Komplikace v průběhu léčby mnohočetného myelomu - editorial

Adam Z et al. Osteonekróza čelisti v průběhu léčby mnohočetného myelomu. Vnitř Lék 2006; 52(2): 176–179.

Autoři ve svém velmi podrobném článku poprvé v českém písemnictví upozorňují na nově popsanou komplikaci dlouhodobé léčby bisfosfonáty - osteonekrózu čelisti. Jak sami uvádějí, první zprávy o této komplikaci byly publikovány před 2 lety a od té doby je na toto téma k dispozici řada kazuistických sdělení i několik analýz provedených u větších skupin pacientů. Na základě teoretických i klinických zpráv lze považovat kauzální vztah mezi léčbou bisfosfonáty a rozvojem uvedené komplikace za velmi pravděpodobný, ne-li prokázaný. Na druhé straně je však nutné upozornit, že osteonekróza čelisti bývá pozorována i u onkologických nemocných neléčených bisfosfonáty, v souvislosti s podáváním ibandronátu (popis byl publikován v říjnu roku 2005, a tudíž nemohl být znám v době dokončení článku) i alendronátu [1,2]. Také proti hlavnímu předpokládaném mechanizmu vzniku - antiangiogennímu působení bisfosfonátů (které, jak sami autoři uvádějí, je z hlediska léčby např. mnohočetného myelomu považován za důležitý faktor přispívající k možnému protinádorovému účinku této skupiny léků) hovoří některá pozorování, např. nález intaktního cévního zásobení v histologických preparátech vyšetřené kosti [3]. Na rozvoji se může téměř nepochybně podílet i další léčba - ať již předchozí chemoterapie, tak dlouhodobé podávání kortikoidů.

Otázkou zůstává výše rizika rozvoje čelistní osteonekrózy. Ačkoli zkušenosti v ČR s léčbou zolendronátem je nutno stále považovat za nedostatečné, samotný fakt, že je popsán první případ, a současně výsledky řady studií svědčí spíše pro nižší riziko, než uvádějí někteří autoři [4]. Sami jsme na našem pracovišti během mnoha let používání „dusík obsahujících bisfosfonátů“ pozorovali rozvoj osteonekrózy čelisti u jediné pacientky s myelomem, po 46 měsících léčby pamidronátem a následných 14 měsících terapie zoledronátem (a současné udržovací léčbě kortikoidy). V tomto případě vedla cílená ATB terapie a lokální antiseptická léčba k rychlému ústupu subjektivních potíží i RTG nálezu. O vysokém procentu úspěšnosti uvedeného postupu (90,1 %) svědčí i zkušenosti v rozsáhlém souboru pacientů [2].

Přes uvedené skutečnosti je však nutné na možnost rozvoje osteonekrózy čelisti u nemocných dlouhodobě léčených bisfosfonáty (a ev. dalšími potenciálně rizikovými léky) pomýšlet. Tato skutečnost platí nejen pro hematology, ale i pro praktické lékaře a stomatology, kteří se na péči o onkologické nemocné podílejí. Proto je publikovaná práce velmi přínosná a autorům za ni patří mé poděkování.

doc. MUDr. Ivan Špička, CSc.

www.vfn.cz

e-mail: spicka@cesnet.cz

Doručeno do redakce: 1. 11. 2005