V. Diagnostické metody v onkologii

V/ 58. Dušnost –  jeden příznak, mnoho příčin i u nádorových onemocnění

Skřičková J.

Klinika nemocí plicních a tuberkulózy LF MU a FN Brno

Dušnost je subjektivní pocit nedostatku vzduchu, provázený zvýšeným dýchacím úsilím. Jedná se o častý příznak, který provází pokročilá nádorová onemocnění, ale vyskytuje se i u dalších chorob. Patologickou se dušnost stává tehdy, je-li pocit ztíženého dýchání neúměrný dané situaci. Etiologie: Dušnost z mimoplicních příčin: Při hypoxii, anémii (s tou se u nemocných s nádory setkáváme nejčastěji), metabolické acidóze (hyperglykemické ketoacidotické koma), uremii, poruchách dýchacích center, při horečce, hypertyreóze, těhotenství, nadváze, z emočních faktorů, u hyperventilačního syndromu nebo po podání některých farmak. Dušnost plicního původu je nejčastěji zapříčiněna výpotkem, pneumotoraxem, pneumonií, fibrotizujícími procesy, astmatem, bronchitidou, emfyzémem, plicními nádory, metastázami, karcinomatózní lymfangoitidou, plicní embolií, primární plicní hypertenzí, chorobami dýchacího svalstva a hrudní stěny (obrna bránice, poliomyelitida, trauma, nádor, idiopaticky). I u nemocných s nádory se můžeme setkat s dušností srdečního původu. Je způsobena myokarditidami, kardiomyopatiemi, diastolickou dysfunkcí levé komory, hypertenzí, chlopenními vadami, perikarditidou, nádory srdce, vrozenými zkratovými srdečními vadami nebo cor pulmonale. Patogeneze: Pocit dušnosti nevzniká z bronchů, plicního parenchymu, ani z kloubních receptorů. Příčinou dušnosti není hypoxemie ani hyperkapnie. Řada pa­cientů i těžce dušných má normální hladiny krevních plynů. Dušnost vzniká, jestliže respirační systém nemůže bez námahy pracovat v takovém rozsahu, který vyžadují pochody probíhající v organizmu. Klinický obraz: Dušnost může být náhlá, akutní a dušnost chronická, která vzniká v průběhu týdnů až měsíců a může být stacionární nebo progreduje, dále klidová a námahová. Vyskytují se u plicních a kardiálních onemocnění. Záchvatová (paroxyzmální) dušnost je stav náhle nastupující dušnosti, charakteristický pro astma bronchiale či cardiale. Dušnost inspirační se stridorózním dýcháním vzniká při překážce ve velkých dýchacích cestách (překážka může být podmíněna endobronchiálně rostoucím nádorem nebo metastázou). Dušnost exspirační při obstrukci v periferních dýchacích cestách. Psychogen­ní dušností označujeme dechové obtíže udávané nemocným, aniž zjistíme orgánové postižení či jiné abnormality. Pro emoční dušnost je charakteristický údaj o občasném nucení k hlubšímu nadechnutí (dodýchnutí). Dále se v našem sdělení budeme zabývat základy diagnostiky dušnosti, diferenciální dia­gnostiky a základy léčby u onkologických nemocných, a to především se zamřením na to, co lze poznat a léčit v ambulanci.

V/ 191. Laktátdehydrogenáza –  starý nádorový marker ve světle současných poznatků a v preanalytických souvislostech

Greplová K.¹, Selingerová I.², Valík D.^1,2, Pilátova K.^1,2, Češková M.¹, Zdražilová Dubská L.^1,2

¹ Oddělení laboratorní medicíny, MOÚ, Brno, ² RECAMO, MOÚ, Brno

S postupným rozvojem a klinickou aplikací imuno- a angiomodulační protinádorové terapie a získáváním poznatků o významu nádorového mikroprostředí nabývá laktátdehydrogenáza (LDH) jako nádorový marker znovu na klinickém významu. Zásadním preanalytickým interferentem se stanovením LDH je fyzikální extravaskulární hemolýza, k níž dochází při komplikovaném či nesprávném odběru krve. Vztažením hodnot volného hemoglobinu k hladinám LDH stanoveným v plazmě u 99 937 vzorků jsme popsali míru interference hemolýzy se stanovením LDH. Přírůstek katalytické aktivity LDH způsobený hemolýzou vzorku je 0,002násobkem koncentrace volného hemoglobinu v plazmě; tedy jako kompenzovanou hodnotu LDH „očištěnou“ od hemolýzy uvažujeme [(LDH (změřené) (μkat/ l) –  0,002 × volný hemoglobin (mg/ l)]. Zjednodušeně řečeno, každý nárůst hemolýzy ekvivalentní 100 mg/ l volného hemoglobinu v plazmě přidá koncentraci LDH o cca 0,2 μkat/ l. Z pohledu predikce léčebné odpovědi, prognózy maligního onemocnění i sledování dynamiky sérové/ plazmatické hladiny LDH je zásadní klinicky interpretovat hladinu biomarkeru bez zatížení preanalytickou chybou. V tomto ohledu je třeba, aby laboratoř míru hemolýzy ve vzorku vyjadřovala kvantitativně.

V/ 192. Referenční rozmezí, cut-off hodnoty a jiné statistické nástroje pro vyhodnocení laboratorních testů

Selingerová I.

RECAMO, MOÚ, Brno; Ústav matematiky a statistiky, PřF MU, Brno

Velmi důležitým zdrojem informací pro správnou volbu léčby pacienta jsou bezpochyby výsledky laboratorních vyšetření. Přispívají mimo jiné k určení diagnózy, sledování průběhu léčby či ke stanovení prognózy stavu pacienta. Kdykoli se setkáme s laboratorním výsledkem, zajímáme se především, zda je změřená hodnota „normální“ (fyziologická), snížená či zvýšená. Tento požadavek na klasifikaci laboratorních výsledků vedl od konce 60. let 19. století k rozvoji koncepce referenčního rozmezí, historicky označovaného také jako normální rozmezí. Referenčním rozmezím chápeme takové hodnoty laboratorního testu, mezi kterými leží většina hodnot referenční populace. Při interpretaci výsledku je třeba vzít v úvahu, jakým způsobem ke stanovení referenčního rozmezí došlo, tedy co je myšleno referenční populací a pojmem většina. Také statistický přístup ke stanovení referenčního rozmezí přináší několik různých pojetí. Rovněž je třeba si uvědomit, že v některých případech závisí referenční hodnoty na věku, jindy se liší u mužů a žen. Mohou se lišit i v závislosti na použité metodě, a proto by každá laboratoř měla uvádět své referenční hodnoty. Při závěrečné klasifikaci výsledků je navíc nutné počítat s nejistotou měření. Od referenčních mezí je nutné odlišovat tzv. rozhodovací limity, někdy zvané též kritické hodnoty či hodnoty cut-off. Tyto limity jsou stanoveny odlišnými statistickými metodami na základě jiné populace. Jejich cílem je rozdělit tuto populaci na skupinu bez přítomnosti choroby a skupinu s výskytem choroby. Toto rozdělení však nelze provést dokonale. Vždy pracujeme pouze s určitou specificitou a senzitivitou. Ať už uvažujeme referenční rozmezí či rozhodovací limity, můžeme se setkat s jistou individuální odlišností jednotlivých pacientů. Ideální by bylo mít individuální limity pro daného jedince, což však není prakticky možné. Alternativním přístupem však může být sledování dynamiky několika měření stejného pacienta. Z uvedených skutečností pak vyplývá, že je důležité ponechat si nadhled a referenční rozmezí a rozhodovací limity považovat za pomůcku při rozhodování, ne za striktní pravidlo.

V/ 193. Je možné pozorovat etnickou diferenci v základních krevních testech? Údaje z programu onkologické prevence v MOÚ

Řiháček M.¹, Valík D.^1,2, Vyzula R.³, Zdražilová Dubská L.^1,2

¹ Oddělení laboratorní medicíny, MOÚ, Brno, ² RECAMO, MOÚ, Brno, ³ Klinika komplexní onkologické péče, MOÚ, Brno

Východiska: Laboratorní vyšetření jsou základní součástí vyšetření zdravotního stavu a důležitým nástrojem při diagnostice, plánování a zhodnocení léčby či monitorování onemocnění. Pro většinu vyšetřovaných parametrů si musí klinická laboratoř stanovit referenční meze zdravé populace (95% CI nebo 2,5– 97,5 percentil). V této studii jsme se zaměřili na etnickou diferenci v základních krevních parametrech relevantních pro populaci v ČR. Pacienti a metody: Studie byla provedena na vzorcích 13 126 jedinců v programu onkologické prevence. Jedinci byli rozděleni do dvou podskupin –  1. česká populace a 2. vietnamská populace. Byly porovnány základní laboratorní parametry mezi jednotlivými skupinami vč. rozdělení dle pohlaví. Výsledky: Statisticky významný rozdíl byl pozorován ve většině krevních testů. Zjištěné rozdíly lze vysvětlit na základě etnické diference v základních biochemických parametrech (váha, povrch těla atd.), případně odlišnými dietními zvyky. Jako příklad lze uvést hladinu celkového cholesterolu či plazmatického kreatininu, které byly u vietnamské populace naměřeny signifikantně nižší. Rozdíly v hematologických parametrech, např. v počtu erytrocytů a středním objemu erytrocytů naopak spíše reflektují vyšší incidenci hemoglobinopatií, např. thalasémie. Závěr: Pozorovali jsme statisticky signifikantní rozdíl v parametrech mezi českou populací a populací vietnamského původu. Vzhledem ke klinicky často využívanému parametru, odhadu glomerulární filtrace, je však nutné vzít v úvahu zejména podstatně nižší hodnoty kreatininu u jedinců vietnamského původu.

V/ 194. IPF jako doplňkový parametr krevního obrazu a jeho klinické využití při diferenciální diagnostice trombocytopenií a predikci obnovy produkce trombocytů v kostní dřeni

Wagnerová A.¹, Pilátová K.¹, Selingerová I.², Zdražilová Dubská L.^1,2

¹ Oddělení laboratorní medicíny, MOÚ, Brno, ² RECAMO, MOÚ, Brno

Východiska: Stanovení krevního obrazu je základní screeningové vyšetření krve důležité pro sledování řady onemocnění. V současné době hematologické analyzátory umožňují vyšetření také speciálních parametrů krve, mezi které patří procentuální zastoupení nezralých trombocytů (IPF) v periferní krvi. Tento parametr odráží schopnost produkce krevních destiček kostní dření a jako rychle a jednoduše stanovitelný parametr tak může napomáhat při diferenciální diagnostice trombocytopenií. Soubor pacientů a metody: Parametr IPF je v naší laboratoři vyšetřován na hematologických analyzátorech Sysmex řady XE/ XT. Za účelem stanovení referenčního rozmezí byl parametr IPF vyšetřen u 170 osob referenční populace. Dále uvádíme tři kazuistiky popisující význam stanovení IPF v diferenciální diagnostice trombocytopenií, a to na případě 1. imunitní trombocytopenické purpury (ITP), 2. útlumu kostní dřeně při jejím metastatickém postižení a 3. trombocytopenie po podání myelosupresivní chemoterapie. Výsledky: Na základě vyšetření referenční populace bylo stanoveno referenční rozmezí IPF 0,7– 5,8 %. Z uvedených kazuistik je patrná zvýšená hodnota IPF (6,9 %) u pacienta s ITP v důsledku zvýšené produkce mladých trombocytů v kostní dřeni jako odpovědi na zvýšenou periferní destrukci. U pacientky s trombocytopenií při útlumu kostní dřeně v důsledku metastatického postižení skeletu hodnota IPF zvýšená není (3,7 %). Při trombocytopenii po podání chemoterapie lze po iniciální nízké frakci IPF pozorovat v případě fyziologické funkce kostní dřeně postupné zvyšování IPF, které poukazuje na postupnou regeneraci krvetvorné tkáně v kostní dřeni a které předchází zvýšení počtu trombocytů v periferní krvi. Závěr: Z uvedených kazuistik je patrné, že parametr IPF spolehlivě odráží schopnost kostní dřeně produkovat trombocyty a lze ho použít také ke sledování obnovy funkce kostní dřeně z hlediska tvorby trombocytů, např. po myelosupresivní chemoterapii.

V/ 195. Hematologické abnormality v mikroskopu a v průtokovém cytometru

Bačíková L.¹, Pilátová K.², Řiháček M.³, Bačíková V.⁴, Zdražilová Dubská L.^1,2

¹ Oddělení laboratorní medicíny, MOÚ, Brno, ² RECAMO, MOÚ, Brno

Kvantitativní a kvalitativní diagnostika založená na stanovení buněčných složek periferní krve je základním vyšetřením napříč klinickými obory humánní medicíny. Kompletní krevní obraz obvykle nebývá definitivním diagnostickým testem a je nutné se podívat na výsledky spolu s výsledky dalších krevních testů. U zdravé populace, která nemá žádné známky nebo příznaky nemoci, mohou být i hodnoty krevního obrazu mírně mimo normální rozmezí důvodem k následnému došetření. Nicméně v prostředí onkologického ústavu u pacientů podstupujících léčbu rakoviny je třeba brát výsledky krevního obrazu v kontextu s protinádorovou terapií, a i velká patologie výsledku krevního obrazu může zůstat bez došetření, pokud odpovídá diagnóze či klinickému stavu pacienta. Ve sdělení budou prezentovány kazuistiky hematologických abnormalit zachycených na Oddělení laboratorní medicíny MOÚ s rozborem nálezu v automatickém hematologickém analyzátoru, morfologického nálezu a imunofenotypizace leukocytů pomocí průtokového cytometru.

V/ 455. Využití F18 Fluoromethylcholin u PET/ CT dia­gnostiky karcinomu prostaty

Ďulíková Z., Kučera R.

MOÚ, Brno

V posledních letech PET/ CT vyšetření s využitím radiofarmaka 18F-cholin nabývá na intenzitě a významu při problematice rakoviny prostaty. Především pak při biochemickém relapsu u pa­cientů, kteří prodělali pouze chirurgickou, radikální léčbu. Na našem oddělení Nukleární medicíny v Masarykově onkologickém ústavu provádíme PET/ CT vyšetření pomocí 18F-cholinu průměrně 2× měsíčně po šesti pacientech. Cholin je důležitou součástí buněčných membrán a u buněk karcinomu prostaty dochází ke změně jeho metabolizmu a výrazné absorpci. Fyziologicky se cholin vychytává v játrech, slinných žlázách, pankreatu, nadledvinách, ledvinách. Patologicky se vychytává v karcinomu prostaty a jeho metastázách, nebo v primárních plicních tumorech. Příprava pacienta na vyšetření je z velké části totožná jako na vyšetření pomocí FDG –  spočívá v 4hod lačnění před vyšetřením a pacientovi je zavedena flexila pro zajištění bezproblémové aplikace. Naopak pacientům se neměří glykemie a je odlišný i čas snímání. Za určitých podmínek je vhodné zařadit dynamické, časné snímání, které nám zobrazí oblast pánve ještě před vylučováním radioaktivní moči do močového měchýře. Vyšetření PET/ CT pomocí 18F-cholinu má stoupající tendenci vzhledem ke zhodnocení rakoviny prostaty a hepatocelulárního karcinomu. Zařazení dynamické, časné fáze u daných pa­cientů může pomoci zpřesnit diagnostiku a přispět k zamezení falešně negativních či falešně pozitivních výsledků.

V/ 456. Magnetická rezonance mamm –  12 let zkušeností v MOÚ z pohledu radiologického asistenta

Rašínová L., Bartáková H.

MOÚ, Brno

Zobrazování pomocí magnetické rezonance (MRI) se začalo uplatňovat v medicíně koncem 70. let 20. století. Nebývalý rozvoj výpočetní techniky v uplynulých desetiletích dal všechny předpoklady k tomu, aby se MRI stala rutinní zobrazovací metodou. První MRI pro medicínské účely byla instalována na našem území v Praze v roce 1988. V Brně ve Fakultní nemocnici v roce 1994, v Masarykově onkologickém ústavu pak až v roce 2005, a to jako čtvrté MRI zařízení ve městě Brně. Zobrazovací metoda má vysoký tkáňový kontrast, což umožňuje velmi dobré rozlišení měkkých anatomických struktur. V přísně vymezených indikacích je vhodnou metodou k vyšetření mamm. Dispenzarizace žen s vysokým rizikem vzniku Ca prsu –  v současnosti nejčastější indikace v MOÚ (BRCA1, BRCA2, p53, rodinná zátěž, po ozáření hrudníku pro Morbus Hodgkin). Staging před léčbou u diagnostikovaného Ca prsu –  multicentricita, multifokalita, synchronní bilateriální Ca, velkost primárního tumoru. Detekce rezidua Ca po operačním výkonu. Primum ignotum při dg. MTS Ca prsu a negativním UZ a MG. Hodnocení efektu neoadjuvantní chemoterapie. Suspekce Ca prsu s implantátem. Hodnocení po léčbě Ca prsu –  jizva/ recidiva (3 měsíce po operaci, 12– 18 měsíců po RT). Nejasná dg. na UZ nebo MG –  jen speciální indikace, metou volby je biopsie. Hodnocení celistvosti implantátu (ruptura implantátu). K MRI vyšetření mamm není nutná žádná speciální příprava. Ženy v reprodukčním věku vyšetřujeme ve 2. týdnu menstruačního cyklu, tzn. mezi 7.– 14. dnem. Vyšetření je možné provádět jen na přístroji se silným magnetickým polem, nejlépe 1,5 T. Je nutná speciální prsní (dedikovaná) povrchová cívka. Pro biopsii pod MRI využíváme „otevřenou“ intervenční prsní cívku. Intervence na prsu provádíme od roku 2011. V detekci karcinomu je vždy nutné dynamické podání kontrastní látky (charakteristické křivky sycení). Nativní vyšetření provádíme jen při podezření na rupturu silikonového implantátu u neonkologické pacientky. Příslibem do budoucna jsou moderní vícekanálová MRI zařízení a zobrazovací technika DWI, která by mohla umožnit vyšetření mamm bez podání kontrastní látky. Ročně provedeme více jak 800 MRI vyšetření mamm. Zhruba třetinu z celkového počtu tvoří vyšetření diagnostická a dvě třetiny vyšetření preventivní u rizikových žen. MRI v MOÚ se stala nedílnou součástí mamární diagnostiky.

V/ 458. Nádorový marker HE4 a renální insuficience; koncept HE4ren

Greplová K.¹, Zdražilová Dubská L.^1,2, Selingerová I.², Valík D.^1,2, Náležinská M.³, Chovanec J.^3,4

¹ Oddělení laboratorní medicíny, MOÚ, Brno, ² RECAMO, MOÚ, Brno, ³ Oddělení gynekologické onkologie, MOÚ, Brno, ⁴ Klinika operační onkologie, MOÚ, Brno

Východiska: Nádorový marker HE4 (Human epididymis protein 4) je protein, který byl poprvé identifikován v distální části nadvarlete. Zvýšená hladina HE4 byla popsána především u karcinomů ovaria, kde vykazuje vysokou senzitivitu v časných stadiích onemocnění, dále u karcinomů endometria a plic. V současné době slouží stanovení HE4 především k diferenciální diagnostice nálezů v oblasti malé pánve a k monitorování léčby a progrese ovariálního karcinomu. U karcinomu ovaria ze zárodečných buněk a u mucinózního typu dochází jen vzácně k produkci HE4, proto použití HE4 pro tento typ karcinomu není vhodné. Díky své velikosti (20– 25 kDa) prochází HE4 glomeruly ledvin, vyšší hladiny HE4 tak mohou být způsobeny sníženou funkcí ledvin. Pro sledování renálních funkcí se využívá výpočet odhadu glomerulární filtrace (eGFR). Na skupině 66 jedinců bez maligního onemocnění jsme vyhodnotili hladinu HE4 v závislosti na eGFR vypočteného z plazmatického kreatininu. Metody: Hladina HE4 byla stanovena v séru CMIA metodou (Abbott). Kreatinin byl měřen v Li-heparin plazmě enzymovou metodou (Roche). Pro výpočet eGFR byl použit vzorec CKD-EPI, který bere v potaz hladinu kreatininu, věk a pohlaví jedince. Následně byl stanoven algoritmus HE4ren korigující HE4 na sníženou funkci ledvin. Výsledky: Věkový medián ve skupině byl 64,5 roku (IQR 51– 74). Medián eGFR byl 1,2 ml/ s/ 1,73 m² (IQR 0,9– 1,4) a medián hladiny sérového HE4 34,5 pmol/ l (IQR 22,3– 58,3). Při eGFR ≤ 1,5 ml/ s byly hladiny HE4 s klesající eGFR zvýšeny logaritmicky. Ke korekci HE4 na sníženou funkci ledvin při eGFR ≤ 1,5 ml/ s byl vytvořen algoritmus HE4, kdy HE4ren = exp [ln (HE4) + 1,3093 × (eGFR – 1,5)]. U hodnot eGFR > 1,5 ml/ s hodnoty HE4ren odpovídaly naměřené hladině HE4. Lepší klinicky využitelné analytické vlastnosti HE4ren oproti HE4 jsme testovali a ověřili na preoperační predikci hloubky myometriální invaze u karcinomu endometria [Chovanec J, Selingerová I, Greplová K et al. Biomarker-based prediction of depth of myometrial invasion in endometrial cancer with a novel mathematical algorithm adjusting serum HE4 to glomerular filtration. Under review in Clinical Chemistry and Laboratory Medicine 2017]. Závěr: Zvýšení hladiny HE4 v séru s věkem bez zvýšení HE4ren dokazuje, že je způsobené snížením renálních funkcí, které se s věkem zhoršují. Korekce HE4 na renální funkce poskytuje skutečnou hladinu HE4 produkovanou tkáněmi (ve zvýšené míře maligními) u jedinců se sníženou eGFR. Je doporučeno posuzovat hladiny HE4 vždy s ohledem na funkci ledvin.

Podpořeno MŠMT (BBMRI-CZ: LM2015089) a (NPU I pro RECAMO2020: LO1413).

V/ 459. Stanovení sérových nádorových markerů –  významné interference s neonkologickými faktory

Zdražilová Dubská L.^1,2, Valík D.^1,2, Greplová K.¹, Nekulová M.²

¹ Oddělení laboratorní medicíny, MOÚ, Brno, ² RECAMO, MOÚ, Brno

Nádorové markery (TM) jsou substance produkované nádorem nebo organizmem v reakci na nádor a jsou proto s větší či menší senzitivitou a specificitou využitelné coby indikátor přítomnosti maligního onemocnění. Většina solubilních nádorových markerů je v krvi přítomna bez přítomnosti maligního onemocnění a jedná se o koncentraci TM či ještě lépe o dynamiku koncentrace v čase, která poskytuje klinicky relevantní informaci [1]. Hladina solubilních/ /sérových markerů může být zvýšena z řady neonkolologických příčin, které musí být v případě elevace TM, ať už nad hladinu cut-off, tak v dynamice u daného pacienta, vyloučeny. Dvě nejvýznamnější příčiny neonkologické elevace TM jsou 1. zvýšená produkce a 2. snížený katabolizmus. Většina nádorových markerů je katabolizována v játrech a z těla vylučována ledvinami. Nejvýznamnější neonkologické příčiny elevace nádorových markerů (mimo neanalytické příčiny a analytické interference) jsou: AFP –  jaterní cirhóza, akutní i chronická hepatitida, zánětlivé procesy plic, ledvin, GIT, těhotenství; HCG –  těhotenství, mola hydatidóza; B2M –  postižení ledvin, chronické záněty, poruchy imunity; CA 125 –  ovariální cysty, záněty adnex, choroby jater, pankreatu, žlučníku, výpotky, těhotenství; CA 15-3 –  jaterní cirhóza, akutní hepatitida, postižení ledvinových glomerulů, megaloblastová anémie; CA 19-9 –  cirhóza jater, cholelitiáza, chronická hepatitida, akutní a chronická pankreatitida, choroby žlučových cest, diabetes, postižení ledvin; CA 72-4 –  benigní mam­mární nádory, choroby GIT, léčba inhibitory protonové pumpy, NSAID či kortikosteroidy; CEA –  zánětlivé choroby jater, ledvin, jaterní cirhóza, pankreatitida, kouření, Crohnova choroba; CYFRA 21-1 –  jaterní cirhóza, postižení ledvinových glomerulů, myomy, ovariální cysty; chromogranin A –  poruchy ledvin a jater, terapie kortikoidy či inhibitory protonové pumpy, atrofická gastritida; NSE –  cerebrální krvácení či ischemie, plicní a jaterní onemocnění; PSA –  benigní hyperplazie prostaty, záněty prostaty; S-100 B –  poškození mozku, zlomeniny, postižení ledvinových glomerulů; SCC –  postižení ledvinových glomerulů, záněty plic, kožní onemocnění; HE4 –  postižení ledvin, výpotky; TK –  virové infekce, proliferační procesy; B12 –  deficience; proGRP –  poruchy ledvin; TPA/ S –  infekční procesy obecně, jaterní cirhóza, pankreatitida.

[1] Valík D et al. Klin Biochem Metab 2014; 22(43): 22– 38.

Práce byla podpořena MŠMT cestou BBMRI-CZ (LM2015089) a NPU I pro RECAMO2020 (LO1413).

V/ 470. Externí audity v radioterapii

Šlampa P.

Klinika radiační onkologie, MOÚ, Brno

Náplní workshopu Externí audity v radioterapii bude diskuze nad průběhem a výsledky externích auditů, které proběhly na pracovištích radiační onkologie v loňském roce. Realizace auditů vycházela z legislativních ustanovení (Zákon 373/ 2011) a jejich náplní byla především kontrola úrovně shody místních standardů s národními radiologickými standardy. Kontrola vycházela jednak z technického a personálního zabezpečení, jednak z kontroly jednotlivých procesů v klinické praxi. Firmy (celkem tři), které se podílely na auditech, byly jmenovány Ministerstvem zdravotnictví po schválení jejich metodiky k provedení auditu. Zástupci auditorských firem sdělí své zkušenosti, které budou určitě diskutovány přítomnými radiačními onkology, radiologickými fyziky a asistenty. Workshop navazuje na stejnou akci v rámci BOD v roce 2015, kde se na téma připravovaných auditů bouřlivě diskutovalo.