencí, přehodnocování cílů léčby, hodnocení účinku analgetické terapie a řešení případných nežádoucích účinků. Jejich výskyt neznamená automatické vysazení analgetika se závěrem nesnášenlivosti, ale naopak hledání aktivního řešení problému. Závěr: Základní léčbu bolesti by měl zvládat lékař jakékoli odbornosti. Pokud se však nedaří bolest dostatečně tlumit, je vhodné pacienta odeslat na specializovaná pracoviště léčby bolesti.

VIII/ 397. Respirační symptomy u pokročilého onkologického pacienta

Skřičková J., Tomíšková M., Turčani P.

Klinika nemocí plicních a TBC LF MU a FN Brno

Respirační symptomy se často objevují u nemocných s pokročilým nádorovým onemocněním. Nejsou jen projevem primárního zhoubného nádoru plic a hrudníku. Mohou se objevit při metastatickém postižení plic u nádorů jiné lokalizace. Navíc může být jakékoliv nádorové onemocnění ve svém průběhu komplikováno infekcí dýchacích cest, kardiálním selháváním, plicní embolií, anémií, které se tak podílejí na vzniku nebo zhoršení respiračních symptomů. K nejčastějším respiračním symptomům patří dušnost, kašel, obtížná expektorace, hemoptýza a bolest na hrudi. Dušnost je symptom, který je velmi častý, pro pacienta stresující a vyžaduje pečlivou diferenciální diagnostiku a léčbu. Může se na ni podílet obstrukce dýchacích cest, postižení plicního parenchymu různé etiologie, kardiální onemocnění, nervosvalové postižení, anémie. Pokud je pokročilé nádorové onemocnění aktivně léčeno, probíhá většinou diagnostika a léčba těchto symptomů na specializovaném onkologickém pracovišti ve spolupráci s pneumology, kardiology atd. Pokud je nemocný v terminálním stadiu onemocnění a onkologická léčba je již ukončena, je zvolen paliativní přístup a takový pacient se často dostává do péče praktického lékaře. V tomto případě by měla být s použitím co nejméně invazivních postupů stanovena příčina obtíží. Jedná‑li se o příčinu, která je léčbou odstranitelná, je třeba zvolit kauzální léčbu s ohledem na celkový stav nemocného a možná rizika léčby. Pokud nelze příčinu odstranit, připadá v úvahu symptomatická léčba. Velkou roli zvláště v paliativní léčbě dušnosti hrají opiáty a anxiolytika. V přednášce bude věnována pozornost významu oxygenoterapie v paliativní léčbě a její indikace u pokročilých nádorových onemocnění. Část přednášky bude věnována možnostem specializované paliativní léčby, kam patří management pleurálního výpotku, endobronchiální výkony a neinvazivní plicní ventilace.

VIII/ 90. Paliativní management maligních výpotků –  tipy a triky pro klinickou praxi

Válek V.

Radiologická klinika LF MU a FN Brno

Východiska: Drény (z anglického drain) slouží z odvádění výměšků. Drenáží rozumíme většinou zajištění trvalého odtoku sekretů (často škodlivých pro organizmus) pomocí drénů. Podle místa určení rozdělujeme drenáž na zevní, nebo vnitřní (případně zevně/ vnitřní). K výrobě drénů se používá polyetylen, polyuretan, nylon, teflon či materiály s hydrofilním povrchem. Cíl: Při volbě drénu je důležitý tvar drénu, šířka drénu, délka drénu, typ drénu včetně zakončení, postranní otvory a koncový otvor. Šířka drénu se měří v jednotkách French. Čím vyšší číslo, tím větší příměr. Drény vhodné k perkutánnímu zavedení dosahují průměr od 6 F do 20 F. Podle tvaru i způsobu použití lze drény rozdělit na několik typů: a) Drény pro trokarovou techniku mají vnitřní stylet –  jehlu, která je zasunutá do kovové, vyztužovací kanyly. Celý komplex po zavedení do drénu vytváří s drénem ostrý průbojník. Hrot jehly prochází koncovým otvorem drénu a přesahuje ho o několik milimetrů. Při výběru trokarových drénů se speciálně zajímáme o plynulost přechodu hrot/ kanyla– drén a dáváme pozor na to, aby nehrozilo riziko, že se měkký konec drénu „přetáhne“ přes kanylu s jehlou. b) Drény pro Seldingerovu techniku nemají vnitřní jehlu („stylet“) a někdy ani kovovou kanylu, mohou mít ale tuhou, plastovou vyztužovací kanylu. Samozřejmě trokarový drén lze zavést i Seldingerovou technikou. c) Jednocestný rovný zevní drén slouží ke krátkodobé drenáži (např. žlučových cest, Müllerův drén). K drenáži kolekcí tekutiny (absces, cysta, nefrostomie) používáme častěji drény na konci stočené („pigtail“, klička se dá většinou fixovat nití) nebo zahnuté do tvaru J. Jednocestný Mallecot drén se po uvolnění vyztužovací kanyly na konci rozšíří do tvaru růžice. d) Dvoucestný drén (např. vanSonnenberg) má ve stěně vlastního drénu tenký kanálek, ukončený u hrotu drénu, takže je možné současně proplachovat a odsávat obsah drénované dutiny. Tyto drény používáme např. k drenážím abscesů v dutině hrudní i v jiných lokalizacích, které obsahují nekrotické masy. Závěr: Volba vhodného drénu zásadním způsobem ovlivňuje provedení výkonu, komplikace během výkonu a po výkonu. Stejně jako volba vhodného drénu je nutná péče o drén po zavedení. Platí, že drén pravidelně proplachujeme, ponecháváme na zevní drenáž (Redon, do sáčku), který musí být níže, než je pacient, a drén vždy napojujeme na širší hadičku, než je drén. Pravidlo na závěr: Vždy tenčí do širšího!

VIII/ 91. Použití hrudních a břišních drénů u pacientů s recidivujícími maligními výpotky

Pacal M.

Oddělení radiologie, MOÚ, Brno

U pacientů s recidivujícím ascitem a fluidotoraxem s nutností opakovaných punkcí v intervalu kratším než týden obvykle zavádíme hrudní nebo břišní drén, který umožňuje vypouštět výpotek v domácím prostředí. Na souboru 64 pacientů z MOÚ, u kterých byl v letech 2011– 2014 zaveden drén, budou dokumentovány indikace zavedení drénu, zásady péče o drén a nejčastější komplikace a možnosti jejich řešení.

VIII/ 402. Použití hrudních a břišních drénů v ambulantní a domácí paliativní péči

Sláma O.

Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ, Brno

Ascites a fluidotorax jsou častými projevy pokročilého nádorového onemocnění. Významným způsobem negativně ovlivňují pacientovu funkční zdatnost a kvalitu života. Po vyčerpání možností protinádorové léčby jsou v rámci paliativního managementu využívány opakované jednorázové odlehčovací punkce, frakcionované evakuace výpotku zavedeným drénem nebo (v případě hrudního výpotku) chemická pleurodéza. U pacientů s recidivujícím ascitem a fluidotoraxem s nutností opakovaných punkcí v intervalu kratším než týden obvykle zavádíme hrudní nebo břišní drén, který umožňuje vypouštět výpotek v domácím prostředí. Na souboru 64 pacientů z MOÚ, u kterých byl v letech 2011– 2014 zaveden drén, budou dokumentovány indikace zavedení drénu, zásady péče o drén a nejčastější komplikace a možnosti jejich řešení.

VIII/ 404. Paraneoplastické projevy –  svědění, únava, horečka, pocení

Pochop L.

Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ, Brno

Paraneoplastické symptomy se nezřídka vyskytují u onkologických pacientů, v ně­kte­rých případech mohou pacienty značně obtěžovat svými projevy a při progredujícím tumoru mohou nabývat na intenzitě. Svědění je velmi časté u pacientů s cholestázou, ale vyskytuje se i u geriatrických pacientů, a vyloučit je třeba léky navozený pruritus. Je třeba znát etiologii, dle které se řídí terapie. Základem je kvalitní péče o pokožku. Při obstrukčním ikteru je nutné zvážit drenáž žlučových cest. Často jsou lékem volby sedativní antihistaminika. Únava je jeden z nejčastějších projevů onkologického onemocnění, zejména u pokročilého onkologického onemocnění. Mezi příčiny patří hypotenze, anémie, malnutrice, léky typu opioidů či benzodiazepinů, popř. kortikoidů. Dále pak úzkost, resp. deprese a rezignace vůči běžným aktivitám. Terapie a opatření se řídí dle příčin únavy. Zmíněné kortikoidy naopak mohou i krátkodobě únavu zmírnit. Horečka může mít různé příčiny, v případě interakce nádoru s organizmem pacienta pak můžeme horečku označit za paraneoplastickou. Kromě chlazení organizmu jsou na místě nesteroidní antiflogistika. Pocení nemusí být spojeno se zvýšenou tělesnou teplotou. Příčinou mohou být léky či endokrinní dysbalance, ale i abstinenční příznaky. Pokud se nejedná o léky navozené pocení, bývá jeho ovlivnění obtížné. V tomto sdělení se zaměřím na tyto projevy onkologického onemocnění a jejich možné příčiny, s kterými se často setkává i praktický lékař. Zároveň se zaměřím na jednoduché tipy, jak jim předcházet a jak je ovlivnit.