Jaká je kapacita a struktura dlouhodobé péče v České republice?

Souhrn

Článek prezentuje údaje o zdravotních a sociálních službách pro seniory se zaměřením na dlouhodobou péči. Autoři analyzují kapacitu a strukturu pobytových zařízení sociálních služeb pro seniory, složení uživatelů, potřebu ošetřovatelské péče a využívání příspěvku na péči a přináší informace také o domácí zdravotní péči, léčebnách dlouhodobě nemocných, pečovatelské službě a dalších službách pro seniory.

Klíčová slova:
dlouhodobá péče – demografický vývoj – kapacita a využívání zdravotních a sociálních služeb pro seniory – příspěvek na péči

Demografický vývoj jako faktor růstu poptávky po dlouhodobé péči

Podle výsledků Sčítání⁽²⁾ přibylo v České republice mezi roky 2001 až 2011 více než 234 tis. osob ve věku 65 a více let, a to více mužů (o 121 tis., resp. 22 %) než žen (o 113 tis., resp. 13 %). V roce 2011 tak v České republice žilo více než 1,64 milionu osob starších 65 let (60 % žen) a jejich podíl na celkové populaci vzrostl na 15,8 % (ženy 18,4 % a muži 13,0 %). Počet osob starších 75 let vzrostl na více než 697 tisíc (65 % žen), tj. 6,7 % populace, a počet osob starších 85 let na téměř 155 tisíc (72 % žen), tj. 1,5 % populace. Významná je dynamika růstu u nejstarších věkových skupin obyvatel (dlouhověkých osob). Počet osob ve věku 95 a více let se oproti sčítání v roce 2001 téměř zdvojnásobil na 6 051 osob a počet stoletých a starších osob téměř ztrojnásobil na 530 osob. Podíl žen v těchto věkových kategoriích činil 80 %. Mediánový věk populace činil 39,6 let⁽³⁾, zhruba každý čtyřicetiletý a starší občan tak patřil ke starší polovině populace. Průměrná doba pobírání řádného starobního důchodu se od roku 2000 zvýšila o tři roky na 23 let (18,6 let pro muže a 26,3 let u žen) v roce 2011⁽⁴⁾, což odpovídá jedné čtvrtině střední délky života mužů, resp. jedné třetině délky života žen. V roce 2012 se naděje dožití při narození dále zvyšovala, a to na 75,0 let u mužů a 80,9 let u žen. Rozdíl v naději dožití při narození mezi oběma pohlavími se snížil na hodnotu 5,9 let z 6,0 let v roce 2011⁽⁹⁾.

Podle Prognózy populačního vývoje České republiky na období 2008–2070 ⁽¹⁾, zpracované Přírodovědeckou fakultou UK, bude v České republice proces demografického stárnutí intenzivnější, než jakého jsme a budeme svědky v hospodářsky nejrozvinutějších zemích. Obyvatelstvo ČR bude stárnout především shora věkové struktury, tj. bude přibývat zejména osob ve vyšším věku. V určitých obdobích se podle autorů k tomu patrně přidá i stárnutí zdola, neboť dojde ke střídání vyšší a nižší úrovně porodnosti. Proces stárnutí měřený změnou podílu obyvatel ve věku nad 65 let na celku v nejbližších deseti až patnácti letech bude i nadále vykazovat značnou dynamiku v důsledku přechodu početně silných generací osob narozených ve 40. a 50. letech 20. století přes tuto věkovou hranici. V době, kdy začnou do seniorského věku vstupovat početně slabší generace narozených v 60. letech, tempo procesu stárnutí se sníží a znovu nabere na intenzitě až v okamžiku, kdy na řadu přijdou generace ze sedmdesátých let⁽¹⁾. Věková kategorie seniorů, tedy obyvatelstvo ve věku 65 a více let, bude jedinou částí populace, která početně poroste. Do roku 2035 její počet vzroste zhruba o jeden milion osob a do konce 50. let tohoto století dojde k postupnému, relativně plynulému růstu počtu seniorů na přibližně 3,30 mil. osob, tedy ke změně o více než 110 % oproti výchozímu stavu a při nárůstu celkového počtu obyvatel přibližně jen o 6,5 % ⁽¹⁾.

Významné vnitřní strukturální změny zasáhnou také kategorii osob v seniorském věku 65 a více let. Ve vyšších věkových skupinách této kategorie budou absolutní i relativní přírůstky obecně vyšší než ve skupinách nižších. Počet starších seniorů ve věku 75 a více let by se měl podle prognózy přibližně ztrojnásobit při vzestupu z 0,69 mil. na 2,02 mil. osob mezi rokem 2008 a 2067, kdy autoři očekávají dosažení nejvyšší hodnoty u této věkové skupiny. Ke konci roku 2008 bylo v České republice přibližně 136 tis. osob ve věku 85 a víc let. Půlmilionovou hranici by jejich počet měl s největší pravděpodobností překročit v roce 2037, přičemž v horizontu prognózy (tj. do roku 2070) se předpokládá nárůst této skupiny na zhruba 913 tis. osob. V relativním vyjádření se jedná o nárůst v rozsahu 570 %, tedy na 6,7násobek výchozího stavu ⁽¹⁾.

Prognóza předpokládá ve střední variantě do konce roku 2070 přírůstek naděje dožití pří narození přibližně v rozsahu 10,8 roku u mužů a 8,7 roku u žen ⁽¹⁾. Jak autoři upozorňují, při interpretaci jakýchkoliv prognostických výsledků je nutné mít neustále na zřeteli, že každá výpověď o budoucnosti je v menším či větším rozsahu zatížena neurčitostí, a tudíž má pravděpodobnostní charakter. Prognostické odhady počtu seniorů v horizontu třiceti či dokonce padesáti let jsou obvykle významně spolehlivější než odhady počtů narozených v horizontu patnácti či dvaceti let ⁽¹⁾.

Méně ošetřovatelských lůžek

Kapacita domovů se zvláštním režimem v uplynulých letech rychle rostla. Podíl ošetřovatelských lůžek na celkové kapacitě domovů pro seniory se výrazně snížil.

V roce 2011 bylo dle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí ⁽⁵⁾ v České republice celkem 660 pobytových zařízení sociálních služeb pro seniory, z toho 471 domovů pro seniory a 189 domovů se zvláštním režimem. Celková kapacita těchto zařízení byla 47 343 lůžek, z toho 79 % (37 616) v domovech pro seniory a 21 % (9 727) v domovech se zvláštním režimem. Celková kapacita těchto zařízení odpovídá 2,9 % populace osob ve věku 65 a více let. Z celkového počtu lůžek v domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem bylo na ošetřovatelském oddělení 13 209 lůžek (tj. 28 %). V domovech se zvláštním režimem podíl lůžek na ošetřovatelském oddělení dosahoval více než 45 % (4 415 lůžek), v domovech pro seniory to byla téměř čtvrtina (23 %).

Obrázek 2 ukazuje, že v letech 2007–2011 počet domovů pro seniory vzrostl o 8 zařízení, zatímco počet domovů se zvláštním režimem se zvýšil o 114 zařízení (tj. 2,5krát). Podíl lůžek na ošetřovatelských odděleních v domovech pro seniory poklesl z 38 % na 23 %, tj. snížil se o 15 procentních bodů, zatímco v domovech se zvláštním režimem vzrostl z 41 % na 45 %.

Z celkového počtu domovů pro seniory byly tři čtvrtiny krajských a obecních a 15 % církevních. Na jeden domov pro seniory zřizovaný krajem nebo obcí připadalo v průměru 93 lůžek oproti 37 v církevních zařízeních. Na jeden domov se zvláštním režimem zřizovaný krajem nebo obcí připadalo v průměru 56 lůžek. Církevní zařízení jsou v průměru o polovinu menší (na jedno zařízení připadalo 26 lůžek). V jednolůžkových pokojích se nacházela zhruba třetina lůžkové kapacity domovů pro seniory a necelých 10 % kapacity domovů se zvláštním režimem. Více než polovina lůžek domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem se nacházela ve dvoulůžkových pokojích. Ve trojlůžkových a vícelůžkových pokojích bylo umístěno 17 % lůžkové kapacity domovů pro seniory a 7 % domovů se zvláštním režimem ⁽⁵⁾.

Více seniorů v domovech se zvláštním režimem

Počet osob v domovech pro seniory mírně vzrostl, počet osob v domovech se zvláštním režimem se zvýšil více než 2,5krát.

V domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem bylo ke konci r. 2011 celkem téměř 46 tis. osob (45,9), z toho téměř tři čtvrtiny tvořily ženy ⁽⁵⁾. V pobytovém zařízení tak žilo v přepočtu na obyvatele 2,8% osob ve věku 65 a více let (3,4 % žen a 1,9 % mužů). Podíl žen byl vyšší v domovech pro seniory, kde dosahoval téměř tří čtvrtin (74 %) než v domovech se zvláštním režimem, kde dosahoval více než dvou třetin uživatelů (68 %).

Obrázek 3 ukazuje, že zatímco počet obyvatel domovů pro seniory v uplynulých pěti letech klesl o cca 3,1 tis. (tj. o 8 %), počet osob v domovech se zvláštním režimem vzrostl cca 2,6krát z 3,7 tis. na 9,4 tis. v roce 2011. Celkový počet obyvatel v domovech pro seniory a domovech se zvláštním režimem v tomto období vzrostl o 2,6 tis. (tj. o 6 %).

Senioři bez příspěvku na péči

Průměrný věk obyvatel domovů pro seniory je o 7 let vyšší než domovů se zvláštním režimem. Příspěvek na péči má 85 % obyvatel domovů pro seniory a 93 % obyvatel domovů se zvláštním režimem.

Průměrný věk uživatelů domovů pro seniory byl 80,6 let, průměrný věk obyvatel domovů se zvláštním režimem byl o 7 let nižší (73,4 let)*. V domovech pro seniory bylo 7 % osob mladších věku 66 let, v domovech se zvláštním režimem více než pětina (22 %). V obou typech zařízení byla shodně 2 % osob ve věku nad 96 let (celkem 1 022 osob). Čtyři pětiny osob v domovech pro seniory byly ve věku 76 a více let (v domovech se zvláštním režimem to bylo o 20 % méně).

Příspěvek na péči v některém stupni (I. až IV.) mělo 85 % obyvatel domovů pro seniory a 93 % osob v domovech se zvláštním režimem. Zatímco z příjemců příspěvku na péči v domovech pro seniory měla příspěvek ve IV. stupni necelá pětina (18 %), v domovech se zvláštním režimem to bylo o 11 % více, tj. 29 % (tabulka 1).

Přes snahu poskytovat pobytové sociální služby pouze lidem s vyšším stupněm závislosti, tj. potřebou komplexní péče, stále v těchto zařízeních žije řada osob bez příspěvku na péči (15 % v domovech seniorů, 7 % v domovech se zvláštním režimem), celkem 6 144 osob. K této situaci může přispívat částečně délka trvání správního řízení ve věci žádosti příspěvku na péči (jak bylo uvedeno, po lhůtě bylo zpracováno 52,4 % posudků) a zejména dosud ne zcela ujasněná koncepce seniorského bydlení, respektive rozlišení účelu pobytových sociálních služeb od individuálního seniorského bydlení jak na straně veřejnosti, tak na straně některých poskytovatelů sociálních služeb.

Obrázek 4 ukazuje, že mezi roky 2010 a 2011 se počet příjemců příspěvku na péči** snížil o 11 tisíc a výdaje na příspěvek na péči poklesla o 1,5 mld. Kč.

Pětina seniorů je upoutaná na lůžko

„Trvale upoutaný“ na lůžko je každý pátý uživatel domova pro seniory a domova se zvláštním režimem.

S údajem o podílu obyvatel bez příspěvku na péči (15 % v domovech pro seniory oproti 7 % v domovech se zvláštním režimem, respektive 18 % s příspěvkem ve IV. stupni v DS oproti 29 % v DZR) poněkud kontrastuje údaj o podílu osob „mobilních za pomoci druhé osoby“ v obou typech zařízení. V domovech pro seniory byla „mobilních za pomoci druhé osoby“ téměř polovina (47 %) obyvatel, zatímco v domovech se zvláštním režimem to bylo méně, a to necelá třetina (31 %). „Trvale upoutaných na lůžko“ bylo v obou typech zhruba stejně, a to více než každý pátý uživatel (22 % v DS a 21 % v DZR) a jednalo se celkem o 10,1 tis. obyvatel těchto zařízení. Mobilních za pomoci druhé osoby bylo celkem zhruba dvakrát více, tj. 20 tis. osob.

Obrázek 5 ukazuje, že zatímco podíl „mobilních za pomoci druhé osoby“ v domovech pro seniory v letech 2007–2011 rostl (z 39 % na 47 %, tj. o 8 procent), v domovech se zvláštním režimem mírně poklesl, a to z 32 % na 31 %.

Poptávka na pobytové sociální služby převyšuje nabídku

Počet neuspokojených žádostí o pobytovou sociální službu (domov pro seniory a domov se zvláštním režimem) odpovídá 1,5 násobku celkové kapacity těchto zařízení.

Počet neuspokojených žádostí o pobytovou sociální službu činil celkem 72 203 (58 490 v případě domovů pro seniory a 13 713 domovů se zvláštním režimem), což odpovídá 1,5násobku celkové kapacity těchto zařízení. Podíl neuspokojených žádostí vzhledem k celkové kapacitě byl vyšší u domovů pro seniory než u domovů se zvláštním režimem. Nejvyšší podíl neuspokojených žadatelů byl v hl. městě Praze a v Jihomoravském kraji, kde na jednoho uživatele připadali více než tři neuspokojení žadatelé (třetí nejvyšší podíl byl v Moravskoslezském kraji), naopak nejnižší v Karlovarském kraji s 0,4 neuspokojených žadatelů na jednoho uživatele. Počet žádostí však neodpovídá potřebě pobytové péče, neboť mnoho žadatelů nemá v době podání sníženou soběstačnost a potřebu komplexní ústavní péče. Neuspokojených žadatelů o pečovatelskou službu bylo celkem 1 778.

Obrázek 6 ukazuje, že počet uživatelů pečovatelské služby mezi lety 1996 až 2001 rostl a v roce 2001 dosáhl počtu 114,2 tis. uživatelů. Dosud nejvyššího počtu uživatelů bylo dosaženo v roce 2003 (116,1 tis. uživatelů). V roce 2011 počet uživatelů pečovatelské služby byl 113,6 tis. osob. Ženy tvořily 71 % všech uživatelů (80,5 tis. osob). (Pozn.: Údaje zahrnují všechny osoby bez ohledu na věk; osoby mladší 18 let tvořily 0,1 % uživatelů PS, celkem 117 osob v roce 2011).

LDN v roce 2011

V ČR bylo v roce 2011 celkem 72 léčeben dlouhodobě nemocných, 60 % bylo zřízeno „fyzickou osobou, církví nebo jinou právnickou osobou“. Hospitalizováno bylo 40 tisíc osob a průměrná ošetřovací doba činila necelé dva měsíce.

Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ^(6,7) bylo v roce 2011 v České republice 72 léčeben pro dlouhodobě nemocné se 7 172 lůžky (stav ke konci roku), což představovalo 6,6 % celkového lůžkového fondu (na nemocnice připadalo 55,4 %, na lázně 24,7 %, na psychiatrické léčebny 8,5 % a zbytek připadal na ostatní odborné léčebné ústavy, včetně hospiců). V průběhu roku 2011 bylo v léčebnách pro dlouhodobě nemocné hospitalizováno 40,6 tis. pacientů (o 2,4 tis. více než v předchozím roce). Průměrná ošetřovací doba se zkrátila o 2,7 dne na 57,2 dnů⁽⁶⁾. Z celkového počtu 72 zařízení bylo 5 státních,14 krajských, 8 obecních a 44 jich bylo zřízeno „fyzickou osobou, církví nebo jinou právnickou osobou“ ⁽⁶⁾. V relativním vyjádření 30 % léčeben dlouhodobě nemocných bylo zřízeno samosprávou (krajem nebo obcí) a více než 60 % „fyzickou osobou, církví nebo jinou právnickou osobou“. V léčebnách pro dlouhodobě nemocné pracovalo v přepočteném počtu celkem 401 lékařů a 1 940 zdravotnických pracovníků nelékařů bez odborného dohledu (přepočtený počet), z toho 1818 „sester u lůžka“ ^(6,7).

Uživatelé domácí zdravotní péče

Téměř dvě třetiny uživatelů domácí zdravotní péče jsou ženy, čtyři z pěti jsou starší 65 let.

Služby domácí zdravotní péče ke konci roku 2011 poskytovalo celkem 472 poskytovatelů, zejména agentur domácí péče, ale také léčebny dlouhodobě nemocných a jiná zařízení. Služeb domácí péče využilo více než 147 tisíc pacientů (cca o 3,5 tis. více než v roce 2010), z toho byly čtyři pětiny (79 %) ve věku 65 a více let a necelé dvě třetiny (64 %) tvořily ženy(8). Osoby ve věku 65 a více let tvoří dlouhodobě přibližně 80 % všech pacientů (tabulka 3). V průběhu roku připadalo na 1 pacienta v průměru 40 návštěv. Zhruba 94 % výkonů bylo hrazeno z veřejného zdravotního pojištění, 53 % výkonů bylo provedeno u imobilních pacientů. Podíl výkonů hrazených ze zdravotního pojištění se v posledních letech zvyšuje (z 88 % v roce 2007 na 94 % v roce 2011).

Na jednoho zdravotnického pracovníka nelékaře bez odborného dohledu připadalo v průměru 61 pacientů a 7 provedených návštěv denně ⁽⁸⁾. U 88 % všech návštěv bylo provedeno pouze zdravotní ošetření. Domácí zdravotní péče byla indikována zejména praktickým lékařem, a to v 85 % případů, ve zbývajících 15 % případů ošetřujícím lékařem při ukončení hospitalizace. Na 1 000 obyvatel ve věku 65 a více let připadalo v průměru 70 pacientů. Příjemcem domácí zdravotní péče tedy v průběhu roku 2011 bylo v průměru 7 % seniorů. Téměř tři čtvrtiny poskytovatelů (72 %) domácí zdravotní péči poskytovaly nepřetržitě, tzn. sedm dní v týdnu, a dvě třetiny uvedly, že působí v rámci daného okresu. Smluvní vztah s alespoň jednou zdravotní pojišťovnou mělo uzavřeno 89 % poskytovatelů domácí zdravotní péče.

Poptávka po službách dlouhodobé péče bude růst

Jsou služby připraveny na zdravotní potřeby uživatelů?

Odpovídá struktura personálu v pobytových sociálních službách struktuře uživatelů dlouhodobé péče a jejich potřebám? Dlouhodobá péče, ať ve zdravotních nebo sociálních službách, je poskytována zejména nejstarším věkovým skupinám populace. S průměrným věkem populace se zvyšuje také průměrný věk klientů sociálních a zdravotních služeb. S tímto vývojem by měla byt spojena také žádoucí „geriatrizace“ či alespoň citlivá geriatrická modifikace a adaptace zdravotních a sociálních služeb a to nejen ve smyslu personálního vybavení týmu (profesí a jejich dovedností), ale také ve smyslu režimu v těchto zařízení, jakož i kvality a struktury jejich prostředí.

Uvedené údaje ukazují, že přes snahu poskytovat pobytové sociální služby pouze lidem s vyšším stupněm závislosti, tj. potřebou komplexní péče, stále v těchto zařízeních žije řada osob bez příspěvku na péči (15 % v domovech seniorů, 7 % v domovech se zvláštním režimem), celkem 6 144 osob. K této situaci může přispívat částečně délka trvání správního řízení ve věci žádosti příspěvku na péči (jak bylo uvedeno, po lhůtě bylo zpracováno 52,4 % posudků) a zejména dosud ne zcela ujasněná koncepce seniorského bydlení, respektive rozlišení účelu pobytových sociálních služeb od individuálního seniorského bydlení jak na straně veřejnosti, tak na straně některých poskytovatelů sociálních služeb.

Na základě demografického vývoje lze však očekávat, že potřeba dlouhodobé péče v různých formách, včetně neformální rodinné péče, bude nadále narůstat. Podle názoru a zkušeností autorů je hlavním nedostatkem v oblasti dlouhodobé péče v České republice zejména nedostatečně koordinované poskytování služeb zdravotní a sociální péče, například z pozice case manažera, nedostatek služeb zaměřených na krátkodobou rehabilitaci a posílení soběstačnosti a celkově nízká podpora opatření ze strany obcí na setrvání seniorů se sníženou soběstačností v domácím prostředí, zejm. zvýšením jejich bezpečnosti, nabídkou a preferencí komunitních a terénních služeb, dostupností volnočasových aktivit atd. Problematická je také dostupnost zdravotní péče v zařízeních sociálních služeb v porovnání se zařízeními v resortu zdravotnictví. Zákon o zdravotních službách (zákon č. 372/2011Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování) definuje dlouhodobou lůžkovou péči jako péči, která je „poskytována pacientovi, jehož zdravotní stav nelze léčebnou péčí podstatně zlepšit a bez soustavného poskytování ošetřovatelské péče se zhoršuje“, v současnosti však v České republice v systému zdravotních služeb neexistuje, přinejmenším de iure, typ zařízení poskytující ústavní dlouhodobou péči po časově neomezenou dobu jako je tomu v zahraničí v případě „nursing homes“. Ošetřovatelsky náročná dlouhodobá péče je tak poskytována mimo jiné na ošetřovatelských odděleních pobytových sociálních služeb, která však nemusí splňovat požadavky (standardy) na personální vybavení legislativně stanovené pro lůžkovou dlouhodobou péči ve zdravotnictví (viz vyhláška č. 99/2012 Sb. o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb). Dostupné, výše uvedené statistické údaje, však neumožňují srovnání rozsahu, intenzity a kvality zdravotní péče v uvedených zařízeních obou resortů. Přes dlouhodobé záměry nebyla tato oblast dosud systémově vyřešena.

Rehabilitační a ambulantní („intervenční“) zaměření pobytových sociálních a zdravotních služeb, respektive jejich pracovníků, by mělo být posíleno, včetně možnosti komplexního hodnocení „funkčního“ zdraví a posílení a podpory soběstačnosti.

*   Údaje o průměrném věku, věkovém složení uživatelů a příjemcích příspěvku na péči v pobytových sociálních službách pro seniory poskytlo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR. Zdrojem dat je statistické zjišťování MPSV (Roční výkaz o sociálních službách poskytovaných v zařízeních sociálních služeb, V1-01).

** Průměrný měsíční počet příjemců příspěvku na péči

Publikace vznikla v rámci řešení projektu „Dlouhodobá péče pro seniory: problematika kvality péče v institucích, kultury organizace a podpory důstojnosti starých křehkých pacientů.“ s účelovou podporou grantu NT 11325-5/2010 IGA MZ ČR, veškerá práva podle předpisů na ochranu duševního vlastnictví jsou vyhrazena.

Mgr. Petr Wija, Ph.D.

CELLO FHS UK, Praha

Mgr. Petr Wija, Ph.D.

e-mail: petr.wija@gmail.com

Petr Wija je absolventem Filozofické fakulty Ostravské univerzity (obor Sociální práce s poradenským zaměřením). V roce 2007 ukončil doktorské studium programu Sociální politika a sociální práce na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity obhajobou disertační práce na téma stárnutí a sociální politika. V letech 2003 až 2010 pracoval na Ministerstvu práce a sociálních věcí, kde se zaměřoval na koncepci sociální politiky v reakci na stárnutí populace, problematiku sociálních služeb a dlouhodobé péče, sociální začleňování a mezinárodní spolupráci (OSN, EU a OECD). V roce 2011 pracoval v Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR. Mezi jeho odborné zájmy patří problematika zdraví, zdravotnictví, sociální politiky, gerontologie, demografie atd. S Centrem pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče FHS UK (CELLO) spolupracuje na projektech zaměřených na téma stárnutí populace, sociální gerontologie a dlouhodobé péče.